| Autor: Frix Publikováno: 2.října 2003 | Verze hry: finální/prodávaná Doba recenzování: 1 týden |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Chrisovi se povede utéct oknem, v ruce pouze hasák a za zády útočná helikoptéra s návěsnými kulomety. Během chvilky se dostává Chris spolu s několika dalšími ke kanálu, který představuje spásný útěk a cestu k hnutí za obnovu USA, překvapivě pojmenovaného Freedom Fighters a vedeného Isabellou. Musím specificky pochválit začátek hry, protože takhle efektně jsem nebyl do hry uvrhnut už dlouho. Ještě než nalezneme úkryt, je třeba absolvovat průběh ulicemi, kde víří prach, vybuchují granáty, létají spršky kulek a ve stádech splašeně běhají civilisti se snahou zachránit si život. Jednak to předznamenává určitou masovost, která je pro Freedom Fighters specifická a také signalizuje atmosféru příběhu. Ten sice není bůhvíjak zapletený a až na jedno celkem tvrdé překvapení jej lze lehce předvídat, nepostrádá ovšem variabilní mise a jistý ironický nádech. • Televizní propaganda 
zdroj:
tisková zpráva
Mise jsou rozloženy do několika celků, které se dále větví na menší, vzájemně propletené úkolové celky. Vždy po zdolání většího kusu se nám přihlásí z televizního studia hlasatelka Tatiana Kempinski, která roztomilou angličtinou s ruským přízvukem a správně propagandistickým tónem informuje o Chrisových 'teroristických aktivitách', zatímco vespod obrazovky přejíždí textové informace typu "Nezvládáte domácí mazlíčky? Odložte si je k Pets4Free, bude o ně dobře postaráno!" nebo "Trpíte nedostatkem jídla? Pro pravidelné výdeje chleba navštivte nejbližší výdejnu sovětské armády." Pokud trochu zalovíte v paměti, možná si vzpomenete na Iron Storm, který si rovněž pohrával s myšlenkou alternativní historie a informace předkládal formou televizního zpravodajství. Některé momenty jsou skutečně perfektní, kupříkladu po vynuceném přiznání jedné z důležitých postav se situace drobně zkomplikuje, což Tatiana spěšně vyřeší otázkou k rosničce Iljaně ohledně zítřejšího počasí. Některé narážky jsou jasné, některé jemnější, ale příběh evidentně orientovaný na americký patriotismus tak mnohem snáze apeluje i na evropské hráče. • Kamera a pohyby V prvních chvílích hraní Freedom Fighters si nepochybně vybavíte Hitmana, tedy pochopitelně za předpokladu, že jste se sympatickým holohlavým vrahem strávili pár herních hodin. Stejná kamera pro pohled třetí osoby, která tentokrát již zoomuje automaticky a kupodivu to je jen pro dobro věci, podobné zpracování výběru zbraní i možných činností. V zásadě může při sobě Chris nést 8 lékárniček a plastických trhavin, 10 granátů a molotovů, dalekohled, obligátní hasák, jednu zbraň primární a jednu sekundární. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
O arzenálu si povíme až za chvíli, výborně je však pojata střelba. V zásadě se všemi zbraněmi jde střílet v běhu, stoji, či pokleku, což adekvátně ovlivní rozptyl kulek, zároveň lze intuitivně pravým tlačítkem myši přiblížit pohled jakoby na Chrisovo rameno - přesnost se ještě o něco zlepší, budete se však pohybovat pomaleji a úhel pohledu je výrazně zúžen. • Vliv charisma na spolubojovníky Po nenuceném tréninku, kdy vám Isabella na dálku během mise poskytuje rady, jak provádět základní úkony, se Chrisovi zvedne charisma natolik, aby jej následoval první spřátelený rebel. V této chvíli se trhá pouto mezi Freedom Fighters a jakoukoliv další akční hrou, jelikož systémem charisma je velmi hladce a šikovně zaručena variabilita hry po celou dobu. Začínáte na vlastní pěst a celou první sadu úkolů si také projdete bez pomoci, ale v posledních misích, kdy se budete doslova dobývat do sovětské obrněné pevnosti, můžete mít v závislosti na zvyšovaní charisma v průběhu hry až 12 (!) pomocníků. 
zdroj:
tisková zpráva
Charisma lze získávat plněním hlavních a vedlejších úkolů, osvobozováním vězňů a uzdravováním civilistů. Kromě civilistů lze uzdravovat i raněné Sověty, což sice logicky nepřinese zlepšení charisma, zato váš dřívější nepřítel projeví vděk ochotou bojovat po vašem boku. Většinou je v úrovních k "najmutí" více bojovníků, než na kolik stačí vaše momentální kapacita, pro případ že by některý zemřel. Toho se však dočkáte jen velmi zřídka, protože před smrtí leží kolega vždy ještě zhruba minutu s rudým křížkem nad hlavou a čeká na ošetření, které mu zpravidla stihnete poskytnout. Ano, není to realistické, ale do atmosféry hry to výborně zapadne a naprosto neruší tempo akce.• Týmová práce Vedení spolubojovníků je velice jednoduché a intuitivní, bez čehož by hratelnost jinak šla rapidně dolů. Jednička vydá povel k následování Chrise, dvojka po zaměření určité oblasti vyšle bojovníky dané místo prozkoumat a případně vyčistit, po zaměření nepřítele pak vydáte rozkaz na něj zaútočit. Trojka vydá povel chránit danou oblast, zatímco vy se někam vydáte na vlastní pěst. Podržením jakéhokoliv tlačítka zadáte příkaz celému týmu, individuální rozkazy stejně po většinu času nevyužijete. Ovládání neskutečně rychle přejde do krve a jde s jeho pomocí skutečně dynamicky řešit jakoukoliv herní situaci. Díky takto excelentně zvládnutému systému je skutečně možné velet i oněm dvanácti kolegům a kolegyním, takže ke konci hry již spíše budete posílat svoji soukromou armádu do boje a sami jen organizovat taktiku. Vývoj je krásně vidět na rozdílu mezi okrajovými misemi, kdy zpočátku bojujeme samotní proti hlídačům s pistolemi, zatímco na konci je neustále slyšet dusot desítek nohou a přestřelky jsou lepší než výjevy z válečných filmů. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Konec stáda naskriptovaných oveček Nejen, že jsou vaši bojovníci snadno ovladatelní, především v nich dříme jedna z nejlépe zvládnutých umělých inteligencí v dějinách počítačových her. Jestliže v Hitmanovi 2 jsme mohli hovořit o nezvykle povedené a logické AI, Freedom Fighters posouvají laťku kvality ještě výš. A jsem zvědav, zda očekávané bomby jako Half-Life 2 budou přes veškerý hype schopny s tímhle skvostem soupeřit. Bojovníci se nechovají ani v nejmenším jako stádo naskriptovaných oveček, a to už prostě z toho důvodu že konfrontace s nepřáteli může nastat pokaždé v naprosto jiné chvíli a za jiných podmínek. Obecně platí, že jsou postavy schopné efektivně odhadnout a použít nejrychlejší cestu k cíli, při přestřelkách si pomáhají, postupují logicky a využívají terén ke krytí, když je třeba. Jestliže například vydáte příkaz k napadení nepřítele, skrývajícího se za převráceným stolem, rozeběhnou se k němu lidé s brokovnicemi a pistolemi, zatímco ostatní s puškami se opatrně přiblíží ze strany a pokud nepřítel vykoukne, zasypou oblast sprškou střel. • Nic dvakrát tím samým způsobem? 
zdroj:
tisková zpráva
Pokud jsou nepřátele v přesile a vy zavelíte ústup, nebo se pro něj z taktických důvodů rozhodnou bojovníci sami, nikdy se neotočí k nepříteli zády. Naopak, ústup je organizovanou souhrou každého v týmu, kdy je třeba se navzájem krýt a skutečně utíkat teprve když je vzduch čistý. Do velké míry jsou vaší pomocníci skutečně nezávislí a je třeba je chvílemi trochu umírňovat nebo naopak lenochy popohnat do boje několika rozkazy. Tento dynamický systém dává hráčům Freedom Fighters velkou svobodu a žádný boj ve hře neproběhne dvakrát tím samým způsobem, tím jsem si jist.Opravdu překvapen jsem například byl ve chvíli, kdy jsem se vydal prozkoumat oblast na střeše domu, zatímco tým měl hlídat vchod. Sovětský zásobovací vrtulník nedaleko vysadil zhruba 10 vojáků, mně se tak naskytl úžasný pohled z ptačí perspektivy, kterak jeden z mých kolegů obsadil nedaleký stacionární kulomet a zcela suverénně celou jednotku vyřídil, po čemž se vrátil na svoje místo a pokračoval v hlídce. Jedním slovem - úžasné. • Volba obtížnosti Nepřátelská AI je o něco slabší než vašich spolubojovníků, pokud by však měla být stejně dynamická, těžko by hráč přežil déle než pár minut. Takhle se povedlo balancování na jedničku a nepřátelé jsou schopní zaujímat ty nejlepší obranné i útočné pozice, velmi dobře využívají překážek ke krytí a jsou schopní jednat v týmu. Perfektní je schopnost nepřátel aktivně se přizpůsobit různým situacím - zkusíte-li vylákávat Sověty jednoho po druhém, pak vemte jed na to, že zbytek jednotky se vás pokusí obklíčit zezadu nebo rovnou zaútočí v plné síle, vědom si svojí přesily. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Hra nabízí 4 stupně obtížnosti, které jsou velmi dobře vyladěné a hráči všech "výkonnostních kategorií" si snadno najdou tu variantu, která hru učiní zajímavou, ale ne frustrující. Během postupu hrou se mění jak kvantita, tak typ nepřátel, od základních vojáků s pistolemi a puškami přes velitele s brokovnicemi, elitní komanda s lehkými kulomety, ženské špiónky v oblečku á la Splinter Cell až k těžkooděncům s M60, vrtulníku se dvěma M60 a ultimativnímu tanku, který potřebuje na skolení dokonce dvě střely z raketometu. • Provázanost misí do sebe Mise jsou předkládány s velmi dobrým brífinkem, který osvětlí význam vašeho boje pro postup rebelů a přesně vytyčí cíle. Zpravidla se vždy jedná o výměnu sovětské vlajky za americkou na klíčové budově, čemuž sekundují úkoly typu vyhazovaní helipadů do povětří, kradení zásob C4, nebo osvobozování vězňů. Důležité je provázání misí do sebe, například vyhození dvou klíčového železničního mostu do povětří je zdánlivě nadpozemsky obtížné, stačí ovšem ve vedlejší misi vyhodit do povětří helipad a v dané oblasti již neuvidíte na obloze kroužit smrtící helikoptéry, přičemž podobných momentů je řada. 
zdroj:
tisková zpráva
Lze se přesouvat buď přímo mezi lokacemi, nebo si mezitím udělat zastávku ve vaší momentální rebelské základně, kterých budete mít v průběhu hry několik. Ve většině misí máte k dispozici detailní mapku s vyznačenými cíli, která hodně pomáhá k bezproblémovému plánování. • Systém ukládání pozic Přesun se udává pomocí kanálů, které slouží zároveň k uložení hry. IO evidentně tíhnou k omezování hráčových možností při ukládání hry, ale po překonání nezvyku je jasné, že lepší vybalancování šlo těžko vytvořit. Některé herní momenty jsou vypjaté a nesmíte při nich jednat zbrkle, k čemuž by klasický save/load systém prostě nutil, takže je lepší dát si pozor, myslet takticky a snažit se situaci zvládnout čistě na první pokus. U každého kanálu je možno uložit hru, kolikrát jen chcete, avšak pokud se rozhodnete ukončit hru před splněním mise, všechny pozice se automaticky ztratí a musíte začít od poslední splněné oblasti. Snad až na jednu výjimku, kdy jsem musel kvůli nedostatečnému počtu kanálů na uložení misi opakovat snad pětkrát za sebou od začátku, jsou zmíněné kanály rozmístěny logicky v klíčových místech. Stejně jako v Hitmanovi 2 netrvá ukládání ani nahrávání pozic déle než pár vteřin, za což patří autorům skutečně pocta v době, kdy si často hráč může před nahráním pozice jít uvařit ono příslovečné kafe. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Od léta až do zimy Popis misí nelze opustit před vyzdvižením jejich variability - herní doba je ve Freedom Fighters rozprostřena mezi létem a zimou 2004, čehož je geniálně využito ke změnám ve vzhledu prostředí i postav. Na začátku je Chris nalehko, svítí slunce a je vcelku hezky, zatímco během podzimu hrajeme již mise povětšinou ve tmě a za deště. Vrcholem je ovšem zima, která představuje New York ve sněhové bouři snad ještě sugestivněji než Max Payne. Autoři mají skvělý smysl pro detail, což potvrzuje nejlépe délka Chrisových vlasů - zpočátku krátké, v zimě však sahající již téměř ke krku. Rebelové holt nemají asi na údržbu zevnějšku tolik času, kolik je třeba ;) Za zmínku stojí také spousta referencí k Hitmanovi, uvidíme například billboard na obchodní dům s obleky, kde pózuje Číslo 47, na vlacích se opakovaně vyskytuje nápis 47 United atd. Všechno tohle jsou drobnosti, ale při hraní si jich asi všimnete a skvěle vylepšují atmosféru. 
zdroj:
tisková zpráva
Oproti Hitmanovi obsahují Freedom Fighters znatelně menší počet zbraní, na druhou stranu jich víc ani není potřeba a každá se hodí pro rozdílné herní situace. Kategorie sekundárních zbraní obsahuje základní berettu a kolt šestiraňák, primární zbraně jsou pak prezentovány útočnou puškou, brokovnicí, lehkým kulometem, těžkým kulometem, sniperkou a raketometem. Ten je však pro běžné použití k ničemu a využijete jej spíše k destrukci helikoptér a tanků. • Grafika na jedničku s hvězdičkou Glacier engine opět zasahuje - tak nějak by se dala definovat grafika Freedom Fighters. Oproti Hitmanovi 2 je barevnější, nápaditější a obecně hezčí, prostředí vypadají velmi realisticky. V některých chvílích jsem skoro zadržel dech nad krásnou scenérií, nejvíce mi v hlavě utkvělo asi plavání k opevněnému ostrovu, zatímco na pozadí se vyjímala svítící, avšak zdevastovaná silueta New Yorku. Přechody mezi interiéry a exteriéry jsou zcela plynulé a bezproblémové, obojí je také kvalitně modelováno a úrovně obecně vypadají bezvadně po architektonické stránce. Polygony se nešetřilo zvláště na modelech postav, které vypadají perfektně a nechybí ani realistická obličejová mimika. Snad jen by modely mohly být trochu variabilnější, vaši kolegové jsou sice po většinu času rozdílného vzhledu, zato nepřátelé jsou rozděleni mezi zhruba 5 typů, které mají pouze navlečeny odlišné uniformy. Tento nedostatek je však vynahrazen velkou variabilitou prostředí, kde mj. může jakákoliv postava lézt po odpovídajících bednách, stěnách atd. Byl jsem jednou celkem silně překvapen, když se ke mně po odstřelení několika nepřátel z dálky byl schopen jeden ze zbývajících vyšplhat po naskládaných bednách a vpadnout mi do zad. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Rus visící na zábradlí Zatímco Havok engine vypadá zatím například podle posledních Max Payne 2 videí trochu přehnaně (postavy létají i po zásahu pistolí, jakoby gravitace neexistovala), IO svůj ragdoll engine ještě vylepšili, odstranili poslední chyby v podobě šílených posmrtných pozic a výsledkem je skutečná lahůdka. Po boji si většinou těl padlých všímat nebudete, ale utkvěl mi v paměti například okamžik, kdy jsem Rusa střelil u zábradlí zblízka brokovnicí do hrudi, což jej odhodilo o pěkný kus dozadu a zůstal viset za ruce na onom zábradlí - někde okolo by se měl nacházet i obrázek. Velice příjemné jsou hardwarové nároky, nebyl problém hru hrát v rozlišení 1280x1024 s maximálními detaily a 4x FSAA, což se opravdu na GeForce4 Ti4200 a Athlonem XP 1800+ každý den nevidí. Glacier je opravdu dobře vyladěn. Často si užijete i situací jako z filmu Jackieho Chana, kdy naženete svůj tým vyčistit místnost a za chvilku k vám dveřmi doletí několik těl zabitých nepřátel. Bez nadsázky, doletí, praští s sebou o stěnu a svezou se na zem. Zní to morbidně, ale akční atmosféra je napumpovaná na maximum. Na druhou stranu nechápu absenci krve, která byla v Hitmanovi 2 zpracována velmi dobře. Škoda, že poslední dobou dělají firmy často ústupky ratingu na úkor hratelnosti, ale nejde o nijak velký herní problém. 
zdroj:
tisková zpráva
• Hudba a zvuk Zcela bez chyby je ovšem zvuk, čímž IO zopakovalo svůj výkon z Hitmana. Doporučuji navštívit stránku www.music4games.net, kde najdete v sekci Music čtyři ukázky hudby Freedom Fighters. O hudební doprovod se opět postaral budapešťský symfonický orchestr a jeho kvality jsou znát každým coulem. Jak již bývá zvykem, hudební stopy se dynamicky pouští v závislosti na herní situaci a soundtrack vyjde v kompletní podobě i samostatně na CD. Zvuky střelby a explozí jsou vynikající a mají ty správné grády, excelentní je taktéž dabing. Ruští vojáci spolu komunikují v ruštině, angličtina s přízvukem je slyšet pouze v televizních zprávách. Zvláštní ocenění si myslím zasluhuje malý klučina, který figuruje na scéně především ke konci hry a mluví tak neodolatelným ghetto slangem, že si budete chvíli připadat jako v Harlemu. • Dva zápory V tento moment bych byl v zásadě ochoten dát Freedom Fighters hodnocení blízko absolutoriu, bohužel tak učinit nemohu ze dvou zásadních důvodů. Za prvé, hra je bohužel příliš krátká a i přes celkem vysokou obtížnost jde dohrát za zhruba 15 hodin. Kdyby autoři přidali jednu nebo dvě sady misí, trvanlivost hry by se ideálně prodloužila, ale bohužel... Doufejme, že pro Hitmana 3 si IO dá trochu více záležet na délce, na druhou stranu je takto zážitek ze hry velmi kompaktní, silný a netrpí syndromem natahované kaše. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů Druhý problém spočívá v absenci multiplayeru, která je vcelku podivná zvláště s ohledem na fakt, že ve více lidech si mohou Freedom Fighters zahrát konzoloví hráči. Koncept hry přímo vybízí ke kooperativní akci, kdy se spojí několik kamarádů a vydají se organizovaně plnit příběhové mise. Škoda, že tento potenciál zůstal (zatím) bez využití. • Zamyšlení nad týmovými akcemi Na závěr si dovolím jedno chvilkové zastavení a úvahu - přestože trh s realistickými týmovými akcemi byl v posledních letech jaksepatří saturován, což dokázal nedávno kupříkladu skvělý Raven Shield, týmového boje v akčnějším pojetí jako bychom se nemohli a nemohli dočkat. Některé pokusy byly zmařeny neschopností tvůrců najít míru a tak se nám na radaru zobrazovali nepřátelé v barvě semaforové červené na kilometr daleko (Ghost Recon, Delta Force), jiné se pro změnu nedovedly dostatečně odklonit od realismu a ve výsledku se jednalo o paskvil (Conflict: Desert Storm II). Když už se zdálo být vše v pořádku, začínal selhávat příběh, struktura misí, umělá inteligence, grafika... IO se naštěstí povedla jedna z prvních skutečných herních revolucí v dlouhé době. Otevřeli dveře žánru, který se zdál být odsouzen k neúspěchům. 
zdroj:
tisková zpráva
Splním tedy to, co jsem na začátku recenze slíbil, a dám Freedom Fighters hodnocení, jaké si právem zaslouží. Těžko někdo najde pádný argument pro strhávání procent tak geniální hře, jakou tento dánský počin dozajista je. Od prvních vteřin vás do sebe vtáhne, a na konci jen budete jako já doufat, že se hra dočká co nejlepších prodejních výsledků, které by zaručily případné pokračování nebo datadisk. Jestliže vás v životě bavila alespoň jedna akční hra, Freedom Fighters vás nezklamou. A pokud ne, možná máte právě nyní šanci užít si to svoje 'poprvé'.Stáhněte si: Demo, Videa, Cheaty Související články: První dojmy, Novinky, Vše o Hitman 2 |
| Frix | |
| autorovi je 17 let, píše pro Tiscali Games a Level a dlouhodobě žije ve Finsku, kde studuje International School of Helsinki. Hraje akce všeho druhu, trpí úchylkou pro stealth žánr, GTA a Warrena Spectora (všechny články autora) |
