Devil May Cry 3 Special Edition recenze
7/10
zdroj: tisková zpráva

Devil May Cry 3 Special Edition recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

4. 7. 2006 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Jedna z nejslavnějších konzolových akcí se dostala na PC. Tento masakr démonů před branami pekelnými si kromě jiného vysloužil přezdívku „japonský Doom 3 na práškách“. Otázka dne zní, jak dopadla konverze?


Autor: Martin Zavřel
Publikováno: 4.července 2006
První česká recenze této hry zdroj: tisková zpráva Verze hry: finální/PC/anglická
Doba recenzování: pár dnů

Jedna z nejslavnějších konzolových akcí se dostala na PC. Tento masakr démonů před branami pekelnými si kromě jiného vysloužil přezdívku „japonský Doom 3 na práškách“. Otázka zní, zda je vůbec možné něco takového úspěšně převést na osobní počítače?

Obrázek zdroj: tisková zpráva Zatímco většina akčních PC her „nové generace“ se snaží klást stále větší důraz na realističnost od fyziky po textury, na konzolích můžete ještě pořád najít – z velké části díky japonským vývojářům – celou řadu áčkových akcí, zcela od reality oproštěných. Řeč je o neskonale divokých arkádových akcích, podobných například klasice jménem Loaded – kde jde o čirou zábavu pro zábavu, akci pro akci. Nekorunovaným králem těchto konzolových rubanic je posledních pět let Devil May Cry, brutálně divoká akce z pohledu třetí osoby, jejíž hrdina se ohání stejně bravurně obřím mečem, jako párem pořádných pistolí… a nevynechá jedinou příležitost pro absurdní vtípek či cynickou hlášku.

Třetí díl této stylové série patřil loni k tomu nejlepšímu, co Playstation 2 dokázala nabídnout, díky čemuž jsem ho od té doby již mnohokrát opakovaně dohrál. Mohu tedy zodpovědně prohlásit, že se svým příchodem na PC hra neztratila nic ze svého kouzla… Pokud jste ovšem ochotni použít k ovládání joypad místo klávesnice a odpustit vývojářům mizivé úpravy uživatelského rozhraní pro PC hráče.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

 Další brána do pekla
Příběh je zasazen do současnosti. Démon Sparda se postavil na stranu lidí a uzavřel bránu do pekla, ze které k nám chodili démoni řádit. Samozřejmě to neudělal jen tak z rozmaru – vedla ho k tomu ta drobnost, že se zamiloval do lidské ženy. Ta mu dala dva syny: Danteho a Virgila. O hezkých pár let později jsou Sparda i jeho žena mrtví a jejich synové stojí na opačných stranách barikády. Zatímco Virigil chce odkaz svého otce zničit a bránu do pekla znovu otevřít, Dante se stane nájemným lovcem démonů a všech, kdo by jim chtěli pomáhat. Oba přitom objevují, kolik démonických schopností se skrývá v jejich vlastní krvi. Oba také moc dobře vědí, že nakonec se bude o osudu světa rozhodovat v souboji mezi nimi.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Devil May Cry 3 je prequelem a soustředí se na začátky démonobijecké kariéry hlavního hrdiny série, Danteho. SE v názvu přitom značí zvláštní edici (mj. s bonusovými tajnými úrovněmi / bossy či odemykatelnými knihovnami filmečků), díky které si můžete hru projít také za Virgila (teprve až ji pokoříte v Danteho kůži). Virgil je mnohem silnější a hra za něj o dost příjemnější, ale jeho příběh bohužel není ani zdaleka tak propracovaný jako hlavní mód s Dantem. Jako správný prequel se DMC3 odehrává ještě před událostmi předchozích dvou dílů (legendární první díl stavěl Danteho proti jeho otci, jež se vrátil z pekla, zatímco otřesný druhý díl - od jiného vývojářského týmu - snad ani neměl rozumnou zápletku). Dante je ve třetím díle mladík, který se teprve dozvídá podrobnosti o své rodinné historii a objevuje svoje skryté schopnosti. To se samozřejmě hodí nejen z hlediska vývoje příběhu, ale také pokud jde o rostoucí složitost hry i bohatých mechanismů její hratelnosti. Mimochodem, v přípravě je čtvrté pokračování pro Playstation 3.

 Meč i pistole
Ústředním motivem DMC3 je maximálně divoká, rychlá a bohatá akce. Zástupy groteskních nepřátel se na vás budou valit bez ustání jako lavina. Čelit jim přitom budete zuřivým mlácením do tlačítek (ve vašem zájmu tlačítek joypadu, nikoliv kláves na klávesnici), skrz které budete kombinovat střelné a sečné zbraně (od obou druhů se vám postupně dostane pěti kousků) do mnoha různorodých speciálních úderů. Přehazování střelných a sečných zbraní probíhá nezávisle na sobě – kdykoliv totiž můžete začít jedním tlačítkem střílet nebo druhým tlačítkem sekat. Střelné zbraně mají samozřejmě nekonečno munice, jak se na podobnou arkádovou smršť sluší a patří.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Zdánlivě podobné řežby jako LOTR: Return of the King, Demon Stone nebo Gauntlet nelze dost dobře s DMC3 srovnat, protože mají blíže realistickému fantasy. Dnes recenzovaná hra je oproti nim mnohem divočejší: akce ala Hong-Kong zde působí jako uragán, prostě smršť groteskních démonů, duálních pistolí, granátometů, mečů, laserometů, kopí apod.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Hra vás bude motivovat k tomu, abyste si našli konkrétní styl boje. Souvisí s tím možnost přepnout svoji postavu (mezi úrovněmi) do konkrétní třídy od šermíře přes střelce až po trikaře (akrobatický zázrak) nebo stráž (na obranu zaměřený shaolin). Kromě těchto čtyř tříd, přístupných od začátku hry, se vám postupně odemknou ještě další dvě. Čím déle hrajete pod stejnou třídou, tím víc speciálních pohybů se vám v jejím rámci odemyká. Dále ve hře sbíráte červené „duše“ zabitých nepřátel, za které si nové speciální pohyby můžete nakupovat, stejně jako upgradovat vaše střelné i sečné zbraně.

Navzdory divoké akčnosti tedy hře nechybí taktický element a RPG prvky. Dalšími vnořenými žánry jsou plošinovka (vzácně a snesitelným způsobem) nebo adventura (hledání cesty v některých úrovních vyžaduje trochu soustředění a přemýšlení). Hlavní překážkou v postupu dále vám ovšem nebude ani tak nekonečná záplava řadových nepřátel, jako brutální souboje s dvanácti bossy pěkně v duchu tradičních japonských her. Hned trojhlavý pes na konci třetí úrovně vám dá hodně zabrat.

 Konzolový Duke Nukem 3D
S nebohým Dukem má hlavní hrdina Devil May Cry, Dante, mnoho společného – ostatně stejně jako celé odlehčené pojetí hry. Dante je charismatický hláškař, jehož styl budete milovat po několika minutách, abyste jej po dohrání hry posadili hodně vysoko ve svém žebříčku oblíbených postav.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Jako příklad jeho stylovosti stačí popsat první minuty hry: Dante je ve své kanceláři napaden skupinou démonů, kteří zasekají do jeho těla několik dlouhých kos. Dante jde s kosami v těle k jukeboxu, pustí pořádný rock, ukousne si kus pizzy a zařve: „This party is getting crazy!“, načež spustí masakr démonů, v němž jednoho z nich použije jako skateboard a hrst jeho kolegů postřílí perfektním rozražením kulečníkových koulí výstřelem s pistole. Podobný je moment, kdy vstoupí do města zničeného démony a jakmile se na něj nestvůry otočí, pronese: „Doufám že máte dost peněz, abyste tu škodu zaplatili.“ A to je teprve začátek hry, Danteho cynismus a absurdní vtípky ještě pořádně přitvrdí později.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva  Hong Kong hadr
Součástí jedinečného kouzla hry jsou právě její charismatické postavy (stylovou přímočarost hry dobře reprezentuje jméno/přezdívka hlavní ženské hrdinky „Lady“ – tahle slečna sebou mimochodem nosí raketomet větší než je ona sama :-) a příběh podaný skrz nevídané filmečky. Tým legendárního korejského režiséra Ryuhei Kitamury (filmy Versus nebo Fudoh, hra Metal Gear Solid: Twin Snakes) nahrál pro každou úroveň hry úvodní a závěrečný film, o jakém se vám nezdálo ani v nejdivočejších snech. Tým nejlepších asijských kaskadérů létal dlouhé měsíce na lanech, aby umožnili vznik rafinovaných akčních sekvencí, soubojů a chvatů, jaké jste ještě neviděli.

Ohromující filmovou podívanou korunuje naprosto vynikající soundtrack, který snad nemá v herní branži obdoby. Jde o moderní mix velkého orchestru s metalem a elektronikou, něco mezi soundtrackem Pána prstenů, Metallicou a Linkin Park. Strhující zpívané písně znějí nejen během filmů, ale také přímo na pozadí vašeho probíjení se úrovněmi. Těch je (pokud počítáme i tajné) celkem 32 a zavedou vás z ulic prokletého velkoměsta přes útroby prastarého démonického chrámu až do samotného pekla (záměrně zde nenajdete obrázky z pekla, protože jeho vize v této hře patří k těm nejlepším z mnoha skvělých překvapení ve hře). Grafika je detailní a barevná, hodně komikově stylizovaná, leč na PC poměry v roce 2006 již notně zastaralá. Jejím jasným zlatým hřebem jsou ovšem již zmiňované animace, odchycené s pomocí hvězd asijského akčního filmu ve studiu motion-capture.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry si prohlédněte zde

 Na klávesnici to nezkoušejte
Japonské vývojářské a vydavatelské firmě Capcom jistě patří vděk za to, že jako jedna z mála ve své zemi věnuje nějakou pozornost západnímu PC trhu. Na druhou stranu je ovšem zcela zřejmé, že jejich snaha začíná a končí s čistě funkčním převedením hry, které v drtivé většině případů připomíná spíše vyrobení emulátoru konzolové verze, než „převedení na jinou platformu“.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva V praxi se tudíž musíte smířit, že celé rozhraní hry zůstalo identické s konzolovou verzí, tudíž myš nelze použít ani třeba pro pohyb v menu (když jsme u toho, z hlavního hry se nelze dostat za pomoci tlačítka Escape a není tam ani položka „Quit game“), grafika nelze nijak nastavit (kromě rozlišení) a naprostým vrcholem je absence tlačítek pro pohyb v nastavení ovládacích prvků. Důsledkem výše popsaného je především utrpení, pokud byste snad chtěli ovládat tuto hru bez připojení ovladače, na klávesnici. Oficiální HW nároky v readme chybí, takže mohu pouze konstatovat, že na mém PC (Athlon 64 2.21 GHz, 2 GB RAM, GeForce 7800 GT) jsem při rozlišení 1280 x 960 neměl žádné problémy s trháním.

Stáhněte si: Cheaty

Martin Zavřel
autorovi je 27 let, pracuje jako producent v Illusion Softworks, po uplynulých sedm let vedl konzolovou sekci Doupěte; nejraději má akční, RPG a hororové hry (plus cokoliv s dobrým příběhem); neobejde se bez kvalitní filmové a herní hudby, relaxuje při procházkách s kolií, tenisu, cestování, plavání a na srazech Brněnských Otaku





 
 

Martin Zavřel

Verdikt:

Nebezpečně návyková adrenalinová jízda, která spolehlivě vyrazí dech i fanouškům žánru. Bohužel je ale konverze tohoto akčního uragánu prakticky bez jakýchkoliv optimalizací pro uživatele PC, takže bez joypadu to snad raději ani nezkoušejte. K záporům řadím ovládání na klávesnici a vysokou obtížnost, zatímco za klady považuji atmosféru, choreografii a bohatou (znovu)hratelnost.

Nejnovější články