The Club - recenze
5/10
zdroj: tisková zpráva

The Club - recenze

4. 5. 2008 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Na začátku byl nápad, kdy si tvůrci Project Gotham Racing vymysleli netradiční střílečku. Level je v ní vlastně závodní tratí, na níž běžíte z bodu A do bodu B a získáváte body za zabité nepřátele. Že je to málo?

Autor: mindwarp.cz
Publikováno: 4.května 2008
Verze hry: prodávaná/PC/anglická
Doba recenzování: 1 měsíc


Obrázek zdroj: tisková zpráva Na začátku tvorby hry bývá nápad a ten jistě měli i autoři slavné závodní série Project Gotham Racing, když se rozhodli, že udělají netradiční střílečku. V tomto případě mohl vzniknout třeba u Unreal Tournamentu nebo jiné multiplayerové akce, kde se běhá dokola na ohraničené mapě. Někdo si asi řekl, že to chce změnu. A tak je mapa v The Club takovou závodní tratí, na které běžíte z bodu A do bodu B, při tom střílíte nepřátele a za to získáváte body. Že je to málo? Právě jsem popsal celou náplň hry. Nejvíce ze všeho mi The Club svým pojetím připomněl stařičké arkádové střílečky Virtua Cop, kde hráč pouze střílel nepřátele a shromažďoval body, přičemž hra sama řídila pohyb jeho virtuálních nohou. Tady si však svůj pohyb řídíte sami.

Vítejte v Klubu
Ze stylového intra na mě The Club působil docela atmosféricky a tím více, že mi připomněl film s Van Dammem - Živý terč. V něm šlo také o pár bohatých jedinců, kteří loví ze sportu ty méně šťastné. Jenomže tady to tak docela nefunguje. Samotná hra mohla možná působit jako boj o život, ale ač se výtvarná stylizace snaží tvářit sebedrsněji, tak princip není ani tak o drsném běhu o život, ale o sbírání bodů za zabité nepřátele. Může pouze na tom stát a padat jiná hra než Tetris?

Světlým momentem tohoto systému je provádění komb. Po zabití prvního nepřítele vám začne ubývat kombo metr a vy musíte ve stanoveném limitu zabít dalšího. A to je mnohdy dost adrenalinové, pokud se tím tedy necháte strhnout a výsledné vyšší bodové skóre je pro vás motivací. A pokud vám tedy nevadí, že protivníci jsou jen anonymnými pohyblívými terči.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Samotné běhání ve spojení se střelbou mě moc nešlo. Buď jsem tak špatný hráč a nebo je problém ve hře. Když běžíte a přitom chcete bez zastavení někoho „seznámit s Bohem“, je to docela obtížné. Vždycky jsem se raději zastavil, vystřelil a potom zase běžel dál, čímž ztrácelo hraní na rychlosti a pocit ze zuřivého sprintu se vytratil. Rychlost by měla ze hry jenom dýchat, ale pokud se chcete rozeběhnout naplno, tak záhy zjistíte, že vlastně nemáte kam, protože narazíte na nějakou zatáčku nebo zeď. Vybírání zatáček v plném sprintu je nemožné, tudíž opět se budete zastavovat. Celkově mi vadila relativně velká stísněnost „závodišť“, mám raději otevřené prostory a nejspíš nebudu sám.

Chcete být bláznem, vrahem, nebo obojím?
Ne, opravdu si nemůžete vybrat, zda hrát za normálního slušného člověka, třeba za němého fyzika s hasákem. Postavy jsou zkušenými zabijáky, z nichž někteří pozvání do klubu přijali proti vlastní vůli. Celkem jich je osm hratelných a to hlavní, co je od sebe odlišuje, jsou jejich tři vlastnosti: rychlost, síla a výdrž.

TAK TO JSOU NAŠI BORCI
Finn: Gambler tělem i duší, který pokouší štěstí víc, než je zdrávo.
Dragov: Chlap jako hora, Sibiřský lovec a nejhledanější zločinec v Rusku.
Renwick: Tvrdý, nekompromisní detektiv z New Yorku, sloužící déle, jak 30 let a odměněný mnoha vyznamenáními.
Kuro: Agent pracující pod nejvyšším utajením. Kdo to vlastně je?
Seager: Extrémní sporty, ruská ruleta, box bez pravidel. Klub je pro něj jen další výzva.
Adjo: Africký dlouhovlasý obr s fanatickým pohledem, hledající vykoupení za svou krvavou minulost.
Killen: Favorit, jeden z mála přeživších a držitel nejvyššího skóre v klání.
Nemo: Špinavé tajemství klubu. Vyšinutý psychopat ve žluté pláštěnce.

Osobně jsem nevybíral ani tak podle jejich atributů, ale čistě podle sympatií k jednotlivým postavám, podle vzhledu. Hrál jsem povětšinou za Seagera, který mi byl vzhledově tak nějak blízký - stylem oblečení, dredy a tak dále. Z popisu jednotlivých postav jistě chápete, že v hlavě to nemá v pořádku nikdo z nich. Postavy bohužel nedisponují speciálními pohybovými možnostmi, prostě jen běhají a střílejí, nic víc, nic míň. Nechci hned druhé Mirror's Edge, přesto mi nejde do hlavy, proč hra s tak jednoduchým konceptem a viděná v third-person pohledu musí mít tak omezené možnosti pohybů.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Příběhové pozadí vás nejprve možná trochu pobaví, možná i trochu zaujme, ale záhy zjistíte, že je tam jen na ozdobu, aby to drželo pohromadě a dost možná v něm dřímá nevyužitý potenciál pro nějakou budoucí opravdovou hru, která bude opravdu o boji o život a o lovení lidí, ne jen o překonávání bodového skóre.

Jsou to ještě levely nebo spíš tratě?
Prostředí, kde s těmito individui zbavujete života vaše mrzké oponenty, je poměrně málo, ale je to kompenzováno několika trasami a módy map. Připomíná mi to řešení ze závodních her, kdy je třeba v celé hře jenom 5 tratí, ale každá z nich má 8 variant, kdy cesta vede pokaždé trochu jinudy. Stejné je to i v The Club. Zprvu hlavně vždy běžíte z bodu A do bodu B, přitom střílíte a tak dále. Potom jsou úrovně, kdy se využije vám do těla implantovaná výbušnina – když totiž překročíte určitou oblast, explodujete. V tomto módu tedy pobíháte sem a tam a snažíte se přežít, než uplyne daný časový limit.

Těžko říci, který z druhů map je zábavnější, ale přikláněl bych se spíš k tomu „normálnímu“ běhu a střílení. Hlavně v tomto druhu map se můžete dost dobře postupně zlepšovat, jelikož nepřátelé jsou vždy na stejných místech a tak se trať učíte naprosto stejně, jako závodní trať v automobilové hře. Levelům jsem moc nevěřil jejich hrubiánský vzhled, připomínající ta nejopuštěnější místa, kde žádný křik umírajících nebude slyšet. Mají podobné barvy a ač nejspíš každé má svou unikátní sadu textur, tak jsou tak nějak na jedno brdo. Těžko říct, proč mi přijdou Benátky podobné jako Vězení a všechno ostatní, ale ono to je všechno takové rozpadlé, špinavé. Vím, byl to účel, ale šlo by to asi vymyslet i jinak.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Na hratelnost má pochopitelně vliv zvolená obtížnost - na tu nejnižší jste k východu z mise navigováni šipkami na zdech. Ještě je asi vhodné se zmínit o bonusových objektech rozmístěných různě po stěnách úrovní. Jedná se o ikony lebky a hodin. Lebka, pokud jí rozstřelíte, vám přidá nějaké ty body navíc a hodiny, tak ty vám v případě, že hrajete na čas, přidají čas navíc. Takovýchto bonusových předmětů by klidně mohlo být více.

Technická stránka
Graficky se v dnešní době jedná o průměr, jakkoli se mi zpracování hlavních postav zdálo povedené. O oponentech se toto nedá říct ani náhodou. Při rychlé změně pohledu se obraz rozmaže, což značí, že grafický engine umí motion blur efekt, který vypadá docela zajímavě. Okolní prostředí je po celou dobu hraní přísně statické, je to ohraničený koridor, kterým probíháte. Rozstřílet lze jen nějaké předměty, jako třeba kamenné zábradlí (v Benátkách), vázy, sloupky a další. Je toho dost málo a destrukční model tedy jako by zde vůbec nebyl.

Po spuštění hry a naběhnutí hlavního menu se spustí ponurá elektronická hudba. Tu považuji za jednu z lepších věcí na The Club, pěkně podtrhuje celkovou atmosféru hry. K ovládání můžete využít klasické kombinace myši a klávesnice. Ovládání nezapře konzolový původ a třeba míření mi připadalo až moc vláčné.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky v galerii

Při pročítání recenzí X360 verze mě docela zaujala poznámka, že na konzoli lze hrát až ve čtyřech lidech ve splitscreenu. Tato funkce v PC verzi není. Multiplayerové možnosti začínají a končí s možností hrát po síti lokálně a nebo online přes službu Live. Neměl jsem možnost toto otestovat, jelikož The Club se mnou nikdo nechtěl hrát ;) Technicky tedy The Club nikoho v dnešní době neurazí, ač zápach konzolového portu je zde cítit.
Zvětšit zdroj: tisková zpráva
Celkově nejde o nic, co by udělalo díru do světa, jen o oddychovou a, pokud se do toho opravdu „zažerete“, i o adrenalinovou zábavu. Ovšem ne každého to chytne na první zahrání. Přiznám se, že mě to nechytlo ani na x-té zahrání, a tak The Club v mé sbírce her, ke kterým se rád vracím, určitě nemá místo.

zdroj: Archiv


The Club launch trailer

Stáhněte si: Demo, Videa, Trailery...

Související články: Novinky, TEST...

 
mindwarp.cz
autorovi je 24 let, studuje uměleckou školu se zaměřením na multimédia a mezi jeho hlavní zájmy patří tvorba hudby, kterou prezentuje na svých stránkách, kde jste vždy vítáni.





 
 
mindwarp.cz

Verdikt:

Komu stačí střílet stále dokola a snažit se překonávat bodové skóre, pro toho je tato odvážně pojatá a řemeslně dobře zvládnutá hra vhodnou volbou. Ostatním nabízí stereotypní a ničím zvláštní „zábavu“. Ale jako příloha zdarma k některému hernímu časopisu za pár let to může být chvilkové zpestření v okurkové sezóně.

Nejnovější články