Autor: Pavel Dobrovský Publikováno: 9.července 2002 |
Od té doby uplynulo mnoho let. Francouzský komiks se dostal na špičku umělecké kresby a americký zase vytvořil tolik žádané hrdiny a mýty pro lid. Nezáleželo na grafice, jak ostatně dokázal Ondřej Neff v undergroundovém komiksu Pérák, ale na skutečnosti, že lze z papíru, barev a bublin vytvořit hmatatelný důkaz národní identity. Nic jiného postavy Supermana, Batmana a nyní profláklého Spidermana nedokazují - pakliže jste již viděli film, tak jistě nezapomenete na finální záběr Spidermana obtočeného kolem americké vlajky. Nedá se svítit. Komiksy byly, jsou a budou hlavně americkým artiklem, a to nejen v papírovém a celuloidovém světě. Konkurence pro Freedom Force? Prokletí počítačových superhrdinských her bylo sesláno na mnohé a jestli autor této recenze není napadený nejnovější verzí kritického viru, tak je klatba natolik silná, aby jí Hero X neodbourala. Superhrdinské hry musíme posuzovat podle zmíněného kontextu americké popkultury, protože mají svojí historii a kánony, stejně jako pohádky od Boženy Němcové. Peter Molyneux kdysi prohlásil, že na hru o superhrdinovi kašle a stejně tak se zachovali další návrháři: zodpovědnost k hráčům byla příliš vysoká a zpracování vývoje postavy příliš složité. Pro krátký úvod do problematiky si představte, že musíte vyřešit systém profesního růstu. RPG? Kdepak, každý superhrdina má vlastnosti vrozené a jasně definované. Akční hra? Kdepak, každý superhrdina řeší dobrodružné úkoly, nikoliv přímočaré. Jak prvky efektivně zkombinovat, to byla otázka zodpovězená až letos ve hře Freedom Force od bývalých zaměstnanců legendární firmy Looking Glass Technologies. Freedom Force představila akční strategii s jemně parodujícím herním obsahem a výbornou hratelností - pro mě osobně to byla první hra za tři roky, kterou jsem poctivě hrál do padnutí a do konce. Místo činu Přitažlivost Freedom Force samozřejmě vyvolala sborové táhnutí za tím prvním volem. Hero X je přímou konkurencí, ale než přejde řeč na hru, zaregistrujte další superhrdinský titul: City of Heroes, online hru od NCSoftu a tudíž od Richarda Garriota. Má Hero X mezi těmito tituly šanci? Freedom Force nasadila laťku příliš vysoko, dokonce i v internetovém prostředí a jen s inteligentním marketingem City of Heroes nezůstane superhrdinskou hrou hrající druhé housle. Ovšem, to co předvedla Hero X je natolik výjimečné, až se bojím s jakýmkoliv titulem srovnávat. Prostředí: Spojené státy americké. Hlavní role: začínající superhrdina. Lokace: Smalltown. Problém: zdá se, že něco je špatně. Cíl hry: zjistit, co je špatně Výborná komiksová intra ve stylu sešitových stránek uvádějí do děje hrdinu se třemi super-schopnostmi. Do této chvíle fungoval hrdina jako podržtaška schopnějších kolegů, kteří jsou ogranizováni v Americké asociaci superhrdinů z prostého důvodu, že množství stejně orientovaných jedinců odbory prostě potřebuje. Po promoci do statutu „superhrdina“ se náš člověk (?) vydává na zkušenou do Smalltownu a vcelku přirozeně nachází supernepřítele. Pouhá arkáda Fakt, že příběhy komiksů mají být pochopitelné i prostému člověku obhajuje skutečnost, že příběh Hero X je neuvěřitelně plytký. Kompetentnost návrhářů zpochybňují naprosto zbytečné mise, které se nějakým omylem staly hlavní náplní hry. Ne, nejde o hloupý vtip, ta hra není nic jiného než bezduchá arkáda z 3D izometrického pohledu. Váš člověk (??) pochoduje po lokacích a s přispěním geniálního (???) profesora (samozřejmě vypadá jako Einstein) likviduje zločinné padouchy a jejich armády. Křižácké tažení jednoho muže s vědeckým krytím poskytuje omezenější scénáristickou paletu než skupina hrdinů se základnou. Hero X tedy sleduje odlišný žánrový proud, než Freedom Force, a proto je svým způsobem revoluční - rámcově se podobá například filmu Blade. Motiv osamělého bojovníka, který navíc ocení jen znalci komiksů, se nedá prosazovat jako hratelnostní výhoda. Navíc hrdina používá výkřik „May Justice Prevail“ neboli „Ať spravedlnost panuje“, což nápadně připomíná „Let justice prevail“ z Freedom Force. Vysvětlení je jediné: návrháři Hero X se chytli do pasti vlastní tvořivosti a udělali hru, které rozumí především oni. Stává se. Jak to tedy vypadá v praxi? Superhrdina a jeho tři superschopnosti Akce a nic než akce s občasným použitím předmětů. Akce v praxi vypadá tak, že přijde nepřítel a vy na něj tak dlouho klikáte, dokud se nezhroutí (jeden klik=jeden úder). Vzhledem k odolnosti hrdiny je z počátku zábavné mapy procházet, ale po čase se umlacování omrzí a klikací prst chytají záněty šlach. Nadchází čas pro speciální schopnosti. Do vínku byly hrdinovi vloženy tři podle vlastního výběru z padesátky možných a postupem získává další. Jednotlivé herní mapy představují frustrující záležitost, jsou totiž realistické a můžete klidně strávit deset minut pobíháním po zoufale nudných lokacích, než narazíte na situaci vedoucí k dokončení mise. A to není vše: občané Smalltownu se dají prokecávat v nápaditých bublinových dialozích, některé dveře nejdou otevřít, mapy nejsou z těch nejmenších a jestli po prvních pěti misích ještě budete mít vůli hrát dál, tak zřejmě patříte do sorty lidí, co nad hrami neuvažuje. To není nic špatného. Takoví lidé Hero X koupí a bude je zřejmě i bavit. K jednomu světlému bodu hry patří personalizace barevného trikotu hrdiny a volba pohlaví. V éře internetu je přeci taková věc skoro trademarkem jednotlivého hráče, stejně jako přezdívka na diskusních fórech. Ouha, ona není přítomna síťová hra, ani po lokální síti ani po internetu. Odhalení původu Mnohem spíše než do návrhářské zabedněnosti se podívejme na okolnosti vzniku Hero X, které napoví, kolik invence bylo do hry vloženo. Naše milá Hero X není nic víc, než pohrobkem Siege of Avalon, revolučního, interesantního a krachlého projektu firmy Digital Tome, která se pokoušela prorazit s hrou na kapitoly. Engine, nápadně podobný Ultima VIII nebo Fallout zůstal a byl použit norskou firmou Amazing Games právě pro Hero X. Grafika proto vypadá realisticky a k vysoce stylizovanému komiksovému prostředí se nehodí. Udělejme smyčku a zabrusme zpět do prvních odstavců, ano je to již dávno, ale vzpomeňte si na větu o prokletí. Máte? Tak stíhá superhrdinské hry stále. Existuje hudebnické pořekadlo:“Desetkrát odehrané bude se líbit.“ Hero X, byť Xkrát odehraná, bude stále stejná nuda a neexistuje jediný rozumný důvod, proč jí kupovat, když je na trhu mnohem kvalitnější Freedom Force. Související články: Novinky, Freedom Force recenze (4/2002) |
Pavel Dobrovský připravil: jd |