Namísto zkoumání HUDu a kochání se texturami mraků jsem pohled obrátil dolů k nároží, kam se sbíhali piloti z nepřátelského týmu. Jak že byla ta vojenská poučka o důležitosti vyvýšené pozice? Než soupeřům docvaklo, z jaké výšky to na ně padá, zvládnul jsem do nich vysypat čtyři zásobníky futuristického samopalu. Karel se culil od ucha k uchu. Na mě to mělo přijít vzápětí.
Je třeba zabít titána
Rozběhl jsem se a skočil přes okraj střechy a tryskami popíchnul svůj volný pád. Hůř jsem to ale načasovat nemohl, protože namísto ve stínu zadního traktu sousední budovy jsem skončil vprostřed široké ulice, zcela mimo palebnou podporu svých soudruhů. Chybělo jen, aby se zpoza rohu vyřítil nepřátelský titán - a přesně to se taky stalo.
Bleskově (tudíž asi o půl století později, než by to zvládl progamer) jsem přecvaknul na protititánský granátomet, vysypal do titána všechno, dokud zbraň neškytla naprázdno, a odskočil pomocí trysek do pryč, což nebylo od věci, protože mou původní pozici vzápětí zasypaly rakety. To mimochodem značilo, že pilot titána nemá tušení, co dělá, ale nad tím jsem neměl čas dumat, protože jsem neměl tušení, co dělám já. Několika dalšími skoky jsem narazil na zeď domu, o tu to vzal kvaltem stisknutého SHIFTu do další ulice a vpadnul titánovi do zad.
Jeho pilot mě vyhlížel marně - někde v rámci celého manévru jsem duchaplně stisknul Q a dočasně zahalil svého vojáka do elektronické kamufláže. Nová várka granátů rovnou pod mohutná kovová ramena titána očividně rozzuřila, ale to už jsem byl přímo u něj a honem, stisk nevím-přesně-čeho mě vynesl k jeho zátylku, odkud jsem mu vyrval plechový kryt a všechno pod ním rozstřílel na maděru.
zdroj:
tisková zpráva
Je třeba ovládnout titána
Miluju pach explodujících titánů po ránu! Škoda, že jsme si hned zkraje seřídili hodinky na (rozkošné) odpoledne. Bestie se složila k zemi, aniž by jejího pilota napadlo se vystřelit. Koho ale vystřelit napadlo, byl maskovaný průzkumník, číhající v boční uličce za mnou. Složil mě na první dobrou, ale po vzoru Obi-Wan Kenobiho jsem se stal silnějším, než kdy předtím.
Během hrdinské zteče nepřátelského titána totiž doběhnul odpočet stavby mého vlastního mecha, tudíž jsem při respawnu nepohrdnul možností objevit se přímo v jeho kokpitu. Znovu a lépe, vytknul jsem si motto dalšího postupu a vyrazil najít cokoli, co bych mohl rozmašírovat palubním kulometem a raketami. Na mapě, kde jsme s tuctem kolegů absolvovali dvě klání, takové hledání nikdy netrvalo dlouho.
S hurónským řevem servomotorů jsem se vřítil do ulice, kde už mě zdáli vítali dokonce dva nepřátelští titáni. Pozdrav raketami jsem opětoval a plivnul pod sebe elektrifikovaný čoud, ve kterém můj titán jednak zmizel, a jednak čoud zafungoval jako lokální EMP pulz. Tryskovým úskokem jsem se posunul do sousední ulice a počkal, až ti dva troubové vyrazí z mlhy mě najít. Jak jsem řekl, tak udělali. Dal jsem jim babu další várkou raket a za konstantní palby z kulometů pospíchal prorazit jejich vztah, který by se soudě dle jejich neobratných pohybů dal klasifikovat možností „je to složité“.
První titán už nevydržel nápor mé palby, druhý ji začal vracet, ale bylo příliš pozdě - z opačného konce ulice se vynořili spoluhráči a společně jsme dotáhli dílo zkázy do zdárného konce. Vítězové!
Je třeba uklidit titána
Druhá výhra v řadě znamenala kromě pocitu dobře odvedené novinářské práce také další tzv. epilog, v praxi dohru, během které poražený tým kvapně pospíchal k evakuačnímu bodu a tým vítězný se snažil nahnat skóre dorážením zbývajících nepřátel.
Den po výstavě si procházím zápisky ze stručné prezentace, která novinářské řežbě předcházela. Z podružných črtů trčí věta „Klademe velký důraz na příběh“. A sakra. Příběh? Cože? Kde? Nojo vlastně, on tam do všeho toho střílení a výbuchů někdo mlel cosi o záchraně ztraceného…
Není čas na lásku, doktore Jonesi: psát o příběhu a subtypech titánů a možnostech výzbroje, přepisuji možná zodpovědně powerpointovou prezentaci Titanfall, ale zcela pomíjím okamžitý sex-appeal téhle sci-fi variace na prověřenou multiplayerovou řežbu. A to bych vám přece neudělal!
