| Autor: Jiří Sládek Publikováno: 4.dubna 2006 | Verze hry: finální/anglická/PC Doba recenzování: skoro 2 týdny |
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek Už se ale určitě těšíte, až opustíte zatuchlé podzemí a podíváte se na denní světlo. Tak, otevřeme poslední dveře a... a je to paráda. Hned první dojem – pokud hru nehrajete na úplně nejnižší detaily – je úchvatný. Stojíte na břehu jezírka, na jedné straně se rozkládají kopce a lesy kam až oko dohlédne, na straně druhé vidíte zdi nedalekého města. A kousek před vámi nějaké ruiny! Nemrkneme se tam? Kolem zříceninky se poflakují nějaká podivná individua, vypadá to na bandity. Náš meč s nimi udělá krátký proces a můžeme se jít podívat do jejich úkrytu. Opět skvěle navržený, ale nikterak rozsáhlý či nepřehledný dungeon, umožní trochu si pocvičit preferovaný styl boje a z majetku tlupy banditů si trochu vylepšit vybavení. Pak se vrátíme na čerstvý vzduch a vydáme se do nejbližšího města. Buď pěkně po svých nebo zrychleným cestováním pomocí mapy světa... 
zdroj:
tisková zpráva
•Cestování Trajdání po herním světě je vyřešeno vážně dobře. Samozřejmě si můžete každý metr čtvereční proběhat pěkně po svých, případně využít služeb čtyřnohého oře (který není nijak extrémně drahý a vyděláte si na něj docela brzy). Abyste nemuseli probíhat stále stejné cesty při návratu na již navštívená místa, můžete použít i instantní cestování pomocí hlavní mapy. Na ní se totiž můžete přenést do všech důležitých lokací, které v ní jsou zaznamenány. Zprvu jsou to „jen“ hlavní města říše, ale postupem času do ní přibudou desítky dungeonů, zřícenin, magických oltářů, vesniček a usedlostí. Někdy vám zajímavé místo do mapy někdo zakreslí (ovšem pak ho musíte stejně alespoň jednou navštívit pěšky, aby se vám aktivovalo pro rychlé cestování) a spoustu jich určitě sami objevíte při toulkách rozlehlou krajinou. Objevování zajímavých lokací je usnadněno i zobrazováním ikon na kompasu, což je sice trochu nelogické, ale hraní prospěšné. Kromě užitečné mapy okolí i mapy celého světa (který však zase není tak moc rozlehlý - pozn.ed.) máte k dispozici i dobře organizovaný deník, který je navíc propojený s mapou a waypointem na kompasu. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
•Úchvatné exteriéry Když už mluvíme o procházkách volnou krajinou... exteriéry jsou zkrátka perfektní. A neplatí to jen co se technického zpracování týče. Výborný je opět – stejně jako v případě dungeonů – hlavně celkový návrh krajiny. Představte si věrohodnost krajiny jako v Gothicu II, rozlehlost a otevřenost jak v Morrowindu, smíchejte to, znásobte dvěma a máte zhruba Oblivion. Ne, ono se to vlastně nedá slovy popsat, tohle prostě musíte vidět a zažít. Všechno působí autenticky, ať už jdete po kupecké cestě, scházíte mírným kopcem k řece nebo šplháte po zalesněných kopcích, připadáte si úžasně. Všude je samozřejmě spousta rostlin a trávy, keřů, stromků, kamínků, kapradí, poletující motýli, pobíhající srnky... Ale čas od času také agresivní vlk, vychytralý lapka nebo zlomyslný imp. Nemyslete si ale, že budete na každém kroku bojovat, to opravdu ne. 
zdroj:
tisková zpráva
Autoři se evidentně snažili, abyste si připadali opravdu jako v hlavní roli nějakého skutečného fantasy příběhu (slovní spojení „skutečný fantasy příběh“ – to je ale blbost, co? Ale vy víte, jak to myslíme :) A je přeci nesmysl, abyste si na krátké cestě z jedné vesnice do druhé smočili svoji sekeru sedmatřicetkrát v krvi nepřátel. TES IV prostě není o rubanici se stovkami nepřátel, ale o objevování světa a plnění úkolů. Na druhou stranu akčněji založeným hráčům mohou připadat dálavy Cyrodiilu trochu prázdné. Já osobně jsem s tím ale problém neměl.•Města, hrady, vesnice... Kde mi ovšem smutno z nedostatku živých tvorů bylo dost, jsou města. Je opravdu do očí bijící, když na největším náměstí hlavního města říše potkáte čtyři lidi, přičemž dva jsou členové místní stráže. A po setmění zajdete do krčmy jen proto, abyste v ní narazili na tři individua... To vážně dost zamrzí a třeba právě v hlavním městě kvůli tomu dostanete na můj vkus relativně málo questů od „obyčejných lidí“ (i když celkově je ve hře úkolů habaděj). Sakryš, kde jinde než v centru celé říše s mnoha krámky, domy a hostinci byste měli potkat mraky lidí a nabídnout jim své služby? 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Na nějakém fóru jsem četl celkem trefný názor, že města vypadají jak po morové ráně, a musím bohužel souhlasit. A je to o to horší že jsou opět skvěle designována (ano, už jste to asi pochopili, takže vám to nebudeme dále tajit – prostě celá hra je skvěle navržena) i graficky dobře vyvedena. A navíc, měst a vesnic je po celé říši roztroušeno opravdu požehnaně. Každé sídlo má specifickou architekturu (no dobře, úplně každé ne, ale minimálně důležitější města se od sebe navzájem docela dost liší), specifickou historii a specifické problémy. • ...a podzemní kobky Ještě více než měst a vesnic je po krajině roztroušeno různých svatyň, zřícenin, opuštěných dolů, zapomenutých hrobek... prostě a jednoduše podzemních interiérů, dungeonů. Většina z těchto lokací čeká na vaše prozkoumání, aniž by vás do nich někdo – ať už v rámci hlavního příběhu či nepovinných úkolů – poslal. Je až obdivuhodné, kolik práce si autoři dali s desítkami lokací, do kterých mnoho hráčů asi ani nikdy nenahlédne. 
zdroj:
tisková zpráva
Dungeony jsou logicky poskládané, rozhodně se nejedná o žádná rozsáhlá bludiště, ale o reálně vypadající prostory. Najdete v nich samozřejmě pár zlořádů, ale opět – žádné megalomanské vybíjení stovek nestvůr se nekoná, tohle prostě není série Might and Magic. Zabijete pár goblinů, dostanete se do brlohu jejich šamana, pošlete ho na věčnost a prohrábnete se jeho poklady. Nebo jdete do jeskyně, ve které by vám čarodějové měli pomoci s výrobou magické hole... ale najdete tam skupinu nekromantů, se kterou se musíte vypořádat, a pak vše nahlásit na kouzelnické univerzitě. V kobkách ovšem nečíhají jen nepřátelé, ale také pasti. Ty jsou pěkně udělané a je na vás jako na hráči, abyste si s nimi poradili – žádný skill Detect/Remove traps totiž ve hře není. Ovšem budete-li pozorní, vystačíte si i bez něj. Nenápadný provázek přes cestu, stopy krve na jedné z dlaždic v hale nebo snadno přehlédnutelné otvory ve zdi – to jsou indicie, které vám pomohou přežít. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• NPC Obyvatel sice není tolik, kolik bychom si k opravdu živé atmosféře přáli, ale zase jsou poměrně personifikovaní. Vzhledem k tomu, kolik editor obličeje nabízí možností (to si můžete vyzkoušet i při tvorbě vlastního avatara), tak neudiví, jak moc se od sebe jednotlivé charaktery liší. Autoři se předem hodně holedbali tím, že do hry implementují jedinečný model chování, který zajistí, že se NPC nebudou chovat podle skriptů, ale budou si sami shánět potravu a podobně. No, nedá se to samozřejmě říci na sto procent, ale příliš příkladů autonomního chování jsem ve hře neodhalil a občas dokonce AI i trochu hapruje. Ve výsledku to v podstatě funguje „jen“ tak, že – stejně dobře jako v Gothic II – mají postavy svůj režim. Třeba obchodník v noci spí, ráno vstane a sejde do svého přízemního obchůdku, a večer jde na pár korbelů do hospody. Pokud cestou někoho potká, dá se s ním do řeči, což je docela fajn. 
zdroj:
tisková zpráva
Postavy se chovají docela inteligentně ve vztahu k vám, což znamená, že pokud se budete třeba poflakovat po jejich obchodě, budou se pohybovat tak, aby vás měli na očích. A pokud před jejich zraky něco ukradnete nebo se třeba budete snažit vypáčit zámek u dveří do zamčeného sklepa, ztropí poplach a co nevidět si pro vás přijde neoblomný pán v brnění s emblémem městské stráže. Pak vám zbývá zaplatit pokutu, jít si posedět do lochu a nebo se s vojákem pustit do křížku. Což má ovšem za následek zvýšení vaší hledanosti a autority po vás půjdou ještě víc...• Rozhovory S mnoha postavami určitě prohodíte pár slov. Na výběr budete mít vždy několik témat, ale nutno podotknout, že výběr je o dost chudší než v Morrowindu. Není to vůbec na škodu, jelikož to značně usnadňuje orientaci. Většiny běžných civilistů se můžete zeptat na město, ve kterém žijí, a „rumors“, tedy zajímavé klepy. Odpovědi na otázky ovšem nejsou příliš pestré a třeba zrovna na otázku na drby leckdy obdržíte v celém městě jen pět nebo šest různých odpovědí, což není mnoho. Důležitých osob se obvykle lze zeptat i na další věci. Klíčovou roli při sdílnosti postav hraje jejich náklonnost k vašemu hrdinovi. Tu můžete zvyšovat pomocí speciální mezihry, ve které zkoušíte na dané NPC zapůsobit. Hříčka je to docela zábavná, i když při sedmdesátemdevátém pokusu už trochu repetitivní. Doporučujeme nepodceňovat ani rozhovory s obyčejnými lidmi, protože jejich klevety vás občas zavedou k nějakému zajímavému questu. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
• Příběh a vedlejší úkoly Když už jsme u questů, povězme si o nich něco více. Čekají na vás pochopitelně úkoly povinné i vedlejší, do kterých vás sice nikdo nenutí, ale jejichž splnění vám poskytne neocenitelný trénink a přinese cinkající zlaťáky či kvalitní vybavení. Ústřední linie se točí kolem poměrně nemilé skutečnosti. Síly Oblivionu – démonického světa nikoliv nepodobného našim představám o pekle – totiž pronikají do Cyrodiilu a jak už to tak bývá, vy jste jediný, kdo jim v tom může zabránit. Nechceme vás o příběh ochudit, ale snad můžeme prozradit, že budete ochraňovat posledního císařského dědice, hledat ukradený amulet a vyvádět různé jiné skopičiny. A abyste se nenechali ukolébat pohádkovou krajinou Cyrodiilu, vězte, že nahlédnete i do temného, ohnivého a vůbec bezútěšného „druhého světa“, tedy Oblivionu. Vlastně, nahlédnete je slabé slovo – řádně si ho prošpacírujete a mnoho jeho obyvatel pošlete na (ne)zasloužený odpočinek. 
zdroj:
tisková zpráva
Hlavní příběhová linie je dost zajímavá, nicméně jak už to u her plných volnosti bývá, nejsou klíčové questy až tak dechberoucí, jako třeba v případě špičkových lineárních titulů. Pozornost hráče je totiž rozmělněna mezi desítky vedlejších úkolů. Tuto skutečnost nelze hodnotit ani negativně, ani pozitivně – jde prostě o to, jestli dáváte větší přednost rozlehlému a nalinkovaným dějem nespoutanému světu, a nebo máte raději strhující a pohlcující příběh, který nedává příliš prostoru k vlastnímu plánování dalšího postupu. Ať tak nebo onak, pravda je taková, že nepovinné úkoly jsou bohaté a rozmanité. Samozřejmě, že vás čekají klasiky typu nalezení artefaktu v zapomenuté jeskyni, poslíčkovské úkoly či souboje v aréně. Ale mnohým questům nechybí originalita – budete řešit krádež obrazu, zavítáte do snového světa vzniklého experimentem jistého mága a můžete se stát i štvanou kořistí ve zvrácené smrtící hře. Úkoly obvykle mají několik fází a leckdy se během jejich plnění dočkáte mnoha překvapení. A platí to jak pro questy, které dostanete na ulici, tak pro ty, které vám zadají třeba představení gild, ve kterých se angažujete. • Společenstva, gildy, cechy Profesních a zájmových uskupení jsme si dosyta užili už v minulém díle série TES a autoři tento příjemný prvek přenesli i do Oblivionu. Bez větších problémů lze vstoupit do gildy kouzelníků a cechu bojovníků. Pro přijetí nového člena nemají tyto spolky žádné zvláštní podmínky, i když jako jejich člen musíte dodržovat určitá pravidla - třeba nesmíte nic ukrást svým kumpánům (nebo se alespoň nesmíte nechat chytit). Plněním specifických úkolů pak postupujete v žebříčku hodností a můžete využívat různé výhody. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Kromě těchto oficiálních gild se můžete pokusit dostat i do tajnějších spolků; například Čepele jsou tajnou organizací chránící impérium, Temné bratrstvo je cechem vrahů a povaha Zlodějské gildy asi nepotřebuje vysvětlení. Vstup do těchto skupin už je o něco obtížnější. Nejen, že není snadné dostat se k člověku, který zajišťuje nábor, ale třeba při vstupu do Zlodějské gildy musíte splnit úkol, který sice spočívá v poměrně snadném ukradení deníku z domu jistého měšťana, ale musíte to zvládnout dříve než další dva uchazeči o členství v cechu. • Vývoj postavy Asi tušíte, že RPG vývoj postavy je jedním z hnacích motorů vašeho snažení. Model z Morrowindu zůstal do značné míry zachován, třeba i v tom, že si postavu tvoříte nikoliv vyplňováním nějakých bodů, ale v rámci úvodních momentů herního příběhu (nepočítám-li tvorbu vizuální podoby, která na vás číhá ještě před samotným započetím hry). Klíčem k dalšímu vylepšování hrdiny pak je časté používání jednotlivých dovedností. Je jasné, že bojovně naladěná postava bude častěji používat zbraňové dovednosti či blokování úderu, kouzelník jednotlivé školy magie a zloděj zase plížení a otevírání zámků. 
zdroj:
tisková zpráva
Se zlepšováním hlavních skillů – tedy těch, které se přímo vážou ke zvolenému povolání – je spojen postup na vyšší úroveň. Levelování přináší nárůst hitpointů, magických bodů a výdrže, a také se zvýšením hlavních atributů podle výběru hráče. Skilly se dají zlepšovat také studiem učitelů či přečtením speciálních knih. Důležité je i rozšiřování repertoáru kouzel; v každém městě je obvykle hned několik lektorů, kteří jsou ochotni se za příslušný peníz rozdělit o svou znalost zaklínadel. • Zbraně, svitky, lektvary Vedle rozvoje schopností si samozřejmě budete vylepšovat i svoji výstroj, výzbroj a inventář vůbec. Předmětů je v Oblivionu opravdu nepřeberné množství. Různé typy brnění, zbraní a štítů jsou samozřejmostí, některé z nich disponují zajímavými magickými vlastnostmi. Ovšem autoři si podle mého názoru správně řekli: „Všeho s mírou“. A to znamená, že nebudete měnit každou minutu magický meč s bonusem +19 za magickou sekeru s bonusem +20 - tak to tady nefunguje. Magické předměty jsou zde celkem vzácné, a leckdy v sobě kromě bonusů skrývají i postihy. Navíc některé magické zbraně se vypotřebovávají (například v případě, kdy s každým zásahem potěší nepřátele třeba ohnivým zraněním) a je třeba je doplňovat u specializovaných čarodějů, případně vlastními silami. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
Kromě výzbroje se dobrodruh neobjede ani bez pochodní, svitků, paklíčů, nářadí na opravu vybavení či flakónků. Můžete sebrat a koupit i spoustu předmětů denní potřeby, klenotů nebo třeba alchymistické vybavení. S pomocí toho je zručný alchymista schopen vyrobit užitečné lektvary – stačí mít potřebné suroviny a ingredience. Těch je opravdu spousta, od volně rostoucích bylin přes ogří zuby až po roh jednorožce. 
zdroj:
tisková zpráva
• Řežby a kouzlení I když jsme již naznačili, že Oblivion není o masových bojích, samozřejmě se potyčkám nevyhnete. Vše probíhá v reálném čase a záleží tak nejen na vybavení a schopnostech vaší virtuální postavy, ale i na reakcích hráče. Nemá smysl debatovat o tom, jaký systém bojů je pro RPG nejvhodnější, pravda je ovšem taková, že vzhledem k hardwarové náročnosti musíte mít buď sakra nabušenou mašinu nebo stažené detaily, abyste si bitky vychutnali úplně plynule. A pokud je plynulé mít nebudete, stanou se větší řežby tak nepřehledné, že v nich celkem snadno sejmete svého parťáka nebo třeba koně, který jinak slouží k cestování. Boje jsou sice zábavné, ale z praktického hlediska rozhodně ne ideální. To ostatně platí i o používání kouzel v boji – nejprve si ho musíte vybrat příslušnou klávesou (na klávesové zkratky lze ovšem přiřadit i různé zbraně) a pak ještě seslat další klávesou. Nejhorší je, že na obrazovce není žádná lišta, na které byste měli kouzla seřazena – prostě si musíte pamatovat, že třeba na „4“ máte paralýzu, na „5“ ohnivé kouzlo a na „6“ léčení. A to je škoda, protože kouzlící postavy mohou mít k dispozici opravdu nepřeberný repertoár zaklínadel. Zamrzí i to, že některé klávesové zkratky nelze přenastavit. Po získání přístupu do magické univerzity – tzn. po splnění úkolů pro všechny magické gildy – si můžete vytvářet i vlastní kouzla. Tenhle prvek byl i v Morrowindu, ale i tak potěší. K bojům snad ještě dodejme, že tvrdost některých nepřátel je adaptibilní na sílu vaší postavy. I tak ale platí, že třeba na ogreho zpočátku vůbec nemáte šanci a naopak třeba obyčejného vlka v pozdějších fázích hry sejmete jednou ranou. 
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
zdroj:
tisková zpráva
15 obrázků jsme přidali do sekce screenshotů, další hi-res jsou případně zde• Zpracování a HW nároky Technické zpracování jsme již několikrát zlehka nakousli. Ano, je to opravdu tak, hra působí hodně věrohodně. Pokud na to máte železo, vychutnáte si pěkné textury, nádherně vymodelovanou krajinu včetně keříků, stromů a animované trávy. Popravdě řečeno, hra při high-end nastavení opravdu vypadá jako na marketingových screenshotech – a přitom v době jejich vypuštění do médií dvě třetiny hráčů pochybovala o tom, že pocházejí ze hry a ne z nějakého grafického programu. To ale není všechno. Postavy se tváří podle toho, jak jsou vám nakloněny. Zabití nepřátelé nepadají k zemi jak prkno, ale minimálně částečně je tu použit rag-doll efekt. Všechny dialogy jsou namluvené... A co dodat negativního? Třeba ústupky provedené kvůli Xbox360 verzi (info) nebo fakt, že se jednotlivé lokace během hraní dost často nahrávají. A co je ještě horší a pro mnohé hráče (nepočítaje Andreje Anastasova, který si jen kvůli této hře koupil nejmodernější grafickou kartu za 15 tisíc - pozn.ed.:) bohužel zásadní překážkou k zakoupení hry: Oblivion je opravdu dost hardwarově náročný. Doporučená sestava 3 GHz, 1 GB RAM a grafárna řady ATI X800 či GeForce 6800 vám hraní na nejvyšší detaily a efekty rozhodně neumožní, to si nenamlouvejte. Na mém testovacím stroji, který doporučenou sestavu i drobet překračuje (3,6 GHz, 1 GB RAM, GeForce 6800) běhá hra slušně v rozlišení 1280x1024 a na vyšší, ale nikoliv plné detaily. Na které grafické kartě běhá hra dle benchmarků nejrychleji, se dozvíte z dnešního novinkového článku (oficiální HW požadavky jsou jinak zde a optimalizované ovladače od NVIDIA zase zde). 
zdroj:
tisková zpráva
Určitě záleží i na „čistotě“ systému (ano, v téhle oblasti díky svému bordelářství příliš čisté svědomí nemám) a na případných zásazích do .ini souboru. Řada lidí včetně mě se jinak setkává s tím, že jim hra pravidelně (při soubojích nebo nahrávání lokace) padá, proti čemuž prý pomůže jen kompletní reinstalace Windows - má to údajně co dočinění s nainstalovanými videokodeky a dalšími věcmi v operačním systému.• N-Á-Ř-E-Z Blížíme se ke konci a na rovinu si přiznejme, že o titulu, jako je Oblivion, bychom se mohli rozepsat ještě třikrát tolik. Tahle hra prostě nabízí tak neuvěřitelné množství možností a volnosti, že ani recenze, ani manuál, ani třeba návod nemůže všechny obsáhnout. Kromě všeho, co tu již bylo řečeno, můžete také svištět na jednorožci, nakazit se nemocí, stát se upírem, číst mraky knih (z nichž některé vám zvýší nějaký skill nebo odhalí neznámou lokaci), koupit si hned několik domů, pobíhat jen tak po krajině a sbírat byliny... Ne, to prostě nelze popsat a obsáhnout v jednom článku. Nejlépe uděláte, pokud si tento klenot sami koupíte a vyzkoušíte. Pokud jste jen trochu RPG pozitivní, budete se skvěle (a dlouho) bavit. Jen nezapomeňte, že hardwarová náročnost je poměrně vysoká.
Stáhněte si: Trailery, Videa, Editační nástroje, Cheaty... Související články: První pohled, Shrnutí dojmů, Preview, Novinky, Vše o Morrowind |
| Jiří Sládek | |
| autorovi je 27 let a pracuje v papírovém herním magazínu GameStar, hry jsou jeho prací i koníčkem, zvláště pak RPG, strategie, taktické hry a vesmírné obchodní simulátory (divná kombinace, že? :-) |
