Theatre of War 2: Africa 1943 - recenze
zdroj: tisková zpráva

Theatre of War 2: Africa 1943 - recenze

Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

19. 6. 2009 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Viděli jste film Tobruk režiséra Václava Marhoula? Pak máte představu, co vás čeká v RTS s vysokým stupněm realismu a věrným zpracováním bitev v Africe.

Autor: Bergy
Publikováno: 19.června 2009
První česká recenze této hry zdroj: tisková zpráva Verze: PC/review/stažitelná 1.0
Doba recenzování: 3 týdny

Obrázek zdroj: tisková zpráva
Vskutku neobyčejná válečná RTS Theatre of War se v roce 2007 dočkala znatelného úspěchu a početné komunity fandů. Ruští autoři tehdy vydáním hry nesložili ruce do klína, ale horečně pracovali na přídavcích a vylepšujících updatech (ten poslední měl úctyhodných 1,2 GB!). Větší část loňského roku už ale byl ve středu pozornosti plnohodnotný druhý díl, který nyní přichází se svou kůží na trh s několika novinkami a naprosto rozdílným bitevním prostředím.

Písek, kam se podíváš
Pokud jste viděli na české poměry kvalitní válečný snímek Tobruk režiséra Václava Marhoula, máte poměrně dobrou průpravu na to, co vás čeká ve dvojce Theatre of War. Tedy zejména co se prostředí a atmosféry týče. I když se druhé pokračování odehrává o kus dál v Tunisku a až v roce 1943, pro základní představu to bohatě stačí. V této době jsou v severní Africe přítomny i vojska USA a nad německým Afrika Korpsem se už pomalu stahují mračna. Před závěrečnými boji však ještě není nic definitivně rozhodnuto a to je přesně ta chvíle, kdy se jako hráči dostáváte ke slovu a máte možnost si vyzkoušet své velitelské schopnosti.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Hlavní kampaně jsou celkem tři a to za Němce, Američany a Brity. Dohromady je zde patnáct scénářů rozdělených v poměru 6:5:4. Stěžejním tématem je Kasserinský průsmyk, kde se odehrávají nejdůležitější bitvy německých a amerických sil včetně bitvy u Sbeitly nebo Sidi Bou Zid. Podobně jako tomu bylo v prvním díle i tentokrát se setkáváme s tím, že mise hrané za jednu armádu, si v další kampani zahrajete znovu, ale z pohledu druhé strany. To se týká zejména amerického a německého tažení, která jsou v podstatě vzájemně analogická.

Na jednu stranu potěší možnost zahrát si stejný scénář z více pohledů, na druhou stranu jako hráči jsme tím ošizeni o další mapy a bojové úkoly. Britská kampaň je pak nejkratší (ony 4 mise), ale najdou se zde zajímavé defenzivní mise typu Obrana Medenine nebo Sidi N’Sir.

Bojové scénáře
Jsou opět navrženy velmi pěkně a rozhodně nemají přímočarý průběh. Úkolem je například obrana svěřeného města, která sama o sobě dá pěkně zabrat a když už se pomalu začínáte radovat, že se vám podařilo zlikvidovat x-tou vlnu nepřátel, přijedou vám na pomoc tolik vytoužené posily a z velitelství pošlou rozkaz přejít z obrany do protiútoku a obsadit naopak město či vesnici v rukách nepřátel. Bojová fronta je navíc v řadě případů tak široká, že jí pomalu není možné sledovat v jedné obrazovce, případně se akce odehrávají na několika místech mapy najednou, takže je zde velký důraz na koordinaci vašeho velení.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Zamrzel tedy pouze fakt, že dění druhého dílu je namačkáno do příliš těsné časové osy a že krom pouštní Afriky se nikam jinam nepodíváme. Přitom v původní hře, která se zaobírala už vpádem do Polska v roce 1939, Bitvou o Francii, boji v Rusku a poté i v Normandii po vylodění Spojenců, byla variabilita mnohem větší.

 Obsazování budov
Přejděme ale k největším herním novinkám, které Theatre of War 2 přináší. Jestli jsem si v jedničce na něco stěžoval, tak to určitě byla skutečnost, že města a vesnice plnila funkci jen jakýchsi kulis, které šly rozstřílet, rozbombardovat, ale jinak byla spíše pro zlost. Důvodem bylo to, že budovy nešly obsazovat a tudíž neznamenaly žádnou strategickou výhodu, ale spíš past pro tanky a pěchotu. Ve dvojce je ale vše jinak, protože budovy jsou pěchotě přístupné, přičemž okna každého baráku slouží jako účinná střeliště.

Při obsazování objektů je vhodné prozkoumat dopředu, kam jsou okna nasměrována. Několikrát se mi stalo, že jsem sice zabral výborně umístěný baráček, jenže jeho okna byla nasměrována do dvorku a ne do silnice, takže v dané situaci sice dobrý úkryt, ale bez možnosti vést efektivní palbu potřebným směrem.

I když se to může jevit jen jako detail, na styl hraní to má zásadní dopad. V budovách navíc dochází i k bojům muže proti muži a to i na blízko a ručním způsobem, což jsem snad od doby série Close Combat jinde ani neviděl. Ze statických kulis se tedy rázem staly objekty se strategickým významem, o které se svádějí velmi napínavé boje.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Důraz na reálné účinky zbraní
Způsob boje zůstává více méně stejný, tudíž hodně propracovaný a na poměry jiných válečných RTS velmi reálný. Střelba z tanků a děl se vede na opravdu dlouhé vzdálenosti přesahující stovky metrů. V potaz se samozřejmě opět bere ráže zbraní a různé tloušťky pancířů. Jinými slovy s 40 mm dělem máte mnohem menší naději na úspěch, když proti vám stojí tank se 75 mm dělem nebo slavná německá 88. Samozřejmostí je i omezená munice, se kterou nyní AI posádky hospodaří úsporněji a neplýtvají jí tolik. Pro nezkušené hráče je tedy nutné nastudovat (například v in-game encyklopedii) účinky zbraní různých ráží a jak silné mají nepřátelské jednotky pancéřování (obvykle na zadku mívají nejtenčí, tudíž právě zásah do tohoto místa bývá nejjistější).

Zvětšit zdroj: tisková zpráva K bojům patří i podpůrné jednotky v podobě letectva (průzkumné, stíhací, bombardovací) nebo dalekonosné dělostřelectvo. Čas od času tak máte možnost si vypomoci těmito prostředky a nepříteli buď zatopit, nebo zjistit jeho aktuální postavení. Sami se přitom nepřátelskému letectvu můžete bránit vlastními protiletadlovými jednotkami, které rovněž spadají pod vaše přímé velení nebo přivoláním vlastních stíhačů. Abyste se při hraní necítili úplně osamoceni, v některých scénářích máte na mapě i spolubojovníky z řad AI armád. Na jednu stranu dokážou tyto jednotky zdatně ubránit například svěřený kus fronty, ale mě osobně chybí nějaká možnost interakce. Takhle totiž není cesty jak se s nimi dorozumět a lépe sladit vzájemnou činnost.

V Theatre of War 2 je přítomna třicítka unikátních budov a celá padesátka rozličných jednotek mezi které patří například německá vozidla Pz.Kpfw. II, III, IV, VI (Tiger), Sd.Kfz. 250/1 a 251/1 či děla 7,5 cm PAK 40 nebo 88 mm FlaK 36. Průzkum a přepravu vojáků zajišťují BMW 75, Opel Blitz, Sd.Kfz 7. Spojenci (Britové a Američané) disponují třeba vozidly M3A1 Stuart, Mk-II Valentine, M4A1 Sherman či M10. Dále dvouliberním až pětadvacetiliberním dělem a 105 mm houfnicí. K průzkumu nechybí ani legendární Jeep Willys MB a pro přepravu vojáků například GMC CCKW.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Základní herní principy
Zůstaly totožné s prvním dílem. Jedná se tedy o RTS, i když ne úplně tradiční. Žádné jednotky zde nevyrábíte, vše je na příděl a před každou misí máte možnost ovlivnit výběr jednotek, se kterými jdete do boje. Každý scénář se spustí v pauznutém režimu, ve kterém je možné si své jednotky rozestavět dle svého uvážení (například do útočného či obranného postavení), případně zbudovat obranné zátarasy.

Ukončením rozestavovací fáze se hra přepne do reálného času a vše začne ubíhat. Je možno si zvolit celkem tři časové módy (normální, poloviční a dvojnásobná rychlost), přičemž je k dispozici pauzovací režim, při kterém je samozřejmě dovoleno udílení rozkazů. Implicitně je také nastaveno, že se hra zastaví vždy, když je zničena nějaká vaše jednotka nebo zemře váš voják. Na jednu stranu to dává šanci na vzniklou situaci adekvátně reagovat, ale například při masovější bitvě je to spíše na obtíž.

O střelbě na velkou vzdálenost jsem již hovořil, stejně tak o kusově omezené munici. Doplnil bych však ještě informaci, že všechny jednotky včetně lidí mají své zásahové zóny. Například pokud voják utrpí zranění nohou, po bojišti se následně plazí jen za pomocí rukou. Tank s poškozenými koly či pásy zůstává bojeschopný, ale nepohyblivý. Při zničení hlavního děla, lze ještě používat kulomet atd.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Co se týká obtížnosti, myslím, že si na své opět přijde prakticky každý. Na výběr jsou tři úrovně a ještě volitelná možnost účinků morálky. Nejjednodušší obtížnost je dobře zvládnutelná i pro úplné nováčky, nicméně nesmíte zapomenout hrát takticky. Systém, při kterém byste jen označili všechny své jednotky a poslali je vstříc nepříteli, se rovná téměř jisté zkáze. Chce to tedy maximálně využívat ochranu budov a terénních nerovností a vést své jednotky tak, aby se vzájemně dokázaly krýt.

 Editační nástroje a multiplayer
Základní nabídka singleplayeru je sice celkem ucházející, ale první díl nám toho přinesl v tomto ohledu rozhodně více. Stačí vzpomenout větší počet kampaní, samostatných bitev nebo více ovladatelných armád (a to nemluvím o tom, že postupně následovaly další nové kampaně ve stažitelných updatech). Takhle Teatre of War 2 vypadá spíše jen jako hutný datadisk než regulérní druhý díl, ale budiž. Alespoň že jsou zde opět k dispozici editační nástroje v podobě generátoru bitev, editoru map a uživatelských kampaní.

Generátor bitev bych ale v základní verzi hry nazval spíše polotovarem. Osobně od podobného nástroje očekávám jistou dávku automatizace, nejlépe kdybych pouze nastavil stranu, za jakou chci hrát, a po jednom kliknutí bych měl vygenerovaný nový scénář. Zde tomu ale tak není a autoři vás proto nutí vybrat si nejdříve konkrétní mapu, určit bojující strany, přesně vydefinovat konkrétní typy a množství jednotek u obou armád, dále nastavit podpůrné jednotky, rezervy atd. No prostě počítejte, že jeden scénář vám zabere minimálně několik minut práce (perfekcionalismům klidně i půl hodiny), ale zase to bude přesně podle vašich not, to se musí uznat.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Další možností, jak v hraní setrvat, je multiplayer s přáteli. Lze hrát jak po lokální síti, tak po internetu a to na deseti mapách (všechny pouštní), které jsou určeny pro dva až osm hráčů. Na výběr je ze tří módů (Dominace, Král kopce, Útok-obrana), jenž jsou v podobných hrách už více méně klasikou.

 Vylepšená grafika
Vizuální podoba upoutá už faktem, že se oproti minulému dílu změnilo uživatelské rozhraní, které toho nyní méně zakrývá, přitom ale nabízí větší škálu různých ukazatelů a ovládacích voleb. Grafika hry jinak také prošla vylepšeními, které si vyžádalo především nové prostředí. Zatímco v členité a bujnou vegetací porostlé evropské krajině se daly určité nedostatky poměrně snadno zamaskovat, ve vyschlých písčitých oblastech už to tak snadné není.

V Theatre of War 2 tak jsou patrnější především detailnější textury terénu. Modely jednotek byly výborné už v původní hře a na tom se nic nezměnilo. Ačkoli jsou všechny zde přítomné mapy pouze s pouštním terénem, musím uznat, že jejich provedení je na úrovni. Zvláště ztvárnění městeček a vesnic se povedlo, takže se nepotvrdily mé obavy, že Theatre of War 2 se brzy okouká díky stereotypnímu a neměnnému prostředí.

Vylepšeny byly i výbuchy a různé exploze. Nejvíce si ale člověk zafixuje perfektně ztvárněný kouř ze zasažených jednotek, k tomu nemám prakticky co dodat. Možná jen, že se to opět nepříznivě odrazilo na HW nárocích, které jsou poměrně vysoké. Ačkoli splňuji doporučené požadavky (Intel Core 2 Duo, 2GB RAM, GF8800 nebo Ati HD 3850), v rozlišení 1680x1050 a vyšších detailech jsem byl často svědkem poklesu fps až do hodnot kolem 15 snímků. Ovšem na rozdíl od prvního dílu, který měl docela problémy se sekáním obrazu, jsem zde ani při opravdu nízkých fps nezaznamenal žádné škubání a hra běžela relativně plynule, jen lehce zpomaleným tempem.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky v galerii

 Závěr
Celkově mohu konstatovat, že se jedná o solidní pokračování, obsahující příjemné novinky, které zlepšují hratelnost. Na druhou stranu herní náplň mi přijde drobet ošizená, takže doufám, že se autoři ještě zamyslí a podobně jako v minulosti nám naservírují nějaké stažitelné přídavky s dalšími kampaněmi (například z let 1940-1942). A neškodila by ani třeba další hratelná armáda, například v podobě Italů.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Pokud se rozhodnete si Theatre of War 2 pořídit, máte v zásadě dvě možnosti. Buďto stáhnutelnou verzi ze stránek Battlefront.com za cenu 45 dolarů, kterou dostanete v podstatě okamžitě. Druhou variantou je klasická krabicová verze, kterou během léta vydá domácí distributor Cenega a to za cenu 799,- Kč, tentokráte pouze v angličtině s českým manuálem (trochu rozdíl oproti 299,- Kč za první díl s CZ manuálem). Útěchou vám může být skutečnost, že díky chybějící CZ lokalizaci nedojde ke zbytečným průtahům a Theatre of War 2 u nás tím pádem snad vyjde co nevidět.

Stáhněte si: Demo, Videa...

Související články: Novinky, Recenze prvního dílu Theatre of War

Bergy
autorovi je 27 let a pracuje jako vedoucí HW zákaznického servisu; psaním se zabývá více jak 7 let a kromě strategií si oblíbil i simulátory; pokud to čas a starost o rozrůstající se rodinu dovolí, věnuje se plastikovému modelářství a vojenskohistorické literatuře



 
 
Bergy
Vývojář:
Vydavatel:
Platformy:
Detail hry

Nejnovější články