Vypravěčské selhání
Druhá je podobná první a logicky trpí totožnými neduhy. Nejvíce ale Cecil zklamal v příběhu a scénáristických veletočích. Jestli první akt jako prolog položil solidní vypravěčský základ a pátý Broken Sword vypadal na zajímavý thriller ve stylu Brownovských románů, pak to bylo pouhé zdání.
Až je mi líto to napsat, ale druhá část Serpent's Curse je minimálně po příběhové stránce velkým zklamáním. Ze solidní detektivky, která se točila hlavně okolo vraždy, a náboženský podtext spojený se záhadným obrazem užívala jen jako kulisu, se stává honba za mystérii a vybájeným zloduchem. Obojímu ale bohužel chybí, vzhledem ke zcela jinému ladění první části, dějový základ a hlavně logické zakotvení.
Cecil v druhé části bloudí v labyrintu nesmyslných a vybájených konstrukcí, které staví celý příběh do parodického světla, jen se tomu nechcete smát. Hra se bere více než polovinu vyprávění až příliš vážně. Když pak najednou tohle všechno smete ze stolu a začne být pohádkou pro děti, kde vlastně vražda a policejní autorita nic neznamenají, působí zmateně a nejistě. Za vrchol absurdity považuji fakt, že původní vrah se nakonec s ústřední dvojicí skamarádí a ještě si dají společnou večeři.
Nečekejte jakýkoli přesah a pokud k pátému Broken Swordu přicházíte až nyní, pak se dopředu obrňte svatou trpělivostí a počítejte s řadou hloupostí. Horší to mají hráči navnadění první částí, kteří během hraní druhé poloviny pocítí absenci vypravěčských schopností Charlese Cecila. Nic na tom nezmění ani plejáda skvělých a s lehkostí napsaných situačních vtípků nebo ve své podstatě zajímavé historické pozadí postavené na gnosticismu.
Oslava nelogičností
První části jsem vytýkal křečovité zpátečnictví a postupy (nejen ve vyprávění), které byly v kurzu před mnoha lety. Nejvíce tímto stigmatem trpí hádanky, které umí být zábavné a řada se jich může pochlubit zajímavými nápady, které prostě křičí: Broken Sword! Dojem ale kazí jejích realizace přímo ve hře, otravný pixel hunting a podivné skripty, které do světa hlasitě vytrubují jak se nový Broken Sword minul dobou. Abych se ve hře na hodinu zasekl jen proto, že všechny akce musí probíhat v přesně daném pořadí, je opravdu smutný důkaz nevyužitého potenciálu - jen by se tvůrci museli víc odvázat. Přes všechny nelogičnosti a technické obtíže jsem se totiž bavil!
Serpent's Curse názorně předvádí, jaký potenciál ještě i dneska tradiční point and click adventura má. Jen by musela být uchopená jinak. Nejde mi o to, že hratelnost staví výhradně na kombinování předmětů. Vadí hlavně zatracený pixel hunting a nesmyslně překombinované záludnosti a řešení, o které bych se nepokoušel ani se dvěma promilemi v krvi.
První část se od těchto bizarností dokázala distancovat, ale druhá už je používá na každém kroku, což krom jiného výrazně zvyšuje obtížnost. Troufnu si tvrdit odhadnout, že některé hádanky řada hráčů bez návodu nevyřeší, což spíše negativně vypovídá o kvalitě designu hádanek.
zdroj: Archiv
Stejný jako tehdy
Můžete namítnou, že nelogické či krkolomně navržené hádanky patří k atmosféře klasických adventur, ale když se podíváte na jiné stylem klasické adventury, třeba od Daedalicu, zjistíte, že to jde i jinak a mnohem lépe. Pouze grafika si může dovolit hrát na nostalgickou notu a stejně jako u prvního aktu, i nyní by si zasloužila ještě trošku více staromilského přístupu.
V druhé části Serpent's Curse se opět se zde bijí dva zcela odlišné styly, a zatímco ručně kreslená pozadí jsou přímo ohromující, 3D postavy a jejich animace hře ubližují. Jako celek je ale Broken Sword: The Serpent's Curse vizuálně zajímavým dílkem - Katalánsko či Irák v podání druhé poloviny hry jsou přímo kouzelné. Škoda jen, že grafika je jedním z mála prvků, které tvůrcům a Cecilovi obzvlášť dělají čest.
Na značku Broken Sword se pojí závazek kvality a jakéhosi adventurního standardu, který s ohledem na dnešní poměry pátý díl nenaplňuje. Před pár lety, kdy nebyla nezávislá scéna a němečtí vývojáři ještě aktivní, by The Serpent's Curse mohla být pecka, ale dneska obě části přináší spíše zklamání.
Takovou plejádu nelogičností a zcela nefungujících absurdit jsem od Cecila neočekával a jestli první epizoda slibovala luxusní thriller s prvky historické fabulace, dvojka se ve scénáři doslova topí a sliby rozhodně neplní. Ano, pořád je to Broken Sword se svými slabinami a silnými stránkami. Na dnešní první ligu už to ale nestačí, a když k tomu připočteme ještě technické problémy, časté padání a v den vydání dokonce úplně nefunkční hru, nemůžu návrat Broken Sword: The Serpent's Curse označit za povedený.
