zdroj: tisková zpráva
•Třetí světová vypukla!
Po celá desetiletí trvání studené války existovala reálná hrozba otevřeného vojenského konfliktu mezi východním socialistickým blokem a západním světem. V osmdesátých letech, když už to vypadalo, že k ničemu nedojde, však najednou politická krize vyvrcholila a Sovětský svaz zavelel svým armádám do útoku. Ten postupně začal drtit celou Evropu a jako by to nestačilo, Rusové překvapili dalším kouskem – invazí přes Pacifik, do slabě bráněných pozic v USA.

Pěkná fikce, co říkáte? Pochopitelně nic z výše uvedeného se nikdy nestalo, přestože k tomu párkrát bylo velmi blízko. Námět právě vycházející real-time strategie World in Conflict tak mohl naplno čerpat z onoho „co kdyby“ a rozvíjet myšlenku o třetí světové válce velmi přesvědčivým a uvěřitelným způsobem. Zdařilo se to náramně, že vám chvílemi ani nepřijde, že děj má fiktivní základy.

Vývoj World in Conflict (dále jen WiC) byl svěřen zkušeným Švédům, kteří mají za sebou velmi úspěšný Ground Control. I proto se od této hry očekávalo jen to nejlepší. Jak už napovědělo MP testování a SP demo, o tuctovou RTS se rozhodně nejedná - už jen svým pojetím, herním systémem a vůbec náhledem na bitevní scénu. Jediné, co dosud zůstalo veřejnosti dobře utajeno, byl děj singleplayerové kampaně...

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Tímto sebeobětováním se uzavírá první dějství a následuje návrat v čase, kdy o chystané invazi neměli Američané ani tušení. O čtyři měsíce dříve se totiž bojuje ve Francii, kde se v oblasti u Marseille vylodili Rusové a úspěšně zde vytvořili své předmostí. V roli vašich svěřenců i nadřízených se zde vyskytují stejné hlavní postavy jako při obranně Seatllu a jak už jsem naznačil, pochopíte zde řadu narážek a událostí zmiňovaných v úvodních misích.

Nechci a nehodlám tu vyzrazovat děj celé kampaně, nicméně jen doplním, že po bojích v jižní Evropě se podíváte ještě do Ruska na základnu jaderných ponorek a také se vrátíte zpátky do USA, kde se do toho zamíchá ještě Čína. Čtrnáct misí mi vydrželo v průměru na dvacet hodin hraní, což není nijak extra dlouhá doba. Na druhou stranu kampaň je skutečně povedená a její hraní je skvělým zážitkem, jehož atmosféru a hloubku bych dokázal porovnat snad jen s Company of Heroes. Patří tedy k tomu nejlepšímu, co za poslední léta vzniklo.

O to větší je ale škoda, že WiC disponuje pouze jednou kampaní a představuje tak velmi jednostrannou záležitost. Tažení z pohledu Sovětů by jistě hře velmi prospělo, už kvůli vyváženosti a o prodloužení singleplayerové hratelnosti ani nemluvě. Tak snad v datadisku (jako hraní za Němce v CoH: OF)?

•Netradiční herní systém
Design scénářů je ve WiC proveden parádně. Zčásti na tom má podíl herní systém, který rozeberu níže, nicméně dynamičnost, náhlé zvraty a napětí vás zkrátka dostanou. Mise jsou vhodně koncipovány tak, aby se obranné i útočné akce v určitém poměru střídaly a tím se využilo veškerého potenciálu, který tato RTS nabízí.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Jste navíc přímo nuceni co nejvíce používat podporu v podobě několika druhů leteckých útoků (např. laserem naváděné bomby, napalm), dělostřelecké palby (přesná protitanková nebo protipěchotní) či průzkumných letů odhalující pozice nepřátel. Mnohdy nastanou situace, kdy už si budete připadat doslova v koncích. Před příchodem posil se však s využitím podpor dají dělat divy - včetně maskování kouřovými clonami či zablokování nepřítele přehradnými palbami. Možností je opravdu velká spousta, jen je třeba je zužitkovat efektivně, protože nejsou neomezené.

Herní systém je podobně jako v Ground Control navržen tak, abyste nebyli nijak obtěžováni stavbou budov, výrobou jednotek nebo nějakým získáváním zdrojů. Během hry vám jsou proto neustále za vaši bojovou činnost přičítány body, za které nakupujete vybrané jednotky a necháte si je transportovat na bojiště. Pozemní i letecké vybavení vám je posíláno vzduchem a shazováno na místo určení, které si zvolíte. Tento bod si přes strategickou mapu můžete neustále posouvat souběžně s frontovou linií. Na to je dobré nezapomínat, protože jinak musí doručené jednotky absolvovat zbytečně dlouhou cestu na místo, kde jsou zapotřebí. Na bitevním poli pak bojujete zejména o strategické body, jejichž ovládání je klíčem k úspěchu nad protivníkem.

•Méně jednotek
Jediné, co bych vytknul, je možná až příliš strohý výčet jednotek. Tanky se tak například scvrkávají na lehký, střední a těžký. Podobné je to i u transportérů, samohybné artilerie, protiletadlových jednotek atd. Tato skutečnost je ale naštěstí kompenzována celkovou variabilitou strojů, na kterou se klade velký důraz. Svou armádu si tak doslova musíte poskládat rovnoměrně, jinak tvrdě narazíte. Stačí například opomenout vybavit se protileteckou obranou a ruské vrtulníky vás během chvilky roznesou na kopytech.

Musím pochválit i to, že většina jednotek disponuje více zbraňovými módy. Obrněný transportér může například kromě použití základní zbraně vystřelit i naváděnou raketu, kulometné vozy zase nabijí průraznější munici apod. Využívat lze i obranných bonusů třeba v podobě kouřové clony, která znemožní protivníkovi správně zacílit nebo vám pomůže nepozorovaně se stáhnout do nových pozic.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

•Umělá inteligence
Příjemným překvapením pro mě byla umělá inteligence počítačem ovládaných jednotek nepřítele. Nedokázal jsem sice do úplné míry posoudit, co je dílem skriptů a co skutečná AI, nicméně výsledný dojem je velmi dobrý. Výjimečné tedy nejsou například současné útoky z několika stran na vámi bráněné pozice, vhodná součinnost podpůrné palby s artilerií atd. I když po nějaké době stejně objevíte limity AI a slabá místa, přesto se neubráníte pocitu, že skoro hrajete proti vyzrálému protivníkovi.

Ještě více je to patrné ve skirmishi a multiplayeru. Zatímco západní jednotky jsou v singleplayerové kampani o poznání více odolné, protože bojují proti enormní přesile nepřátel, v síťové hře jsou si obě strany v tomto ohledu naprosto rovny. O to více pak ještě vynikne stupeň AI, pokud do hry začleníte místo skutečných hráčů počítačem ovládané boty.

•Multiplayer
Součástí WiC není klasický skirmish režim, jaký známe z jiných RTS. Funguje to tedy zde tím způsobem, že si zapnete multiplayer, vyberete místní síť a místo lidských hráčů si do nové hry přidáte již zmiňované boty. Stupeň inteligence, bojové zaměření a další atributy botů jsou plně editovatelné, takže každý si jistě najde to, co mu bude nejvíce vyhovovat. Počítačové hráče lze jinak využít i jako doplněk do větších map, které jsou stavěny pro velký počet účastníků. Například tři lidé zahájí hru a zbylé protivníky (třeba až do celkových šestnácti) tvoří boti. Kromě možnosti využití lokální sítě je samozřejmostí i propojení mezi hráči po internetu.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
zdroj: tisková zpráva další vytípané obrázků z hraní jsme přidali do galerie

zdroj: tisková zpráva