Autor: ABE Publikováno: 18.ledna 2004 |
Volba správného bojovníka Ačkoliv je OMFB zaměřen hlavně na multiplayer až v 16 lidech, lze hrát samozřejmě i v singleplayeru, který nabízí celkem tři turnaje. Pro nováčky je zde přítomen dokonce trénink, ale vzhledem k velké jednoduchosti ovládání můžete rovnou začít hrát turnaj. Na jeho začátku si lze nastavit účinnost krytů, chování diváků a hlavně rychlost hry. Tu doporučuji zvýšit minimálně o jeden stupeň, protože při základním nastavení se hra podobá spíše tahové strategii než bojovce. Posledním krokem je výběr pilota a samotného robota. Když přeskočím skoro až odporný vzhled většiny pilotů, tak je důležité vybrat si takového, jehož vlastnosti nejvíce odpovídají vašim potřebám. Každý pilot (je jich několik desítek, ale ne všichni jsou dostupní na začátku hry) má jinou sílu, výdrž, pohyblivost a přesnost, proto je třeba vybírat pečlivě. Nakonec zbývá zvolit si robota, ve kterém se budete účastnit bojů. Celkem lze vybírat z 8 různých strojů, které se liší nejen vzhledem (opět poměrně ošklivým), ale také svými speciálními vlastnostmi. Například Jaguar vyniká svojí rychlostí, Pyros dokáže po svých protivnících chrlit oheň a podobně. Nebezpečné arény Nyní máme hotovo vše potřebné a můžeme se v aréně postavit protivníkům, kterých může být i několik najednou. Jak jsem se již zmínil, jsou arény kompletně 3D a narozdíl od robotů a jejich pilotů jsou i docela hezké na pohled. Své síly tak změříte třeba v poušti, na ledovci, ve vesmírné stanici nebo ohnivé aréně, kde občas prolétávají firebally. Arény většinou nejsou kruhové, ale jsou poměrně rozlehlé a výškově členité. Při boji si musíte dávat pozor jednak na své protivníky a na to, abyste nevypadli ven z arény, ale také na všelijaké nástrahy, které souvisí s daným místem (již zmíněné firebally, vystřelovací bodáky, atd.). Podle toho, jak si v boji vedete, reagují diváci. Po sérii podařených úderů vás odmění bouřlivým pokřikem, ale jakmile se budete střetu s nepřítelem vyhýbat, dostane se vám nejprve znechuceného bučení a pískání, a poté na vás diváci klidně i zaútočí, čímž vám uberou část energie. Tu si lze dobíjet útočením na protivníky nebo sbíráním bonusů, které se povalují okolo, ale o nich až níže. Ovládání robota Samotné ovládání robota probíhá pouze pomocí klávesnice, ale citelně zde chybí tlačítko pro rychlé otočení se čelem k soupeři. Vystačit si tak musíte se čtyřmi klávesami pro pohyb a stejným počtem tlačítek pro boj (obě ruce a nohy). Dále je k dispozici skákání a shýbnutí se, což znamená krytí se. Robot umí také běhat, čehož dosáhnete rychlým stisknutím klávesy pro pohyb dopředu dvakrát za sebou. Kombinováním jednotlivých kláves lze tvořit různá komba, která vám pomohou v likvidaci protivníků. Ovšem nečekejte žádné zázraky, roboti jsou dost neohrabaní, takže tomu odpovídají i jejich bojové schopnosti. Další pomůckou v boji jsou již zmíněné bonusy, které se místy povalují na zemi. Pomoci si tak můžete třeba sesláním řízených raket, elektrickým výbojem a podobně. Co mě ale dost zklamalo, je naprostá absence nějakých závěrečných fatalit nebo jiných efektivních způsobů zakončení boje. Škoda, co se dá dělat, takhle se musíte spokojit pouze s nápisem “You Win!” a pohledem na svého robota vznášejícího se ve vzduchu, což pocit z vítězství nijak zvlášť neumocňuje. další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů Jednoduchá otázka, na kterou je bohužel jednouchá odpověď a ta zní: špatně. Použitý engine sice není vysloveně nejhorší a podporuje některé vlastnosti DirectX9, ale se současnou špičkou se rovnat nemůže ani omylem i kvůli podivným animacím pohybu. Hardwarová náročnost je, řekl bych, průměrná, protože na mém Athlonu 1800+ s 512 MB RAM a GeForce FX 5600 jela hra v rozlišení 1024x768 s plnými detaily naprosto plynule. Dalším kamenem úrazu je ovládání, které je na bojovku hrozně pomalé. Design jednotlivých arén by také uspěl možná před několika lety, ale dnes nemá šanci, protože je takový nijaký, vůbec ničím vás neoslní a nezaujme. Trochu na úrovni je tak snad jen hudba, která však svou rychlostí dost odporuje pomalému tempu hry. Celkově hra začne po několika minutách neuvěřitelně nudit, protože boje jsou pořád stejné, arény se také často opakují a příběh je v podstatě nulový. Ve hře zkrátka není nic, co by vás motivovalo k dalšímu hraní a není prakticky ničím zábavná. Autoři plánovali, že hlavní síla OMFB bude v hraní přes internet, osobně ale pochybuji, že k nějakému masovému rozšíření dojde. Pokud se podíváte na oficiální stránky OMFB, zjistíte, jak žalostně malá je komunita hráčů kolem tohoto titulu, a navíc většina se zajímá spíše o problémy ohledně lagování online hraní nebo instalací patchů. Ty opravují všelijaké drobnosti a za posledních pár týdnů jich stačilo vyjít už šest, což dost vypovídá o celkové úrovni hry. Stáhněte si: Patch, Trailery... Související články: Novinky |
ABE | |
autorovi je 20 let, studuje obor aplikovaná informatika na univerzitě v Hradci Králové, specializuje se na akční hry, RPG a strategie (všechny články autora) |