Batman: Arkham City - recenze

Xbox 360

Recenzovaná verze: X360

Vychází na platformách: PC, PS3, X360, WiiU

Verdikt: Nejlepší hra s Batmanem? Určitě. Nejlepší hra podle komiksu? Velmi pravděpodobně. Nejlepší hra roku 2011? Kdo ví... Jisté ale je, že Arkham City je rájem pro všechny milovníky temných světů, nacpaných až po okraj zajímavými postavami, událostmi a výbornou hratelností. Bravo!

Objednat na JRC.cz

Hodnocení redakce 9/10

Jak hodnotíme

metacritic 96/100

22. 10. 2011 v 08:00 - Recenze Autor: Martin Bach Komentáře: 0

Vydejte se společně s námi na výlet do Gotham City - města špíny, zločinu, beznaděje a temných zločinů. Už toho zažilo hodně. O jeho ovládnutí, rozklad nebo zničení se snažilo několik desítek zločinců a jizvy na jeho gotické tváři dokazují, že každý z nich alespoň trochu uspěl. Přesto se ale nad Gothamem vždy po čase rozsvítí stříbrná elipsa netopýřího znaku, která dá jeho obyvatelům alespoň na chvíli trochu jistoty. Tedy, jen do té doby, než své plány rozjede další z místních padouchů. Co se ale stane, když se zločinecké záměry několika z nich časově prolnou? Co když někteří spojí své síly proti jiným a mezi tím vším se rozpohybuje pár solitérů, kteří se rozhodnou využít zmatku ve svůj prospěch? Ano, Gotham bude úpět, jako ještě nikdy předtím...

Batman: Arkham City - recenze

Zatímco první batmanovská hra od britského studia Rocksteady se odehrávala výhradně za zdmi slavného Arkham Asylum a hlavnímu arci-padouchovi Jokerovi ostatní důležité postavy komiksového univerza spíše jen sekundovaly, v Arkham City se vše roztočilo do mnohem vyšších obrátek. Zkušený komiksový scénárista Paul Dini (má ve svém držení mimo jiné i dvě Emmy a psal i první díl hry) vás hodí do víru dění krutě, náhle a bez zbytečných řečí. Na rozdíl od RAGE, kterému jsem podobný přístup také před časem vyčítal, se ale v Arkham City velmi rychle dozvíte, co se děje a hlavně, co se bude dít! Pak se ale situace otočí. A znovu. A znovu. A znovu...

Nebe nad Gothamem

Tím, jak hra uvádí do děje nové postavy a Batman postupně odhaluje motivace a plány těch stávajících, roztáčí Dini zběsilý zločinecký kolotoč, který se nezastaví až do samotného konce hry. Nejprve je tu bývalý šéf věznice v Arkhamu a současný starosta Quincy Sharp, který nechal obehnat část města vysokou zdí a ostnatými dráty. Za ně nahnal vězně z obou největších gothamských věznic, čerstvě odsouzené zločince a navrch i lidi, kteří nesouhlasí s jeho svéráznou politikou. Souběžně s tím ale zapojil do hry i mnohem vyšší šarže, než je on sám.

Masochistický psychiatr Hugo Strange má s nově vzniklým Arkham City své vlastní záměry a na scéně nemůže chybět ani Joker, kterého trápí záhadná nemoc a své vlastní plány mají i Two-Face, Bane, Penguin, Catwoman, Mad Hatter, Poison Ivy nebo Ra's al Ghul. A do toho se kolem motají Mr. Freeze, Solomon Grundy, Victor Zsasz a mnoho dalších. Binec? Na první pohled možná ano, a pokud znáte batmanovský svět jen z Nolanových filmů, budete asi dost často zmateni.

Arkham City je tu však především pro fanoušky komiksů a těm je předkládána všezahrnující zábava. Na rozdíl od komiksových filmů jako Spider-Man 3 nebo Iron Man 2 poskytuje Arkham City mnohem větší prostor ději a jednotlivým událostem, které jej tvoří, a hra tak nepůsobí přeplácané, ale spíše jako maximálně dotažené dobrodružství, ve kterém se nebudete nudit ani jednu jedinou sekundu.

Padouch nebo hrdina, my jsme jedna rodina!

Jen těžko bychom hledali komiksovou postavu, která se dočkala tolika roztodivných adaptací, jako Batman. Každý má kvůli tomu o Netopýřím muži trochu jinou představu, a třeba já osobně asi nikdy nevymažu z paměti tento obrázek (a tenhle, bohužel, asi také ne). Ať už jste ale Batmana viděli poprvé v jakékoliv podobě, pravděpodobně vyhodnotíte zpracování jeho světa v Arkham City jako jedno z těch nejpovedenějších v bohaté netopýrské historii.

Batmanova osamělost v boji se zločinem a nenapravitelná víra v lidské polepšení zde není rozebírána v dlouhých dialozích nebo zamyšlených filosofických scénách. V Arkham City je atmosféra budována prostředím, chováním postav a samotnou akcí, která nepotřebuje žádné dlouhé vysvětlování. Vztah mezi Jokerem a Batmanem se utváří skrz celou hru a patří k tomu nejlepšímu, co hlavní příběh nabízí.

Z paměti budete jen těžko vytěsňovat i některé souboje s bosáky, konkrétně například s Mr. Freezem. Na druhou stranu, řada dílčích bosáckých soubojů působí plytce a zbytečně jednoduše. Stačí jen pár sekund a rychle přijdete na to, co na daného protivníka platí. Jeho likvidace je pak už jen otázkou jednoho, dvou pokusů.

Jednoduchost zpracování těchto bitek je přitom v ostrém kontrastu s vykreslením všech hlavních i vedlejších postav a jejich skvělým stylem. Ať už se podíváte na znetvořeného Jokera (kterého opět výborně nadaboval Mark Hamill), Penguina s dnem lahve vraženým do očního oblouku namísto monoklu, elegantní, ale sobeckou Catwoman, nebo na šílenství zoufalého Mr. Freeze, tak uznáte, že takoví nepřátelé jsou Batmanovi skutečně rovnocennými protivníky.

Slezte z toho lustru, Donalde!

Složitější než souboje s bosáky jsou však paradoxně rvačky s obyčejnými zločinci-pěšáky. Souboje nablízko jsou chloubou Arkham City a nabízejí nespočet zajímavých možností. Kromě klasického vytváření elegantních komb pomocí základních tlačítek v nich můžete využívat i většinu batmanovských (technologických) vychytávek, což z akce dělá velmi variabilní zážitek, který nenudí ani po mnoha a mnoha opakováních. Dokonce si dovolím tvrdit, že soubojů nablízko by mohlo být ve hře i víc a spíše by to prospělo, než ublížilo.

Soustředit se musíte nejen na dobře načasované používání gadgetů a komb, ale i na speciální pohyby, fungující na pokročilejší typy nepřátel. Týpky v brnění je třeba nejprve rozhodit, zločince vybavené štíty musíte zmást výskokem a následným vyražením obrany, a chlápkům s noži je třeba uhýbat pečlivěji a vytrvaleji, než ostatním. A drsoňové s elektrickými obušky se zase nechají ozbrojit jenom útokem ze zálohy.

Když se na vás vrhne třeba třicet lidí najednou, navíc každý s jinou výzbrojí, nastává už pořádný šrumec, po kterém nezřídka skončíte na loadovací obrazovce, kde se vám vysmívá jeden z hlavních padouchů. Škoda jen, že na obalu hry se vyjímá rating PEGI 16, kvůli jehož získání museli tvůrci obětovat realističtější ztvárnění bitek, a třeba i nějaké to sprosté slovo – této verzi Batmana by to s opravdu drsným zevnějškem obzvláště slušelo.

Zatímco muklové se neváhají při boji chopit nože, baseballové pálky nebo třeba i židle, Batman má k dispozici mnohem sofistikovanější nástroje. Klasikou jsou batarangy a jejich nejrůznější variace, stejně jako populární batclaw, pomocí kterého se můžete nejen dostávat na nepřístupná místa, ale i odzbrojovat nepřátele, a přitáhnout si je ve vteřině na dosah vašich paží. Vedle toho se můžete vyřádit i s explodujícím gelem, dálkovou „nabíječkou elektřiny“ nebo třeba zmrazovačem.

Během hry postupně získáte více jak patnáct gadgetů, které jsou skoro všechny využitelné v boji na celou řadou způsobů. Část z nich Batman dostane nebo jejich nové možnosti vyústí ze situace, jiné si můžete zvolit sami za získané zkušenostní body, respektive překročení daného levelu. Tahle hra samozřejmě není žádné RPG. Možnost vylepšovat Batmanovy schopnosti je spíše příjemným zpestřením, ale zároveň má svůj účel v herním systému. Abyste získali vše, po čem srdce touží, musíte plnit vedle těch hlavních i vedlejší mise.

Bokovka

A jakmile se do nich pustíte, nebudete litovat. Už v hlavním příběhu se dostanete na velmi zajímavá místa, kterým vévodí Jokerova slévárna, úžasné gothamské muzeum s průvodními vysvětlivkami od Penguina, ale především fantastické podzemní město Wonder City. Vedlejší mise vás ale rovněž dovedou na místa, jejichž zkoumání rozhodně stojí za námahu.

Fanoušci komiksů si navíc k motivaci hrát tuto hru mohou připočíst fakt, že řadu záporáků potkáte právě během plnění těchto nepovinných úkolů. Tito staří známí vám nabídnou velmi často zážitek, na který v jiných částech hry nenarazíte. Zatímco hlavní příběh lze tedy dokončit za nějakých 15-18 hodin, plněním vedlejších úkolů a hledáním bezpočtů Riddlerových hádanek a bonusů si můžete herní dobu prodloužit klidně na dvojnásobek (přiznávám se, že odhaduji, všechny zákoutí Gothamu jsem rozhodně neobjevil).

Arkham City vše skutečně funguje jak má – vedlejší mise vás neodvádějí od hlavního příběhu, a pokud se příběh nachází v nějaké vypjaté situaci, Batman vám klidně sám sdělí, že by bylo asi lepší věnovat se tomu důležitému. Koneckonců, k vedlejším misím se můžete v klidu vrátit i po dokončení celé hry ve volném městském módu, nebo si je nechat až na druhý průchod hrou. Ten autoři nabízejí po prvním dohrání ještě ve vylepšené, obtížnější verzi v módu „New Game +“. Arkham City je tak typickým příkladem povedeného sandboxu, který nabízí dost volnosti, a přitom stále víte, co dělat, a kam se vyvíjí příběh. Herní svět je ale skutečně rozlehlý – ne tak jako v Assassin’s Creed 2, kterému se Arkham City v lecčems podobá – ale i tak dává Gothamu punc opravdového velkoměsta.

Chyť mě, když to dokážeš

Batman není klasický superhrdina a stejně jako v Arkham Asylum, i v Arkham City je zranitelný. Po upgradech sice jeho brnění zadrží dost ran a dokonce i pár střel, přesto je nutné pohybovat se v lokacích, zamořených ozbrojenými nepřáteli, opět hodně opatrně. Tyto „predátorské“ mise, jak je hra sama nazývá, jsou, podobně jako v Asylum, v prvních chvílích velmi zábavné. Čeká vás v nich velká lokace s chrliči na všech stranách, stále nervóznější nepřátelé kibicovaní na dálku svým šéfem a do toho Batman, tichý jako lví pšouk, vznášející se nad hlavami nepřátel.

Bohužel, pokud bych měl jmenovat jedinou výraznou slabinu Arkham City, pak se zmíním právě o těchto „stealth“ misích. Po nějaké době se začne všechna skrytá akce opakovat a jediným rozdílem jsou kulisy. Ke konci hry sice nepřátelé také získají nějaké technické vychytávky, které vám jejich likvidaci znepříjemní, přesto ale nejsou výraznější výzvou. Co naplat, že dokáží scannerem zjistit, jestli se skrýváte na chrliči, nebo že je později napadne chrliče ničit, když jejich umělá inteligence dosahuje bodu mrazu.

Nezřídka se stane, že všechny protivníky postupně zlikvidujete na jednom místě, které je po skončení akce poseté omráčenými těly, aniž by si kdokoliv z nich všimnul, že můžete útočit prakticky jen z jedno místa. Stejně tak likvidace panáka pár metrů od jiného, zrovna otočeného zády, nevzruší vůbec nikoho a Batman má ještě dost času na únik. A když už se to náhodou nepovede, stačí jen zahodit na místě kouřový granát a milánkové jsou zase ve stavu blahé nevědomosti.

Speciální batmanovský scan prostředí s vyznačením všech důležitých míst už sice není tak často používanou pomůckou jako v Arkham Asylum (kde bylo výhodné v tomto módu strávit skoro většinu hry), ale stále jde možná až o příliš mocnou zbraň. Zkrátka, když jsem si výše stýskal, že hra nenabízí více soubojů nablízko, pár predátorských scén bych si na oplátku zase klidně odpustil.

Hádej, hádej, hádači

Arkham City ale není jen hlavní příběh a vedlejší úkoly v otevřeném světě. Tam, kde by jiní autoři dávno skončili, nebo návdavkem nabídli nějakou nedomrlou variaci na multiplayer, Rocksteady odhalují další možnosti. Na Riddlerovy hádanky a bonusy, ukryté na nejrůznějších místech, jsme si navykli už v jedničce, v nové hře jsou ale ještě početnější a rafinovanější. Mnohdy jde o logické problémy, za které by se nemusela stydět lecjaká adventura, a pokud na ně budete mít náladu a jste „sběratelský“ typ hráče, připravte se na mnoho bezesných nocí.

Krom Riddlerovy stopy přímo v hlavní hře je tu ještě, už v předchozím díle velmi populární, vedlejší mód Riddler’s Revenge. Opět jde o soubor drobných misích, ve kterých jde o plnění dílčích úkolů nebo o nahnání co nejvyššího počtu bodů za bojová komba. V Arkham City ale strávil Hádankář s jejich přípravou ještě víc času, než v prvním případě a přichází hned se třemi sub-módy. V prvním jde o klasické bodované výzvy, jejichž skóre si můžete porovnávat online se svými přáteli. V druhém jde o celé kampaně, ve kterých máte za úkol splnit několik předem daných cílů, a jde v podstatě o kombinaci předešlých výzev. No a ve třetím módu si můžete pomocí nejrůznějších parametrů skládat výzvy vlastní. Vše přitom lze projít za Batmana i Catwoman.

A propós, Kočičí žena. Známou zlodějku si, možná trochu příznačně, vzali tvůrci na pomoc při boji proti bazarovým prodejům a k jejím misím se dostanete jen skrz aktivační klíč přiložený ke každé originálce. Kočičí mise jsou celkem čtyři a i přes svou relativní krátkost stojí za to. Catwoman se po městě pohybuje s úplně jinou dynamikou než Batman - je obratnější v soubojích a její předpoklady pro stealth mise jsou rovněž o poznání vyšší. Její příběh se odehrává paralelně s tím Batmanovým a odhalí vám, co v mezidobí dělala krásná Poison Ivy a brutální Two-Face.

Temný rytíř

Arkham City je jednou z nejlepších her tohoto roku, a přestože nás ty nejočekávanější hitovky letošního roku teprve čekají, pozici černého koně na budoucích vyhlášeních všemožných „her roku“ si skoro jistě udrží. Graficky už sice nepatří mezi špičku (uvidíme, jak to bude s PC verzí, která vychází později - chystáme její videorecenzi), ale technické nedostatky bohatě nahrazuje skvělou stylizací, monumentální hudbou, efektní animací a především velkým městem, ve kterém se můžete pořádně vyblbnout. Podobně jako u předchozího dílu si ale i nyní říkám, jaká je to škoda, že jde o licencovanou hru – pokud totiž někoho od jejího hraní odradí právě to, že jde o Batmana, přijde mimoděk o zážitek, na který se nezapomíná…

Tagy: komiks licence akční

Zdroj: Vlastní

Poslední komentáře

celkem 0

Český herní web, který se soustředí na hry pro PC, PS4, Xbox One, Xbox 360, PlayStation 3, Wii, 3DS, DS, PS Vita, iPhone a iPad. Pro všechny platformy nabízíme recenze, preview, videorecenze i pravidelné novinky. Na Games.cz najdete i podcasty, rozsáhlou databázi her a speciály k očekávaným hrám ze sérií jako Call of Duty, World of Warcraft, The Elder Scrolls, Assassin's Creed, Grand Theft Auto, Battlefield nebo FIFA.