zdroj: Archiv

Tohle dílko vývojářské lásky Michela Ancela a jeho kohorty z Ubi Montpellier totiž prezentuje kvality, které už v klasické komerční produkci nejsou k vidění tak často – typický videoherní humor, snaha inovovat pro dobro hratelnosti a ne na úkor hráčova pohodlí, překvapivé a nezřídka se level od levelu měnící herní prvky, snaha o čistou a intenzivní zábavu. Vím, že jsou to všechno dosti obecná kritéria, ale k jejich zkonkretizování vede snadná cesta: jen se mrkněte na další video, kde uvidíte v akci nejenom Raymana, ale bonusově k tomu z úst Michela Ancela uslyšíte, čeho vlastně se svým týmem chtěl dosáhnout, a proč se třeba rozhodli mít třeba ve hře hudební úrovně, kde se akce Raymana snoubí s muzikou.

Za mě si k tomu, co Ancel říká, dovolím jen jednu poznámku – prvky, které jsou v Rayman Legends údajně jen díky Wii U, by samozřejmě šly bez problémů udělat i ve hře na PC nebo jinou konzoli. Hovořím třeba o ovládání plošinky v jednom z kooperativních levelů. Nevím, jestli nový hardware vývojáře motivuje více k tomu, aby realizovali nové nápady, než když dělají hru pro platformy stávající. Zdá se mi, že tomu tak je. V tom případě to ale beru jako podnět k zamyšlení, protože to samozřejmě není správně. Opravdu je potřeba vymýšlet různé bejkoviny na poli ovládání her, aby se hry někam posouvaly? Není, opravdu si to nemyslím. Jen je s každou novou konzolí opravdu krapet jednodušší lidem ty nové nápady prodat. A to je zas věc k zamyšlení pro nás hráče…