Musím přiznat, že jsem od pokračování mé (kdysi) oblíbené hry čekala trochu víc. Cossacks 2 rozhodně nejsou špatní, i onen odklon od zdlouhavého budování je v taktické RTS spíše přínosem. Cossacks 2 však budí dojem, že jeho autoři trochu nevěděli, co vlastně chtějí. A tak do hry naskládali vše, co je právě v kurzu. Po vzoru Total War (a možná v přesvědčení, že tak zavaří konkurenční Imperial Glory) přidali tahovou nadstavbu, která je v tomto případě však jen velmi slabým spojovníkem jednotlivých misí. Diplomatická složka se omezuje na nezbytné minimum vyhlašování války a uzavírání spojenectví a budování zahrnuje jednu jedinou možnost - posílit obranu území. Když si vzpomenu na nedávno prožité tři týdny nad mapou Evropy v Imperial Glory a neustálou chuť objevovat, co vše mi může hra v tahovém módu nabídnout, napadá mě jediná myšlenka – narychlo obstaraná slátanina od velmi chudého příbuzného. Pravda, tady je jednou z několika stránek hry.

zdroj: tisková zpráva Příběhový režim poskytuje naopak vcelku zábavnou exkurzi do napoleonských válek a samotná taktická složka hry dokonce i několik možností, které jí dávají právo nazývat se lehce originální a velmi chytlavou. Problém je, že ono posunování obdélníky (případně jinou geometrickou vymyšleností) vojáčků, dlouhé nabíjení před salvou a určování, která řada kdy má vystřelit, je to jediné, co hru odlišuje od hromady dalších RTS. A nezachrání to ani sebevražední sapéři, kteří nedbaje velké pravděpodobnosti ustřelení vlastních hlav podminovávají nepřátelské budovy. Zkrátka Kozáci napodruhé přinesli jen velmi málo prvků na to, aby stáli za dlouhodobou pozornost i někomu jinému než zarytým fanouškům RTS nebo nadšeným Napoleonhistorikům.