Majesty 2: Fantasy Kingdom Sim recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

Majesty 2: Fantasy Kingdom Sim recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

25. 9. 2009 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Simulátor pohádkového království je hodně příjemným zpestřením trochu stagnujícího žánru fantasy strategií. Už první díl stál za to, a dvojka nezůstává nijak pozadu.

Autor: Jiří Sládek
Publikováno: 25.září 2009
Verze hry: finální/anglická/PC
Doba recenzování: pár dnů

Obrázek zdroj: tisková zpráva
Simulátor pohádkového království, jak hru sami tvůrci označují, je hodně příjemným zpestřením mezi trochu stagnujícími fantasy strategiemi. V tomto žánru nikdy nebylo lehké přijít s něčím novým a originálním. Občas se to ale přeci jen nějakému titulu povede. V roce 2000 se neokoukaný koncept vyplatil realtimovce Majesty (recenze). Po dlouhých devíti letech se tenhle kousek dočkal pokračování – a opět je to fajn zábava.

Klasická zápletka
Příběh vskutku není nijak originální. Zlý démon uchvátil království bla bla bla statečný král bla bla bla boj o záchranu říše Ardanie. Děj je rozdělen do šestnácti samostatných scénářů (průchod hrou je přitom lehce nelineární díky možnosti výběru z několika misí na mapě) a vypráví ho částečně animace, částečně mluvené slovo vašeho věrného rádce. Už z jednoduchých filmečků a některých rádcových hlášek je ovšem jasné, že si hra trošku dělá z fantasy žánru legraci a leccos bere s nadsázkou. Ovšem ne zas tak, aby vám to zkazilo pohádkovou atmosféru. Styl vlastně napoví už intro s bojácným vlkodlakem a slepým lučištníkem...

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Herní principy jsou hodně podobné jedničce. A na první pohled možná leckdo bude marně hledat onu výše zmiňovanou originalitu. Misi začínáte obvykle s hradem a několika budovami, brzy postavíte pár dalších, jako třeba tržiště, obranné věže nebo kovárnu. Veledůležité jsou pak gildy hrdinů, ve kterých verbujete statečné reky. Až doposud klasická RTS, že? Jenže po příchodu prvního hrdiny zjistíte odchylky od zaběhnutého konceptu RTS.

Hrdinové nejsou loutky
Stateční bijci totiž nejsou vašimi přímými podřízenými, které můžete nahánět, kam se vám zachce. Sami si putují po krajině a mydlí vlky, démony, minotaury a další příšery, nebo hledají poklady. Ptáte se, jak je donutit ke splnění požadovaných úkolů? Jednoduše, tak jak by to nejspíš ve fantasy světě pobíhalo: vypsáním odměny. Po krajině totiž můžete rozmisťovat různé vlajky – průzkumné, obranné, útočné nebo varovné – a vypsat na ně tučnou odměnu ve zlaťácích.

Pokud nebudete lakomí, tak si pište, že se na vámi požadované místo hrdinové jen pohrnou, aby splnili vaší prosbu a ulehčili královské pokladně. Tenhle systém docela funguje, jen občas berou hrdinové úkol moc přímočaře, takže pokud třeba fláknete průzkumnou vlajku mezi truhlice s pokladem, může se stát, že milý rytíř přiběhne k vlajce (a shrábne tučnou odměnu), truhly nechá bez povšimnutí a šupajdí zas zpátky do své gildy.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Od zelenáče po mistra
Jinak se ale hrdinové chovají celkem realisticky. Třeba zloději často prchnou z boje, klerici léčí nebohé vesničany potrhané vlky nebo spolubojovníky bojující třeba s nemrtvými, a všichni bez výjimky rádi odpočívají v hospodě nebo nakupují zbraně či lektvary u kováře nebo na tržišti (tedy aspoň od chvíle, kdy je vynaleznete). Rekové získávají bojem zkušenosti, levelují a zlepšují si dovednosti; leccos je také můžete naučit upgradem jejich rodné gildy.

Zprvu budete mít k dispozici jen bojovníky, zvědy, zloděje a kleriky, ale v pozdějších misích přijdou ke slovu i mágové, elfí střelci, paladini, barbarší válečníci, trpaslíci a další pokročilejší postavy. Je fajn, že na konci každé mise můžete jednoho z hrdinů z daného scénáře jmenovat lordem – a ten vám bude k dispozici v dalších misích, po postavení speciální budovy a za nemalý verbovací poplatek. Pokud vám některý hrdina zemře, nezoufejte. Nově, na rozdíl od prvního dílu, jej na hřbitově můžete (opět za tučný obnos) vesele oživit.

 Magické věže
S gildami – respektive konkrétně s věží čarodějů – souvisí další zajímavá taktická vychytávka, a sice magické věže. Ty můžete rozmísťovat podobně jako klasické obranné vížky, ale jejich hlavní přínos tkví v tom, že můžete v jejich blízkosti levněji sesílat globální kouzla vynalezené v kouzelnické gildě.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Cíl mise obvykle není jen vybít havěť na mapě (to obvykle ani není stoprocentně možné, jelikož nepřátelé se rodí v doupatech jako jsou jeskyně, stoky nebo hřbitovy – a ne všechna taková místa je možné nadobro zničit). Musíte vždy splnit hlavní úkol, jako je třeba obsazení místa pro obchodní stanici, zabití speciálního nepřítele nebo získání nějakého artefaktu.

Peníze až na prvním místě
Ekonomický systém je velice jednoduchý. Vše totiž stojí na penězích. Za zlaťáky stavíte budovy (každá stejná budova stojí při každém postavení víc a víc, čili musíte trochu taktizovat). A také je upgradujete nebo v nich vymýšlíte vylepšení pro hrdiny. A samozřejmě za ně verbujete i samotné reky. Za peníze dokonce sesíláte i globální kouzla, kterými třeba vyléčíte zvolenou postavu nebo usmažíte extra silného protivníka.

O výběr peněz se přitom nemusíte nijak zvlášť přímo starat; vaši výběrčí neustále obíhají chalupy i obchody a dřou z lidí daně. Hrdinové střádají do vlastní kapsy a když mají dost peněz, koupí si sami něco užitečného. A z jejich útraty třeba u kováře vám zas zpět do pokladnice proudí zlaťáky v podobě daní... Slušně vydělává i tržiště, zvláště poté, co postavíte na speciálních místech obchodní stanice, ze kterých vyjíždějí výnosné karavany.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Graficky je Majesty 2 titulem spíše střídmým, ale vůbec to není na škodu. Přehledná krajina působí klidným, až pohádkovým dojmem, stejně jako stylizované budovy a postavy hrdinů, vesničanů i nepřátel. Jako pohádka konec konců působí i jednoduché filmečky a úsměvné povídání rádce...

Hlavně zábavně
Hlavní devizou hry je výborná hratelnost a slušný spád. Cestou k úspěchu je vybalancovat výdaje mezi rozvojem království a vedením bojů, stejně jako udržet rovnováhu mezi expanzí (tedy vybíjením doupat na vzdálených koncích mapy a stavění obranných věží či obchodních stanic dál od centrálního hradu) a obranou srdce říše. Obtížnost není zrovna nízká, v pokročilejších scénářích se můžete pěkně zapotit.

Třeba i proto, že s růstem vašeho impéria se mezi budovami náhodně objevují východy ze stok, které nelze zničit a z nichž vám do města proudí různá havěť. A není samozřejmě nic nepříjemnějšího, než když se vám záplava krysodlaků vyrojí do města zrovna ve chvíli, kdy se většina vašich hrdinů pachtí za vypsanou tučnou odměnou na druhém konci mapy... Hra je v tomto ohledu trochu nevypočitatelná, na druhou stranu vyloženě frustrujících momentů jsem zažil jen pár. Šestnáctka misí vám na pár dní vydrží, a navíc i po jejich dohrání můžete mydlit multiplayer.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky v galerii

"Jen" remake, ale povedený
Objektivně vzato, Majesty 2 vděčí za relativní originalitu na poli fantasy strategií hlavně svému předchůdci. První díl série totiž bezostyšně kopíruje a přidává vlastně dost málo novinek, navíc nikterak zásadních. Ale vadí to vlastně? Myslím, že ne.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Jde vlastně spíš o remake s novými mapami než o pokračování, ale... jen kdyby takových remaků bylo víc! Devět let stará strategie v novém pohodovém kabátě se opět dobře hraje a pobaví jak méně náročné příznivce rytířských bitev a magie, tak zkušenější stratégy.

Stáhněte si: Demo, Trailery...

Související články: Novinky, Recenze prvního dílu (2000)

 
Jiří Sládek
autor je šéfeditorem portálu TN.cz




 
 

Verdikt:

Staré dobré Majesty v moderním kabátě a s novými misemi se příjemně hraje a přináší mezi fantasy strategie svěží vítr. Oproti jedničce sice nepřináší moc novinek, ale osvědčený princip funguje i po devíti letech. Vyzkoušejte.

Nejnovější články