Válečný žánr je už vyčerpaný a najít originální nápady pro zábavnou hratelnost je poměrně těžký úkol. Jak z tohoto hlediska obstála válka v Pacifiku? To zjistíte z první české recenze nového dílu ze série Medal of Honor.

Autor: Frix
Publikováno: 11.listopadu 2004

zdroj: tisková zpráva Verze hry: finální/prodávaná
Doba recenzování: 6 dnů

Medal of Honor: Allied Assault před třemi lety zásadně změnil tvář válečných akčních her. zdroj: tisková zpráva Intenzivní akce, dusná atmosféra a hlavně jednoduchý průchod skriptovanými misemi - to je recept, na kterém se přiživuje dodnes většina stříleček. Potíž je v tom, že pro fungování je třeba toto schéma dotáhnout k dokonalosti a vyhnout se hluchým místům, jinak zbude hráči pouhá simulace střelnice, bez života a hlavně bez zábavy. Války jsou totiž ve hrách už vcelku vyčerpaným tématem - druhá světová má svá nejlepší léta za sebou a Vietnam sice poskytl vývojářům novou půdu, jakoby ale hry z tohoto částečně tabuizovaného prostředí nesly prokletí nepříliš dobré hratelnosti. Pacifik je v tomto směru prakticky nedotčeným koutem, zvláště potom na PC. Po nepříliš úchvatném konzolovém Rising Sun se od Pacific Assaultu hodně čekalo, jelikož druhý propadák by série MoH už přežila jenom stěží.

•Vítejte v Pacifiku!
Po špatně optimalizovaném zářijovém demu (dojmy) se objevily černé předpovědi, ale plná hra je přeci jen naštěstí něco trochu jiného. Electronic Arts jsou známí kvalitní produkcí svých her a Pacific Assault (dále už jen PA) rozhodně není výjimkou. THX zvuk, netradiční animované menu, jež představuje základní tábor a ukazuje odpočívající vojáky, momentky z boje v sépiových barvách během loadingu – to vše dovede hráče příjemně naladit na začátek hry. Převtělíte se do role Tommy Conklina, který spolu s dalšími absolvuje výsadek na atol Tarawa. Válka s Japonskem je v plném proudu, píše se rok 1943 a intenzita boje mile připomíná Vojína Ryana. Během chvíle je však Tommy zraněn a začíná blouznit…

Jako ještě několikrát, v tomto momentě PA nehraje s člověkem férově. Bez jakékoliv indikace se prostě nejde vyhnout omráčení a strávil jsem dobrou hodinku zkoušením všeho možného, než jsem otráveně od hry odešel a po návratu jsem překvapeně spatřil, že se děj přesunul o několik let zpět, do výcvikového tábora. Tutoriál bohužel nejde přeskočit a trvá na můj vkus zbytečně dlouhou dobu. Určitě nejsem sám, kdo ví, jak ve hře střílet ze zbraně, házet granáty nebo podlézt překážku. Nutnost strávit „nutným tréninkem“ poměrně dlouhou dobu může někoho rychle odradit.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
TIP: kliknutím na velkou verzi screenshotu se dostanete na následující obrázek

Když se po bolestném začátku znovu přesuneme, vše hned vypadá lépe. Filmový úvod na Pearl Harboru sice nepokrytě vykrádá shodný segment z Rising Sun, ale střílení bombardérů protileteckým dělem je rozhodně fajn zábava. Následuje průběh potápějící se lodí, zachraňování raněných a třeba prosekání se zaraženými dveřmi. Vývojáři si jsou zjevně vědomi, že první dojem je zatraceně důležitý a bohužel po skvělém začátku se věci začnou kazit.

• Prokletá džungle
Po většinu hry se mise odehrávají v prostředí džungle, ať už jde o atol Makin, Guadalcanal nebo obecné prostředí „tam někde“ (pár misí skutečně není místopisně jakkoliv uvedeno). Už mnohokrát jsem uvažoval nad tím, proč se vývojáři zuby nehty drží džungle jako nového herního hitu. Ano, lze vytvořit nádherná prostředí a v PA se skutečně podařilo napodobit zarostlé kouty nádherným způsobem, nicméně hratelnost nevyhnutelně trpí.

zdroj: tisková zpráva Mise jsou rozděleny na menší úseky, především kvůli systému léčení, o kterém si povíme za chvíli. Během každého kusu je cíl prakticky stejný s různými obměnami ve slovním zadání – projít koridorem v džungli, vybít náhle se objevující nepřátele a zničit danou artilerii/muniční sklad/radiovou věž. Samozřejmou variací je pak hlídání získaných postů. Jedná se o další designérskou chybu, kterou autoři příliš nedomysleli. Útočné mise jsou alespoň chvílemi opravdu adrenalinové a boj ubíhá dobrým tempem, ale v momentě, kdy je hráč nucen pouze odstřelovat nabíhající vlny Japonců a zoufat si nad nemohoucností vlastních zbraní, něco není v pořádku.

Podobný problém představují noční mise. Sice se jimi obohacuje různorodost prostředí, ale nepřátelé jednoduše v džungli nejsou vidět! Vidět je stěží na cestu, natožpak na nepřátele, kteří zcela splývají s prostředím – nějakou záhadou vás však oni vidí dobře a tak brzy zemřete. A znovu. A zase… PA je hra, která neodpouští chyby a zaváhání, což bych normálně vítal, ale někdy je to hodně zoufalé. Pokud boj plyne v pohodě a nezabíjí vás zrovna neviditelný nepřítel, atmosféra je výborná a hratelnost zrovna tak. Ale příliš často zde musí hráč zemřít naprosto zbytečně kvůli nedomyšleným částem hry.

• Zbraně na blízko, na dálku... na nic
Jednou z nich je nevyváženost zbraní. Už dlouho se mi nestalo, že bych doslova nesnášel zbraně v akční hře, ovšem v PA jsem měl přesně tento pocit. Jsou slabé, nepřesné a nabíjí se neskutečně dlouho. Objeví se jistě argumenty, že jde o realistický prvek, ten se ovšem v tomto případě neslučuje s hratelností.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Obzvláště frustrující jsou chvíle, kdy se nepřátelé vydají na banzai útok s bajonetem nebo katanou (nosí je oficíři). Je to zajímavá novinka a hlavně dovede hráči napumpovat adrenalin do krve pod tlakem, ale v momentě nabíjení se zbraň nedá zároveň použít k úderu nablízko. Proč, ptám se? Opravdu hlavnímu hrdinovi záleží na nabité zbrani tolik, že není schopen tuto činnost odložit a raději praštit hlavní nepřátele, jenž do něj seká bajonetem? Spíše tu byl někdo z autorů příliš líný, než aby se chyby všiml při testování a umožnil přerušit animací přebíjení.

• Jak vykouzlit nepřítele snadno a rychle
zdroj: tisková zpráva Tempo hry se zbytečně zpomaluje a obrovský potenciál jde často vniveč. Největší chybou PA je styl, kterým se nepřátelé objevují na scéně. Nerozumím logice, která stále nutí vývojáře používat podobné podvody na hráče, ale v 90% hry se nepřátelé na svém místě objeví teprve po projití místem, které aktivuje skript. Na tom v zásadě není nic špatného, proč vykreslovat zbytečné polygony, ale ony aktivační body jsou umístěny skutečně zle. Vběhnete do vesnice, kde není ani noha a vydáte se do jedné z chatrčí. V momentě projití dveřmi se objeví VŠUDE kolem desítky nadržených Japonců s Arisakami a nastává peklo. Neférové peklo.

Kdyby se tenhle frustrující problém neobjevoval ve hře tak často, mohlo být výsledné hodnocení o mnoho vyšší. Narušuje se tím plynulost hraní a nejsem jistě sám, koho otráví, když jde naprosto prázdným zákopem a zčistajasna se před ním vykouzlí pár vojáků. Vrcholem zoufalství je krátké opakování nenáviděné mise Snipertown z MOHAA. Je naštěstí dost krátká, ale otrávit dovede bezpečně. Snipeři jsou schovaní na stromech a neobjeví se dřív, než mají na hráče jasný dostřel.

Jak jste již nejspíš vytušili, kampaň je v PA celkem dost obtížná a umírá se často. Pokud člověka nezabijí běžní nepřátelé, může to být nalétávající stíhačka nebo i skriptovaný výbuch, kterému nejde uniknout. Naštěstí je možné ukládat pozici zcela volně (narozdíl od Men of Valor), ale stejně se vyplatí snažit se přežít co možná nejdéle. Nahrávání je totiž hodně dlouhé, slyšel jsem i o dobách kolem jedné minuty. Osobně jsem většinou musel počkat zhruba 15 vteřin, nahrávání se však při své četnosti stává dost nudnou záležitostí.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
• Oživující mezihry
Vedle běžných misí se v PA samozřejmě vyskytují obligátní mezihry, jako již zmiňované sestřelování letadel námořním dělem. To se opakuje ještě několikrát, druhým nejčastějším jevem je potom kosení stád nepřátel stacionárním kulometem. Podobně jako v datadisku Call of Duty se hráč dostane i k ovládání kulometu v letadle a následně dokonce přímo do kokpitu. Opět musím hru pokárat, protože neposkytne sebemenší instrukce, kterak stroj ovládat, nicméně po chvíli zkoušení se dá dostat pod kontrolu. Obecně jsou tyto štěky zábavnou změnou.

Celkově zabere dohrání kampaně zhruba 10 hodin, doba se však může protáhnout v závislosti na četnosti umírání až na dvojnásobek. Ačkoliv to vypadá, že si zatím především stěžuji, PA je v jádru celkem kvalitní hra. Důrazně doporučuji hrát na nejnižší obtížnosti, při které je možné přežít i více než pár desítek vteřin, akce je pak velmi intenzivní a zábavná.

• Změny v systému léčení
zdroj: tisková zpráva Zajímavou novinkou a změnou proti normálu je v PA systém léčení. Klasické lékárničky jsou tvrdě nedostatkové zboží, za celou hru je spočítáte na prstech obou rukou a objevují se jen v těch nejdrsnějších momentech. Při běžném hraní je třeba spoléhat se na medika, který dovede v každé úrovni několikrát poskytnout vyléčení zpět na maximální hodnotu zdraví. Počet léčení se odvíjí od zvolené obtížnosti - například ve zcela nehratelném „realistic“ jde medik zavolat dvakrát, na medium čtyřikrát.

Těžko uvěřit, že s pomocí pár centimetrů gázy a jedné injekce jdou dělat podobné zázraky a nejde tak o nic realističtější pojetí, než klasické sbírání lékárniček za pochodu. Podstatná je ale změna taktiky, protože ne vždy jde medik včas přivolat a hlavně není výhodné nechat se léčit, dokud ještě zbývá aspoň pár hitpointů. Každé léčení je tak celkem napínavou záležitostí, zvláště když obraz začíná pomalu tmavnout, zvuk se tlumí a nejde ovládat směr pohledu. Jestliže medik zrovna léčí někoho jiného nebo je atakován nepřítelem, následuje smrt.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Pokud Tommy padne mezi bandou nepřátel, nepomůže už ani medik a naopak se objeví Japonec s puškou v ruce. Poslední zvuk, který hráč matně uslyší, je zarytí bajonetu do masa. Kdyby v PA bylo i reálné množství krve (objevuje se jen v podobě miniaturních cákanců těsně po zásahu), mohlo jít o skutečně drsné zobrazení válečného dění.

Nic ale není bez chyby a u PA to platí dvojnásob. Chvílemi se tak hráč může setkat s groteskní situací, například když nad umírajícím hrdinou stojí jednak kolega, jednak nepřítel. Kolega v pohodě střílí po komsi v dáli, zatímco nepřítel v klidu nemohoucího dodělá. Stejně tak se objevují i opačné situace, kdy jsou nepřátelé zcela zaměstnání někým jiným a ignorují medika, který přímo pod hlavněmi jejich pušek léčí raněné.

• Kvalitní umělá inteligence (nejen) u nepřátel
zdroj: tisková zpráva Nakousl jsem přítomnost kolegů a upřímně řečeno, představovali pro mě během hraní PA jednu z nejpozitivnějších věcí. Díky kvalitnímu příběhu si po chvíli zvyknete na jména spolubojovníků a různé brífinky, debaty apod. působí opravdu uvěřitelně. Během hraní se jim dá v určitých chvílích omezeným způsobem velet, nečekejte ale více než příkazy typu „vpřed“ nebo „kryjte mě“. Většinou ale nepotřebují parťáci nijak popohánět a sami jednají celkem rozumně. Nikdo z týmu kromě Tommyho nemůže zemřít, jen se válí na zemi tak dlouho, dokud mu nepřijde pomoci medik (pokud máte na jazyku otázku, medik se dovede vyléčit sám).

Nejdůležitější ovšem je, že tým dovede skutečně samostatně bojovat a nefunguje pouze jako sterilní okrasa. Umělá inteligence je podobná u nepřátel i kolegů a rozhodně by mnoho částí hry nešlo přejít bez pomoci týmu. Najdou se samozřejmě podivné situace, kdy dovede nepřítel obejít neaktivního vojáka, ale vysoce převažují kladné momenty. Zdaleka nejvíce jsem byl ohromen jednou obrannou misí, při které je na hráči, aby pomocí stacionárního kulometu odrážel vlny nepřátel. Celkové trvání je něco přes 2 minuty a párkrát jsem již na onom místě neuspěl, s povzdechem jsem tedy pustil quickload a šel jsem si opatřit do kuchyně něco na zub. Po návratu jsem si zděšeně uvědomil, že úkol je splněn a tým na mě čeká, abych se k nim připojil na dalším postupu. Jistě, byl jsem lehce zraněn, ale podobný zázrak jsem během hraní snad nikdy předtím nezažil.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Nepřátelská AI je dobrá, vojáci jsou hodně pohybliví a útočí organizovaně. Snad jen až příliš často jsem měl dojem, že jejich hlavní schopností je splynout s pozadím, zatímco mě bylo vidět vždy a za všech okolností. Jde o další neférový krok, který může leckoho otrávit – za vysokou, neprostupnou houštinou prostě není možné spatřit ani ň, ale nepřítel ví pokaždé, kde se nacházíte.

• Obligátní multiplayer
Samozřejmě nechybí multiplayer, který vedle deathmatche a týmové variace představuje nový mód s názvem Invader. Stylem hry se podobá populárnímu Enemy Territory, kdy proti sobě bojují vojáci osy a spojenců plněním různých úkolů. Na výběr je několik tříd, které se liší odolností, zbraněmi atd.

zdroj: tisková zpráva Osobně mi nepřišel multiplayer v PA nikterak výjimečný, síťový kód je poměrně špatný a většina serverů trpí vysokou ping odezvou. Uvidíme, zda se situace zlepší časem, každopádně Invader má potenciál a především odpadá z rovnice problém s nepřáteli zjevujícími se odnikud. Celkem 8 map je hezkých na pohled, ale autoři trochu nedomysleli jejich velkou rozlehlost. Pokud se sejde méně než zhruba dvě desítky lidí, spíše než střelbě se hráči věnují hledání jeden druhého.

• Hvězdné zpracování za každou cenu
Po grafické stránce je PA skutečně výtečná hra. Nový engine obzvláště vyniká v džungli, která je chvílemi tak nádherná a realistická, že dá hráči zapomenout na problémy s hratelností a linearitou. Speciální efekty nezůstávají pozadu, ať už jde o roztřesený obraz po výbuchu granátu nebo úžasnou mimiku postav. Fyzikální model je realistický a narozdíl od mnoha jiných her nepůsobí přehnaně, tělo sice po zásahu brokovnicí zblízka kus odletí, ale nekonají se trapné momenty se zdánlivě gravitaci popírajícími barely apod. Těla ke všemu plavou po vodě a třeba bažiny po boji někdy působí dost morbidně.

Bohužel, všechno má svojí cenu a je takřka nemožné hrát PA na opravdu nejvyšším nastavení. Pixel Shadery 2.0 už sice nejsou žádnou novinkou, pro plynulé hraní je však bezpodmínečně nutné je vypnout (způsobují nesnesitelné lagování myši) a raději zvolit starší verzi PS 1.1. Na mém systému s Athlon XP 2800+, 1 GB RAM a GeForce 5900XT bylo hraní plynulé s vyššími než středními detaily, nic lepšího se nedalo reálně použít. Podle reakcí komunity situaci nepomáhají ani grafické karty poslední generace.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
zdroj: tisková zpráva 15 dalších vytípaných obrázků z hraní jsme přidali do sekce screenshotů

Hudba od dvorního skladatele série, Michaela Giacchina, je tradičně perfektní a skvěle dobarvuje atmosféru. Zvukům taktéž nejde nic vytknout, tedy až na drobný úlet v dabingu. Týmoví kolegové během boje až příliš často pronášejí pochvalné poznámky k ostatním při zabitém nepříteli, nebo jen vypouští z úst zbytečné poznámky typu „Řítí se na nás!“. Úsměvné mi přišlo i zabarvení jižanských dialektů, tedy aspoň zpočátku. Když člověk po stopadesáté slyší na konci věty obligátní „y’all“, dovedete to pocuchat nervy.

• Obtížné rozhodování
Nový Medal of Honor je kontroverzní hra každým coulem. Nádherně vypadá a kvalitou produkce silně konkuruje hollywoodským filmům. Na druhou stranu je hratelnost neustále sabotována řadou větších nebo menších chyb, mezi kterými dominuje zastaralý a hloupý systém objevování se nepřátel.

zdroj: tisková zpráva Kdyby byly mise více variabilní, hráč měl možnost postupovat jinak než jasně nalinkovanou cestičkou, odpadly by potíže s podvádějící umělou inteligencí a zmizela by řada podružných chyb, byl by PA skutečně skvělou hrou. Takhle jednoduše nedosahuje kvality, která by zaručila zábavu pro každého. Kdybych nemusel na hru psát recenzi, mnohokrát bych ji kvůli frustrujícím pasážím dávno odinstaloval v zájmu vlastního klidu. Myslím, že není třeba dodávat cokoliv dalšího.

Stáhněte si: Dema, Videa, Trailery, Cheaty...

Související články: Dojmy z dema & preview (9/2004), Novinky, Vše o sérii Medal of Honor

Frix
autorovi je 18 let, píše pro Tiscali Games & Level a dlouhodobě žije ve Finsku, kde studuje helsinskou Open University of Economics; hraje akce všeho druhu, trpí úchylkou pro stealth žánr, GTA a Warrena Spectora (všechny články autora)