One Must Fall: Battlegrounds - recenze
4/10
zdroj: tisková zpráva

One Must Fall: Battlegrounds - recenze

18. 1. 2004 0:00 | Recenze | autor: Redakce Games.cz |

Mortal Kombat, Tekken nebo Virtua Fighter jsou názvy, pod kterými si asi každý představí dnes už legendární bojovky. Jak si ve srovnání s nimi vedou roboti s lidskou posádkou, kteří mezi sebou zápasí ve 3D arénách?

Autor: ABE
Publikováno: 18.ledna 2004
První česká recenze této hry zdroj: tisková zpráva Verze hry: finální/anglická
Doba recenzování: 1,5 týdne


Zvětšit zdroj: tisková zpráva Mortal Kombat, Street Fighter, Tekken, Virtua Fighter... Názvy, pod kterými si asi každý představí dnes už legendární bojovky. Málokdo si však asi vzpomene na One Must Fall 2097, hru z roku 1994, ve které necákaly proudy krve, protože v ní proti sobě nebojovali lidé, nýbrž roboti. Ve své době byla poměrně oblíbená, a tak se její zašlou slávu nyní pokouší obnovit vývojáři Diversions Entertainment s pokračováním nazvaným One Must Fall: Battlegrounds (dále jen OMFB). Má po mnoha letech odkladů vydání ještě nějakou šanci na úspěch?

 Přechod do třetího rozměru
Původní koncept One Must Fall zůstal zachován. Ve hře mezi sebou v arénách nebojují lidé, ale roboti, které však lidé pilotují. Pro hráče z toho vyplývá obzvlášť to, že z robotů nestříká krev, jsou mírně řečeno trochu neohrabaní a také poměrně oškliví. Novinkou je kompletní předělání do 3D, bez něhož by asi OMFB nemohlo vedle konkurenčních akčních her pro PC uspět. I když to na druhou stranu v tomto specifickém žánru není úplně nezbytné, stačí vzpomenout na některé kvalitní 2D bojovky pro konzole nebo automaty.

Po spuštění hry vás uvítá docela pěkné menu, které se vám ale asi ihned znechutí. Nejspíš kvůli efektivnosti se totiž vždy aktuální obrazovka menu napřed “zavře” a teprve potom se objeví ta následující. Nejen, že to až nechutně zpomaluje průchod jednotlivými položkami, ale také to působí dost odpuzujícím dojmem. Nicméně menu není hlavní náplní hry, takže pojďme dál.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

 Volba správného bojovníka
Ačkoliv je OMFB zaměřen hlavně na multiplayer až v 16 lidech, lze hrát samozřejmě i v singleplayeru, který nabízí celkem tři turnaje. Pro nováčky je zde přítomen dokonce trénink, ale vzhledem k velké jednoduchosti ovládání můžete rovnou začít hrát turnaj. Na jeho začátku si lze nastavit účinnost krytů, chování diváků a hlavně rychlost hry. Tu doporučuji zvýšit minimálně o jeden stupeň, protože při základním nastavení se hra podobá spíše tahové strategii než bojovce.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Posledním krokem je výběr pilota a samotného robota. Když přeskočím skoro až odporný vzhled většiny pilotů, tak je důležité vybrat si takového, jehož vlastnosti nejvíce odpovídají vašim potřebám. Každý pilot (je jich několik desítek, ale ne všichni jsou dostupní na začátku hry) má jinou sílu, výdrž, pohyblivost a přesnost, proto je třeba vybírat pečlivě. Nakonec zbývá zvolit si robota, ve kterém se budete účastnit bojů. Celkem lze vybírat z 8 různých strojů, které se liší nejen vzhledem (opět poměrně ošklivým), ale také svými speciálními vlastnostmi. Například Jaguar vyniká svojí rychlostí, Pyros dokáže po svých protivnících chrlit oheň a podobně.

 Nebezpečné arény
Nyní máme hotovo vše potřebné a můžeme se v aréně postavit protivníkům, kterých může být i několik najednou. Jak jsem se již zmínil, jsou arény kompletně 3D a narozdíl od robotů a jejich pilotů jsou i docela hezké na pohled. Své síly tak změříte třeba v poušti, na ledovci, ve vesmírné stanici nebo ohnivé aréně, kde občas prolétávají firebally. Arény většinou nejsou kruhové, ale jsou poměrně rozlehlé a výškově členité. Při boji si musíte dávat pozor jednak na své protivníky a na to, abyste nevypadli ven z arény, ale také na všelijaké nástrahy, které souvisí s daným místem (již zmíněné firebally, vystřelovací bodáky, atd.).

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva

Podle toho, jak si v boji vedete, reagují diváci. Po sérii podařených úderů vás odmění bouřlivým pokřikem, ale jakmile se budete střetu s nepřítelem vyhýbat, dostane se vám nejprve znechuceného bučení a pískání, a poté na vás diváci klidně i zaútočí, čímž vám uberou část energie. Tu si lze dobíjet útočením na protivníky nebo sbíráním bonusů, které se povalují okolo, ale o nich až níže.

 Ovládání robota
Zvětšit zdroj: tisková zpráva Samotné ovládání robota probíhá pouze pomocí klávesnice, ale citelně zde chybí tlačítko pro rychlé otočení se čelem k soupeři. Vystačit si tak musíte se čtyřmi klávesami pro pohyb a stejným počtem tlačítek pro boj (obě ruce a nohy). Dále je k dispozici skákání a shýbnutí se, což znamená krytí se. Robot umí také běhat, čehož dosáhnete rychlým stisknutím klávesy pro pohyb dopředu dvakrát za sebou. Kombinováním jednotlivých kláves lze tvořit různá komba, která vám pomohou v likvidaci protivníků. Ovšem nečekejte žádné zázraky, roboti jsou dost neohrabaní, takže tomu odpovídají i jejich bojové schopnosti.

Další pomůckou v boji jsou již zmíněné bonusy, které se místy povalují na zemi. Pomoci si tak můžete třeba sesláním řízených raket, elektrickým výbojem a podobně. Co mě ale dost zklamalo, je naprostá absence nějakých závěrečných fatalit nebo jiných efektivních způsobů zakončení boje. Škoda, co se dá dělat, takhle se musíte spokojit pouze s nápisem “You Win!” a pohledem na svého robota vznášejícího se ve vzduchu, což pocit z vítězství nijak zvlášť neumocňuje.

Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva Obrázek zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry najdete v sekci screenshotů

 Jak se to tedy hraje?
Jednoduchá otázka, na kterou je bohužel jednouchá odpověď a ta zní: špatně. Použitý engine sice není vysloveně nejhorší a podporuje některé vlastnosti DirectX9, ale se současnou špičkou se rovnat nemůže ani omylem i kvůli podivným animacím pohybu. Hardwarová náročnost je, řekl bych, průměrná, protože na mém Athlonu 1800+ s 512 MB RAM a GeForce FX 5600 jela hra v rozlišení 1024x768 s plnými detaily naprosto plynule.

Dalším kamenem úrazu je ovládání, které je na bojovku hrozně pomalé. Design jednotlivých arén by také uspěl možná před několika lety, ale dnes nemá šanci, protože je takový nijaký, vůbec ničím vás neoslní a nezaujme. Trochu na úrovni je tak snad jen hudba, která však svou rychlostí dost odporuje pomalému tempu hry. Celkově hra začne po několika minutách neuvěřitelně nudit, protože boje jsou pořád stejné, arény se také často opakují a příběh je v podstatě nulový. Ve hře zkrátka není nic, co by vás motivovalo k dalšímu hraní a není prakticky ničím zábavná.

Zvětšit zdroj: tisková zpráva Autoři plánovali, že hlavní síla OMFB bude v hraní přes internet, osobně ale pochybuji, že k nějakému masovému rozšíření dojde. Pokud se podíváte na oficiální stránky OMFB, zjistíte, jak žalostně malá je komunita hráčů kolem tohoto titulu, a navíc většina se zajímá spíše o problémy ohledně lagování online hraní nebo instalací patchů. Ty opravují všelijaké drobnosti a za posledních pár týdnů jich stačilo vyjít už šest, což dost vypovídá o celkové úrovni hry.

Stáhněte si: Patch, Trailery...

Související články: Novinky

ABE
autorovi je 20 let, studuje obor aplikovaná informatika na univerzitě v Hradci Králové, specializuje se na akční hry, RPG a strategie (všechny články autora)


 
 
ABE

Verdikt:

Jestliže máte rádi kvalitní bojovky, dejte raději od této hry ruce pryč a vraťte se k nějaké osvědčené klasice nebo si kupte nějakou stokrát zábavnější hru tohoto žánru pro konzole.

Nejnovější články