Warlock 2: The Exiled - recenze

PC

Recenzovaná verze: PC

Vychází na platformách: PC

Verdikt:

Warlock 2: The Exiled lehce inovuje formuli prvního dílu, ale na silné ani slabé stránky výrazněji nesahá. Zaměření na boj, stejně jako nevyváženost obsahu i jednotek, zůstává, přibývá ale podivná příběhová kampaň a hlavně se objevují rozčilující a hru kazící omezení.

Objednat na JRC.cz

Hodnocení redakce 4/10

Jak hodnotíme

metacritic 73/100

25. 5. 2014 v 20:00 - Recenze Autor: Jakub Kovář Komentáře: 0

Pokračování tahové strategie Warlock, která na první pohled připomíná Civilizaci ve fantasy prostředí, se stejně jako původní hra zameřilo především na válčení. Zapomeňte tedy na precizní diplomacii, vynalézání, vyvažování produkce a starání se o blahobyt všeho lidu. Přestože Warlock 2: The Exiled všechny prvky obsahuje, hrají druhé housle a slouží pouze jako podpora dobyvatelských choutek. Není to nutně špatně, neboť taktické bitvy dvou, tří, čtyř a někdy i pěti armád mohou stát za to.

Warlock 2: The Exiled - recenze

V první chvíli tak začnete plánovat geniální strategii. Na hexová pole rozestavíte do prvních řad před nepřátele pěchotu v podobě minotaurů a trollů, za ně úhledně srovnáte lučištníky a mágy, a pokud budete mít štěstí, zamícháte někde doprostřed i silného hrdinu. Postupným zabíjením neutrálních vojsk nebo nestvůr pak získáte pro své jednotky důležité zkušenosti a vyšlete je na lepší a skvělejší úkoly.

Jedna bitva za druhou, spanilé nájezdy na sídla nestvůr i dobytí nepřátelského města a snaha o jeho udržení v zabijáckém přílivu jeho vojáků… A konečně sladké, strategické vítězství, kterého bylo dosaženo hlavně kvůli vaší genialitě.

Ať už jste správně přečetli terén, využili zkušené jednotky nebo bitvu na svou stranu strhli správně použitými kouzly, vždy vás dílčí taktický úspěch zahřeje. Může za to i poměrně slušná umělá inteligence, která se snaží chovat, jako reálný hráč. Stahuje ve správnou chvíli z boje zraněné jednotky, vrhá na vás útoky, když jste nejslabší a snaží se soustředit na ty nejnahlodanější jednotky, aby vám způsobila co největší ztráty.

Na první pohled hezké, ale pak...

O to více zamrzí, že na normální i vyšší obtížnosti nepřátelé nechutně podvádí. Jak jinak si vysvětlit, když se u jediného města nepřítele zčistajasna objeví tři jednotky a tři stavby, přestože hra nijak neumožňuje zrychlit výcvik a stavbu? A kde na to soupeř vysílený válkou vůbec vzal peníze a manu, když ji dle diplomatických okének zrovna na rozdávání nemá? To byste vzteky nejradši do něčeho praštili, i když pravděpodobně zatnete zuby a všechno to pozabíjíte za cenu ztráty pár jednotek, podvádění nepodvádění.

Naopak potěší, že se dočkáte několika rozdílných ras i vůdců. Mají rozdílné bonusy a je jen na vás, jak jich využijete. Podrobíte si svět armádou kostlivců pod? Spolehnete se na všestranné poutníky z různých světů? Nebo dáte důvěru elfům? Vypadá to jako různorodý výběr s různou hratelností a v prvopočátku tomu tak i je.

Každá jednotka má jiné silné stránky a slabiny: elitní jednotka temných mágů například proti obyčejným kostlivcům, kteří jsou vůči černé magii imunní, nic moc nezmůže, zato lidi povraždí dřív, než řeknete smrťák. Jenže brzy zjistíte, že tady něco nehraje.

Běžné jednotky jednotlivých ras jsou řádově slabší než jednotky speciální a bohužel je jejich nevyváženost mnohem markantnější než v předchozím díle. Získat tak do své říše vesničku silných elfů nebo jeskyně mocných minotaurů zaručuje ohromnou výhodu, kterou pravděpodobně nikdo a nic nezvrátí. A to i přes to, že se jejich vyšší sílu tvůrci snaží kompenzovat vyšší pořizovací cenou, která by v každé jiné hře jako vyvážení stačila.

Nelogické limity

Misky vah ale mohutně naklání omezení maximálního počtu měst, která můžete ve své říši spravovat. Tento jednoduchý a na první pohled kosmetický zásah ohromně zpomaluje veškerou produkci a hlavně nabourává základní logiku, protože čím víc vlastníte, tím hůře na tom ve skutečnosti jste. A věřte mi, že základní limit pěti měst, který postupně budete polehoučku zvyšovat výzkumem na maximálních jedenáct, naplníte ani ne po hodince hry.

Jakékoliv dobyté město nad limit se tak vyplatí srovnat se zemí a podrobené civilizace úplně vymazat z mapy, než je začleňovat do vaší říše. Je to nelogické a nezábavné. Naprosto mi nedochází hlavně důvod, proč se k tomuto omezení autoři odhodlali.

V sandboxovém režimu jde tohle naštěstí vypnout, hlava mi ale nebere důvod, proč je limit tak omezující. A hlavně proč zůstává stejný i při zvolení větší mapy. V pokročilé fázi hry si mám vystačit se stejným množstvím měst na malé mapce pro dva i na obrovském kolosu pro osm hráčů? Takto bohužel platí, že čím menší mapa, tím lépe.

Řízení státu

Tato omezení zamrzí o to více, že jinak se makroekonomická stránka hry dočkala vylepšení. Konečně třeba vidíte, kdy je budovy možné postavit, jak na sebe navazují jednotlivé stromy technologií a co všechno odemykají. A také (konečně!) vidíte co už máte postaveno v jiných městech.

Správné využívání přírodních zdrojů pak může přinést obrovskou prosperitu a celkový management města je tak akorát složitý na to, aby vás zabavil, ale přitom neodtahoval od boje. A když k tomu přidáte i specifika terénu, jenž se dá přetvářet magií, je o zábavu postaráno.

Magie mimochodem doznala značných změn. V prvé řadě se k lepšímu změnila možnost objevování nových kouzel a celkově byly magické efekty notně posíleny. Právě v kombinaci s přetvářením terénu však bohužel mají až příliš velký efekt. Když vám soupeř promění okolí města v lávu, nedá se na něm pořádně nic stavět, shořet může i pár budov a není to nic příjemného. Ještě horší ale je, když se najednou půl země propadne pod vodu.

A vy tak pracně zase vše zvedáte, měníte zpátky a ťukáte si drobné výhody. Pod pole tak přičarujete úrodnou půdu a pod obchodními stanicemi zmrzlé planiny, které nabízí produkční výhodu, což je takový milý bonus. A další tah zase přijde láva. Tak znovu, půda, planiny... Láva. A takhle přetahovat se můžete třeba deset tahů. Je to nezábavné a magie v té chvíli totálně rozbourává celý makroekonomický systém, který je jinak nastaven dobře.

Příběhový mód? Prosím vás, ne!

Aby toho ale nebylo málo, tvůrci se k tradičnímu sandboxu pokusili přidat i příběhový mód. V něm se v roli vyhnaného mága snažíte dostat zpět do Ardanie a získat ji pod svou nadvládu. Nic nového pod sluncem, spíše taková milá zápletka navíc. Během hraní ale navíc potkáte i další příběhové úkoly, které jsou při každém rozehrání naneštěstí stejné, jako třeba porazit dva náhle se objevivší draky. Budiž, jako ozvláštnění je to hezké, akorát by se draci nemuseli objevovat tam, kde už žádné nebezpečí nečekáte. Tak překopat strategii a jde se na draka. Není tu nějaký princ?

Kardinálním průšvihem je ovšem v tomto případě rozdělení herního světa na více malých „úlomků“ a různých realit. Dočkáte se tak třeba světa nemrtvých, džungle, mrazivých světů apod. Na papíře to sice zní hezky, v praxi je ale neustálé přesouvání se portály a světy velice únavné. A když k tomu přidáte výše zmíněné omezení měst a ještě větší magické průšvihy, znechutí se vám hraní úplně. Vřele tedy doporučuji využít sandboxový mód.

Po audiovizuální stránce Warlock 2: The Exiled nedoznal od prvního dílu výraznějších změn, stejně jako diplomacie, která je pořád k ničemu. Interface, který je v současnosti možná o něco málo přehlednější, také nekypí velkými předělávkami. Bohužel se jej drží některé chyby – pokud si například při soupeřově tahu vyvoláte nějaké to okno, nezavřete ho do doby, než zase přijde řada na vás.

Warlock 2: The Exiled měla možnost posunout nadějnou hru dál. Jenže místo podpory dobrých vlastností a zlikvidování nebo alespoň utlumení těch špatných autoři provedli mírnou evoluci všeho. Bohužel ale takovým způsobem, že s každým krokem správným směrem něco ještě více pokazili a udělali skok zpět. Ve výsledku je tak v určitých oblastech podle mě hra o něco horší než první díl a v jiných oblastech jen stagnuje. I přes nadějný nápad tak bohužel padá do podprůměru.

Tagy: strategie fantasy

Zdroj: Vlastní

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.