| Autor: Martin Zavřel Publikováno: 9. srpna 2010 | Verze: PC/anglická/prodávaná Doba recenzování: 1 týden |
vlastní obrázky z hraní • RTS RPG Původní Starcraft měl kromě skvělé mytologie také kvalitní příběh, který probíhal částečně v excelentních renderovaných animacích, ale také přímo během hraní samotného. Na rozdíl od mnoha podobných titulů té doby zde mezi bezejmennými vojáčky existovali hrdinové a hrdinky, kteří disponovali vlastním obličejem, hlasem a příběhovými zvraty. V jádru galaktického konfliktu se tak nacházela lidská dvojice, šerif Jim Raynor a parapsychicky nadaná elitní vojačka Sára Kerriganová. Jejich slibně se rozvíjející milostnou zápletku ale krutě utnula zrada ze strany jejich velitele, po moci lačnícího císaře Arctura Mengska. Sára tak padla do pařátů zergského roje, který z ní mutací udělal svoji královnu. A právě tato událost tvoří úhelný kámen pro současné pokračování příběhu. Starcraft II (dále jen SC2) totiž sleduje osudy Jima Raynora, v jehož roli budete velet jednotlivým bitvám, ale hlavně také komunikovat s posádkou vašeho křižníku jménem Hyperion. Pasáže, kdy nejste v bitvě, ale chodíte po palubě vaší lodi, dalece přesahují tradiční rozměr RTS her a zasahují mnohem spíše do žánru RPG, jako je třeba Mass Effect. Můžete zde totiž klábosit s různými postavami, najímat posily pro mise, domlouvat s technikem vylepšení pro vaše zbraně a jednotky, řešit s dvojicí vědců výzkum protoských i zergských technologií, nebo sledovat televizní zprávy, které často reagují na události s vazbou na vaše činy ve hře. Navíc si můžete vybrat, na jakou planetu poletí vaše loď jako na další a vrcholem všeho je v několika místech možnost volby mezi přidáním se k jedné postavě či straně, nebo ke druhé, což často výrazně ovlivní příběh. No uznejte, za takové spektrum možností by se nemuselo stydět žádné RPG. A vůbec přitom nevadí, že nemůžete na palubě lodi přímo chodit se svojí postavičkou, ale pouze klikat na enginem animované scény (které ale vypadají o to filmověji). Nechybí samozřejmě ani několik úžasných před-renderovaných filmů, nicméně z těch bylo bohužel až moc prozrazeno v trailerech, takže výsledný efekt není tak ohromující. 
• Tahoun příběh Nejen díky výše popsaným pasážím na palubě Hyperionu je SC2 kampaň především o příběhu. Ten se totiž podobně jako před dvanácti lety odvíjí také v bitvách samotných, ale navíc ještě ve speciálních hrdinských misích, podobných těm z Warcraft III. Zdejší hrdinské mise jsou ale ještě lépe vystavěné a hraničí svou propracovaností spíše s RPG či skriptovanými akčními hrami, jako je například Modern Warfare. Toho dosahují nejen díky pečlivě vystavěnému designu úrovní, plném připravených skriptů a jedinečných situací, ale také díky unikátní grafice prostředí, staveb, jednotek i předmětů, což je v tomto rozsahu u RTS žánru věc skutečně nevídaná. Výsledkem je řádně orchestrovaná hratelnost, plná nezapomenutelných okamžiků. Navzdory tomu všemu ale zůstává možnost vypořádat se s většinou misí po vašem, taktikou a jednotkami, které vám sednou a uznáte za vhodné. Tahle balance mezi efektně před-chystaným a svobodně variabilním zážitkem je dalším z mimořádných výkonů Blizzardu, za nímž nepochybně stojí roky pečlivého ladění. Zároveň je nutno říci, že příběh sám o sobě je mimořádně kvalitní. Do značné míry to samozřejmě souvisí také s jeho podáním - úžasný výtvarný styl kreslířů z Blizzardu přináší hrdinsky stylizovanou plejádu hrdinů, silně podobnou Gears of War protagonistům, ale mnohem pestřejší. Navíc zde výraznou roli hraje ona "kovbojská" stylizace lidských osadníků z okrajových planet, skvěle podbarvená hudbou akustické kytary a mnoha barovými sekvencemi, včetně nezapomenutelné rvačky. Svoji zásluhu na jedinečném vyznění postav mají samozřejmě také překonávající se herci, z nichž mnoho tvoří navrátilci z původní hry. 
To vše rámuje vpravdě epická hudba, dunící živým orchestrem, chorály či vokálním sólem jako z filmu Gladiátor - to se týká především filmových sekvencí. Během samotné hry vám budou hrát spíše elektronické skladby, které zase těží z různých skladatelů pro různé rasy (opět veteráni z původní hry). A nebojte se, v rámci skvěle větveného příběhu nebudete hrát jen za lidi. Ve výsledku je příběhem táhnutá kampaň strhujícím zážitkem, skutečnou válečnou epikou se vší její slávou i hrůzou. Jediným slabším místem je snad samotný závěr, který je sice dostatečně působivý, ale přeci jen poněkud předvídatelný a hlavně: ačkoliv není nijak přehnaně otevřený, naplní vás myšlenkami "a co bude dál", chutí na další hraní a zkrátka ještě větší touhou po druhém dílu trilogie, zergském "Heart of the Swarm". Rozhodně si ale nelze stěžovat na krátkost kampaně: 29 misí vám snadno vystačí na třicet hodin hraní, spíše i víc. To se samozřejmě dále násobí, pokud se rozhodnete lovit achievementy, hledat skryté a alternativní mise atd. • Evoluce místo revoluce Samotná hratelnost je v základech prakticky identická, jako před dvanácti lety. V tradičních misích se prostě snažíte co nejrychleji vybudovat svoji základnu, odrazit prvotní útoky protivníka, vybudovat vlastní armádu a následně najít nepřátelskou základnu a srovnat ji se zemí. Naštěstí v kampani je tento model prakticky pokaždé osvěžen nějakou zcela unikátní vložkou, ať už jde o zombie (v noci se bráníte jejich náporům, přes den hledáte hnízda a ničíte je) nebo třeba o mateřskou loď protosů, která se pomalu přes ničená civilní města blíží k vaší základně. 
Jinde zase musíte držet krok s neovladatelnou klíčovou jednotkou, prokousat se na druhou stranu bojiště přes ničivé energetické pole, poškozující vaše jednotky, nebo třeba používat gigantický vrtný laser střídavě na vykopávání artefaktu a ničení silnějších vln nepřátel. Pro některé hráče je pak vrcholem hrdinská mise v jeskyni připomínající RPG dungeon, zatímco pro mě byla třeba vrcholným zážitkem hratelná vize zániku vesmíru. Ačkoliv se tedy hratelnost v jádru nezměnila, v rámci kampaně ji jednoznačně na novou úroveň povznáší design a náplň jednotlivých úrovní. Samozřejmě jsou zde ale určitá vylepšení a další faktory. Mezi vylepšení jde počítat například mnohem lepší AI - ta nepřátelská už nepodvádí jako v původní hře (tzn. nevidí i tam, kde je tma a nedělá několik věcí zároveň, jak by to člověk nemohl naklikat), výrazně se zlepšil pathfinding všech jednotek (což se projevuje hlavně v tlačenicích při střetu stovek jednotek) a třeba dělníci se umí sami rovnoměrně rozestoupit okolo několika zdrojů, když je pošlete jen na jeden. Ačkoliv chybí klasické využívání krytů, je zde možnost "schovat se v křoví" a naprosto zásadní roli nadále hraje výhoda vyvýšené pozice (shora je vidět dolů, naopak nikoliv). Změn se pochopitelně dočkalo balancování jednotek - některé přibyly, jiné zmizely a další jsou k dispozici jen v kampani, ale nikoliv při hraní online. Navíc je v kampani výše zmíněná možnost vylepšování technologií, takže můžete mít například automaticky těžící rafinérie nebo velitelská centra s dělem na střeše. Ve výsledku jde o dostatečnou evoluci, přičemž snaha o nějakou revoluci s ohledem na multimilionovou základnu fanoušků a status národního sportu v Koreji snad ani nemohla být očekávána. 
• Next-gen výprava SC2 po technické stránce znamená především přechod od pixelové grafiky s omezeným počtem barev do Full HD 3D moderního hávu. Díky tomu vypadá hra, obzvláště při nejvyšším nastavení detailů, opravdu nádherně. Nejde jen o samotnou stylizaci a propracovanost modelů, ale také o skvělou animaci - obzvláště pulzující masité stavby Zergů jsou opravdu nechutné. Hemžení stovek jejich jednotek se pak prostě musí vidět: základní zerglingové jsou opravdu jako kobylky, zatímco větší jednotky se všelijak vlní a svíjejí…, prostě v pohybu je to nádhera. Svou roli hrají také speciální efekty, jako je zrcadlení na hladině vody nebo na slizkém povrchu okolo zergského hnízda. Herní prostředí je navíc plné sekundárních drobností, jako jsou například ryby pod vodní hladinou. K celkovému dojmu přispívá i několik schovaných referencí - na jedné lávové planetě potkáte Diabla, jinde zase v laboratorních válcích zahlédnete Metroida. Jednotky opět reagují na opakované klikání speciálním komentářem. Hra přitom není nijak zvláště HW náročná, obzvláště zvážíme-li bitvy stovek jednotek. Několik mých kolegů hraje SC2 na starších noteboocích a nemají s tím žádné problémy, za což kromě optimalizovaného engine vděčí také širokým možnostem nastavení grafiky ve hře. Součástí skvělého provedení je samozřejmě také prostorový zvuk. Vysoký rozpočet hry a preciznost tvůrců se odráží i v takových detailech, jako je ambientní bublání lávy nebo skučení větru mezi ostrými skalami některých planet. 
Všemu samozřejmě dominují filmové pasáže, ve kterých naplno vyniká nádherný výtvarný styl a velkolepost celé hry. Výsledný dojem zastřešuje kromě jiného i kvalitně provedené GUI, včetně animované sekvence shrnující předchozí události, která se vám promítne během čtyřicetiminutové instalace hry - ta má sice 12 GB, ale zato pak nebudete při hraní potřebovat DVD v mechanice. Pro samotnou instalaci je samozřejmě potřeba internet a účet na Battlenetu. • Nelítostná realita Battle.netu Jakmile skončíte s kampaní a vyrazíte hrát online proti lidským protivníkům, připravte se na pořádný výprask. Skutečnost je taková, že po světě jsou miliony zkušených veteránů, kteří strávili dekádu hraním původní hry. SC2 je navíc ještě o něco víc nelítostný díky vyšší rychlosti hry. Zážitek z online hraní tak znamená především spoustu proher, kdy se budete rozčilovat nad tím, jak úplně každý útočí během úvodních minut a zdánlivě staví mnohem rychleji, než je možné. Jak ale budete vytrvale zkoušet svoje štěstí, postupně odkoukáte triky svých protivníků, naučíte se pořadí staveb a klávesové zkratky nazpaměť a pomalu se dostaví první vítězství. Pak vás ovšem hra přesune z nižší ligy do vyšší a najednou zase dostanete výprask, protože vyšší liga není o rychlosti a prvotních útocích, nýbrž o skvělé obraně, agresivní expanzi a hlavně naprosto precizním využívání speciálních jednotek a jejich schopností. Podstatné ale je, že online bitvy jsou rychlé a představují neustále se zvyšující výzvu, což je součástí jejich návykového kouzla. 
další obrázky v galerii Naštěstí máte možnost před ponořením se do nelítostných vod online hraní projít sérií tzv. "Challenge" misí, designovaných velmi pečlivě na vycvičení vaší maličkosti v různých oblastech od správného kontrolování jednotlivých jednotek až po zvládnutí mikromanagementu a klávesových zkratek. Navíc je tu samozřejmě ještě možnost hrát libovolnou online mapu proti AI, které můžete nastavit několik různých obtížností. 
Jestliže patříte spíše mezi sváteční hráče, pořád si můžete s přáteli užít dobrou zábavu společným hraním až ve čtyřech lidech proti přiměřeně nastavené AI. Novinkou jsou detailní grafy po skončení bitvy, které mnohem názorněji vykazují průběh. Máte také možnost se podívat např. na pořadí staveb jednotlivých hráčů nebo si pustit celý replay bitvy a pečlivě nastudovat, co váš protivník dělal. Na druhou stranu bohužel někteří uživatelé mají technické problémy s integrovaným voice-chatem Battlenetu, což je ovšem možné řešit programy typu Skype (navíc máte možnost ve hře nastavit ztlumení zvuku hry během mluvení).Stáhněte si: Videa, Trailery... Související články: Dojmy z MP bety 2010, GC 2009 dojmy, GC 2007 dojmy, Preview, Novinky... |
| Martin Zavřel | |
| autorovi je 29 let, pracuje v 2K Czech, v minulosti sedm let vedl konzolovou sekci Doupěte; nejraději má akční, RPG a hororové hry (plus cokoliv s dobrým příběhem); neobejde se bez kvalitní filmové a herní hudby, relaxuje při tenisu, cestování, plavání a na srazech brněnských Otaku |
