Na herní rok 2019 nebudu vzpomínat se zalíbením ani se slzou v oku. Taková docela obyčejná, nijak nevybočující sbírka dvanácti měsíců, jejichž obsah mě nadchl jen zřídka, stejně jako mě skoro neurazil. I přesto jsem si v loňském roce našel několik Těch momentů.

Hra s celým názvem Cadence of Hyrule – Crypt of the NecroDancer Featuring The Legend of Zelda je přesně tím, co se v onom názvu píše. Dungeon crawler, který kombinuje Crypt of the NecroDancer z roku 2015, náhodně generované levely s předměty ze série The Legend of Zelda, remixy jejích soundtracků a postavy z obou zmíněných her.

Povězme si to hned zkraje. Inspirace kultovní Zeldou se v Legend of the Skyfish odráží více než jasně, nejen v názvu. Současně je však třeba upozornit na fakt, že tvůrci téhle mobilní akční adventury se nikdy nesníží k čiré nápodobě své předlohy. Namísto toho nabízejí svěží a skvěle vyladěný obsah, jako na míru tvořený pro dotykové displeje, který vám učaruje svým půvabem, a jen zřídkakdy vás popudí.

Původní The Legend of Zelda: Twilight Princess má poměrně pohnutý osud: jde o hru, která byla vyvíjena původně na GameCube, aby nakonec vyšla dříve na Wii a na původní platformu až o pár měsíců později. I tak se ale dá říct, že její vydání na Wii U v HD remasterované verzi je v podstatě již druhým remasterem. Tentokrát to ale není launchový titul nové konzole a nejde tak o hru zatíženou nutností využít všechny funkce nové konzole. Pryč je velká část pohybového ovládání, které dostalo větší smysl až ve Skyward Sword, stejně jako je pryč jakýkoliv tlak na to, aby hra za každou cenu předvedla něco revolučního. Twilight Princess HD tak hlavně ukazuje, že i po deseti letech stojí za zahrání a umí bavit.