New World Order - recenze
6/10
zdroj: tisková zpráva

New World Order - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

15. 1. 2003 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Do rodiny taktických stříleček nedávno přibyl počin společnosti Termite Games. „Nový světový řád“ byl prezentován jako mezník v počítačové zábavě, ale my ho zhodnotili pohledem co nejnezávislejším.

Autor: Mickey Mouse
Publikováno: 15.ledna 2003


Obrázek zdroj: tisková zpráva Do rodiny akčních stříleček přibyl koncem minulého roku počin společnosti Termite Games s názvem New World Order. Slovy autorů je na webu vydavatele Project 3 Interactive jejich „Nový světový řád“ prezentován jako jakýsi mezník v počítačové zábavě a historický krok v žánru 3D her. Jsem tu od toho, abych tento projekt zhodnotil pohledem co možná nejnezávislejším a recenze, kterou čtete, je jeho odrazem.

 Teroristi versus policie
NWO, jak budu odteď hru nazývat, je takticko-akční střílečka zasazená do reálného prostředí. To znamená reálný svět, zbraně, chování i postavy. V době, v níž se děj odehrává, proti sobě soupeří dvě velmoci. Na jedné straně zákona to je mezinárodní organizace speciálních policejních jednotek Global Assault Team, složený ze špiček v oboru z celého světa. Tato organizace vznikla na potlačení stále sílícího teroristického syndikátu s úkolem jej vymazat ze světa.

Tolik květnatá omáčka, v řeči počítačové hry to znamená, že proti sobě budou nastupovat policajti proti teroristům, což není v tomto žánru nijak neobvyklé. Vlastně jediná druhá možná varianta je jen Spojenci versus Němci, ale to by musela hra být z druhé světové, což očividně není.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Zbraně
Zasazení hry do současnosti a jejímu prostředí odpovídají i zbraně. Opět zde nijak nevybočíme ze zaběhnutého standardu Glocků, USPéček, Kalashnikovů a dalších zbraní současnosti od pistolí až po automaty, včetně granátů. Pokud máte pocit, že tu píšu pořád o věcech, které už jste viděli či o nich stokrát četli, je to přesně tak. Zatím nepřišlo nic originálního a ruku na srdce, ani se nic jiného nečekalo.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Zapomeňme na originalitu a avizovaný historický zlom v herním průmyslu. New World Order je normální týmová 3D střílečka, obsahující klasické prvky jako nákup zbraní, možnost je sbírat po padlých soupeřích, týmovou šuškandu včetně přímo nabízené podpory hlasové komunikace přes známého Rogera Wilca. To vše na dvanácti mapách, v singlu i multi, v pěti herních modech, kooperativně i klasicky jako týmy proti sobě. Ačkoli tento výčet možností hry vypadá lákavě, uvedeme postupně jeho jednotlivé aspekty na pravou míru. Začneme ale od píky, a to enginem.

 Herní engine
Engine, na němž NWO běží, na první pohled zaujme vcelku archaickým dojmem. Vše je přísně hranaté, úhly vesměs pravé, grafika nic moc. Nejvíc to asi připomíná již skoro pětiletý Half-Life, což má na druhou stranu i své klady. Legendární Half-Lifový engine je dodnes velice oblíbený a dle mého osobního názoru je pro hry podobného ražení pořád jeden z nejlepších. I řada map v NWO vypadá velice zajímavě a určitě je potřeba jejich autory pochválit za rozmanité nápady a jejich povedené zpracování v rámci možností.

Stejně jako v případě Half-Lifu vypadá reálný svět přirozeně a opravdu jsem byl především exteriéry příjemně překvapen - když tedy pominu nepříliš kvalitní textury, kterými nás rozmlsávají tituly jako UT2003 a jemu podobné. V každém případě je ale z celého enginu cítit archaismus a to by asi v titulu zcela novém asi být nemělo. Rozhodně bych ale velice rád viděl některé mapy zpracované v nějakém enginu opravdu moderním, protože myslím, že by bylo určitě na co koukat.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Pohyb jako s protézou
V okamžiku, kdy se poprvé pokusíte pohnout, zažijete asi mírný šok z toho, jak sebou vaše postava trhaně hází a jak se nepřirozeně kymácí. Zpočátku jsem to považoval pouze za nezvyk, ale po celou dobu, co jsem hru testoval, jsem se tohoto dojmu nezbavil. Opravdu toporné a přehnané kymácení jak při chůzi, běhu, ve výskoku či třeba při šplhání mi připomínalo - lidé s protézou prominou - člověka s protézou.

Při sebemenším pohybu se kývete, jako kdyby vám pohyb činil nějaké zvláštní potíže, zbraň v ruce se při chůzi komíhá sem tam a při vyběhnutí po schodech začne obraz poskakovat, jako kdyby vás zachvátila padoucnice. A to je zatím ze všeho, co jsem o hře zmínil asi největší úskalí. Pohyb v jakékoli formě je prostě nepřirozený až hrůza a jelikož se při hře potřebujete hýbat pořád, provází vás tento neduh neustále.

 Chování zbraní
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Druhým podstatným aspektem podobných her je chování vintovek a ostatních druhů výzbroje, již máte k dispozici pro decimování soupeře. Ani tento prvek mi v NWO nepřišel nijak šťastný. Většinou těžko na větší vzdálenost odhadnete, zda vůbec soupeře trefujete a pokud ano, vůbec nemáte tuchu, jaké škody mu asi tak pácháte. V okamžiku stisknutí spouště ze štěkající hlavně začnou létat kulky, o jejichž dráze nemáte ani ponětí. Jednou soupeř lehne po první ráně či dvou, jindy stejným způsobem schytá kulek tucet a stále je svěží. Zkoušel jsem opravdu kde co, ale na chuť jsem střelbě nepřišel.

Celkovému dojmu nahrává i podivně zpracované prostředí map, které mi přišlo velice kontrastní. I když jsem nastavil nejvyšší světlost obrazu, která ve hře šla, byl dojem většinou velice tmavý a třeba takové modely zbraní v ruce vypadaly, jako by byly všechny kompletně natřeny černou barvou. Stíny v celé hře jsou opravdu černočerné a s tím kontrastují naopak přesvětlené plochy ozářené lampami anebo přírodním sluncem. Práce se světly je velice nevyvážená a tak často v mapě nevidíte téměř na krok.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Hratelnost
Jak jsem vzpomenul na začátku, je NWO hrou zahrnující jak singleplayer, tak i multi. Singl je ale - i přes přítomnost počítačových protivníků - z nouze ctností, u které příliš zábavy nezažijete. Můžete jej odehrát sám, ale také s kamarády kooperativně. Vzhledem k tomu, že vaši protivníci jsou stále stejní a na stejných místech, nevidím v tom ale žádnou kratochvíli, u níž byste nějakou dobu vydrželi se opravdu bavit. Nehledě na to, že hra dělaná tímto způsobem musí být zákonitě nevyvážená - buď příliš těžká pro jednoho, anebo úplná limonáda pro dva a více.

Zajímavé jsou i briefingy před skočením do mise, kdy těžko napoprvé pochopíte, jaká je vlastně situace. Mám rád dějové zlomy, ale tohleto je přeci jen nějaké podivné. Například v úvodní tréninkové misi vám hra poví, že se jdete nejdříve cvičit, než se budete moci vrhnout do opravdového boje. Skočíte do hry uprostřed policejní tréninkové základny, uvidíte chlápka, tak se k němu vrhnete v naději, že to bude váš instruktor či aspoň jeho kámoš, ale kdeže. Ratata a jdete k zemi. To se párkrát opakuje, než si uvědomíte, že vaše základna byla přepadena teroristy a budete je muset postřílet. Mno, budiž.

 Zneškodnění bomby
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Druhá mise v singlu pak začíná tím, že musíte zneškodnit bombu a vyčistit podzemní prostory od teroristů. Většinou si koupíte aspoň UZI a pár broků do ní, ujdete několik kroků a mapa se zatřese výbuchem. Jste zmateni a několik pokusů trvá, než se zase zorientujete a zjistíte, že bomba tiká proklatě rychle, že je zastrčená za náklaďákem a že sebou musíte pěkně mrskat, abyste ji stihli zneškodnit a cestou ještě zvládli postřílet pár drsných chlápků, kteří podzemí hlídají.

Se slovem „postřílet“ se vrátím ještě jednou k chování zbraní a z nich vylétající munice. Myslet si, že když se k chlapovi přiblížím zezadu na pár metrů a překvapím ho střelou do zátylku, nestihne si ani uvědomit že zemřel, je v NWO velký omyl. Většinou se takový maník ještě stihne otočit, docválat kus k vám a asopň trochu vám na památku pocuchat fazónu. Když jste sám proti desíti patnácti takovýmto hošanům, dovedete si jistě spočítat, jakou máte šanci je všechny dostat. Hra vás přestane bavit ještě dřív, než vás bavit začne a další příhody jsou spíš utrpením než revoluční zábavou. Tomu všemu dává kačku i šíleně zdlouhavé načítání misí po každé prohrané vojně. Suma sumárum, nic, co byste si nemohli nechat ujít.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů

Multiplayer jede na stejných mapách a i přes relativně početnou kolekci herních modů ze hry nesetřesete nešikovně zpracovanou pohyblivost a stejně nemastné používání zbraní, což po síti vadí podle mě ještě víc. V multiplayeru navíc nejsou přítomni žádní boti, takže si pro hru musíte sehnat větší počet lidí, což bude díky jejím diskutabilním kvalitám problém - řečeno diplomaticky - nesnadný. K celému neslaně nemastnému dojmu přidejme nevzhledné menu, HUD s kurzorem, který je vidět, jen když se na něj pořádně soustředíte a někdy ani to ne a zvuky, které zcela zapadají do již zmíněné kategorie bez soli a masti.

 Shrnutí
Suma sumárum při shrnutí všech dojmů do jednoho pytle mi nezbývá než NWO prohlásit za projekt, který ničím neoslní a koho mine, nepřijde o nic výrazného. Jediné, co se mi opravdu na hře líbilo, je vzhled některých map, které mi přijdou po stránce zpracování (když zvážím engine) opravdu nápadité a překvapí detaily a propracovaností. Jinak nevím o ničem, čím by se NWO vyvyšovalo a většinou spíš ani nedosahuje kvalit titulů ostatních, které se dnes řadí ke standardům.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva V každém případě - pokud si hru koupíte, vězte, že je na světě už čtvrtý patch. Předpokládám, že další jeho bráchové jsou na cestě, protože to, co mi hra občas dělala (například se zasekávalo ovládání a hráč šel pořád do strany a nešel zastavit), si opravy jistě zaslouží. Pro mladší hráče snad může být atraktivní náplní mluva drsných mužů, zdobených bohatou tetuáží. Slova jako fuck, shit a jim podobná jsou v jejich slovníku pevně zakotvena jako mluvnické pilíře, jimiž dokážou vyjádřit prakticky cokoli.

Stáhněte si: Demo, Video, Techvideo #2, Trailer, Patch, Cheaty
Související články: První dojmy, Novinky

 
Mickey Mouse
připravil: jd




 
 

Verdikt:

Důvod, proč si dnes pořídit právě tuto střílečku, nevidím. Předčí ji i řada modů, jejímiž autory jsou nadšenci z hráčské komunity, a nemusím mít na mysli zrovna Counter-Strike nebo Day of Defeat.

Nejnovější články