| Autor: Michal Jonáš Publikováno: 23.června 2008 | 
zdroj:
tisková zpráva
Verze: PS3/anglická/reviewDoba recenzování: 5 dnů |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek • Pomatený diktátor Bláznivá a pomatená figurka diktátora Serdara je asi nejlepším kořením pozdější části hry, protože jeho podivínské vystupování mimo realitu způsobuje celou plejádu gagů a narážek. Když k němu kupř. vtrhnete do residence a zpravíte ho informací, že jste provedli invazi, vůbec ho to nerozhodí a jen odvětí, že čtyři vojáci nejsou invaze, ale návštěva, tak si udělejte pohodlí a že se nebojí, protože má neprůstřelnou vestu z vyznamenání. Později se vlastně stane takovým nehrajícím kapitánem, protože zlato se ztratí a bez něj ho nevypátráte. Jeho lakonické komentování, když mu decimujete vlastní zemi, patří k úsměvným okamžikům celé kampaně. Je ale velká škoda, že hra nenabízí titulky, takhle je pro pochopení děje potřebná hodně solidní angličtina. Situaci zachraňuje alespoň zobrazování úkolů na obrazovce, stejně jako brífink v přerušené hře, takže alespoň vždy víte co dělat a kam jít. • Navigace za 1 Naprosto znamenité jsou navigační mapy. Menší je vždy k dispozici v levém dolním rohu obrazovky a velice přehledně ukazuje jak objevené pozice nepřátel, tak i všechna vozidla, zbraně, munici v okolí a samozřejmě cíl postupu včetně vzdálenosti. Navíc je provedená jakoby ve 3D, kdy jsou budovy prostorově vystínované. Stejnou mapu, ale mnohem větší, si můžete zobrazit v pauze, kdy vynikne ještě větší přehlednost. Díky skvělému pseudo 3D zobrazení je orientace v prostředí naprosto bezproblémová. Veškeré úrovně jsou totiž poměrně rozsáhlé a nehrozí tak tuneloidní pochod jako v CoD4. Při útoku si v drtivé většině můžete svobodně zvolit libovolnou cestu zteče, např. jestli zaútočíte po silnici, nebo obejdete protivníky po skále. Po každém splněném úkolu, nebo dosažení určitého bodu postupu, se stejně jako v multiplayeru zpřístupní a odemkne další část mapy, která tak ke konci každé úrovně naroste do mnoha kilometrů délky. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Nepřístupné okraje mapy indikuje červená plocha, což má být vlastně nepřátelská zóna střežená dělostřelectvem, takže jakýkoli pokus o její prolomení spustí okamžitou palbu a smrt. A jelikož je zde všechno tak trochu komedie, i smrtka je milosrdná. Hra se ukládá automaticky v hustě rozmístěných checkpointech skoro před každou akcí, takže se po zabití objevíte jen kousek od místa svého skonu. Je skvělé, že všechno na bojišti zůstane přesně jako v okamžiku vašeho zabití. Co jste stihli před smrtí zničit a zlikvidovat, to zůstane v nebi, takže odpadá zdlouhavé opakované dobývání pozic. Navíc pokud v okamžiku zabití budete sedět v nějakém vozidle, tedy nepřítel bojový prostředek zničí, po respawnu se objevíte znovu v tom samém vozidle, pouze kousek dále od místa bojů. Proto ani nemá cenu při těžkém poničení vozidla z něj vyskakovat, protože pak byste začali novou rundu pěkně po svých. Neplatí to ale zcela vždy, později se najednou již v některých případech ve vozidle neobjevíte, ovšem podle jakého klíče to hra mění, jsem nezjistil. Naštěstí je všude plno strojů, které vám zpříjemní nejen dlouhou cestu, ale hlavně bitvy s nepřáteli. • Vesnice je najednou fuč! Častá přítomnost vozidel je ve hře schválně, protože hlavně s nimi si užijete největší trumf Bad Company, totiž fantasticky zničitelné prostředí. Hodně již ukázal multiplayer (dojmy) a v singlu je to stejné. Oficiálně proklamovanou 90% zničitelnost okolí bych z vlastní zkušenosti snížil tak o 10%, ale i tak je to super. Tvůrci správně pochopili, že ničení a devastace udělá hráčům největší radost, takže tomu řádně uzpůsobili celé prostředí hry. Ruční zbraně toho moc nezmůžou, samy stačí jen na vytřískání dveří a plotů, ovšem po bedlivém pohledu na bojiště vám jistě neunikne nápadné červenání prakticky v každém rohu nějaké budovy a blízko úkrytů protivníků. Ano přátelé, jsou to ty naše/vaše oblíbené výbušné sudy, které přece nemohou chybět v žádné válečné střílečce! Sice to někdy vypadá jako pěst na oko, protože tyto barely jsou skoro všude, ale právě díky nim lze udělat pořádnou díru do baráku i s malým plivátkem. Pozor si ale musíte dávat i vy a nelelkovat hned vedle takového sudu, nýbrž jej raději hned prostřelit a nechat vybouchnout. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Prostředí neobsahuje jen obligátní sudy, ale také stejně zbarvené bedýnky s chemikáliemi a velké nádrže pohonných hmot, jejichž síla spočívá v likvidaci prakticky celého domu, pokud se nachází v přímé blízkosti. Zkrátka nemusíte mít po ruce zrovna kanón, nebo raketomet, abyste nemohli dělat velké věci! Stačí se jen pozorně dívat, co lze rychle přivést k výbuchu a rázem si velmi usnadníte práci s čištěním lokace. Ručními zbraněmi tak nelze zlikvidovat úplně všechny ukryté nepřátele, protože pár jich většinou stepuje za jediným sloupem široko daleko, který právě nelze zničit. Na to jsou ale „profíci“ těžší kalibry, tedy minimálně lafetované kulomety na vozidlech. Ještě účinnější jsou granátomety a pro mě nejlepší zbraní disponovalo bojové vozidlo pěchoty BMD-3. Jeho rychlopalný a velice účinný kanón vždy srovnal celé okolí se zemí za ukrutného mračna prachu a skvěle kvičících nepřátel. Mimochodem tak procítěné skřeky, které vydávají po svém zasažení, už jsem dlouho neslyšel! • Destrukce v praxi Předpokládám, že asi nikdo z vás nebude čistit nepřátelskou vesnici jen se samopalem, spíše se zaměří na cílevědomou likvidaci nemovitostí, když eliminace živé síly přijde tak nějak skoro sama. A právě to je asi nejzábavnější složka hry, kterou vám nikdo jiný v takovéto vypiplané podobě nenabídne. Tedy na PS2 a Xboxu stále drží primát Mercenaries: Playground of Destruction z roku 2005, kde šlo zničit zcela všechno včetně kompletních baráků, ovšem destrukce nevypadala tak pěkně jako v Bad Company. Jednou jsem si takhle opatřil zaparkované vozidlo, rychlou buginku. Kompanie v cuku letu nasedla a vyjeli jsme vstříc destrukční extázi. Cesta vedla z kopce přímo do centra vesnice, kde bychom byli, jak podotknul parťák, „okamžitě flambováni ze všech stran, že by nám nezbyly ani zlaté korunky v hubě“. Tudíž jsem zkontroloval mapu, zjistil, že se dá vyjet po srázu na kopec nad vesnicí a zde pěkně z výšinky prohlédl celou vesnici. Přelezl jsem si na místo granátníka a počal ostřelovat všechny domy pod sebou. Za zběsilého povykování postupně na mapě odkrývaných nepřátel se začaly zasažené domy bortit a pohřbívat jejich ozbrojené obyvatele. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Možná že jsem moc morbidní, ale při takovéto činnosti jsem si prostě vzpomněl na Lidice a Ležáky. V Bad Company srovnáte celou vesnici až na nosnou konstrukci za pár okamžiků skoro dokonale. Však si tvůrci modelovali systém destrukce nejprve na postavených domcích z Lega, jak ukazuje moc povedené bonusové video, které naleznete na disku vedle plné hry. Nakonec jsem tedy sjel trošku blíže do vesnice a zbylých pár dezorientovaných nepřátel v klidu pokosil kulometem. V kostce se dá říci, že takto probíhá vlastně celá kampaň, ale daleko horším oříškem jsou souboje s tanky, nebo dalšími obrněnci. Sice se dají se stisknutými zuby zdlouhavě udolat granátometem, nebo RPG, ale jediné co na ně platí je zase tank, nebo alespoň protitankový komplet. Komplety nejsou běžně k mání, tanky sice ano, ale nepřítel má ultra přesnou mušku a každý výstřel způsobí velký čmoud, tudíž trefa není vůbec jednoduchá. • Od oken po barák Jak je destrukční systém využívající fyzikální engine Havok vyspělý, to dobře ilustruje model, co všechno lze postupně různými zbraněmi zničit. Začíná to dřevěnými dveřmi, ploty a okny, které rozstřílíte jakoukoli zbraní, stejně jako bedny a zmíněné výbušné sudy/bedny/nádrže. Podobně lze zničit i nábytek v domech a jakékoli vozidlo. Domům lze ustřelit celou střechu a dvě třetiny jeho nosných zdí. Zbytek je nerozbitný z důvodu zachování možnosti krytu. To je v pořádku, ale již divně působí, když v klidu zlikvidujete celou obří tovární halu jen na holou nosnou konstrukci, ale obyčejný přístřešek z vlnitého plechu již ani neprostřelíte. V singlu sice nefungují různé specializace postav jako v multiplayeru, protože hrajete za jediného vojáka, ale dřevorubcem se stát klidně můžete a ani k tomu nebudete potřebovat motorovou pilu. Stačí vystřelit na kmen jakéhokoli vzrostlého stromu, a pán lesa se krásně poroučí k zemi za současného praskotu větví. S větší ráží lze takto v mžiku vykácet prakticky celé lány (je za to i achievement na Xboxu 360) a ani nemusíte řešit, jaké dřevo je napadené kůrovcem a jaké je zdravé. Dřeva na zátop bude vždy dostatek. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Lahůdkou je také zkracování např. telegrafních sloupů, jimž každou salvou ustřelíte kus špičky, a výbuchy vozidel jsou také k pokoukání. Nicméně je škoda, že při vytrvalejší palbě vrak úplně zmizí, což bohužel platí i pro mrtvoly všech vojáků. Naštěstí po nich zbudou alespoň jejich zbraně, které si lze přivlastnit, nebo si alespoň dobít zásobník. Jinak se reálné zbraně doplňují z hustě rozmístěných muničních bedýnek a mnoho domů skrývá také nové kousky do sbírky. • Za volantem i kulometem Použití vozidel a prostředků ve hře je dnes již standardní, byť vítaná věc. Ovšem většina titulů stejně staví hlavní postup na nucené pěší tůře, vozidla bývají jaksi na okraj, jen jako zpestření. Jenže v Bad Company je to přesně naopak. Dá se skoro říci, že majoritní část putování absolvujete za volantem, nebo za kniplem, protože vozidel je obrazně řečeno na každém kroku celé parkoviště. Jestliže se v úvodní tutoriálové misi posadíte do obligátního Humwee s kulometem, nebo neozbrojeného náklaďáku vhodného jen pro přejíždění nepřátel, dále přijde na řadu hlavně mnohem silnější sovětská kořistní výzbroj. Protiváhou Hummeru je GAZ-3937 Vodnik, taktéž s kulometem, jenž parkuje skoro všude a je tak nejčastějším prostředkem ve hře. Daleko více legrace si užijete s rychlou buginkou, protože má jak kulomet, tak i lafetovaný granátomet střílející po balistické křivce, s čím je třeba počítat. Nejlepší pozemní stroje jsou ovšem bojová vozidla a tanky. Mě osobně překvapila přítomnost menšího výsadkového vozidla BMD-3, protože tento obojživelný pásovec se ve vnitrozemí nepoužívá, proto bych čekal těžší BMP-3, které ale ve hře chybí. Těžkou vozbu představují tanky M-1 Abrams, T-80 a Black Eagle, ovšem na rozdíl od BMD vyžadují jejich kanóny hodně zdlouhavé přebíjení, takže jsem se jim mimo střety se stejnou váhovou kategorií vyhýbal. Vojáci umí samozřejmě plavat, ale lepší volbou je využít služeb útočného člunu vybaveného stejně jako zmíněná buginka. Využitelných vodních ploch ale moc není, tudíž je člun spíše jen tak do party, navíc se z vody nedají moc dobře ostřelovat výše položené základny nepřítele. Do vrtulníku se posadíte sice jen jednou a pouze v samostatné misi, ale zase to opravdu stojí za to. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Helikoptéru Mi-24 Hind charakterizuje obrovitá palebná síla kombinace rychlopalného kanónu a nekonečných salv neřízených raket. Ovládání sice není na střílečku nijak jednoduché a připomnělo mi letovou školu v GTA4, nicméně se dá naučit (však k tomu slouží dokonce speciální mise) a vrtulník je vůbec nejúčinnější zbraní ve hře. Při pilotáži obsluhujete bloky s raketami, které se na rozdíl od těžkých palných zbraní nepřehřívají, takže mohou pálit nepřetržitě a nemilosrdně likvidují vše na zemi. •Škatulata, hejbejte se! Pro každé vozidlo platí, že v jeho interiéru lze svobodně měnit místa, takže si od řízení můžete kupř. odskočit do kulometné věže, nicméně spolujezdci sami řídit nedokážou, za to střelba jim jde mnohem lépe. V bugince jsem tak pěkně z dálky granátometem rozmetal nepřátelskou vesnici na holé zdi, pak se přepnul na kulomet a hrozící vojáky jsem ještě ručně pokosil několika dávkami ocelových telegramů. Podobné je to i v pásových vozidlech, ovšem v nich lze současně s řízením nezávisle otáčet věží a obsluhovat kanón. Do kulometu na vrchu věže se již musíte manuálně přepnout. Lišácky funguje nástup a výstup z vozidel zbytku vaší jednotky. Na nějaké animace vstupu a výstupu zapomeňte, zde když nastoupíte, tak se ostatní prostě bleskově objeví ve vozidle a stejně z něj zas vypadnou. Sice to vypadá nepřirozeně, když jste od kolegů vzdáleni a objevíte se ve vozidle všichni najednou, ale alespoň nemusíte na nikoho čekat. Podobně chybí jakékoli animace např. lezení po žebříku. Pokud zabijete nepřátelského kulometčíka, lze do většiny lehčích vozidel poté nastoupit a uloupit ho tak nepříteli. Po řidiči se ale neptejte, ten se ihned propadne do země. Poukázat bych mohl ještě na nefunkční brzdová světla, svícení při útoku nepřátelům do oken, nebo absenci rychlého pohledu dozadu při couvání, ale Bad Company si ani na realistickou střílečku vůbec nehraje. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Kromě pohybovadel naleznete na bojišti i mnoho stacionárních zbraní, ovšem ty jsou většinou namířené špatným směrem, takže se již tolik nevyužijí. I přesto těžké kulomety, ruční protitankové komplety 9M Kornet a protiletadlové dvojče ZU-23-2 dokážou hru pěkně zpestřit, tedy hlavně když se zapotíte při jejich dobývání. Kromě aut, člunů, bojových vozidel, tanků a vrtulníků nechybí ani tolik chválené houfnice z multiplayeru. Jejich palba se zaměřuje ručně z ptačího pohledu na bojiště, ovšem tuto možnost využijete prakticky jen v úvodu hry, kdy osvobodíte nepřáteli obsazenou vlastní dělostřeleckou baterii. Právě skoro neustálá přítomnost a možnost výběru z takového množství bojových prostředků činí kampaň velmi zábavnou. U pohyblivých vozidel je k dispozici pohled ze třetí osoby a také kamera z kabiny v první, takže je o přehled dobře postaráno. Úsměvné ražení hry pak potvrzuje dokonce i dosti nezvyklá možnost naladit si v kabině jedno ze čtyř žánrově odlišných rádií, přičemž hudba je slyšet i v blízkosti vozu a také unikátní svezení v golfovém vozíku! Však by honba za zlatem měla být řádně veselá. •Muniční sklad na každém kroku Jak se na správnou střílečku patří, je zbrojní arzenál řádně rozsáhlý, tedy se můžete vybavit pistolemi, samopaly, automatickými puškami, ostřelovačkami, brokovnicemi a raketomety. Některé zbraně obsahují ještě praktický granátomet, což platí i pro základní pušku M-416. I když je na výběr mnoho alternativ, během kampaně mi vyšlo najevo, že právě základní zbraň je absolutně nejuniverzálnější a vůbec jsem neměl důvod ji měnit za jinou. Jde o to, že většina dalších variant má již nějaký kompromis. Buď další zbraně nemají granátomet a granáty se žlutým „smajlíkem“ se musí vrhat ručně, nebo mají malý zásobník či menší možnost přiblížení. Pokud se pak vybavíte např. ostřelovačkou, na blízký boj musíte vzít zavděk jen nicotnou pistolí, protože voják vždy unese jen jedinou velkou zbraň. I proto mi přišla nabídka zbraní skoro zbytečná, základní puška zastane nejlepší práci na blízko i na dálku. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Podobné to je i v případě nesených předmětů tzv. „gadgetů“, mezi něž patří i RPG a raketomet. Vždy můžete nést jen jedinou výbavičku, přičemž zde již neplatí to samé co u zbraní, nýbrž je každý předmět velice užitečný. Zmíněné RPG je nepostradatelné pro ničení tanků, naštěstí je k mání většinou někde poblíž tankových bitev. Jenže stejně užitečný je i laserový značkovač pro označování cílů podpůrnému dělostřelectvu. Ten jsem si velice oblíbil, protože přivolaná salva na dva tři pokusy srovná se zemí velký čtverec země a vše živé i neživé v něm zcela zlikviduje. Často jsem se přiblížil k nepřátelské vesnici, zaměřil postupně většinu budov a takto smazal skoro celou vísku z povrchu zemského. Po příjezdu do vesnice už mě tak skoro nikdo neobtěžoval a odpor pár přeživších vojáků jsem hladce umlčel. Nepostradatelná je také opravná pistole (připomínala mi vzduchovou pistoli na pneumatiky), kterou lze za pár sekund točení napravit střelná poškození na vozidlech. •Jak se rozhodnout? Vzít si raketomet na pacifikaci nepřátelských vozů? Nebo řídit tank a stále vyskakovat a opravovat ho? Anebo likvidovat ohniska odporu značkovačem pro dělostřelectvo? Měl jsem vždy veliké dilema co vybrat, raději bych toho nesl více, ale kvituji jistý prvek strategie, který se v tom skrývá. Ve zbraních jsem měl vždy jasno, ale u gadgetů již méně. Prozradím, že jsem nakonec volil opravárenskou pistoli v případě, kdy jsem seděl v nějakém bojovém vozidle. Pokud jsem šel zrovna pěšky, vždy jsem zvolil značkovač. Hrál jsem na prostřední ze tří obtížností (nelze již měnit v průběhu hry) a i když jsem většinou neměl vůbec žádný problém, s tanky už to procházka rozhodně nebyla. Oni vůbec měli nepřátelé až podezřele přesnou mušku. Jakmile mě spatřili, vždy si každá jejich kulka prakticky neomylně našla svůj cíl a nějak jsem ani nezaregistroval, že by museli chlapci přebíjet. I když má Bad Company blíže k arkádě než k realistické střílečce, stejně se krytí nezbavíte, tedy jen schovaní za překážku, protože kromě pokleku a úkroků váš voják již vůbec nic neumí. Hlavně mi chybělo zalehnutí, protože zvlášť na kopci jsem byl i v pokleku stále velkým cílem. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Nepřátelé měli sice přesnou mušku, ale jinak jen velice průměrnou inteligenci. Ve většině případů neznali krytí, spíše jen přímo nabíhali před hlaveň. Jen protivníci v domech se schovávali a stříleli z krytu. Vojáci venku často jen stáli a čuměli mi do hlavně. Když jsem jim vpadnul do zad, jakoby ani neslyšeli moje kroky – koukali stále na druhou stranu. Nicméně zcela opačné to je, pokud potkáte nepřátelské vozidlo. Takto jsem několikrát skoro narazil se svým „gazíkem“ do BMD, nebo tanku, načež jsem se dal na zběsilý ústup, protože proti takovému kalibru bych neměl s kulometem šanci. Říkal jsem si, že zajedu za překážku, vyskočím a zlikviduji útočníka raketometem. Jenže ouha, BMD se za mnou okamžitě pustilo, s čímž jsem ani trochu nepočítal a než jsem se stačil rozkoukat, rozstřílelo mě na cucky. Podotýkám, že to neplatí o spolubojovnících, protože ti jsou nesmrtelní a i po zásahu tankem jen zanadávají něco o svědění za krkem a vstanou ze země, kam je zásah pouze odhodí. Mě to ale nevadilo, alespoň jsem na své kolegy nemusel brát ohled. Vaše postava je ale přirozeně zranitelná, ovšem tvůrci nezvolili dnes tradiční vydýchání v klidu pro navrácení zdraví, ale vždy máte u sebe nekonečnou uzdravovací injekci, kterou je třeba jen včas aplikovat. Jediné omezení spočívá ve dvaceti sekundové prodlevě, než je dovoleno použít druhou injekci. Členové vlastního týmu toho taky sami moc nevyřešili, dělali spíše takové křoví pro příběh, naštěstí občas měli i světlé chvilky a vyřídili např. nepříjemného kulometčíka, který mě chvilku předtím zabil. Kolegové spíše cupitají jako ocasové kousek za vámi a pokud jim náhodou trošku utečete, hra je bleskově přemístí zpátky k vám, ať už se nachází kdekoli. Škoda, že tvůrci nezakomponovali do kampaně možnost kooperace živých hráčů, zde by se velmi hodila. •Solidní trvanlivost Určitě vás bude zajímat délka single kampaně. Bad Company jsem začal hrát v neděli a kampaň na prostřední obtížnost ze tří dokončil ve čtvrtek. Každý den jsem hře věnoval zhruba kolem tří hodin, což značí, že mi kampaň trvala velice solidních 13-15 hodin. Je jen škoda, že za celou tuto dobu fakticky projdete jen dvě mapy. Šest prvních úrovní hostí lesnatá pseudo sovětská krajina a pouze finální dějství se odehrává na pouštním blízkém východě. Je sice pravdou, že neustále vlastně jen jezdíte a čistíte vesnice od nepřátel, což je ke konci již trošku stereotypní, ale díky vozidlům a zničitelnému prostředí to tolik nevadí. Poslední mise mně pak trošku pošramotila jinak příjemný pocit z kampaně, protože se na úzkém prostoru bez možnosti krytu jen bráníte mnoha minutovým útokům davů respawnujících se nepřátel. Navíc vše jistí nepříjemný nepřátelský vrtulník, před kterým není úniku. Jediné co tedy na úplném konci hry děláte, je neustálá střelba na všechny strany, prokládaná každou chvíli píchnutím uzdravovací injekce. Škoda, finální dějství bych si představoval trošku jinak. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší galerii Grafika vypadá stejně jako v dřívější multiplayerové betě, což značí solidní textury vozidel i okolí, ale nikoli excelentní. Takový druhý GRAW vypadá skoro lépe. V Bad Company je obrázek trošku zrnitý, což vynikne hlavně za soumraku a dohlednost je uměle omezena mlhou a rozostřením. Pěkně detailní jsou postavy, včetně uvěřitelné mimiky obličejů a jejich pohyb nahraný motion capturingem patří ke špičce v žánru. Nicméně najde se i dost zubů na jinak skoro rovném grafickém švu. Jedním z nich je občasné doskakování textur a zasažené stromy často jen nespadnou, ale ještě chvíli poletují ve vzduchu, jakoby si s nimi někdo pinkal. 
zdroj:
tisková zpráva
Střelba na velikou dálku je obdivuhodně přesná, ale na pár metrů již méně. Typicky nelze střílet těsně zpoza překážky, protože i když míříte do volného prostoru, kulka se často zavrtá do překážky. Proto je nutné se zbytečně více odkrýt. Ještě jsem si všiml, že vozidla v terénu nezanechávají vůbec žádné stopy, což by u aktuálních her mělo být pomalu samozřejmostí. V celkovém kontextu jsou to ale drobnosti, žádný výraznější bug jsem ve verzi pro PS3 nenašel. S klidným srdcem mohu Bad Company pochválit před nastoupenou jednotkou. Stáhněte si: Trailery, Videa, Demo z Xbox Live nebo PlayStation Network |
| Michal Jonáš | |
| autorovi je 30 let, pracuje jako IT specialista v právní firmě a herní novinařině se věnuje skoro 10 let v mnoha internetových i tištěných médiích; vede si www.gamesblog.cz; mezi jeho záliby patří modelářství a deskové hry |
