Autor: Martin Holas Publikováno: 15.května 2006 |
Svět svobody, lidské sounáležitosti a recyklačních kontejnerů, bez snědých pánů se samopaly i jejich zvrácených plánů. Takový ráj na Zemi máte možnost vybojovat v další RTS variaci na vděčné téma hrdinského boje proti terorismu, v tomto případě opepřeného o trochu fiktivního „co kdyby…“ Design většiny současných real-time strategií se spokojí s kýblem nepůvodní nudy a v něm plovoucím plivancem vlastních novátorských nápadů. Ani vývojářský tým Digital Reality (Desert Rats vs. Afrika Korps, D-Day) se od tohoto zavedeného schématu nesnaží příliš odchylovat a než aby se pouštěl do dobrodružství na vlastní pěst, ve War on Terror spíše kopíruje věci léty osvědčené. • Boj s teroristy po sté první Příběh je umístěn do velmi blízké budoucnosti, přesněji řečeno roku 2008. Hlavní zápletka a všechny ostatní dějové náležitosti se ale vyvíjí absolutně předvídatelně. Vše je vyprávěno z pohledu investigativní reportérky, která se zaplete do bojů mezi vojáky World Forces (organizace, snažící se potírat terorismus všude, kde ho vidí – a že ho vidí úplně všude) a členy teroristického spolku the Order, majícími tentokráte za lubem cosi opravdu velkého. No a pak už stačí přihodit dramatizující třetí stranu, komunistickou Čínu, a další světová konspirace je na světě. Na příběhové linii vás pravděpodobně zaujme více než obsah vata, do které je zabalena. Děj je prezentován formou líbivých malovaných obrázků a na podobnou RTS nezvykle rozsáhlých doplňkových textů u briefingů a podobných příležitostí. Mile mě překvapila i drobnost, že po každém neúspěšném pokusu o dokončení mise je vám ve stručnosti slovně zformulováno, jaký měla vaše neschopnost dopad na světové dění. Takové maličkosti většinou dodávají hernímu prostředí punc uvěřitelnosti. A War on Terror nelze odpárat, že i přes spoustu zavedeného klišé dokáže místy upoutat (ostatně, jak je tomu v této hře úplně se vším…). TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Tři hratelné strany plně hrají do noty běžným konzumním představám. WOFOR představuje hrdinné bojovníky za svobodu ze Západu. To neznamená nic jiného, než že na své si přijdou vyznavači moderní špionáže (agenti okatě podobní S. Fisherovi ze Splinter Cell, mobilní špionážní vozítka s průzkumnými droidy na palubě apod.) a nejvýstřednějších hraček na zbrojním trhu (např. neviditelné tanky, hi-tech pěchotní zbroj). Na druhou stranu, teroristi z the Order berou vše, co je po ruce, a tak vás jistě nepřekvapí haraburdí jako přestavěné dodávky, čtyřkolky, raketové pick-upy. Když už síla davu nestačí, vyřeší vše elegantně vzdušný chemický postřik, hubící plošně se stoprocentní účinností nejen mandelinky. No a soudruzi z People Liberation Army zůstali věrni pořekadlu „Co je velké, to je pěkné.“ Zvolíte-li si právě Čínu za svého favorita, můžete si být jisti, že máte na své straně kromě lidu i zdaleka ty "nejtankovější tanky a nejraketovější rakety". Počet jednotek jde do desítek a všechny jsou detailně popsány v přiložené encyklopedii. Kromě rozmanitosti na nich nejvíce oceňuji to, že drtivá většina disponuje minimálně jednou speciální schopností, což pečlivějším povahám značně rozšiřuje taktické možnosti ve hře. Standardní pěchota dokáže házet granáty, čínský mikrovlnný tank vypálit silnější výboj za cenu vlastního poškození nebo bojová helikoptéra přenášet lehčí vozidla. Hrdinové tu jsou také, nicméně není jim věnována taková pozornost jako v mnoha jiných RTS. Jejich schopnosti nejsou zas o tolik lepší než tomu je u řadových jednotek. • Povedené mise Každá ze stran má možnost se plně projevit v samostatné kampani. Ty na sebe přímo navazují, a tak se doporučuje je hrát ve stanoveném pořadí (WOFOR, the Order a poslední Čína). Samozřejmě vám nic nebrání v tom si průchod hrou uspořádat podle svého, ale vzhledem k samotné struktuře příběhu to není dobrý nápad. První tažení (10 scénářů, ty nejdelší vám odhadem nezaberou více než půl hodiny) totiž funguje jako základní kostra a dalo by se říci, že jeho úspěšným dokončením pro vás primární příběh končí. Zbylé dvě sady misí pak jen poodhalí motivy „těch druhých“ a obecně vyřeší nejasnosti, které vás napadly. Zde si autoři trochu ušetřili práci opětovným použitím několika map, ovšem úkoly a způsob řešení se u jednotlivých exemplářů natolik liší, že to nelze brát jako vyloženě záporný fakt. Design misí je asi to nejlepší, co může War on Terror nabídnout. Městské lokace, do kterých se příležitostně také podíváte, sice působí místy podivně, bez známek po civilním obyvatelstvu nebo silničním provozu, ale alespoň je to vyváženo rozmanitostí prostředí, díky které máte pocit, že každá mapa je skutečně odlišná od té předchozí. Bez námitek pak musím vychválit kvanta primárních a sekundárních úkolů. Obvyklý nástup stereotypu v singleplayeru se proto takřka nekoná a dá se říct, že po této stránce hra baví od začátku do konce. Sem tam navíc narazíte i na nějaký ten bonusový skrytý úkol, o jehož zadání nemáte od začátku ani ponětí a splnění je podmíněno i přiměřenou porcí štěstí. Příkladem jedné z nejlepších misí za the Order budiž kvapný únik z obleženého města. Nejdříve je nutné zmobilizovat zdejší zastánce vaší věci a poté se vydat k letišti. Když už jste tu, cestou to můžete vzít kolem banky a splnit si jeden z nepovinných úkolů, ale počítejte s přiměřeným policejním odporem. Na letišti vás pak čeká několikaminutová procedura s tankováním letadla, kterou si můžete zpříjemnit „odkoupením“ zánovního bitevního vrtulníku od místního zkorumpovaného personálu. Tedy pokud máte dostatek prostředků (třeba z bankovního trezoru?). Jinak většinou extrémně přímočaré a krátké scénáře tak opticky zmohutní a hned navodí lepší dojem. •První úskalí na horizontu
•Ten pravý křest ohněm pro vaše nervy •Nenasytný požírač další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů •Technické zpracování |
Martin Holas | |
autorovi je 19 let, píše i pro Gamestar; studuje na Masarykově univerzitě v Brně; na hrách si cení originality a kvalitního příběhu, upřednostňuje dobré RPG, adventuru či strategii; rád se uchyluje do dob dávno minulých, především co se týče hudebního a filmového vkusu :-) |