| Autor: Lukáš Codr Publikováno: 28.října 2003 | Verze hry: anglická review-copy Doba hraní: pár týdnů |
Několik let vývoje, časté odkládání dne vydání, personální změny a hlavně rostoucí zvědavost všech příznivců vojenských her - tak by se dala ve zkratce charakterizovat historie Hidden & Dangerous 2. Finální verzi tak v redakci Levelu přivítal nejmenovaný šéfredaktor slovy: „Ježišikriste, oni to fakt dodělali!“ Ano, byla to cesta vpravdě křížová, hodná Spasitele… • Zastavení první - vojáci Stejně jako v prvních Hidden & Dangerous dostanete i tentokrát pod kontrolu tým čtyřech vojáků britských speciálních jednotek SAS. Svoji čtveřici si opět můžete namixovat z většího množství vojáků, kteří mají různě vyvinuté dovednosti. RPG prvky samozřejmě prostupují celou hrou, a tak si jednotliví bojovníci s každou splněnou misí průběžně vylepšují své atributy. Ztráta zkušeného vojáka samozřejmě zamrzí, ale není to taková tragédie jako třeba v sérii UFO - na nižší obtížnosti splníte i ty nejnáročnější mise s úplnými zelenáči. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Zastavení druhé - mise Už „nultá“ mise celé kampaně, komplexní trénink, dává tušit, co vás ve zbytku hry čeká. Klasické probíhání hadem, chození po kladinách, přelézání zdí a plazení pod ostnatým drátem vystřídá hned dvojí cvičení na střelnici (z mašinkvéru se střílí přeci jenom jinak než z bazuky), ale pak přicházejí lahůdky typu infiltrace do objektu, potápění nebo práce s výbušninami. Staré pořekadlo „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“ tu bohužel neplatí - už první operace na mrazivých severských ostrovech přinese divoký mix procházení lesem, divokých přestřelek se skupinkami Němců, opatrné odstřelování stráží, průnik do podzemního komplexu a nebezpečný denní útok na meteorologickou stanici. Z mrazivého severu rychle do pouště s naprosto luxusním odstřelováním přibíhajících Němců z vysokého minaretu a divokého úprku na palubě velkého letadla pronásledovaného stíhačkami luftwaffe. Pak malé potápěčské intermezzo pod trupem obřího Tirpitze, zdravotní procházka v Alpách, dovolená kdesi v Barmě, ničení obřích pevnostních děl, a samozřejmě - návštěva naší domoviny v podobě malebných jižních Čech (fanoušky Járy Cimrmana jistě potěší mise v Liptákově). 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Jednotlivé mise mají švih, dostatečný spád i uvěřitelný námět. Pravda, občas se člověk neubrání pocitu „přeslazenosti“ (například při útoku na vlak, jenž odbojáři šikovně vykolejili v tunelu), nebo jakéhosi vietkongského dejavu (obě mise v Barmě), ale není to nic vyloženě rušivého. Naopak potěší chvilky, kdy se děj větví podle dosavadních výsledků - třeba už ve zmiňované první misi na Lofotech, kdy vás příslušník odboje povede buďto potají bažinami nebo hezky po cestě, kudy chodí časté patroly. • Zastavení třetí - zbraně Podobně jako v původních Hiddenech, i tady úspěch ve většině misí stojí a padá se zbraněmi a jejich správným použitím. Jinak pracuje odstřelovač s pětiranným Springfieldem, který se přebíjí jenom velmi pomalu, a jinak s Enfieldem, jenž kompenzuje slabší optiku a nižší rychlost střely desetiranným zásobníkem. Klasických pušek si moc neužijete (jsou sice univerzální, ale to v tomhle případě znamená spíš nevýhodu, protože nezvládají nic pořádně), ale o to větší zábavu přinesou automatické zbraně. Tommy-gun, Sten s tlumičem i bez něj, BAR (nikoliv British American Racing, ale Browning Automatic Rifle), Bren… - každý automat má své výhody i nevýhody, do kterých po několika splněných misích bez problémů proniknete. Těžkou váhu reprezentují granátomety (pozor, do jaké části tanku míříte - zepředu to nepůjde), miny a několik druhů ručních granátů. I tady ale musíte postupovat s rozmyslem - není nic horšího, než když hodíte do místnosti granát ze zpožďovačem roznětky a ten exploduje ve chvíli, kdy tam nedočkavě naběhnete (naštěstí si počítačem řízení spolubojovníci granátů všímají, takže v rámci možností vyklízejí ohrožený prostor). 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Zatímco bojové miste vždycky nějak „zplichtíte“, vybrat správné vybavení do stealth misí, to je opravdová alchymie. Základem jsou samozřejmě zbraně s tlumičem, ale i ty musí mít správné „nerachtací“ zásobníky. Jejich použití je ale dost limitované, takže si často budete muset vystačit s obyčejným nožem (tedy on tak obyčejný není - stačí se zeptat v nejbližším vojenském starožitnictví na jeho cenu), opravdoví machři pak s úplně holýma rukama. Obecně platí, že čím jednodušší máte zbraně, tím složitější musíte použít taktiku. Na palubě vojenské lodi kotvící vedle Tirpitzu si budete chvílemi připadat, jako byste nehráli Vochozkův HD2, ale Kojimův Metal Gear Solid. • Zastavení čtvrté - umělá inteligence Ať se ale snažíte chodit sebevíc potichu a nenápadně, stejně se čas od času dostanete do situace, kdy musíte vzít nepřátelské postavení hezky postaru „šturmem“. Hromadný útok dokáže neskutečně snadno zničit početné postavení obránců, ale jakmile ztratí svou dynamiku (většinou kvůli tomu, že se dopředu nepohne celá jednotka), skončí útočníci buďto v erárním zinkovém futrálu nebo neméně erárním hliníkovém es-šálku (podle toho, jak obráncům funguje zásobování proviantem). A právě tady oceníte genialitu umělé inteligence HD2. Pokud se chcete statečně rozeběhnout v čele útoku a překvapit nepřítele, není nic jednoduššího, než dát ostatním kolegům volnou ruku k palbě a přikázat, aby vás následovali. Vojáci v rámci možností drží stanovenou formaci, skvěle vás pokrývají a pokud se jim dostanete do palebné linie, ihned vás upozorní. Pokud neuděláte v čele útoku vyloženou botu, nemusíte se o ostatní vojáky skoro vůbec starat (spíš naopak - často vám na poslední chvíli zachrání krk). Moment překvapení a rychlý přesun vpřed slaví úspěchy hlavně v jedné z posledních misi, kdy musíte vyčistit malebnou šumavskou vesničku - většina patrolujících Němců se před svou smrtí ani nestačí otočit čelem k nebezpečí. Skvělé, skvělé, skvělé! 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Zatímco venku se vaši spolubojovníci chovají doslova „jako lidi“ (schválně jim dejte v lese příkaz, aby se skryli - od nich by se mohli v klidu učit „ucha" v příjmači), uvnitř budov a úzkých chodeb už to tak skvělé není. Představte si, že opatrně procházíte chodbou, nakouknete otevřenými dveřmi do místnosti, když tu náhle přiběhne z druhých dveří do té samé místnosti skupinka Němců. Každý normální člověk by okamžitě zacouval zpět, připravil si granát a seznámil velkoněmecké vnitřnosti s poctivou anglickou střepinou. Nojo, ale to byste před tím nesměli dát zbytku jednotky příkaz, aby vás následovali. Hned za vámi stojí další voják a vy se nemůžete hnout z místa. Němci odjišťují automaty, opakují si v hlavách poučky pro pudovou střelbu, a vy pořád nic. V zoufalství přepínáte na druhého vojáka, že s ním uhnete sami, ale ouha - umělá inteligence teprve teď zareaguje, otočí postavou a vy ztrácíte orientaci. Ratata, ratata, SAS nám vzala zubatá… Nebojte se, zas tak zlé to není, ale na vrtochy umělé inteligence a svérázné uhýbání z cesty si budete muset chvíli zvykat. O důvod víc používat něco pohodlnějšího… • Zastavení páté - taktický režim ... tedy hlavně inovovaný taktický režim. Zejména dříve narození hráči, pro které by mohlo být dění na obrazovce místy až příliš překotné, v něm najdou zalíbení. Nebál bych se říct, že díky tomuhle módu se z HD2 stávají dvě naprosto odlišné hry. Kdo má rád přímočarou týmovou akci, ten si vystačí s „klasikou“, ale velitelský fajnšmekr si s ledovým klidem zapálí doutník a vrhne se do klikání waypointů. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Taktický režim funguje poměrně jednoduše. V libovolném okamžiku se dá zastavit čas, nastavit každému vojákovi individuální cesta (složená z libovolného počtu waypointů), unikátní model chování (rychlost pohybu, agresivita, způsob krytí) a případná vzájemná komunikace s ostatními vojáky (gesta, povely). Jakmile budete s výsledkem spokojeni, spustíte čas a vojáci s určitou mírou autonomie plní dané příkazy. Genialita řešení použitého v HD2 spočívá hlavně v provázání umělé inteligence s lidskými příkazy - v taktickém režimu můžete jednoduše připravit léčky a pasti, během kterých bude každý voják útočit z jiné strany. Často ani nebudete muset vybírat jednotlivé cíle, protože je vojáci eliminují dříve, než si jich vůbec všimnete. Taktický režim rozhodně není pro každého a najde se spousta lidí, kteří druhé Hiddeny dohrají, aniž by o něj vůbec zavadili. Jestli se ale trochu víc zajímáte o vojenskou taktiku, najdete v něm dokonalou učebnici pěchotního boje. • Zastavení šesté - grafika Dlouze vyvíjené a několikrát odkládané hry často trpí jedním neduhem. Čistě hypoteticky - když máte hru vydat v roce 2001, bude mít grafiku, která je „in“ v roce 2001. Hru nestihnete dokončit v termínu, ale v roce 2002 už bude ta samá grafika samozřejmě zastaralá, takže ji musíte předělat. No a když se pak vydání odloží do roku 2003, máte grafiku roku 2002, ale nemáte čas ani peníze na její opětovné předělání. A jste v rejži, milí přátelé… 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Tohle naštěstí NENÍ případ Hiddenů. Ačkoliv by si některá plytčejší hluchá místa zasloužila trochu víc péče, patří HD2 k vizuálně nejatraktivnějším vojenským hrám. Až půjdete zamrzlou arktickou krajinou a uvidíte odpadávat ledové kry, nebudete věřit vlastním očím. Jihočeská vesnička vás dokonce donutí zamáčknout nostalgickou slzu následovanou salvou smíchu, až uvidíte kostelní věž, která vypadá spíš jako kus Karlštějna - ale odstřeluje se z ní hezky, takže vše odpuštěno. A takový osvětlený komplex budov uprostřed dlouhé severské noci na Lofotách, to už zavání kýčem. Ruku v ruce s kvalitními modely jde i animace. Postavy vojáků se pohybují velmi realisticky, na pár místech by to ale chtělo vychytat kolize polygonů - například během mise v přestrojení za německého řidiče potkáte v určité chvíli strážného, který se podle všeho stal inspirací slavné Heinleinovy knížky „Kočka, která prochází zdí“. I tak ale patří grafika k tomu nejlepšímu, co bylo poslední dobou v tomhle žánru k vidění. Jistě, screenshoty a videa z Half-Life 2 vypadají mnohem lépe. Ale kdy (jestli vůbec) vyjde Half-Life 2, že… Navíc jsou hardwarové nároky HD2 poměrně střízlivé. Většina screenshotů, které tento článek doprovází byla pořízená na Athlonu 1,1 GHz s 256 MB RAM a Radeonem 7500 v rozlišení 1024x768 při zapnutém 2xAA. Uvnitř budov nebyl s plynulostí vůbec žádný problém, a to ani během přestřelek, které zasahovaly do naskriptovaných situací. Mám tím na mysli například situaci, když komando překvapilo skupinku Němců, která zrovna obsluhovala pevnostní děla. V rozlehlejších exteriérech samozřejmě nastaly problémy (při odstřelování z minaretu nebo kostelní věže nepřátelé poskakovali jak populární krteček, kterého honil zahradník s hráběmi), ale stačilo vypnout antialiasing a cukání zmizelo. Rovněž příjemně překvapily krátké nahrávací časy jednotlivých misí. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v naší sekci screenshotů • Zákaz zastavení - the show must go on... Druhý díl Hidden & Dangerous splňuje všechny typické atributy devítkové hry. Nemá žádnou výraznější chybu, na spoustě míst budete skákat nadšením, ale najdou se i chvilky, kdy si od plic zanadáváte. Do finálního verdiktu však zbývá ještě dost nezodpovězených otázek. Jak se povedl multiplayer? Budou rozumně hratelné i zbylé dva „kampaňové“ módy? Neobjeví se nějaká výrazná bota nebo bug, kterého si člověk při prvním dohrání nevšimnul? O tom ale až příští týden v naší recenzi finální české verze, která už bude mít v sobě zabudovaný opravný patch. Ten má pro anglickou verzi HD2 vyjít v horizontu několika málo dnů a řešit všechny dosud známé nedostatky v single i multiplayeru.
Stáhněte si: Videa, Trailery, Intro, Cheaty... Související články: Rozhovor, Preview (6/2003), Novinky, Hidden & Dangerous Deluxe recenze a návod | ||||||||||||||||||||||||
| Lukáš Codr | |
| autorovi je 24 let, pracuje jako redaktor (OPS2, Level) a studuje pátým ročníkem vysokou školu, specializuje se na vojenské hry, závody a netradiční žánry na všech platformách (všechny články autora) |
