| Autor: Jiří Sládek Publikováno: 2.května 2009 | Verze: prodávaná/anglická/PC Doba recenzování: pár měsíců |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
A co že to ten hard mode vlastně je? V každém dungeonu jde o něco trochu jiného, ale každopádně se jedná o splnění speciálních podmínek. Tak třeba v Fil Gashan, které slouží orkům jako kasárna, nesmíte zabít specifické nepřátele, stráže, které vyvolají poplach. Takže se jim jen tak vyhnete? Ono to není tak lehké. V celé instanci jsou nepřátelé různě pozorní a nechají se oklamat, pokud kolem nich opatrně projdete ve skřetí zbroji. Tu můžete vzít některých nepřátelům nebo v několika truhlách. Postup sehrané party vypadá tak, že po určitých úsecích vždy vybíhá „lákač“, který ke zbytku party postupně přitáhne skupinky nepřátel. Po jejich vybití a vybavení všech členů party skřetí zbrojí se celý tým přesune dál, a celý postup opakuje tak, aby hrdinové získali další převlek, tedy zbroj vyšší hodnosti... a tak dále, až k hlavnímu bossovi. I bitka s ním je zajímavá, ale abych vás nepřipravil o překvapení, prozradím jen, že při ní musíte proti němu samotnému používat jeho nešikovné nohsledy... Fil Gashan je v mnoha ohledech originální, na druhou stranu netrpělivé hráče může poměrně zdlouhavý postup při hraní hard režimu docela otrávit. • Časový limit Jiná situace je zas v Grand Stairs bývalých trpasličích dolech. Tam je potřeba zabít bosse v časovém limitu, hraje se tedy hodně svižně a není moc čas na chyby (respektive na chyby je čas vždycky, ale není čas na jejich nápravu). Kromě klasické sestavy jsou vhodní dva „damage dealeři“, většinou lovci, a zvlášť u závěrečného hnusáka a jeho poskoků najde dobré uplatnění i kapitán coby sekundární tank na nepřátelské přicmrndávače a léčitel zároveň. Výhodou téhle rychlovky je, že zkušená parta projede celou instanci šestkrát dokola (tedy tak, že všichni získají modrou barterovou minci) třeba za dvě hodinky i s pauzami. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
A do třetice další příklad hard režimu v instanci 16th Hall. Bývalé trpasličí příbytky obsadili orkové a jejich infekcí nakažení příbuzní, ale i různé další hnusáci. Minci na výměnu za část modré sady brnění získáte, pokud finálního bose zabijete, aniž byste usmrtili jeho přisluhovače, kterými jsou maličtí broučci, zabitelní jednou ranou... tady raději zapomeňte na mnohonásobné útoky zaměřené na větší oblast. Tyhle instance s hard módem samozřejmě budete mít důvod hrát i „normálně“. Do každé z nich totiž dostanete spoustu questů, které se při hraní na těžký režim plní buď obtížně, nebo jsou s ním v přímém rozporu. Za úkoly samotné se velké odměny nedočkáte, nicméně za splnění všech vás čeká speciální titul. • Speciální úkoly profesí Do dungeonů navíc povedou i kroky hrdinů, kteří si chtějí splnit jeden z class questů, neboli ultimátních úkolů dané profese. Odměnou za něj je legendární schopnost, a i pomocníci se dočkají odměny – před danou instancí si totiž mohou vzít „pomocnický“ úkol, za který dostanou odznak Mark of Victory směnitelný třeba za „settingy“ do legendárních zbraní. Navíc ve všech samozřejmě budete plnit i skutky (deeds), vesměs objevení všech zajímavých míst v daném dungeonu, vykosení určitého počtu nepřátel nebo posbírání speciálních věcí, padajících z protivníků nebo povalujících se různě po instanci. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Když už jsme naťukli ty class questy a s nimi související legendární schopnosti – pro každé povolání jsou tři. Kromě schopnosti získané za splnění speciálního questu se další naučíte po zakoupení knihy (koupíte až při dosažení nejvyšší reputace u trpasličích strážců), třetí pak dostanete po splnění všech příběhových kapitol. • Bezva atmosféra Je fajn, že instance nejsou aspoň na první pohled jen o bezhlavém zabíjení všeho, co se hýbe. Tedy, někde to tak je (třeba v časově omezeném Grand Stairs), nicméně jinde budete mít aspoň trochu pocit, že hrajete propracované fantasy RPG. Samozřejmě je to třeba o přístupu zúčastněných hráčů, ale třeba když jsem poprvé nakoukl do trpasličí pokladnice obsazené orky, a otevíral s kumpány cestu dál otáčením trpasličích soch v daném pořadí, bylo to moc fajn. Stejně jako při bojích se subbossy, kteří se měnili z fyzického stavu do přízračného, a bylo je potřeba „přepínat“ zpět speciálním předmětem. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Při procházení instancí samozřejmě hodně záleží na sehranosti party. Tvrdší instance je lepší hrát s hlasovou komunikací, a u raidů do nejdrsnějších oblastí – třeba při výpravě na hnusáka Watchera do Vile Maw – je to v podstatě nezbytnost. Nepřátelé jsou drsní a dobrá taktika nezbytná; třeba i proto, že někteří protivníci umí společně skládat komba, stejně jako hrdinové používají fellowship manévry. Více než dříve platí, že je výhodné být v silné gildě, kde se dá poskládat parta lidí, kteří se hrají a třeba navíc ještě všichni mluví česky, čímž odpadají i poslední komunikační problémy. I s random družinou lze ale ledacos zažít. Než projdete všechny instance a splníte všechny úkoly a nahrabete všechny zajímavé předměty, bude to trvat dost dlouho. • Skoro nic nového v PvP Asi nejméně novinek najdou hi-level hráči v kompetitivním režimu, kde se hrdinové mydlí s monstry ovládanými jinými hráči. V Ettenmoors není vlastně nic moc převratného, i když v dungeonu na „farmaření“ speciálních kamenů se dají ulovit nové barterové předměty. Ty pak obchodníci smění za dříve neviděné vybavení včetně sad šperků a brnění (které ovšem není zdaleka nejsilnější ve hře). Přesto mi ale připadá, že zájem o PvP s datadiskem spíše upadl... možná i kvůli stále ne úplně dokonalému vybalancování sil. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Výrobní gildy Poměrně zajímavou novinkou v řemeslech jsou výrobní gildy. Každý se může přihlásit jen do jedné (pokud jste tedy třeba Historian, musíte si zvolit mezi gildou učenců a výrobců zbraní). Gildy fungují na podobném principu jako frakce – výměnou předmětů získáváte reputaci, po dosažení určité úrovně můžete u gildovního obchodníka nakoupit věci. Reputaci samozřejmě získáváte za vyrobené předměty (recepty na ně snadno koupíte v gildě i s nulovou reputací), a odměnou jsou pokročilé recepty na výrobu slušných předmětů. Nemyslete si ale, že věnujete jeden víkend „farmaření“ surovin nebo je hromadně nakoupíte na aukci a pak vyrobíte stovky předmětů, abyste co nejrychleji dosáhli na nejvyšší reputaci a mohli gildovní obchod vykoupit. Autoři poměrně chytře nastavili u receptů na reputační předměty cooldown, tedy dobu, po které je není možno použít. U těch lepších (tedy reputačně nejlépe hodnocených) je to i několik dní. A podobně je tomu s recepty, které získáte za odměnu – minimálně částečně tak autoři zabránili zahlcení aukce předměty z řemeslnických gild. • Vývoj ekonomiky Změny v ekonomice herního světa jsou samozřejmě patrné, nicméně po pár týdnech je nemůžeme považovat za definitivní. Díky výše zmíněnému gildovnímu systému a samozřejmě i proto, že je ve hře spousta nových receptů, jdou slušně na odbyt všechny lepší suroviny; sběrači si tak přijdou na slušné peníze. Surovin je stále nedostatek, a to nejen těch z nejvyššího sběračského stupně, ale i těch ze středních – i ty totiž slouží ke sbírání reputace v gildách. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky v galerii Postupně se ale situace otáčí a na aukci jsou k vidění i ultimátní výrobky, tak, jak ve virtuální Středozemi „dorůstají“ namakaní řemeslníci schopní vyrobit kvalitní předměty. Dobře se prodávají i legendární předměty, které movitější hráči vykupují a rozebírají s nadějí, že z nich padne něco zajímavého. Čas od času se na aukci objeví i legendární modrá zbraň; ceny takových kousků pro 60. level se běžně pohybují v řádu desítek zlaťáků, tedy hodnotách dříve nepředstavitelných. • Závěr Mines of Moria nabízí opravdu hodně obsahu. Subjektivně mi připadá, že si všechno proběhnete o něco rychleji než celý obsah původní hry, ale může to být tím, že narozdíl od prvních krůčků teď hraji v početnější gildě, se kterou se dají pořádat různé výpravy. A důkazem toho, že spousta lidí je schopna i obsah prvního dílu proběhnout dost rychle, budiž konec konců fakt, že cca tři měsíce po vydání datadisku už se po Morii prohání pár šedesátkových Runekeeperů a Wardenů, tedy nových profesí. Stáhněte si: Videa, Trailery... Související články: První část recenze, Mega-recenze původní hry, Novinky... |
| Jiří Sládek | |
| autor je šéfeditorem portálu TN.cz |
