Nintendo DS - recenze

Autor: Martin Kaller
Publikováno: 23.března 2005

Zbrusu nový herní handheld Nintendo DS se konečně objevil i v našich luzích a hájích, takže je ideální příležitost pro jeho bližší představení a rámcové srovnání s konkurencí od Sony. Je možné dekorovat vítěze?

zdroj: tisková zpráva Po ztrátě pozice lídra v klasickém videoherním segmentu se Nintendo o to více soustředilo na handheldy a svou konzoli do kapsy - GameBoy. Trh herních handheldů generuje ročně na dvě miliardy dolarů a v roce 2003 činil podíl Nintenda na tomto poli neuvěřitelných 98%. Z čehož následně vychází, že GameBoy v roce 2002 přispěl téměř celou polovinou do celkového obratu bigN a tvořil 70% profitu firmy. Jaký div, že si Nintendo své výsostné vody nyní snaží ubránit vůči dalšímu konkurentovi v řadě, jímž je Sony PSP (PlayStation Portable). Nejprve verbálně, kdy se Satoru Iwata (prezident Nintenda) stran prvního ohlášení PSP vyjadřoval v tom smyslu, že se není čeho obávat. A posléze nasazením DS, svým způsobem revolučního herního handheldu, který staví na unikátních ovládacích mechanismech.

Navzdory propagandistickým prohlášením ze strany Ninteda se analytici tvářili zcela jinak a predikovali PSP úspěch. Nintendo s postupem času pochopilo, že se blíží skutečná hrozba (za níž není považován ani jinak sympatický korejský handheld GP32, tím méně N-Gage) a tak navzdory 150 milionům celosvětově prodaných GameBoyů a herní knihovně čítající 1.300 titulů se začalo pracovat na adekvátní odpovědi, jejímž výsledkem je Nintendo DS. Přičemž současná strategie mluví o tom, že jde o handheld cílený na trochu jinou hráčskou obec (věkově mladší), než PSP. Pravdou je, že na tomhle trhu je nyní dost místa pro oba konkurenty. Nicméně na scénu se derou další (např. Gizmondo - foto) a to nemluvím o sféře mobilních telefonů…

• Vzhled
Nintendo DS rozhodně nevyhlíží špatně, byť se po jeho rozevření a přímé konfrontaci s konkurenčním PSP neubráníte srovnání, které pro Nintendo nevyznívá úplně nejlépe. Design byl vždycky silnou stránkou Sony, konečně podobně luxusně co PSP vyhlížela svého času i PlayStation 2 při svém premiérovém představení. Ale zpět k DS. Klasicky rozmístěné tlačítkové funkce, navíc s nespornou výhodu pro rovnocenné držení jak pravákem, tak levákem, jsou dále obohaceny níže zmiňovaným stylusem, který se upevňuje v zadní části handheldu. Vedle stylusu tu je i speciální řemínek s poutkem na palec, na samotném řemínku navíc můžete mít handheld i zavěšený.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
za fotky díky Bludrovi, jehož názor na DS čtěte zde
Horní část s displejem je sklapovací, pochopitelně úroveň sklopení horního panelu je volitelná. S výstupem na sluchátka (jinak má handheld dva stereo reproduktory a šoupátko pro nastavení hlasitosti) tu jsou ještě sloty pro GBA cartridge (zepředu) a DS herní karty (zezadu). Hraní se dá snadno přerušit i pouhým zaklapnutím horní části DS, po čemž přejde systém automaticky do sleep módu a hra se jakoby zapauzuje.

Jak může být i z fotek a ilustračních obrázků patrné, DS je poměrně velký handheld. Rozměry ve složeném tvaru jsou 14.9 x 8.5 x 2.9 cm (váha pak 275g), pokud DS rozložíte, je to ve druhém parametru cca dvakrát tak větší centimetráž. Ono ale složení handheldu má hodně co do sebe, protože díky tomu zůstanou delší dobu uchráněné displeje před tolik obvyklým poškrábáním, když konzoli nosíte porůznu v batohu či kapse. Buď jak buď, padne DS dobře do ruky, během testování jsem neměl žádné výrazné problémy s držením, snad jen takovou obecnou noticku:

zdroj: tisková zpráva S příchodem handheldů nové generace (PSP, Gizmondo, DS) mám ten dojem, že se trochu ztrácí význam konzole do kapsy či pro hraní na cesty, neboť náročné 3D herní aplikace, počítaje v to i ovládání, vyžadují mnohem více pozornosti a skutečně nepočítejte moc s tím, že byste si mohli adekvátně a plnohodnotně - co v minulosti - hrát např. při jízdě v městské hromadné dopravě či na stojáka, když na někoho čekáte. A i když tuto svou hlubokomyslnou úvahu shodím ze stolu na základě praktické zkušenosti se Super Mario 64 DS, jehož jsem docela v pohodě vyzkoušel i při jízdě v metru, stále se nemohu svého výše vyřčeného poněkud pesimistického dojmu zbavit.

• Uživatelské rozhraní a komunikace
Nadstandardní funkcí DS je chat. Díky předinstalovanému softwaru PictoChat lze v limitujících vzdálenostech od sebe chatovat, což se děje pomocí textových zpráv nebo posíláním obrázků. K tomu účelu pak slouží dotyková obrazovka a stylus, čímžto se dostáváme k unikátním funkcím handheldu. Především to je dual-screen. Dva třípalcové podsvícené displeje, z nichž ten spodní je navíc ještě dotykový. Dual-screen nabízí unikátní nahlížení na dění, mezi klasickými dispozicemi je př. sledování běhu hry a současná konfrontace s mapou, statusem, či jinými důležitými informacemi. V přípravě jsou pak originální tituly jako Another Code, kde se díky téhle featurce objevují dokonce dva souběžné kamerové pohledy.

Interakce probíhá na základě operace se stylusem, prstem nebo speciálním návlekem na palec, se kterým posléze na touch-screenu pracujete v jakémsi módu suplujícím mj. unikátní analogové tlačítko u PSP. To se hodí zejména při hraní her, k němuž se pochopitelně taktéž dostaneme. Stížnosti ohledně malé délky stylusu se kompenzují faktem, že se na trhu objevují další DS stylusové alternativy, které vycházejí nespokojencům vstříc. Vedle toho tu jsou samozřejmě k vidění klasické tlačítkové funkce, počítaje v to směrový kříž, shiftové klávesy L a R a obvyklý set tlačítek označených už od dob gamepadu pro 16-bitovou konzoli SNES stejně.

Tahle bohatá nabídka ovládacích prvků má své opodstatnění a lze očekávat, že si hráč snáze vybere jemu nejvíce vyhovující alternativu. Super Mario 64 (N64) přišel svého času s revolučním analogovým ovládáním v unikátním 3D světě, na které si nicméně řada lidí dlouho nemohla přivyknout. Stejně tak je tomu v případě DS a dotykové obrazovky. Takže vedle novátorského přístupu nechybí ani tradiční tlačítkové prvky pro pozvolný přechod do dalšího rozměru. Který se může navíc stát novým standardem, ježto se proslýchá, že Nintendo Revolution bude mít podobně designovaný ovladač (touch-screen). Kdo že to řekl? Já? Ne… jenom jsem to někde zaslechl, ale třeba jsem si jenom špatně umyl koleno :)

zdroj: tisková zpráva
Bezdrátový přenos dat je zcela jistě velký fenomén. Takže příliš nepřekvapí, že se v něm zhlédli oba "konkurenti" - tedy jak Nintendo DS, tak PSP. V případě Nintenda připomínám, že dřívější snahy o vzájemnou konektivitu jejich handheldů (GameBoy) se nesly v dlouho osvědčeném duchu linkového propojení - speciálním kabelem, což však bylo dosti limitující. Nejprve dva a později čtyři vlastníci GameBoye mohli současně participovat na výměně dat, spočívající zejména v multiplayerovém klání v daných herních titulech. S příchodem "bezdrátu" se ale nejenom v tomto bodě otevírají zcela nové možnosti.

V případě DS multiplayeru tu je alternativa hraní až 16 hráčů naráz do vzdálenosti několika desítek metrů, přičemž progresivně se jeví zejména funkce hraní s jednou kopií hry - ostatní si prostě jenom přetáhnou příslušná data! Multiplayerová klání se mají významně rozrůst díky novým aktivitám Nintenda, které koncem tohoto roku slíbilo zprovoznit online a to skrze Wi-Fi implementovanou funkci handheldu. Takže bude možné hrát s lidmi z celého světa, bez jakýchkoliv omezení. Zde se sluší připomenout, že PSP tohle sice nabízí už teď, ale multiplayer podle posledních zpráv není možný v případě různých regionů!

TROCHA HISTORIE NIKOHO NEZABIJE

zdroj: tisková zpráva Ohlédnutí do minulosti nastartujeme projektem z roku 1980 - Game&Watch (Nintendo), sérií handheldů vždy pro jednu konkrétní hru, z nichž Gunpei Yokoi (v současnosti již zesnulý tvůrce) přešel na mnohem zajímavější herní alternativu do kapsy. Na konci osmdesátých let dvacátého století totiž přichází malé "zemětřesení" v podobě přístroje GameBoy, který již nabízel separátně vyvíjené hry, jež byly na speciálních médiích - tzv. cartridge. GameBoy měl fenomenální úspěch, celosvětově se prodalo přes 60 milionů ks (32 milionů během prvních tří let na trhu), přičemž jako dobrý tah se ukázal bundle s nesmírně populárním Tetrisem.

zdroj: tisková zpráva Hráči se posléze dočkali i tolik žádaného vylepšení v podobě verzí GameBoy Pocket (1996), resp. GameBoy Color (1998). Jak už je z téhle evoluce patrné, do verze Color byl handheld takříkajíc černobílý. Nicméně už od svých začátků nabízel možnou komunikaci mezi hráči. Přítomnost interního sériového portu pro linkové propojení se využívalo a využívá při multiplayerových hrátkách. V případě GameBoy Pocket byl k mání i docela pěkný bonus v podobě malé kamerky, jež se přimontovala k přístroji a poté se s ní dalo fotit. Fotky se mohly v GameBoyi ještě editovat a za pomoci pocket tiskárny vytisknout.

V roce 2001 se na trhu objevuje GameBoy Advance (GBA), hardwarově velice výkonný handheld (riscový procesor) se zcela novým designem, parádním ozvučením a samozřejmě zpětnou herní kompatibilitou. Přetrvávající nevýhodou byla absence osvíceného displeje, což vyřešil až nástup vylepšeného GameBoy Advance SP o dva roky později.

zdroj: tisková zpráva Pro GBA existuje TV tuner (s možností uložení až 99-ti kanálů), speciální kamera s 8 MB pamětí (lze uložit až 26 fotek v rozlišení 640x480 a tyto skrze USB kabel přetáhnout do PC) a v souvislosti se zajímavým příslušenstvím musím zmínit ještě Movie Player. Díky němu jste mohli na zmíněném handheldu přehrávat video a audio soubory, nebo číst e-knihy ze standardní Compact Flash, resp. Smart Media karty. Software podporuje multi-tasking, takže je možné číst a současně poslouchat hudbu.

Pěkným příspěvkem k narození zatím posledního herního přístroje do kapsy od Nintenda budiž fakt, že Media Player má být kompatibilní také s DS. Na rozdíl od klasických videoherních konzolí, které tvoří poněkud odlišnou kategorii, se Nintendo u handheldů ubíralo vpřed cestou velice pozvolnou a dalo by se říci, že i nepříliš dynamickou, ale přesto slavilo až do dnešní doby mimořádné úspěchy. Kohoutek vysokých příjmů jim však s největší pravděpodobností utáhne až Sony se svým PSP, ale to poněkud předbíhám.

• Výkon a možnosti
Je ale nutné přiznat, že Nintendo DS v mnohém zaostává za svým velkým konkurentem ze stáje Sony. Ponejprv je to výkon. Dva procesory ARM9 a ARM7 běží na 67MHz, resp. 33MHz, hlavní paměť má 4 MB a videopaměť pak 656 kB. Fill rate dělá 30 milionů pixelů/s, resp. 120.000 polygonů/s. Dva třípalcové TFT LCD displeje mají rozlišení 256x192 a jsou schopny zobrazit 260.000 barev. Pakliže už si nepamatujete srovnatelné hodnoty PSP, zkuste to tady a pochopíte.

Druhý parametr, kde si Sony stojí výrazně lépe, je multifunkčnost. Na DS je k dispozici de facto pouze hraní a chatování, byť i tohle se má výhledově zlepšit. Stranou téhle komparace je povídání o alternativních periferiích pro Nintendo DS, umožňujících přehrávání skrze PC zkonvertované filmy (MPEG-4) a hudbu (MP3) na SD a Compact Flash kartách. Je-li řeč o médiích pro DS - jedná se o speciální cartridge, evokující hybridní flash memory kartu, s kapacitou 128 MB. Na rozdíl od proprietárního UMD disku Sony je však cartridge přepisovatelná, stejně co v minulosti se na ní lze ukládat v průběhu hry a není tedy potřeba žádný další paměťový modul.

zdroj: tisková zpráva
Každopádně na pestrou nabídku konkurence Nintendo posléze zareagovalo tak, že v Japonsku začíná zkoušet novou službu pro své zákazníky. Skrze vybrané obchodní řetězce je možné si stáhnout (Wi-Fi) demo verze her a tyto vyzkoušet v DS do té doby, než se vybije baterie (cca deset hodin, délka dobití lithium-iontové baterie je pak asi na čtyři hodiny). S tím úzce souvisí i stahování bonusového herního obsahu, který má být zadarmo, stejně jako využití téhle služby.

• Hraní a hry
Pomalu, ale o to jistěji se dostáváme ke hraní. Pokud investujete bez koruny pět tisíc do samotného přístroje, můžete si ho vyzkoušet na vlastní kůži. Nintendo DS už je u nás v běžném prodeji, přičemž v balení vedle nabíječky, stylusu, návleku na palec a samozřejmě handheldu čeká i zajímavá demoverze FPS titulu Metroid Prime Hunters s multiplayerovou podporou. Jedná se o střílečku kráčející v duchu téhle série, až na to, že díky výkonnosti handheldu (zhruba na úrovni konzole Nintendo 64) si tvůrci dovolili zprostředkovat dění z vlastního pohledu (po vzoru GameCube) a podle všeho jde o vůbec první FPS, která se dá na kapesních strojích made in Nintendo hrát bez jakýchkoliv kompromisů!

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
obrázky z Metroid Prime Hunters
Metroid nabízí díky stylusu velice intuitivní ovládání, daleko přesnější a jemnější zacilování nepřátelských subjektů než je tomu u myši, kde pohybujete zápěstím. Potud tedy ano. Problémy však přicházejí už záhy, když se chcete rychle otáčet nebo skákat mezi platformami. Zde se snadno dostaví jistá deziluze, resp. si na ovládání musíte nějakou dobu přivyknout, než vám přejde do krve.

A podobně je na tom i Super Mario 64 DS. Tenhle herní klenot z N64 se tak stává vlajkovou lodí i pro DS a to navzdory skutečnosti, že je to de facto stále ten samý Mario. Jistě, jsou tu dílčí změny, například více hvězdiček pro sebrání, zábavné minihry přes touch-screen a alternativní postavy, každá má přitom trochu jiné schopnosti. Ale svět, ve kterém se zdejší epické 3D dobrodružství odehrává, je velmi dobře známý a ten, kdož prošel Mariovými eskapády na N64, bude mít před sebou jedinou velkou výzvu - ovládání.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
obrázky ze Super Mario 64 DS
V předstihu jsem slyšel mnoho kritiky. Není úplně neopodstatněná, podobně co u Metroidu si zkrátka musíte nějakou chvíli zvykat a zkoušet, co vám asi nejvíce vyhovuje. U mne to nakonec vyhrál návlek na palec, se kterým iniciuji pohyb na spodní dotykové obrazovce, což definuje směr a způsob rozpohybování hlavního protagonisty v rozlehlém 3D světě. Někdy to sice stále není zcela ideální a do komfortu hraní na N64 mnohé schází, ale asi až následující týdny ukáží, nakolik se hráčům podaří akceptovatelně adaptovat. Každopádně Super Mario 64 DS je vskutku parádní hra, nápaditá a nesmírně chytlavá 3D plošinovka s přebohatými pohybovými dispozicemi, zajímavými chytáky, hádankami a souboji s koncovými bossáky, takže si každý příznivce tohoto žánru přijde na své.

Z dalších startovních projektů lze připomenout např. golf v Tiger Woods PGA Tour 2005, závodní Asphault Urban GT, starého dobrého Raymana, puzzloidní Zoo Keeper, The Urbz: Sims in the City či v neposlední řadě originální Project Rub od Segy, který se snaží ze všech sil využít nabízeného potenciálu DS. Takže se hrou budete verbálně komunikovat (DS má technologii rozpoznávání hlasu), nebo do ní budete foukat, abyste pohnuli s loďkou na vodě.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
vlevo dva obrázky z Project Rub, vpravo z Another Code
Do budoucna se pak uvažuje o dosti bohaté nabídce her, mezi nimiž najdeme i takové projekty jako jsou strategické Europa Universalis, Zoo Tycoon, Advance Wars, či zatím blíže nepředstavené SRPG od Sakaguchiho (tvůrce série Final Fantasy). Ale chystají se i jiné zajímavé tituly, kde jsou na čestných místech akční adventury Another Code a Lost in Blue, předělávky z "velkých" konzolí Need for Speed: Underground 2, Viewtiful Joe, Dynasty Warriors, Splinter Cell: Chaos Theory, Prince of Persia: Warrior Within nebo Peter Jackson's King Kong podle filmu.

A v lineupu nelze přehlížet ani tak originální kousky, jako je několik verzí Puppy Times, v nichž neuvěřitelně živě komunikujete s nejlepším přítelem člověka - vybraným psím mazlíkem. Na závěr snad ještě připomínka tradičních ikon Nintenda např. v Mario Kart DS či Metroid Pinball. Zkrátka nabídka, ve které si zcela jistě vyberou jak hardcore hráči, úplní nováčci, či tzv. střední (mainstreamový) proud :)

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
vlevo obrázky z Puppy Times, vpravo z Mario Kart DS
K herním možnostem handheldu patří také přehrávání GBA her. Navíc si můžete zvolit, jestli tomu bude na spodní či horní obrazovce, která je přeci jenom lépe osvícená. Jediným deficitem starších GBA her je nemožnost hraní multiplayeru. Současně je důležité říci, že vyjma GBA už si na novém handheldu nic dalšího nezahrajete, tedy DS-ko není už dále zpětně kompatibilní, což tvůrci omlouvali velkými potížemi při eventuálním začleněním starého procesoru do již tak komplikované architektury handheldu. Ale i tak je tady herní knihovna čítající několik stovek titulů, což je minimálně na dobrý začátek. Všechny tzv. launch-tituly jsou nyní v České republice dostupné a prodávají se v cenovém rozmezí od 999 Kč do 1499 Kč (více se dozvíte na české oficiální stránce).

• Komerční úspěch
Podle nedávných průzkumů v Japonsku jsou 22% vlastníků Nintendo DS ženy. A počet "dospělých" uživatelů nad 19 let se od posledně zvedl ze 49% na současných 59%. Tady patrně zasáhla cílovou skupinu masivní marketingová kampaň, na níž se podílela popová zpěvačka Hikaru Utada.

Ačkoliv Nintendo zvýšilo svůj odhad stran prodeje hardwaru na šest milion přístrojů jenom pro tento rok (až dosud dělá 4 miliony celosvětový shipment), muselo naopak snížit cifru vyčíslující zájem herní veřejnosti o hry a to z původně odhadovaných 15 na 10 milionů. Zprvu se totiž kalkulovalo, že by přístroj mohl mít prodej čítající 3.5 milionu handheldů a 15 milionů her, přičemž v této rovnici se vycházelo z údajů u GBA, kde je prodejnost hardware:software v poměru 1:2.6. Základní příčinou, proč se v oblasti softwaru nedaří tolik, jak se prvotně přepokládalo, je PictoChat a demoverze Metroid Prime Hunters. Hráči se v základním balíku dostali k těmto bonusům a zájem o další herní aplikace poněkud stagnuje.

zdroj: tisková zpráva
Nyní se Nintendo DS tedy konečně představilo i ve Starém světě a vstup má více než dobrý. Prodejní čísla v Anglii poukazují na nejlepší launch hardwaru za poslední roky, 87.000 prodaných přístrojů za dva dny je skutečně mimořádný úspěch. Jenom pro srovnání nabídnu start dalších konzolí v daném regionu: GameCube 69.000 ks, GBA 67.000 ks, Xbox 52.000 ks, GB SP 47.000 ks, PS2 46.000 ks. Stejně tak se daří softwaru, z 16 startovních her je hned 12 v TOP 40 (bez rozdílu formátu) nejprodávanějších titulů.

• Resumé
Chcete nějaké resumé, nějaké jasné zhodnocení toho, jak to na poli handheldů dopadne? Bohužel, nemohu sloužit. Nintendo DS má více než slušný potenciál, ale je limitováno víceméně jednostranným využitím. Na druhou stranu PSP je v samotném hraní přespříliš konzervativní a nenabízí, vyjma výkonu, nic navíc. Je však pravdou, že ve vyšším výkonu jsou také velké možnosti! Ale nechme se překvapit, vzato kolem a dokola (a to se vám přitom ani nemusí moc zatočit hlava) je jasné, z takovéhle konkurence mezi handheldy vytěží stejně nejvíce koncový uživatel.

Související články: Sony PSP dojmy, Nokia N-Gage recenze, Novinky...