Dodnes se slzou v oku vzpomínám, jak jsem se v jednom z prvních dílů Mechwarrioru plazil s ustřelenou nohou tři čtvrtě hodiny do cíle mise. Vrcholem mch šílenství pak byl Steel Battalion, ke kterému se prodával celý speciální kokpit jako ovladač, a pokud byl váš mech ve hře zničen a vy jste se nekatapultovali, smazaly se vám všechny uložené pozice. Pak ovšem nastoupily nové konzole a roboti měli najednou utrum (uvidíme, jak dopadne nedávno oznámený nový Steel Battalion Heavy Armor pro X360 a Kinect).
15 let tradice v prde..
Front Mission patří k jedné z nejstarších konzolových mech sérií a obří monstra se zde nazývají Wanzers (z německého "Wanderpanzer" - chodící tank). První díl Front Mission spatřil světlo světa už v roce 1995 pro SNES a celá série pak úspěšně pokračovala na PSX a PS2, pro kterou vyšel v roce 2005 i doposud poslední pátý díl. Po pěti letech a poprvé na next-gen platformy teď přišlo pokračování. Mnohé se ovšem za těch pět let změnilo.
Původní Front Mission hry totiž byly tahové strategie, zatímco Evolved je 3rd person střílečka. Další a poměrně zásadní změnou je, že podobně jako mnohé japonské vývojáře i Square Enix postihla tvůrčí krize. Vývoj na next-gen platformy dává firmě zabrat víc, než by si přála, a má pocit, že japonské hry nejsou pro západní hráče dost cool.
A tak byl vývoj svěřen americkým tvůrcům z Double Helix Games, pohrobkům kdysi slavného Shiny Entertainment a autorům rychlokvašených propadáků jako G.I.Joe nebo Matrix: Path of Neo. Po rozehrání hry musím smutně konstatovat, že přechod od strategie k 3rd person akci i výměna vývojáře jsou pro Front Mission sérii změny k horšímu.
Zničili nám výtah, parchanti!
Front Mission Evolved se odehrává padesát let po pátém díle, což nám může být zcela buřt, jelikož pátý díl na Západě nikdy nevyšel. Příběh se točí okolo Dylana, mladého inženýra, který pracuje na prototypech nových Wanzerů, vyvíjených jeho tatíkem.
Jednoho krásného dne, když Dylan zrovna testuje novou mašinu, zaútočí na New York neznámí roboti a sestřelí obří orbitální výtah (neboli trubku, co vede do vesmíru), který kdosi inteligentně vystavěl uprostřed města, a navíc vyhodí do luftu výzkumák, kde maká Dylanův fotřík.
Dylan nabude dojmu, že papánek leží v podobě protlaku pod hromadou suti, a tak se s prototypem vydá na cestu pomsty. Vojáci, kteří na něj na této cestě narazí, ho vezmou mezi sebe a rozhodnou se civila nasadit do těch nejdrsnějších misí. To zní naprosto neuvěřitelně. Debilně.
Podle titulků usuzuji, že na příběhu se podíleli i lidé ze Square Enix, nicméně i tak to je naprostá tragédie. Přestože se někdo snažil vypotit klasický japonský galimatiáš, kde jsou všichni bratři, sestry a tety, naprosto to nefunguje. Dylan vypadá jako mix Tin Tina s Hurvínkem a ostatní charaktery za ním nezaostávají ani o chlup - prakticky každá postava vypadá jako hollywoodský béčkový frykulín, přičemž padouši jsou okérovaní dredaři v nátělnících. Kde jsou ty časy zajímavých a složitých japonských charakterů...
zdroj:
tisková zpráva
Renesance lens fláry
Po grafické stránce je jedinou obdivuhodnou věcí renderovaný úvodní filmeček. Zbytek je zoufalství. Zřejmě každý si při spojení obří roboti + New York + next-gen konzole / moderní PC, představí mecha, který se skřípotem šlape po ulici, drtí pod nohama desítky aut a prochází skrze zdi - prostě a jednoduše epické scény. Místo toho jsme dostali leda tak epický fail.
New York vypadá jako shluk kostek lega rozházených po prostoru. Ulice jsou naprosto prázdné, a pokud náhodou narazíte na opuštěný automobil, je to neforemná škatule jak z první generace her na PlayStation. Největším grafickým efektem je nehorázně oldschoolová lens flára (chtěné odrazy objektivu na snímku), použitá kýčovitě v každé druhé animaci. Design robotů je bídný, místo vychytaných modelů z předchozích dílů tady máme krabicoidní příšernosti s lebkami, což je jen další ze zoufale dětinských pokusů být cool za každou cenu.
Když zabrousíte na youtube a kouknete na videa z předchozích dílů, zjistíte, že i Front Mission 4 na PS2 vypadá líp. Ne proto, že by měl více polygonů, ale proto, že grafiku měli na svědomí talentovaní lidé s vkusem.
zdroj:
tisková zpráva
Simulátor krasobruslení
Od mechařské hry by jeden očekával, že mu zprostředkuje autentický pocit z ovládání těžkotonážní válečné mašiny, kterou si bude moci vytunit dle vlastního vkusu a ověsit širokou škálou zbraní. Front Mission Evolved místo toho nabízí střílečku z pohledu třetí osoby, kde se jakýkoli pocit z velikosti a hmotnosti robotů naprosto nedostavuje.
Částečně kvůli mizerné grafice, částečně díky mizernému ovládání (na PC je podivně cukavé) a animacím, ale hlavně kvůli prostředí, kde se prostě nenachází nic, podle čeho byste získali představu, jak je váš Wanzer velký. Můžete s ním pomalu chodit, poněkud rychleji krasobruslit, skákat a nějakou dobu i létat. K tomu disponujete ještě systémem EDGE, který vás na pár okamžiků naboostuje.
Běžná scéna ze hry vypadá asi tak, že si to bruslíte strašnou rychlostí koridorem, u kterého teprve po bližším prozkoumání zjistíte, že to mají být domy, občas narazíte díky podivné kameře a citlivosti myši do zdi, načež se na scéně objeví několik nepřátelských robotů a začnou to do vás zběsile sypat. Vy zaměříte rakety a pošlete do nich dvě dávky, které to všechno vyřeší. Zbytek dorazíte ručně. Tvrdší roboti vydrží cca tři rány.
Občas nastoupí bosák, který dá trochu víc práce a budete muset použít i EDGE. U robo her bývá zvykem, že se na robotech dají poškozovat jednotlivé části. Vám i nepřátelům se tak může stát, že jim zničíte zbraně, poškodíte nohy, ustřelíte ruce a tak podobně. Tady sice něco podobného taky existuje, nicméně nějak jsem nezpozoroval, že by se to někdy projevilo v praxi.
zdroj:
tisková zpráva
Na funkci to nemá vliv
Kapitola sama pro sebe je pak menu a systém tunění wanzerů. Na menu pracovalo pět lidí. Vypadá jako z roku 1980 a systém ladění robota je tak debilní, že například v tutoriálu, který vysvětluje, jak systém používat, ho použít nejde. Jediné, co stojí za zmínku, je AI nepřátel, kteří jsou někdy až neobvykle aktivní, schovávají se za budovy, objíždějí vás a vůbec zkoušejí všelijaké fígle.
V některých misích musíte opustit svého Wanzera a vydat se do útoku pěškobusem. Ani tady vás nečeká nic převratného, jen grafika je v interiérech o fous lepší. Zcela trapné je pak respawnování nepřátel, kteří se občas zjevují opravdu odnikud. Další arkádovou zhovadilostí jsou v porovnání s prostředím obří lékárničky a krabice s náboji, přes které stačí přejet, abyste je sebrali a ještě navíc se po chvilce respawnují. Jejich sbírání je bohužel při soubojích s bossy často jediná účinná strategie.
zdroj:
tisková zpráva
Gears of Front Mission
Mám pocit, že cílem autorů bylo vytvořit něco jako Gears of War, jenom strčit hrdiny do trochu masivnějšího pancéřování a udělat to co nejrychleji. Problém je, že na rozdíl od Gears of War nemá Front Mission Evolved ani dobrou grafiku, ani animace, ani ovládání, ani nic jiného. Je to naprosto zoufalá rychlokvaška bez čehokoli originálního. Přiznám se, že by mě velmi zajímalo, která manažerská hlava přišla s nápadem vzít složitou strategickou hru a vytvořit z ní debilní akční slátaninu a koho si představovala jako cílovou skupinu.
Fanoušci původní série musí být nepříčetní vzteky a v budoucnu budou předstírat, že tato hra neexistuje. Fanoušci Gears of War nemají o nějakém Front Mission ani tucha, takže „známé“ jméno je rozhodně nenavnadí a budou dál hrát dobré střílečky, což Front Mission Evolved rozhodně není. Japonci, kteří dříve tvořili hlavní cílovku Front Mission, pak o něco podobného stát nebudou určitě.
Ostatně, podobné imbecilní pokusy už tu byly mnohokrát a vždy naprosto fatálně selhaly. Stačí se podívat na nebetyčnou hrůzu jménem Fallout: Brotherhood of Steel, což byl heretický pokus krachujících šílenců z Interplaye vzít slavné hardcore RPG a vytřískat z něj nějaké prachy tím, že se z něj udělá akční zhovadilost na konzole. „Kupodivu“ to dopadlo katastrofálně. Dnes si na tuhle hru nevzpomene snad ani její producent, zoufalec Chuck Cuevas.
