S Halo 4 proto vyvstala jedna zásadní otázka - jak to dopadne pod vedením někoho jiného, než Bungie. Po prvních několika hodinách jsem v recenzi konstatoval, že vše dopadlo dobře a hra má v multiplayeru stále stejný feeling. Po několika desítkách dalších hodin se naštěstí nemusím opravovat, byť určité změny oproti dřívějšku jsou zde patrné. Ne pro někoho, kdo multiplayer Halo zažívá poprvé. Pokud ale někdo se značkou prožil celé roky multiplayerového řádění, určitě si změn všimne. Třeba zhrzení staromilci (takoví se najdou u každé hry) trousí už od vydání Halo 4 hlášky o tom, jak to není jako dřív, a jak se hra přiblížila Call of Duty, což si nemyslím. Ale...

Nákup výbavy už i v Halo universu

Halo 4 si určitě ze systému prosazeného CoD hrami něco půjčuje. Třeba vývoj hráče, kde si jak ve War Games, tedy kompetitivním multiplayeru, tak ve Spartan Ops, kooperativním režimu, střádáte bodíky, za něž si odemykáte nové zbraně a schopnosti loadoutu. Teoreticky se tedy dá říci, že pokročilejší hráč má lepší zbraně, než ten začínající. V praxi ovšem platí, že ta výhoda spočívá spíše v širším spektru výběru zbraní a dalších bonusů.

Zpočátku vám úrovně rychle naskakují, takže si za pár hodinek nasyslíte body na solidní základní spektrum zbraní a schopností, a pak už jen pomaleji střádáte bodíky na drobné úpravy a kosmetické změny, které vašemu stylu možná pomohou, ale nezvrátí průběh bitvy. Křivka, kterou se tento vývoj ubírá, je dle mne velmi dobře zvolena, takže začínající hráč není frustrován, zatímco pokročilý má před sebou delší čas na „namaxování“ - výzva v tomto kontextu ze hry nemizí.

Občas se stane, že má váš protivník od začátku kola trochu výkonnější hračku, než vy (hlavně, když vás matchmaking v začátcích hodí k pokročilejším). Velmi často to ale bývá zbraň, kterou můžete sami sebrat na bojišti a řádit s ní, dokud vás někdo nesejme a nerespawnujete se se základním loadoutem. Halo 4 je navíc hra, kde někoho můžete sundat pouhou pistolí, což se také děje, i když to není jednoduché. Zatímco vy pálíte ostošest a trefujete jej do ramen a nohou, protivník vás trefí dvakrát pistolí do hlavy. I tohle Halo, a zejména vaši protivníci, zkrátka umí frustrovat.

zdroj: tisková zpráva

Cheateři. Podvodníci. Stejně za to může váš lag. Tak!

Deficit ve výzbroji jde navíc kompenzovat šikovností, znalostí mapy, samozřejmě i tím, že na mapě seberete ještě větší bouchačku nebo si rovnou vezmete nějaké to vozidlo. Místa, kde se zbraně objevují, jsou nyní označená na mapě, takže ji teoreticky nemusíte mít naučenou nazpaměť, ale víte, jak to chodí - bez znalosti mapy ztrácíte velkou výhodu.

Pravdou je, že dostupné zbraně nejsou zas tak odlišné od toho, co znáte a vlastně jich není nějak moc. Nové energetické zbraně prometheanů se nezdají být silnější, spíše jsou jiné nebo odpovídající některým lidským či covenantským předobrazům. Nejde o nic přelomového ani vysloveně nevybalancovaného. Samozřejmě ale záleží na situaci. Pokud proti vám bude běhat někdo se scattershotem na malé mapě s chodbami, hodně rychle začnete prskat něco o nevyváženosti. Cheater. Noob. Kdyby neměl tu brokovnici, dostal bych jej. A stejně za to může lag. Tak!

zdroj: Archiv

Ušij si koncept pro všechny situace

Díky loadoutům, které si připravíte předem a můžete je měnit při respawnu, nabývá taktická část na důležitosti. Máte loadout na boj ve stísněných prostorách, na obranu základny, na ostřelování. Stačí si vybrat, co vám vyhovuje. Napomáhají tomu i taktické balíčky a další vychytávky, které vám dávají pasivní bonusy a prohlubují vámi zvolenou strategii. Někdo kvůli tomu možná na fórech hudruje, ale já si myslím, že tato možnost osobního upravování SPARTANa systému jen a jen prospívá.

Navíc je příjemné, že hra sleduje vaše statistiky v mnoha dalších činnostech, za něž vás chválí, dává vám zkušenosti, a když se hodně snažíte, nakonec i možnosti kosmetických úprav brnění. Je to prostě záplava medailí, která vám ukazuje, že jste tolik a tolik lidí umlátili pažbou, a když se vám to povede ještě X-krát, čeká vás příjemná odměna. Proč se třeba odlišnou přilbou nepochlubit, že vám jde boj na blízko.

Co se týče schopností zbrojí z Halo: Reach, zmizel třeba armor lock, který jsem nesnášel, i když jen proto, že jsem kvůli němu umíral. Mně teď možná chybí, ale nezdá se, že by chyběl také hře samotné. Schopnosti zde stále jsou, ale nejsou tak určující pro vaši roli. Pomohou, ale nerozhodnou.

Třeba jetpack je trochu předělaný, nevydrží dlouho, a tak musíte hodně přemýšlet, kdy jej využít. Mám jej rád pro výpady v king of the hill, kdy na překvapené obránce hážu jako anděl smrti granáty z výše. Většinou mě přitom zabijí (znáte to – lag), ale granáty vyčistí cestu kolegům. Dokonce i promethean vision (vulgárně řečeno - wallhack), které jsem se bál, je chytře omezena na cca tři vteřiny. Musíte hodně přemýšlet, kdy ji použít a musíte si sakra dávat pozor, abyste pochytili pozici nepřátel. Celkově působí zasazení těchto schopností do hry vyváženě a doplňuje koncept tvorby loadoutů.

zdroj: tisková zpráva

Pořád skáču a létám po bojišti

Pokud jde o pocit z hraní, lze navzdory všem úpravám konstatovat, že to je prostě Halo. Pořád je to o skákajících nadlidech v mohutných zbrojích, headshotech, používání zbraní normálních i absurdně silných, ale i o vozidlech, která umí nadělat pěknou paseku. Trochu mi vadí, že byl zvýšen systém detekování zásahu, takže je jednodušší se trefit. Myslím, že tohle nebylo potřeba, ale nováčci se na to konto alespoň nebudou cítit tak bezradně.

Možná bych trochu ubral na síle ručního granátu a přidal něco plazmovému granátu, který je až příliš taktickou záležitostí, ale to jsou momentálně v rámci celého masivního multiplayeru drobnosti. No a v týmové hře je to pořád dost o náhodě - záleží na tom jaké dostanete hráče (nejlepší je přivést si kamarády) a samozřejmě i na herním módu.

zdroj: Archiv

Konec invaze, přišla domina

Z módů se do Halo 4 bohužel nedostal invasion z Halo: Reach, což je podle mě veliká škoda. Dominion sice má podobný systém, kdy musíte obsazovat základny nebo je naopak bránit, ale stejně se to nevyrovná těm šíleným chvilkám, kdy jste buď dobíhali s jádrem, kryli jste kolegu, který se s ním řítil, nebo jste se tomu naopak snažili zabránit. Dominion je určitě zábavný mód, ale myslím, že by se zde „uživily“ oba, tedy i invasion. Trochu podobný je king of the hill, ve kterém se obsazují body určené hrou. O tyto body se dá rozpoutat pořádná bitva, a je to zejména o správném zvolení strategie, ale pro týmově nejslibnější hru bych šel k dominion.

Ke capture the flag asi není třeba nic dodávat, stejně jako k variacím na team deathmatch a deathmatch. Solidní zábavu nabízí regicide, kdy je hráč s nejvíce body králem, za jehož zabití jsou extra body, takže jeho pozice je zobrazena na mapě. Zároveň ale hráči mohou jít po sobě. Vzpomínám, že když jsem regicide hrál poprvé, tak nevím proč, ale myslel jsem si, že v tu chvíli jdeme všichni na krále. Vidím jiného hráče, poskočím, že tedy jdeme spolu a dostal jsem ránu puškou do čela. Kdepak. Regicide je sice o tom, že za krále je nejvíc bodů, ale odměnu chce shrábnout jen jeden. Je to dynamický a zábavný mód.

zdroj: tisková zpráva

Podobně je na tom i oddball, v němž musíte co nejdéle držet míč, zatímco vás vaši kolegové chrání a protivníci snaží zlikvidovat. Tady se nejvíce poznají týmově sehraní hráči. Pokud stojíte s nespolupracujícími hráči proti sehranému týmu, nemáte šanci. Ale dva přibližně stejně kvalitní týmy zaručují pořádnou zábavu.

A kdyby toho adrenalinu bylo málo, zkuste oddball všech proti všem. To je panečku mela. Ještě stojí za zmínku „infekční“ mód flood, který je chvíli zábavný, ale kvůli tomu, že nemá moc variací na základní vybavení, hodně rychle se vám asi obehraje. Ale zase se k němu na jednu dvě hry budete čas od času vracet kvůli odreagování.

Mapy se zdají být dobře vyvážené. Nepřijde mi ale, že by nějaká z celkové nabídky vyčnívala a žádnou jsem si vysloveně nezamiloval. Nejraději mám otevřený Longbow nebo Ragnarok, ale tohle je opravdu o vašich osobních preferencích a zvoleném módu. Nemyslím si, že v mapách by hra měla problém, během hraní mi žádná nelezla na nervy a nezdála se mi nevybalancovaná. Uvidíme, co přinesou další DLC a hlavně, co vzejde z editoru levelů.

zdroj: tisková zpráva

Dost zábavy do dalšího dílu

Multiplayer Halo 4 je opravdu zábavným kouskem. Několik kroků směrem k mainstreamovějšímu stylu multiplayerových stříleček mi nepřijde nějak kritických pro to, aby se tím nějak narušil specifický Halo feeling. Pořád jde o to, co umíte a ne o to, čím jste vybaveni. Vlastně jde teď o to, co umíte s loadoutem, kterým jste vybaveni.

Navíc tu pořád platí, že kdy se vám zají střílení do protivníků, nemusíte vyskakovat do jiné hry. Stačí si nahodit flood a chvíli si užít jinou atmosféru, nebo si skočíte do oddballu za trochou krvavého sportu. Módy jsou dostatečně rozdílné na to, aby nabídly alternativu samy k sobě, ale hlavně platí, že si hra drží svůj vlastní styl a není jen více či méně pozměněnou formulkou několika konkurujících titulů.