| Autor: Leon Publikováno: 31.ledna 2005 | Verze hry: finální/anglická Doba recenzování: 1 týden |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Možná vás při čtení předchozího odstavce napadla podobnost s osudem jiného policisty, Maxe Payna. Tím podobnost ale zdaleka nekončí, posuďte sami: Vedle toho, že je hlavní hrdina policista, jemuž vyvraždí rodinu a on se mstí, jsou tu další podobnosti. Obě hry jsou koncipovány jako third-person akce, hlavní hrdina nosí dlouhý kožený kabát atd. K tomu, aby byl Punisher dokonalou kopií Maxe Payna, chybí snad jediná věc – vynikající bullet-time. Na druhou stranu má ale Punisher jinou specialitu… Punisher je ve své podstatě úplně lineární střílečka, ve které nejde o nic jiného, než dojít z jednoho místa na druhé, po cestě zabít zástupy protivníků a na konci skoro každého levelu se utkat s nějakým tím bossem. Osobně jsem čekal podobnost herního scénáře s tím filmovým, ale identický je spíše jen námět, několik hlavních protivníků a některé sekvence. Většina misí se odehrává v různých budovách, ale občas se ocitnete i ve venkovních prostorech. I ty jsou však tak omezeny, že existuje vždy jen jediná cesta vpřed. Design jednotlivých levelů není nikterak nápaditý, nepřátelé veskrze hloupí, takže by to mohlo vypadat, že Punisher je hrozně nudná hra. Pravda by to byla, nebýt několika zajímavých „nápadů“, díky nimž se hra sice stává hratelnější, ale také jednou z nejbrutálnějších vůbec. • Zvláštní donucovací metody Frank Castle se ve své cestě za pomstou neštítí ničeho a pro získávání důležitých informací používá zvláštní donucovací metody. Takhle napsáno to zní ještě dobře, ve skutečnosti jde ale o použití násilí hraničící s brutalitou. Prakticky každého protivníka lze takto vyslýchat a mučit. Stačí ho nezabít, dostat se k němu, chytnou pod krkem a pak použít jednu z několika nátlakových metod – údery pěstí, kopance do břicha, škrcení, pistole u spánku – to vše jsou běžné způsoby, jak z protivníka dostat něco zajímavého. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Důležité je při tom dodržovat i správný postup – je třeba vyvinout dostatečný nátlak po nějakou dobu, ale zase to nepřehnat – nezabít. K určení míry vám pomáhá stupnice, nátlak samotný pak vytváříte pohybem myši. Vedle klasických nátlakových metod, jenž jsem popsal výše, existuje ještě nepřeberné množství speciálních mučení. Ty se aplikují především na nepřátele, kteří něco ví. Pokud se ptáte, jak se to pozná, tak vězte, že tito protivníci jsou označeni lebkou a vy tedy víte, koho mučit. Právě pro tyto „výslechy“ je obvykle někde poblíž místo (stejně tak označené), kde se dá použít opravdu velmi zvláštní nátlak. Takových míst je mnoho, ale namátkou si zkusím na některé vzpomenout. Několikrát je to hrozba shození z nějaké výšky, v krematoriu hrozba zasunutí do pece, obzvlášť šokující je držení nad vodou, ve které je žralok, natahování na hák, cirkulárka, vrtačka, přejíždění vysokozdvižným vozíkem, strkání do krbu… Jen kdybych měl vypsat, kolik takových metod existuje, zaplnil bych tím mnoho odstavců článku. • Zabít nepřátele nebo ne? Paradoxní na tom je ale to, že ačkoliv se vám podaří každého zlomit a on vám poví, co chcete, nijak vám to nebrání dokončit exekuci. Takže ho shodíte dolů, zasunete do pece, počkáte na žraloka, utrhnete ruce, projedete cirkulárkou, přejedete vozíkem, strčíte do krbu. Dokonce i při „obyčejném“ nátlaku ho můžete umlátit, uškrtit, zastřelit. Právě v tom spočívá ona brutalita hry, protože pokud vás má hra bude bavit, pak právě díky tomuhle. Autoři hry si byli určitě vědomi, že díky velkému násilí se bude hra možná leckde zakazovat, a tak udělali alespoň malý krok ke zmírnění brutality. Ten spočívá v tom, že samotná smrt po takovém mučení je na krátký okamžik jemně skryta v černobílém záblesku. Jediné, co to ale skrývá, je stříkající krev. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Dalším důvodem, proč toto mučení provádět, je dobití zdraví. Ve hře se nenachází obvyklé lékárničky, kterými byste si mohli obnovit zdraví, a tak nemáte jinou možnost, než si pomoci trochu netradičně. Faktem ale je, že díky tuposti protivníků, kteří vás nejsou kolikrát schopni trefit z metru, vám zdraví zrovna rychle neubývá. Netradiční je také absence možnosti ukládat hru, neexistují ani automatická místa uložení. Naštěstí je kolo rozděleno alespoň na několik sekcí, po kterých se hra ukládá. Hraní je obtížné jen při utkání s mnoha bossy, takže se dá bez ukládání celkem plynule hrát. • Zbraně a lidský štít Bohužel i v dalších ohledech se hra zařazuje do šedého průměru. Zbraně jsou tu veskrze klasické – pistole, samopaly, brokovnice, granáty, raketomet a kupodivu ne příliš účinný plamenomet. Zapomenout nemohu ani na občas se hodící sniperku, která je až nepřirozeně přesná. U střelných zbraní se můžete přepnout do přesnějšího režimu střelby za cenu zpomalení ostatních pohybů, což se vyplatí zvláště při střelbě na dálku nebo na skrývajícího se nepřítele. Pokud se dostanete do blízkosti protivníka, můžete ho násilně použít jako lidský štít. Zajímavá myšlenka, ale v praxi to není tak účinné, protože protivník jako lidský štít nemá zrovna výdrž. Velmi účinné, ale také dost brutální, je možnost tzv. rychlého zabití. Opět je třeba dostat se na dosah protivníka a pak již není problém ho zneškodnit. Někdy to je úderem pažby, drastičtější už je podříznutí hrdla nožem a vrcholem všeho je vražení granátu do úst. Celkem maso… • I v dalších aspektech šedý průměr Mluvit o umělé inteligenci je v případě Punishera ošidné, protože jí je tam jako pověstného šafránu. Snaha protivníku je omezena jen na pokusy o střílení na vás, ale s jejich muškou to není zrovna dobré. Pokud někdy použijete trochu jinou cestu, třeba přes vedlejší pokoj, protivník si vás ani nevšimne, kouká stále někam jinam a nic nedělá. Naštěstí se alespoň občas pokouší ukrýt, a tak to není zase až tak úplná tragédie. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
15 dalších vytípaných obrázků z hraní jsme přidali do sekce screenshotůAni po grafické stránce se hra nezvedne z průměru – ani neurazí, ale také vůbec neoslní. Bohužel v některých momentech hry není hra úplně optimalizována, a tak se stává, že obraz docela škube. Je to hlavně při přechodech mezi jednotlivými prostředími, což jsou okamžiky, kdy to naštěstí vadí nejméně. Nadprůměrná jsou rozhodně videa spojující jednotlivá kola či vypravující příběh. S těmi si autoři dali práci a na výsledku je to vidět. Tak přeci něco nadprůměrného. • Rekapitulace Celkově vzato je Punisher akční hra, která by ve svém žánru neměla velkou naději na úspěch, prostě proto, že je spousta mnohem lepších. Dokonce i postarší Max Payne, který je Punisherovi nejvíce podobný (respektive ta podobnost je opačná), nabízí lepší zábavu. Přesto si dokážu představit, že si tuhle hru zkusí řada zvídavých hráčů, stejně jako si dovedu představit, že jí leckde zakážou. 
zdroj:
tisková zpráva
Jediné, co je na téhle hře totiž „zábavné“, je mučení. Existuje mnoho her známých pro svoji brutalitu, jenže tam ustřelené končetiny prostě tak nějak patří k následkům přestřelky. Jiné to je v Punisherovi, kde je hráč přímo nabádán, aby používal velmi brutální postupy (stejně jako např. v Manhunt) a ještě ho to bavilo. Nezbývá než doufat, že podobné hry si nenajdou příliš příznivců nebo dokonce lidí, kteří by vše zkoušeli v reálu.Stáhněte si: Demo, Cheaty... Související články: Novinky... |
| Leon | |
| autorovi je 26 let, pracuje v zahraniční firmě, specializuje se na akční a závodní hry nebo simulátory a netradičně pojaté strategie (všechny články autora) |
