Uvnitř článku ale najdete více než půlhodinové záběry z hraní, které pro změnu plynou pomalu, sází na pohlcení hráče do dané scény. Tou je pasáž z života nešťastné Jodie, kdy žije na ulici mezi ostatními bezdomovci. A nutno říci, že mi začíná Beyond: Two Souls připadat jako příliš filmová a málo herní záležitost. Ne, že by předchozí tituly Quantic Dream oplývaly vysokou interaktivitou, ale zdá se, že zde posedlost hereckým výkonem Ellen Page možná zastínila to, co dělá hru hrou.

Ale je příliš brzy na soudy, ani půlhodinová ukázka na tohle nestačí. Ostatně, celá hra má zabrat přibližně deset hodin. Navíc, z ukázky nepoznáme následky různých rozhodnutí, která za Jodie děláme – co by se stalo při jiných odpovědích a volbách? Pravdou ale je, že se zvýšením důrazu na filmovost budou růst i nároky hráčů/ diváků a myslím, že to, co by se odpustilo dynamicky interaktivní hře zde bude méně tolerováno. A člověku začnou hlavou dumat otázky... Kupříkladu proč z hořícího domu zachraňuje matku a novorozeně žena nevelkého vzrůstu a tři chlapi čekají jak panenky seřazené před divadlem? Možná ví, že má na povel cvičeného ducha? Beyond: Two Souls asi bude velmi poutavým a atmosférickým filmovým zážitkem. Jen se trochu obávám, aby byl podobně kvalitním i herním zážitkem.