Populárnější než druhá světová

Podle Wikipedie vzniklo či vzniká všeho všudy 58 her zasazených do první světové války – ovšem včetně obskurních jmen jako Boğaz Harbi Beta 1 anebo z hlediska PC scény nedůležitých projektů jako iOS tower defense záležitosti Trenches. Na počátku herní historie přitom rozhodně nebyla dnešní nadvláda her zasazených do druhé světové války tak dominantní.

Mnohým pamětníkům určitě vytane na mysli jméno Red Baron, který od počátku série v roce 1990 patřil mezi nejpopulárnější arkádové letecké simulátory vůbec. Jakýsi předchůdce této značky, rovněž pod jménem Red Baron, vyšel dokonce již v roce 1980. Byť během 90. let dominovaly letecké simulátory z druhé války, tituly jako Wings of Glory (1994), Dogfight (1993) či Red Baron 3D (1998) si rozhodně držely solidní popularitu a pokryly to nejzajímavější, co se kdysi odehrávalo v nebesích nad zákopy.

V závěsu byly méně populární značky jako Knights of the Sky nebo Flying Corps či strategické simulace jako History Line: 1914-1918 a částečně i Imperialism. S poklesem popularity simulátorů na konci 90. let ovšem jejich řady radikálně prořídly. Tou dobou se žánr stříleček z druhé světové teprve rodil skrze jména jako Medal of Honor, zároveň tak rovněž ubyly letecké simulace odehrávající se mezi lety 1939 až 1945. Jenže zatímco ty se vrátily, podobně jako střílečky, nejpozději rokem 2004 s Call of Duty, létání první světové se z klinické smrti doposud neprobralo.

Právě v tom lze snad spatřit první důvod absence her z první světové - chybí populární značky. I během největší slávy simulátorů stála totiž většina Red Baronů a jim podobných ve stínu Secret Weapons of Luftwaffe či Chucka Yeagera.

Dle pravidel herního byznysu tak byla populárnější druhá světová spolehlivější sázkou na jistotu – nač riskovat přízeň mainstreamového hráče titulem zasazeným do období, z něhož pohází jen hrst známých, a tedy prodávaných, titulů? Nestačí se ale jenom vymluvit na nedostatek známých značek – i za zenitem leteckých simulátorů z tohoto období se totiž jiné společnosti pokusily navázat pomocí stříleček a strategií. Bohužel, pro milovníky Velké války, to s nimi dopadlo velmi podobně.

zdroj: Archiv

Na západní frontě klid

Zřejmě pro pomýlený názor, že se první světová odehrávala jen zákopech, se některé střílečky pokusily přijít s alternativní historií. Taková Codename Eagle (1999) pracovala s myšlenkou, že neproběhla Velká říjnová revoluce a v Rusku stále vládne car. Ten samý koncept zkoumala i poněkud rozháraná Iron Storm (2002), která patří mezi nejšílenější předskriptované střílečky vůbec. Byť si hra libovala v unikátní, gotické atmosféře, v konkurenci lepších příběhových i sandboxových akcí neodvratně zapadla.

Jakkoliv dobrá či špatná Iron Storm byla, rozhodně nezažehla žádný valný zájem o tuto tematiku, o čemž svědčí skutečnost, že mezi lety 2000 až 2009 panovalo ve hrách zasazených do první světové naprosté sucho, jež jenom občas narušily prazvláštní tituly jako byl WW1 Medic (2004)…

Ovšem, i když na počátku bylo dost leteckých simulátorů a pár stříleček, pořádných strategií z dané doby je v rámci celé herní historie poskrovnu. Je tu fanouškovská práce, která je sice hodnotná, ale jenom dále ilustruje, že velký herní byznys se první světové štítí. Je překvapivé, že se bojiště tohoto konfliktu nedočkala hardcore taktických her, jakými disponuje její mladší sestřička (Close Combat, Panzer General atd.). Jistě, najdou se výjimky - například World War One (2008) od Ascaronu se pokusila o zpracování v podobě grand strategie a bizarní, leč zábavná Toy Soldiers (2010) pro Xbox zase zkombinovala akci a RTS. Podobné projekty však zůstaly hluboko ve stínu slavnějších žánrových zástupců.

Jenom zákopy? Ale kdepak.

S výjimkou větších strategií, které se první světové válce věnovaly jaksi omylem, v závislosti na hráčově taktice (série Civilization, Victoria), je na tomto poli pusto a prázdno. Dokonce i milovníci historických strategií z prakticky všech období Paradox Interactive vydali jedinou hru zaměřenou na první světovou – Darkest Hour: A Hearts of Iron Game.

Oblíbeným argumentem proč se nedělají strategie z tohoto období je "nestrategičnost" konfliktu. To je samozřejmě omyl. Ačkoliv jistě platí, že západní fronta byla po většinu času především statickým mlýnkem na maso, její počáteční a finální fáze byly velmi mobilním, brutálním a agresivním střetem plným starých i nových technologií. Vzducholodě a perutě kralovaly nebi, po zemi se proháněly první tanky a armády aplikovaly nové pěchotní taktiky.

Východní frontě se navíc zákopová fáze prakticky vyhnula. A pak tu máme i celou řadu exotických bojišť jako Alpy, Blízký východ anebo Afrika, v níž von Lettow proháněl koloniální mocnosti až do podepsání příměří. Započítáme-li k tomu příklad námořní asymetrické války (ponorky vs. konvoje), není problém si představit hned několik druhů strategií z tohoto období. Jak epické grand strategie, tak i RTS kladoucí důraz na posílání vln jednotek na smrt, či naopak piplačku s jednotlivými vojáky. Takový koncept Company of Heroes je pro alpské nebo africké bojiště jako dělaný. Jenže, kde nic, tu nic.

zdroj: Vlastní foto autora

Renesance zákopové poetiky

Faktem totiž zůstává, že v době nejmasovější obliby strategií na přelomu tisíciletí zněla jiná období lákavěji, a dnes, kdy zažívá první světová válka mírnou renesanci, zase nevzniká moc strategií. Ani v době krize poslední dekády to ale první světová nehodlala zabalit. Čím více se nejrůznější hry rochnily v následujícím globálním konfliktu a čím více se patriotické postavy předháněly v mávání americkými, nacistickými a sovětskými vlajkami, tím intenzivněji mnozí začali doceňovat depresivnější a špinavější atmosféru let 1914 až 1918.

I díky vzestupu indie her po roce 2008 tak v poslední dekádě vzniklo zdaleka nejvíc prvoválečných titulů. Od roku 2009 tak vyšla průměrná NecroVisioN, která dotáhla alternativní historii do největšího extrému skrz zombie. Brzy po ní ale už vyšla zmíněná Darkest Hour: A Hearts of Iron Game a od roku 2013 probíhaly práce na Verdunu. V témže roce se vrátila letecká tematika s Ace Patrol a rok na to vyšla nádherná adventura Valiant Hearts: The Great War (2014).

Pokud však něco renesance her z první světové války ilustruje, pak je to absence populárních příběhů spojených s konfliktem. Zkuste si rychle vzpomenout na nejlepší filmy z druhé světové. Určitě se vám vybaví jména jako Příliš vzdálený most či Zachraňte vojína Ryana. Ale co když zkusíte to samé s první světovou? Hádám, že budete muset v paměti lovit déle. A i slavné filmy jako Stezky slávy anebo Na západní frontě klid se vyžívají v nihilismu zákopů a ignorují jiné tváře války.

zdroj: Archiv

Jistě, máme tu také Lawrence z Arábie, jeden z nejvýznamnějších filmů všech dob, jenže ten je přes půlstoletí starý a pokrývá nepříliš známou část války. Ve střední Evropě můžeme první světové přikládat stejný vliv jako té druhé, minimálně kvůli následnému vzniku Československa. Ale v Americe chybí k vytvoření velkého příběhu něco podobně monumentálního, jako byl útok na Pearl Harbor. A produkčně nákladné hry stále stojí a padají na americkém publiku.

Zásadní problém s první světovou rovněž souvisí s celou neuzavřeností války z let 1914 až 1918. Druhá světová je doslova etalon kvalitního vyprávění, jež se podepsalo na válečné fikci na půlstoletí dopředu. Prvky z ní najdete i ve Hvězdných válkách či Star Treku. V příbězích psaných druhou světovou najdete šílené, genocidní zlo, řadu zvratů na poslední chvíli od Dunkirku po Stalingrad, ale také epické a zlomové momenty v podobě vylodění v Normandii či dobývání Berlína.

I když konflikt vyústil ve studenou válku, přišla po něm éra bezprecedentní prosperity, svobody a technologické revoluce. Čistě z hlediska vyprávění válka jednoznačně skončila a nenásledoval jí další globální konflikt s desítkami milionů mrtvých. První světová je naproti nepříjemná a úmorná krvavá lázeň, která semlela přes sedm milionů lidí a za dvacet let se se vrátila a ve větším měřítku.

zdroj: Archiv

Snad i proto si DICE oproti tolika jiným znázorněním první světové války vybrali raději barevnou, skoro až rozzářenou stylizaci, která se drtivé většině her z první světové vyhýbá. Díky změně vyobrazení první světové z pochmurného, smrtí páchnoucího zákopového bojiště, do něčeho diametrálně odlišného (chce se mi rouhačsky říct „zábavnějšího“), se může Battlefieldu 1 podařit něco, na co milovníci první světové války čekají už pěknou řádku let.

Prokletí "nezajímavé, depresivní války" samozřejmě stejně tak může vyústit v osamělý pokus bez následovníků. Oproti jiným jménům herního byznysu má však DICE, i díky velmi pozvolné renesanci tohoto konfliktu, zdaleka nejlepší šanci nastartovat něco podobného, co pro druhou světovou ve hrách udělala první Call of Duty. Verdun či Valiant Hearts ukazují, že zájem ze strany hráčů by tu byl.