zavřít

Two Worlds - mega-recenze

Vychází na platformách: Windows, X360

Verdikt: Two Worlds je typickým příkladem toho, že úžasná grafika a dobrý příběh nestačí. Pomyslnou třetí stranou mince je totiž zpracování a na tom záleží možná ještě více. Ve hře je sice spousta nových nápadů, ale ne každý je přínosem. Zbytečně omezený quickbar, nevyužitelnost kouzel či nemožnost přímo ovládat vlastního koně jsou jen některými z nich. Na druhou stranu jde pořád o poctivé RPG, které dokáže člověka zabavit na dlouhou dobu a i když se nejedná o žádný průlomový titul, pořád je o co stát.

Hodnocení redakce 7/10

Jak hodnotíme

metacritic 65/100

- Recenze autor: Redakce Games.cz Komentáře: 0

Další velké RPG, další první česká recenze. Rozlehlý kraj Antaloor čeká na prozkoumání a temné mocnosti sbírají sílu, aby se postavily na odpor. Zaujme čestné místo po boku Oblivionu a Gothicu 3 či se ztratí v propadlišti dějin?

Autor: Michigan
Publikováno: 17.května 2007
První česká recenzeVerze: prodávaná+1.2/PC/anglická
Doba recenzování: 2 týdny


V minulém roce rozhodně nebylo o kvalitní RPG nouze. Měli jsme tu Oblivion, Gothic 3, Neverwinter Nights 2, Titan Quest a žánr zaznamenal velké oživení. Letošní rok bude poněkud chudší, na čemž chce něco změnit polské studio Reality Pump (tvůrci Knightshiftu či Earth 2160). Hry s rozsáhlým světem teď prostě frčí, takže se nelze divit, že se i žhavá novinka Two Worlds vydává stejným směrem. Zaujme čestné místo po boku legend nebo se ztratí v propadlišti dějin? I to zjistíte v první české recenzi...

 Vše začalo před 300 lety…
Hned po spuštění hry se před vámi otevřou brány do světa Antaloor, který se stále vzpamatovává z krvavé války před 300 lety. Aziraal, bůh zkázy, tehdy kráčel světem a s ním i utrpení a zástupy zběsilých orků. Spojená aliance elfů, trpaslíků a lidí ho sice porazila a uvěznila do magického vězení, ale země přesto zůstala tímto dlouhým bojem poznamenaná. Hlavním hrdinou, jehož osud budete utvářet, je nájemný žoldák, který v těchto časech doprovází svou zraněnou sestru Kiru na útěku před tajnou organizací. Během jedné chvilkové nepozornosti je ale jeho sestra unesena a jak se o několik měsíců později ukáže, nebyl to únos nahodný.

Hra samotná začíná v severní části Antalooru zvané Thalmont, konkrétně vysoko v horách poblíž malé vesnice Komorin, jejíž obyvatelé se na vás obrátili s prosbou o pomoc. Hlavním důvodem vaší přítomnosti v Thalmontu je ale pátrání po zmizelé sestře a záhadný dopis, co držíte v rukou jen stěží vrhá dostatek světla na záležitosti do nichž byla zapletena. Následné dění se točí okolo původu obou sourozenců a zvláštního telepatického pouta, které mezi sebou máte.


TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Později vyjde najevo, že je potřeba shromáždit pět částí jedné relikvie nesmírného významu (samozřejmě jen vy ji můžete získat). A když se do toho všeho ještě zamíchá tajemný poutník s neodmítnutelnou nabídkou, hned je o zábavu postaráno. Příběh je celkem zdařilý a i když místy postrádá na originalitě, je jednou z věcí, která táhne hru nahoru. Klidně ho ale můžete zpočátku ignorovat a plnit jen vedlejší questy. Přitom se můžete jen tak procházet po téměř nekonečném světě.

 Toulky Antaloorem
Autoři hlásají, že je jejich svět o čtvrtinu větší než Oblivion a v tom ohledu nejspíš mají i pravdu. Na rozloze 32 čtverečních kilometrů se nachází sedm hlavních měst, desítky menších usedlostí, přes padesát podzemních lokací a mnoho dalších zajímavých míst. Krajinu tvoří zelené lesy, sněhem zaváté hory, vyprahlé pouště, ostrovy, sežehnuté pláně či bambusové džungle. Do obrovského světa jste vrženi přímo po hlavě a možná zpočátku budete chvíli tápat, neboť nápověda se tu skládá asi jen z pěti úvodních vět. Ne, že bych neuvítal možnost začít rovnou ve volné krajině místo nějaké kobky, ale na všechno si tak budete muset přijít sami. Podrobnější tutoriál by jistě nebyl na škodu, protože takhle je nejednou nutné konzultovat manuál.

Putování ulehčuje přehledná mapa, na níž se zaznamenávají cíle questů a podobně jako v Oblivionu se prakticky nemůžete ztratit – vždy je po ruce malá šipka udávající směr, kterým je třeba se vydat. Divné mi přišlo snad jen to, že jsou podzemní oblasti odkryté již na začátku hry, ale to není nic, co nějak výrazně vadilo. Přesuny urychlují vhodně rozmístěné teleporty, jenž vás v okamžiku přenesou tam, kam je potřeba. Občas je nutné zdolat i nějaký ten vodní tok, i když samotné plavání mi přišlo nesmírně těžkopádné a pomalé (nevím, možná to bylo malým stupněm dovednosti, kterou má postava měla v plavání, ale stejně to bylo značně frustrující). Jednoduše, než někam doplavete, oběhli byste danou oblast okolo třikrát. Řešil jsem to tím, že jsem do vody raději nelezl vůbec.


Dalším dopravním prostředkem, který budete moci využívat, je kůň. Získáte ho poměrně záhy a pokud teď mnozí z vás jásají, jak se budou na jeho hřbetě projíždět a prozkoumávat celý kontinent několikrát rychleji – nebudete. Tedy můžete, pokud chcete, ale je to šílená otrava. Kamenem úrazu je totiž jeho ovládání – stisknete tlačítko pro pohyb, a pak ještě nějakou dobu čekáte, než se váš oř uráčí rozjet (a stejnou dobu, než se zas zastaví). O otáčení raději ani nemluvím, to je kapitolou samo o sobě.

Z koňského hřbetu jde i bojovat, dokonce by teoreticky měly být útoky z rozjedu účinnější, ale vzhledem k nutnosti složitého manévrování nejspíš zůstanete na zemi. Později získáte přístup i k jiným mountům (za všechny zmíním například ještěra), ale jejich využitelnost je obdobná. Upřímně ani sám nevím, proč to vývojáři vymysleli tak složitě, možná je to realističtější, ale hratelnost tím dost trpí.

 Povídáme a pomáháme
Už počáteční vesničku Komorin obývá úctyhodných 30 lidí a to jen začátek. V dalších vesnicích či městech je jich o hodně víc. A když k tomu přičtu to, že se neustále pohybují sem a tam, je o čilý ruch postaráno. Většina NPC má sice unikátní jména, ale v dané oblasti vám každá řekne to samé, takže si bohatě stačí promluvit s jednou. Najdou se mezi nimi ale i obchodníci a trenéři vyučující dovednosti (i když najít je v záplavě neužitečných NPC je občas o nervy) a také postavy, které pro vás mají přichystaný nějaký úkol. Ty jsou naštěstí odlišeny speciální ikonkou, takže je nepřehlédnete. V rozhovorech s nimi se občas i pobavíte, především díky cynismu hlavní postavy.

Vedlejších questů mimo hlavní linii je okolo tří stovek, což je vskutku úctyhodné číslo. Zapletete se do politických machinací, budete pomáhat chránit cesty před bandity, čistit jeskyně od příšer, chytat vykutálené zloděje, plánovat zákeřnou vraždu a spoustu dalších věcí (hlavní hrdina je přece jen žoldák a nebere si žádné servítky). Ve hře je i několik frakcí – Spolek mágů, Bratrstvo bojovníků, Gilda obchodníků, Přívrženci Giriza, tajemní Nekromanti a Skeldenovi blízcí.


Na začátku se s vámi v rámci těchhle společenstev nebude bavit nikdo, ale postupem času, jak budete plnit questy, budete získávat čím dál vlivnější pozici uvnitř těchto spolků a s ní i nové úkoly, výhodnější nákupy a další vymoženosti. Některé úkoly, které vám dají, jsou ale protichůdné, a tak zatímco pomáháte jedněm, druzí se naštvou. To se koneckonců odráží i v názvu hry, jenž odkazuje na dva různé paralelní světy, které mohou vaším rozdílným jednáním vzniknout.

Ne vždy jsou ale vaše činy brány na vědomí. Jednou mě docela naštvalo, když jsem si jen tak poklidně kradl uvnitř domu a třebaže mě přes zavřené dveře nikdo nemohl vidět, sesypala se na mě v tu ránu celá vesnice. Nepříliš příjemné okamžiky, musím říct (občas se na mě obyvatelé sesypali i když jsem do nich jen omylem najel koněm). Taková přečíslení většinou končila smrtí, jenže hle - a tady vyplývá na povrch jedna zvláštnost hry - poté, co jsem se od oživovacího oltáře vrátil zpátky do vesnice, vše bylo zase jako při starém, všichni na mě byli vlídní a milí. Ve finále z toho vyplývá, že krást si vlastně můžete jak chcete, úplně bez následků.

V souvislosti s NPC musím zmínit ještě jednu nepříjemnou věc, kterou Two Worlds bohužel sdílí s Oblivionem. Mám teď na mysli modely postav a hlavně pak obličeje – těžko říct, co za tím stojí, ale opět tu máme, až na pár výjimek, jednu zrůdičku vedle druhé. Sice je to v tomto případě o něco lepší, ale stejně mi obličeje většiny osob přijdou divné. Zároveň si přitom musím klást otázku, jak je možné, že ve hrách japonské či korejské provenience to jde a západě ne? Když se nad tím zamyslím, sám nevím. V kontextu s výše uvedeným už chápu, proč mají důležité postavy tvář zakrytou kápí.

 V kůži žoldáka
Rasa a pohlaví hlavního hrdiny je tedy předem dané, ale jeho vzhled si můžete přizpůsobit podle sebe. Tedy ne až tak docela – samotná úprava vašeho avatara sice oplývá mnoha možnostmi, ale jakákoliv odchylka od standardu většinou vede k podivným výsledkům. Hlavně účesy jsou hrozné a na výběr jich moc není, což k soužití s postavu moc nepřispívá. Povinná bradka na obličeji také nemusí vyhovovat každému.



Během dobrodružství se zdokonalujete prostřednictvím zkušeností, za něž jdou vylepšovat vlastnosti a dovednosti. Vlastnosti jsou čtyři - síla, vitalita, obratnost a síla vůle - a k čemu slouží je víceméně jasné. Dovednosti se dělí na aktivní a pasivní a navíc jsou rozdělené do několika skupin. Mezi základní patří např. jízda na koni, plavání, páčení zámků či pokládání pastí. Dále tu máme bojové (fígle se zbraněmi), střelecké (zacházení s lukem) a magické (sesílání kouzel). Dosahovat mohou různých hodnot, podle toho, kolik skillpointů do nich vložíte. Některé umíte již hned a další vás rád za poplatek naučí příslušný učitel, jehož je ale nejdříve potřeba v Antalooru najít. Zvláštní pozornost si zaslouží Správci duší, kteří umožňují všechny naučené schopnosti zapomenout, takže si je pak můžete naklikat znovu podle svých představ. Dobré je to hlavně v případě, kdy vybrané skilly neodpovídají zaměření, kterým byste chtěli svůj charakter směřovat.

Velkou záhadou je pro mě řešení quickbaru, který vám dává přístup ke všem skillům, kouzlům a lektvarům. Deset políček je rozděleno na tři části, které sice kontextově reagují na možné akce, ale raději bych byl, kdybych si mohl nastavit, co chci používat sám. Ono to sice nějakým, zřejmě záhadným, způsobem jde, ale je to zbytečně složité a jako takové je to jedna z hlavních věcí, co mi na hře vadila. Quickbarů je k dispozici několik, ale vzhledem k tomu, že je pro jejich vyvolání nutné stisknout ještě další klávesu (F8-F10), stávají se spíše přítěží. Nezobrazuje se na nich ani plovoucí okno s popisem, takže abyste zjistili, co jste si vlastně vybavili, musíte složitě pátrat v herním menu.

 Inventář a vybavení
Každý správný dobrodruh potřebuje inventář a nejinak je tomu i tady. Na první pohled je velmi podobný tomu z Diabla a stejně tak i různé předměty zabírají různou plochu. Kromě toho je omezen i váhou předmětů, co se do něj mohou vejít. Při jeho zobrazení se hra pauzne, čehož lze lehce zneužít během boje a klidně si v něm měnit vybavení. Naneštěstí se velmi rychle zaplní a neustálé běhání za obchodníky se stane po chvíli otravným. Nehledě na to, že s sebou musíte tahat kvanta questových a jiných důležitých předmětů. Věci jdou sice odložit do vaků na koni, ale toho vám jednak mohou zabít a jednak ho můžete ztratit v lese (vím o čem mluvím, jednu dobu jsem měl koně dva a velmi záhy jsem o ně tímto způsobem přišel), takže to asi dělat nebudete.



Nelichotivě se také musím vyjádřit k popisu předmětů, kde často chybí důležité údaje. Například u mečů běžně není napsáno, že jsou obouruční a když si nějaký takový v dobré víře koupíte, záhy zapláčete nad tím, že s ním nemůžete používat štít. Občas nejsou ani uvedeny požadavky, které musíte splnit, abyste si danou věc mohli vybavit a to je přitom věc zásadní. Velkým mínusem pro mě byla nemožnost prodávat předměty po více kusech – pokud se vám na jedné hromádce sejde třeba dvacet vlčích kýt, musíte všechny prodat pěkně po jedné. Užitečná je snad jen možnost vylepšovat zbraně pomocí drahokamů rozličných účinků či jiných zbraní stejného typu.

 Bez boje to nejde
Během vašich výprav vám bude znepříjemňovat život plno nepřátel. Mimo lidí to budou třeba vlci, gromové (obdoba skřetů), přerostlé kudlanky, orkové, škorpióni, pavouci, démoni a další podobná havěť. A možná potkáte i draky. Svým pojetím boje hodně připomínají Diablo - jdou tu sice využívat nějaké ty schopnosti, ale ve finále vždycky zvítězí hráč, který umí nejrychleji klikat. Navolit si můžete až tři sady vybavení, mezi nímž jde volně cyklovat, což se často hodí. Zbraně způsobují tři druhy zranění – sečné, bodné, drtivé, přičemž na každou nestvůru platí něco jiného.

Nestvůr je ve světě jen určitý počet a neobnovují se znovu, takže by teoreticky bylo možné vybít je všechny, ale vzhledem k jejich počtu to není příliš pravděpodobné – spíš je zneškodníte vždy jen pokud vám nějaká během putování zkříží cestu. Po nějakém čase se z poražených protivníků stávají přízrační duchové a ty už je sprovodit ze světa těžší (nehledě na to, že na ně neúčinkují normální zbraně, ale jen kouzelné). Oproti Oblivionu se nepřátelé nepřizpůsobují vaší úrovni, nýbrž jsou pro každou lokaci daní, takže logicky, čím dále na jih půjdete, tím silnější nestvůry potkáte.

Umělá inteligence nepřátel bohužel není na moc dobré úrovni, protože povětšinou tupě útočí s jediným cílem zranit vás, nějaká invence je v jejich chování vidět jen málokdy. Někdy se dokonce jen tak zarazí a čekají, co budete dělat. Zvlášť když jsem seděl na koni, tak se jim do útočení nějak moc nechtělo. Předměty, co z poražených protivníků získáte, jsou ale ošetřeny dobře a bojuje-li proti vám například nestvůra s mečem a štítem, vězte, že jí ho pak budete moci sebrat. Přesto mi přišlo, že předmětů chvílemi padá až moc a není je kam dávat.



O životy sice můžete přijít celkem lehce, ale většinou je vždycky po ruce nějaký ten lektvar, kouzlo či bylinka, která vám je zase obnoví. Mnohé usnadňují i magické regenerační svatyně rozseté po celé zemi. Důležité je, že pokud vás někdo zabije, neznamená to konec hry, pouze teleportaci k oživovacímu oltáři. Autoři zřejmě moc dobře věděli, jak frustrující je, když si zapomenete uložit hru. Plusem je i to, že přitom neztratíte žádné zkušenosti. Hardcore hráči si ale mohou nastavit nejtěžší obtížnost, kde tato úleva hratelnosti není a smrt je trvalá.

Za zmínku stojí i další možné způsoby likvidace nepřátel než jen na blízko. Luky jsou opravdu silné a běžného nepřítele mnohdy skolí pouhé tři šípy, což je ale vykoupeno jejich dlouhým natahováním. Čím déle totiž lukem míříte, tím více poškození šíp způsobí. Máte-li rádi plížení a nepřátele s oblibou přepadáte zezadu, přijdete si na své taky. Je tu podobný systém jako v sérii Thief a i zde je ukazatel informující o tom, jak dobře vás nepřátelé vidí. Anebo raději kladete pasti, jenž způsobí protivníkovi velkou újmu na zdraví? I na vás bylo myšleno.

VIDEO Z VLASTNÍHO HRANÍ
Toto video se zrodilo trochu omylem - stisknutím nepravé klávesy při hraní, na což jsme přišli až při vyčerpání volného místa na disku. Přesto nám bylo líto ho jen tak smazat a nepodělit se o něj. Někde sice to samé vznešeně nazývají videorecenzemi, ale u nás v žádném případě nesupluje tu chystanou od profíka Ondry Broukala. Ve videu je zachyceno několik počátečních bojů v centrální oblasti Antalooru proti vlkům a gromům, kteří se v zelené krajině vyskytují nejčastěji. Také vás seznámí s inventářem, plížením, AI nepřátel, oživováním a s několika kouzly. Omluvte prosím občasné snížení fps, samotná hra je již dost náročná a v kombinaci s nahráváním videa je to pochopitelné - standardně vše běží plynule.


streamovaná verze videa / stažitelná verze videa (84 MB, 640x512)

Tajemná magie
Světem Antalooru prostupuje velmi silná magie a to by v tom byl čert, abyste ji nemohli na svých cestách využívat i vy. Na výběr je celkem z pěti škol – vzdušná (posilující), ohnivá (útočná), vodní (vyvolávající), zemní (ochraňující) a nekromancie (vyvolávání nemrtvých a prokletí). Kouzel je k dispozici celkem 73, ale v jednom okamžiku lze mít vybrané jen maximálně tři, což veškerou magii degraduje směrem dolů. Chcete-li použít jiná, musíte je složitě vybrat přes obrazovku postavy. Určitou náhradou za to mohou být užitečné boostery, jimiž lze kouzla vylepšovat, a tak například snížit jejich manovou náročnost nebo zvýšit účinek. Nakupovat se dají u mnohých NPC, ale většina, co jsem během hraní získal, vypadla z nestvůr, takže jsem nějak neměl potřebu za ně draze platit.



Vaříme bylinky
Téměř na každém kroku najdete nějakou bylinku či ingredienci do lektvarů, které můžete pomocí alchymie vyrobit. A to by byl skoro hřích příležitostně něco nezkusit. Kombinace si ale budete muset zjistit sami nebo se je od někoho naučit. Účinky lektvarů jsou různé – většinou snímají negativní účinky či naopak působí pozitivně a některé dokonce přidávají permanentní(!) bonusy k vlastnostem, takže se rozhodně vyplatí chodit krajinou s očima otevřenýma. Výroba probíhá jednoduše, stačí nakombinovat až čtyři možné přísady a pak je hodit do kotle. Úspěšné recepty se automaticky ukládají, takže je jejich opětovné vyvolání záležitostí jednoho kliknutí. Nemusíte si tak dělat složité poznámky na papír, ani si důležité recepty pamatovat.

Nádherná krajina
Prostředí Two Worlds připomíná Oblivion asi víc než jakákoliv jiná hra, i když o tom, která hra vypadá lépe by se dalo s úspěchem polemizovat. Herní výhled je v 3rd person, ale jde se přepnout i pohledu z vlastních očí. Pomocí technik motion capture a depth-of-field je navíc navozována i částečně filmová atmosféra. Někteří jistě budou tvrdit, že je hezčí to, jiní zase, že ono a pravda bude nejspíš někde uprostřed – svým způsobem je grafika prostě jiná. Jsme přece jen o rok dál a vše je detailnější a kupodivu i svižnější. Ani okolní obrázky nemohou plně zachytit všechny ty stromy pohybující se ve větru, dynamické stíny navozující atmosféru či firebally nechávající za sebou spálenou trávu. Také den a noc se pravidelně mění a východy a západy slunce jsou jedním slovem nádherné. Dost často se mění i počasí, které je v horách velmi nevlídné.

To mi nepoběží, říkáte si. Opak je pravdou, hra je v tomto směru dobře optimalizovaná a i na mé GF6600GT běžela v podstatě plynule až na pár občasných zaškobrtnutí. Tedy bez dynamických stínů, které sice vypadají úžasně, ale záhy jsem je vypnul, neboť to byl pěkný žrout systémových prostředků (naštěstí jejich nepřítomnost nemá na výsledný grafický požitek příliš vliv). Předpokládám ale, že lepší karty si s nimi poradí hravě a zvládnou nejvyšší detaily bez problémů. Samotné minimální požadavky nejsou na dnešní dobu nijak krvavé, 2GHz procesor, 512MB RAM a grafickou kartu s pixel shaderem verze 2.0 by měl mít dneska už téměř každý.



Hudba a zvuk
V menu zní hry nádherná zpívaná písnička od skupiny Ambermoon (ne nepodobná podobným kouskům od kapely Nightwish) a tu si jistojistě budete po chvíli pobrukovat. Zbytek soundtracku naplňuje svými melodiemi ostřílený veterán Herold Faltenmeyer, jehož práci můžete znát převážně z filmů, co vznikaly osmdesátých letech, namátkou Policajt z Beverly Hills, Top Gun či Running Man.

Rozhovory jsou namluveny všechny, až na některé věty hlavního hrdiny a každá NPC vám ráda něco poví. Přesto jsem měl místy pocit, že to je na úkor variability rozhovorů a použitých hlasů. Sem tam působí voice-over krapet divně, jakoby zpomaleně, ale to je možná tím, že postavy nemají při mluvení synchronizované rty. I samotná angličtina mi občas přišla strojená – za to mohou buď ne příliš kvalitní herci anebo pauzy mezi jednotlivými dialogy. Každopádně si po chvíli zvyknete.

Síťová hra a lokalizace
Multiplayer Two Worlds si lze užít ve dvou online varintách, v RPG módu a v PvP boji. Pojmout by měl díky speciálnímu systému tisíce hráčů. Na výběr je mnoho povolání a postavu si lze plně přizpůsobit k obrazu svému. Zatímco v singleplayeru musíte hrát mužského člověka, tady takové omezení neplatí. Po vytvoření nové postavy vás hra nejdříve přenese do jednoho ze čtyř měst (na začátku je přístupné jen jedno, ale postupem času, plněním úkolů a výhrami v bitvách se otevřou další). Tyto města jsou perzistentní a existují, i když nejste připojení, podobně jako leckterých v MMORPG. Fungují jako jakési centrály po vstupu do hry. RPG mód nabízí kooperativní questy, které jdou plnit se skupinou, zatímco PvP je podobné klasickému deatmatchi, base defense či capture the flag módům v akčních hrách.

Hra byla primárně tvořena pro německý trh (kde už se prodává) a teprve poté byla přeložena do angličtiny (kde vyjde v červnu), což je bohužel, i přes dva dosavadní patche, stále znát. Narážím teď na gramatické chyby a špatný spelling, který se místy do anglické verze propašoval. Možná, že za to může i trochu archaičtější forma jazyka, ale doufejme, že se to v dalších updatech zlepší. Český překlad, který se mimochodem pilně chystá, by na tom měl být lépe. Nyní probíhá korektura in-game textů na zatím poslední verzi s patchem 1.2, kterou jsme měli k dispozici i my. V našich končinách hra spatří světlo světa někdy koncem června a dialogy budou přeloženy formou titulků.


další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů

 Nedostatečný betatest?
Většinu podstatných chyb jsem už zmínil v předchozím textu, ale některé stále ještě zbývají. Občas mi hra spadla nebo se kousla, zvlášť během dlouhého hraní nebo při změně grafického nastavení. Nestávalo se to ale zas tak často, aby to kazilo výsledný dojem. Sem tam jsem narazil na nefatální chyby v questech, kdy postavy říkaly něco, o čem by ještě teoreticky mluvit neměly. Dobře nepůsobí ani to, když vidíte, jak jedna NPC prochází skrz druhou, nehledě na to, že se zavřenými dveřmi si herní postavy zas až tak moc hlavu nelámou a chodí skrz ně.

Velmi by se hodil i nějaký seznam bonusů a postihů, co na postavu působí. To, že hrdina sklouzává po šikmých površích a občas se zaráží o neviditelné překážky, také kladné body nepřidá. Souhrně se dá se říct, že jsou to všechno chyby zapříčiněné nedostatečným testováním před vydáním hry a další patche je nejspíš opraví, jenže ve chvíli, kdy hra přijde na domácí trh, by to už teoreticky mohlo být v pořádku.

 Závěr
Hra je celkem trvanlivá a její dohrání, když půjdete jen po hlavní linii, trvá cca 30-40 hodin čistého času. Kdo si ji ale chce užít s vedlejšími questy, tomu to zabere několikanásobně déle. Paralelně vzniká i X360 verze, ale žádné známky konzolovitosti jako v jiných titulech se tu nekonají, což je dobrá zpráva, hlavně pro majitele stolních počítačů. Takže jestli chcete obdivovat pěknou grafiku či zajímavý příběh a jste ochotni překousnout některé nedodělky, je Two Worlds hrou pro vás. Doporučit vám ji vyloženě nemohu, ale zklamaní byste z ní ve finále rozhodně být neměli.

Stáhněte si: Videa...

Související články: Dojmy z GC, Novinky

Michigan
autorovi je 26 let, věnuje se překládání a hry hraje už více jak 12 let; žádný žánr mu není cizí, ale nejraději má ty s dobrým příběhem či pohlcující atmosférou; ve volném čase s oblibou sáhne po fantasy knížce či zajímavém filmu






 
 
Michigan

Novinky na Alza.cz

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.