V 8:46 jste zaměstnancem v jedné z kanceláří North Tower ve chvíli, kdy do ní nabourá let American Airlines 11 v 8 hodin a 46 minut. Jelikož jste v jižní části budovy, přežijete náraz prvního letadla, sledujete náraz druhého letadla do druhé budovy a následně jste v situaci, ze které není cesta. Jste ve 101. patře a schodiště jsou zablokovaná.
Právě v bezvýchodnosti situace, kdy nejde přežít, vidí Krafft smysl své hry. Tedy ukázat pohled obětí, těch, o které by mělo jít především. 8:46 nejde „vyhrát,“ protože buď se vám obraz postupně ztmaví, jak se váš hrdina udusí kouřem a nebo vyskočíte z okna. Prostě velmi, velmi znepokojivá simulace reálné události.
Samozřejmě se ozvalo nemálo hlasů, které vidí tuto hru jako znevažování památky obětí a hra dostala nemálo negativních hodnocení právě kvůli svému tématu. A ano, bezpochyby je možné, že se svým tématem dotkne pozůstalých. Nicméně, Krafft a jeho tým na celém neštěstí nechtějí vydělat a k tématu přistupují se vším respektem. Šestičlenný tým strávil tři měsíce výzkumem situace v daných prostorách, toho, co se zde stalo a jak se minutu po minutě celá situace vyvíjela.
Výsledkem je cca desetiminutová hra, která ve virtuální realitě působí stokrát lépe, než na prostém Youtube videu. I tam je ale působivá, zvláště finále, u kterého už jste plně „v roli.“ Desetiminutový průchod 8:46 najdete v tomto videu, níže pak krátký úvod. Na celé kauze je zajímavé sledovat, jaké vyvolává reakce. Nastoluje otázky, kdy je ještě vhodné podobná neštěstí nechat „spát“ a kdy už je možné je mediálně zpracovávat. Sotva by se dnes někdo rozčiloval kvůli podobné simulaci z Titanicu, jde o událost, která spadá do kolonky „Historie,“ ale 9/11 je i čtrnáct let poté stále živou událostí, pro někoho příliš živou.
A přesto, podobně jako u vyvíjeného Kursku, který i tak směřuje trochu jinam, jde o právě ten příklad her, které mohou svému žánru pomoci v získání dalšího významu jako mediálního prostředku vyjadřování. Samozřejmě, pokud je dané téma uchopeno inteligentně a citlivě.
