| Autor: Nukem Publikováno: 26.března 2004 | Verze hry: anglická/finální Doba recenzování: 3 dny |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Nudná obíhačka s minimem změn 
zdroj:
tisková zpráva
V příruční mapě, kterou máte kdykoliv k dispozici a pomocí níž se můžete přesouvat kdykoliv a kamkoliv, vám přibylo první místo, kam se můžete vypravit – policejní stanice. Vrchní vyšetřovatel je kupodivu celkem vstřícný a raději vás nechá nahlédnout do spisu, než aby zítra měly v novinách vyjít zkreslené nebo zcela odlišné informace o případu. Tak se dozvídáte o identitě oběti i o místě činu, kde získáváte další stopy a místa na mapě přibývají.V předchozím odstavci jsem vlastně popsal základní způsob hraní. V ranné fázi hry získáte přístup do většiny lokací a po celou dobu hry budete tato místa neustále obíhat dokola, až do ztráty vědomí. Budete potkávat ty samé tváře, v drtivé většině na těch samých místech v těch samých pozicích. Jen tu a tam některá postava změní polohu či dokonce lokaci. Zpestření je jen v tom, že jeden podnik, tj. i postavy v něm, je přístupný pouze v noci, jiný zase jen ve dne a jeden nebo dva jinak v noci a jinak ve dne. Stereotyp novináře pak spočívá v tom, že přes den nashromáždíte informace o případu, resp. dalších případech, navečer sepíšete článek a v noci vyrážíte do tmavých ulic pátrat dál. Jen sporadicky budete muset řešit velmi jednoduché úkoly spojené s používáním nemnoha předmětů, kde většinou půjde o otevírání dveří nebo srovnávání jistých dokumentů. Prostor se ale našel i pro jednu akčnější scénu, kde při velké neopatrnosti můžete přijít o život, a jednu scénu, kde o úspěchu a dalším pokračovaní hraní rozhoduje pohotovost. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Linearina a klišé Výše zmíněný nudný scénář by se možná dal celkem snést, kdyby se spektrum potkávaných osob rozšiřovalo, kdyby se dialogy neomezovaly jen na dvě nebo tři obecné otázky. Nebo kdyby tu bylo něco jako vybírání otázek s nebezpečím, že zpovídanou osobu naštvete a ta se s vámi nebude dál chtít bavit, takže si budete muset najít jiný způsob, jak se k potřebným informacím dostat. Vůbec přísná linearita rozhovorů i celého pátrání je na hře velmi skličující. Všechny úkoly plníte sekvenčně, takže bez předchozího splněného úkolu (rozhovor, návštěva nějakého místa, provedení jisté operace) nelze splnit ten další, ačkoliv tyto na sebe logicky třeba ani nenavazují a mnoho z nich by bylo možné řešit paralelně. Za vzor nelinearity by mohla posloužit jiná hororová adventura Post Mortem, se kterou má Jack společného mnohem více. Je tu podobně ponurá atmosféra, podobná jsou si i některá místa, podobný je i sebestředný policejní inspektor, jehož mylné závěry nejednou přivedou vyšetřování do slepé uličky. A nakonec je tu podobný i hlavní hrdina, který přes všechna policejní varování vede své vlastní vyšetřování, pochopitelně tím správným směrem. • Okuste strach 
zdroj:
tisková zpráva
Atmosféra hry není zpočátku tak záživná, jak by si každý přál, ale postupem času, kdy odhalujete pozadí rozšiřujícího se počtu vražd a kdy se začínají objevovat první podezřelí, získává příběh pomalu na atraktivnosti. Jsou to především nepříliš působivé praktiky a pochybné minulosti jistých jedinců, které je staví do nepříznivého světla. Sami pak začínáte přemýšlet, kdo by to asi tak mohl být. Je to snad ten, proti kterému hraje nejvíce důkazů anebo ten, do něhož bychom to nikdy neřekli?Svoji zvláštní atmosféru mají pak místa činu po setmění. Ponuré tóny doprovází vaše kroky po lokacích, kde z těl bezbranných dívek vyprchal život. Z dálky je slyšet štěkot psů, tlumené kašlání kdesi v podchodu, praskání dřevěných konstrukcí, když tu vás vyděsí náhlý a ohlušující příjezd nadzemky. Na místě vraždy však nenaleznete jedinou stopu, jedinou kapku krve. Nic, co by jen naznačovalo, jaký hrůzný čin se zde odehrál. Pouze uvadlá kytice označuje místo, kde oběť vydechla naposled. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Ačkoliv se hra točí kolem brutálních vražd, vzhledem k tomu, že násilí ve hře není bezprostředně prezentováno, je Jack the Ripper v zahraničí distribuován s ESRB ratingem „Teen“, tedy pro mládež přibližně od 13 let. To, že ve hře není vidět žádná větší krvavá scéna, snad jen lednice plná vepřového, dává hráčovi prostor pro jeho vlastní fantazii. I když by byla asi působivější nějaká ta rudá skvrna na místě činu, přesto má jinak velmi tichá atmosféra hry něco do sebe. Tak jako platí, že polosvlečená žena je někdy zajímavější než ta zcela nahá, stejně tak nepřímé náznaky krvavých zločinů mohou být pro atmosféru mnohem přínosnější než pohled na rozkouskované tělo. Ale popravdě řečeno, při stavu grafiky, v níž je hra vyvedena, byste toho stejně moc neviděli. 
zdroj:
tisková zpráva
Grafický engine hry je založen na pohybu po jednoznačně určených bodech v každé lokaci, kde pozadí tvoří jen rozostřené 2D objekty namalované tak, aby vypadaly trojrozměrně. Celou scénu můžete pozorovat prakticky v neomezených úhlech, přičemž se ploché objekty na pozadí deformují tak, aby navodily dojem perspektivy. Tento engine, zhusta používaný u mnoha francouzských her (především Cryo, blahé paměti) jste mohli vidět už před mnoha lety v The Messenger, Atlantis, Nautilus a naposledy snad v Post Mortem.• Doslova mrtvé okolí Scény působí značně strnule, dokonce i postavy, které jsou polygonové, se hýbají jen sporadicky. Výhodou tohoto engine je jeho nízká náročnost na hardware, i když nechápu ty mnohasekundové pauzy při ukládání i nahrávání hry, jakož i při vyskakování z inventáře, který je spojen s mapou. Během těchto akcí se pak nic neděje, takže zpočátku ani nevíte, zda hra zatuhla nebo prostě vytváří něco nepochopitelného na pozadí. Druhou výhodou zvoleného engine je lepší identifikovatelnost polygonových předmětů k sebrání, či postav k rozhovorům, které svými ostrými obrysy vynikají nad rozmazaným pozadím. Ovšem mnohá aktivní místa jsou součástí pozadí, takže ne vždy je jasné, kde hledat. To samozřejmě nahrává nechvalnému pixelhuntingu. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Ozvučení hry není nikterak bohaté, nicméně kupodivu vcelku kvalitní. Drtivá většina scén je ozvučena pouze ruchy z ulice, jen místa činu navštívená v noci podbarvují strašidelné tóny. Za zmínku stojí noční představení irské zpěvačky Abigail v jednom malém divadle, se kterou se brzy sblížíte. Vyslechnout si můžete tři pěkné irské lidové písničky, v nichž Abigail exceluje zpěvem. Pěknou melodii uslyšíte i v okolí ateliéru morbidního malíře Silknera. Povedený je i dabing prakticky všech postav, jejichž hlasy jsou přirozené a odpovídají daným postavám. To je samozřejmě dobře, protože když už je hra postavená na tom zpovídat dokola všechny osoby, tak ať se dají alespoň poslouchat. 
zdroj:
tisková zpráva
Stáhněte si: Demo Související články: Novinky |
| Nukem | |
| autorovi je 30 let, je vědeckým pracovníkem na Západočeské univerzitě v Plzni, specializuje se na adventury, RPG a FPS, ty však již pomalu opouští :-) (všechny články autora) |
