Orchids to Dusk (download)
Už dlouho jsme tu neměli hru, po které by hráči začali masově páchat sebevraždy. Naštěstí se objevila Orchids to Dusk jako “simulátor nacházení krásy v umírání”. Titul je v zásadě "walking simulatorem" vyprávějícím o několika posledních minutách astronauta, který po katastrofě své stanice ztroskotal na nehostinné planetě, zabydlené krásami nejvyššího kalibru.
Jedná se o projekt francouzského studenta rafiky Pola Clarissou, který se spolupodílel i na simulátoru lištičky Seasons After Fall. Už jen z tohoto důvodu je nádhera obětovat (doslova) několik minut této podívané - prostředí poskytuje esteticky lahodnou podívanou, ubíhající minuty života vašeho avatara navíc umožní skutečně se vcítit do nevyhnutelnosti smrti, alespoň pokud se atmosféře skutečně poddáte a nenaštve vás nevyhnutelně špatný konec.
Výsledkem je primitivní hratelnost, která hráče nutí do nalezení toho nejzajímavějšího výhledu, jaký prostředí nabízí. Bohužel (a vzhledem k okouzlující poetické atmosféře je to velká škoda) není Orchids to Dush procedurálně generovaná. Kdyby hra nabízela podobné náhodně generované scénáře jako Oases, mohlo se jednat o zajímavý explorační experiment. Dokonce takový, který hráče nenutí prožívat desítky minut utrpení pro pohled na něco nového! Možná by se pak ale ze hry vytratil pocit piety. Ale možná by pak mělo smysl spustit ji vícekrát. Na každý pád Orchids to Dusk opět ukazuje, že není walking simulator jako walking simulator...
The Nullpoint (download)
Mezi spoustou projektů, které ztroskotali na Kickstarteru, se na podzim objevil The Nullpoint od studia Schell Games, tedy vývojářů z Pittsburghu, kteří před necelým rokem překvapili povedeným projektem Orion Trail. Na vývoj The Nullpoint nakonec vybrali zhruba jen 10 % ze sumy 135 tisíc dolarů, nicméně vydali alespoň alfa verzi. Díky neúspěchu kampaně je tak možné, že prototyp bude vším, co po The Nullpoint zůstane - ač by to však velká škoda!
Hra je totiž v zásadě akční real-time strategií kříženou s RPG, která se odehrává v útrobách mimozemské stanice na okraji sluneční soustavy. Jak se dá očekávat, lidská mise fatálně neuspěla a s přeživšími je třeba jednak nacházet zbytky výpravy, ale též bojovat se zmutovanými členy posádky.
Plná verze The Nullpoint slibovala celou řadu vychytávek od konstrukce vlastní lodi po odkrývání sci-fi zápletky Z torza hry zbylo alespoň procedurálně generované prostředí ufonské superkonstrukce a zdejších nepřátel. To znamená i permanentní smrt a nutnost restartu, pokud vám zemřou všichni členové mise. V praxi je výsledkem atmosféra Stasis a hratelnost české UFO série. Prototyp The Nullpoint sice není záležitostí na desítky hodin hraní, i v rozpracované verzi jde ale o pozoruhodný hororový titul, který osciluje mezi několika žánry najednou.
Super Black Friday Sweep (download)
Po mandelince bramborové je nákupní "svátek" Black Friday dalším americkým vynálezem, který infiltroval evropský kontinent, Českou republiku nevyjímaje. Ironická first-person hříčka Super Black Friday Sweep proto přijde vhod nejen jako interaktivní komentář Černého pátku, ale i vánočních nákupů či obecně každého dne v obchodě s akčními slevami. Prohlížečová Super Black Friday Sweep hráče staví role role jednoho z mnoha zákazníků, kteří mají 40 sekund na posbírání co nejvíce zlevněného zboží. Kdo utratí maximum, "vyhrává"!
Za hrou stojí Jim Bending (vystupující pod přezdívkou The Sore Thumb), který osm let působil jako animátor ve Frontier Developments, dnes už jenom nadšenec a "vývojář hloupostí." Zkušenosti jsou na hře vidět. Bonusem pro pamětníky je stylizace FPS z 90. let - všechny postavy a předměty tvoří sprity, což už tak hororový zážitek z nakupování osmi zlevněných smetáků a šesti "prakticky zadara!" mlýnků na maso ještě umocňuje.
Navzdory solidní hratelnosti a soutěživému náboji (v tom, kdo se dostane výš na žebříčku) je ale Super Black Friday Sweep hlavně ironickým herním komentářem k aktuálnímu společenskému tématu - svého druhu jde o podobnou serious game jaké dělal Paolo Pedercini a web Molleindustria obecně. Jejich poslední kvalitnější hra Unmanned totiž jednak vyšla už před třemi lety, ale navíc byla spíše posmutnělá než ostře ironická. Možná je na čase, aby štafetu převzal někdo energičtější a zábavnější, třeba zrovna Jim Bending.
I Am Alright (download)
Po první dvě obrazovky působí z boku viděná hopsačka I Am Alright jako další artové pojednání o existenciální kráse bytí: hlavní hrdinka se tu probouzí do krásného dne, hraje veselá muzika, do oken svítí slunce, a pak NA NÍ SKOČÍ OHYZDNÉ MONSTRUM A ZABIJE JI! Druhé probuzení, tentokrát už do zdevastovaných kulis a v ošuntělé verzi předešlé postavy (nebo někoho jiného?) pak naplno odhalí hratelnost stealth arkády o zhruba půlhodinové délce. Připravte se, že umírat budete často - v I Am Alright chybí jakékoliv střílení, schovávání i pohyb nepřátel je realizováno arkádovým tempem a hratelnost je vůbec svižná jako rána do hlavy.
Krom vysoké a zábavné obtížnosti navíc I Am Alright šlape i po stránce příběhu a atmosféry. Navzdory pixel-artové stylizaci. Démoničtí nepřátelé působí správně tajemně a vyvolávají vzpomínky na strach, sálající z bestií v prvních dvou dílech Dooma. Závěrečný dějový zvrat pak z I Am Alright činí i příjemnou hororovou povídku. Nelze sice chválit úplně všechno - pohyb je mnohdy velmi sekaný, monstra vás občas zabijí dost neférově nebo kvůli bugu a příběh vlastně vzdor atmosféře nedává mnoho smyslu. Avšak na to, že jde teprve o první zveřejněnou hru studenta Allena Jay Roldana, je výsledek velmi příjemný a řemeslně odvedený!
Shih Ho (download)
Shih Ho je upírská hororová adventura, ve které se černou barvou rozhodně nešetřilo. Svého druhu přímočarý titul nabízí zhruba 20 až 30 minut řešení ústřední zápletky o mladíkovi, který se po osudovém kousnutí mění v upíra, a když hledá zdroj své nákazy, nalezne lásku. Shih Ho si ale zaslouží pozornost i pro burtonovskou stylizaci připomínající filmy jako Nightmare Before Christmas nebo Koralína. V poslední době nejde o jedinou hru, která se snaží hrát na strunu černobílého filmu - krátký horor Letter to a Friend se vlastně snaží vytvořit vizuál němého filmu dokonce ještě o něco lépe, bohužel ale na úkor hratelnosti a příběhu. Na rozdíl od Shih Ho.
Tím ovšem atraktivita Shih Ho nekončí! Poněvadž o tom, jak druhá hra Kristiana Kronstranda přichází se zajímavými inovacemi, by se dala napsat delší analýza. V první řadě je tu notně zcizující pohled přes opačné rameno než jsme u third-person her zvyklí. Krom toho ale Shih Ho pro přechod mezi lokacemi často využívá i klasický filmový střih a vypráví tak svůj příběh sympaticky rychle a úsporně. Takhle nějak mohl fungovat The Park, kdyby se tvůrci nesnažili o doslovnou metaforu horské dráhy. Dalo by se najít i několik negativ - například by vůbec nevadilo přifouknout pod kotel možností v dialozích jako hlavním prvku hraní - mezi freeware hrami z loňského podzimu je však Shih Ho oprávněně jednou z nejlepších a nejprofesionálnějších her.
Mohlo by se vám ještě hodit (tentokrát i s dobrými hrami):
Spilltender - hry o nošení piva štamgastům jsou starší než mnozí z nás (viz Tapper, 1983), Spilltender ale zaběhnutou hratelnost oživuje fyzikálním modelem posunovaných drinků. Po prvních pár sezení jde o netradiční zábavu a tréning na příštího Silvestra, ale bez lepší grafiky a s minimem variací napříč jednotlivými hrami se titul brzy okouká.
Apotheon Arena - jak už zmínil Adam, starověká rubanice Apotheon se dočkala bezplatné multiplayerové verze. Pavlova recenze sice zrovna akční stránku do nebes nevynesla, třeba však s více lidmi Apotheon nabídne nápaditější zábavu.
Melon - tahle senzace několika youtuberů ukazuje, nakolik u dojmů ze hry záleží na grafice a stylizaci. Melon je úplně normální arénová střílečka, jen s tím rozdílem, že namísto zombies/ufounů/čehokoliv “typického” vám tu po krku jdou nakrájené melouny. Na pár minut je to zábavná ujetina, ale jediný level a málo typů nepřátel bohužel limituje jakýkoliv potenciál, aby hra fungovala jenom jako vtip.
Who’s Your Daddy - alfa verze bizarnosti, v níž jeden hraje za batole se sebevražednými sklony, zatímco druhý za otce, který se snaží dítě zachránit, má sice geniální premisu, ale bohužel funguje jak se jí zlíbí. Popis Who’s Your Daddy najdete zde, stáhnout si ji můžete tady.
Hovercraft - další díl nerdího komiksu xkcd z konce listopadu je interaktivní hopsačka v prohlížeči - než vám dojde, že krom jednoobrazovkového bludiště zde můžete vyrazit i daleko do dálav za hranu úvodního levelu! Zkuste sami a nechte se mile překvapit.
