Žánr detektivek je asi tím nejpádnějším důvodem, proč adventury stále existují. Co může hráče upoutat více, než stará dobrá historka o rituálních vraždách, vyšetřování a skupině podezřelých?

Autor: Lichtenberg
Publikováno: 24.července 2008

Verze hry: prodávaná/evropská/PC
Doba recenzování: 1 týden

zdroj: tisková zpráva
Žánr detektivek je asi tím nejpádnějším důvodem, proč adventury stále existují. Ač proti němu můžete mít jakékoli výhrady, knižní příběh dokáže na monitory převést stále nejlépe. A co může hráče upoutat více, než stará dobrá historka o vraždě, vyšetřování a podezřelých? Nic. Možná toto si uvědomili polští vývojáři Detalion, kteří po několika béčkových adventurách ze snových světů (Schizm: Mysterious Journey, Sentinel) přišli teď i na západoevropský trh s detektivkou Art of Murder. Dokáže se příběh mladé policejní vyšetřovatelky vyrovnat žánrově velmi podobnému Still Life?

• Je libo rituální vraždy?
Do výšin skvostného Still Life tato malá adventura nemíří. Spíše jen skromně vypráví příběh, který originality příliš nepobral a na kterém si smlsnou hlavně fandové žánru. Policistka Nicole Bennet je agentkou FBI. Je hezká, mladá, v kapse má hrst rozumu a sluší jí uniforma. Má cholerického šéfa a kamarádí se s postarší milou sekretářkou. A řeší zapeklitý případ, samozřejmě. Ve městě totiž řádí vrah, který na svých obětech projevuje rituální sklony a Nicole v tom okamžitě ucítí pach sériových vražd. A tak začíná známé procházení míst činů, mluvení se svědky a další, nejméně stopadesát let okoukané věci.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

A budu muset být zlý hned zpočátku. Kvůli příběhu si Art of Murder pořizovat nevyplatí. Nevězí v něm ani jeden moment, který by vás přesvědčil o opaku. Ne tedy, že by byl děj tak nepatřičně špatný, je jen zkrátka tak průměrný, že si jej za celou dobu hraní ani nevšimnete. Rituální vraždy? Půjdeme se podívat do muzea, jestli jim nechybí nějaké exempláře. Že chybí? Možná je vrah někde zapomněl na místě činu. Nulová invence. Skoro bych se ani nezdráhal říci, že už jsem tuto historku někde viděl, četl nebo hrál. A už tehdy se mi moc nelíbila.

Od lineárnosti a neoriginality příběhu se odvíjí i dialogy. Ty tady postrádají vtip a nadhled – dvě veledůležité věci, díky nimž se při jejich procházení nemáte nikdy nudit. Každá postava, se kterou mluvíte, vám jen řekne předem nalinkovanou věc a nesnaží se ji podat tak, aby vás bavila. Možnosti odpovědí, nebo aspoň si vybrání tématu hovoru jsou zde zcela vynechané. Škoda.

• Máme přece praxi
Scénář je špatný. Snaží se sice připodobnit současné vlně akčně pojatých detektivních seriálů, ale schází mu především silné vedlejší postavy. Vaším parťákem je třeba jakýsi tajemný Nick, o kterém se celou dobu v postatě jen mluví a jeho role je nicotná. Stejně jako neobyčejně průhledná postava šéfa a další nevyužité charaktery. Hráči potom připadá, že je na celém světě pouze Nicole.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Zaujalo mě rovněž, jak moc se snaží hra hráči pomoci, aby se s problémem nezaobíral moc dlouho a přišel na něj během několika sekund. Například lokace, kterou v daný okamžik můžete navštívit, je vždy ojedinělá. Když odjedete s kanceláře FBI třeba do muzea, nemůžete se vrátit dříve, než vám hra potvrdí – ano, tady máte již vše splněné. Stejně tak jako mapa New Yorku, která vám naskočí pokaždé, když nasednete do vozu. Na ní je totiž vždy aktivní jen jedna možná navštívitelná adresa.

Podobně je to i u předmětů. Ty můžete do svého inventáře sebrat, až když vám to hra povolí. Předtím kolem nich poskakujete jako kolem horké kaše, ale i kdybyste si je chtěli mermomocí vzít, Nicole vám to prostě zamítne. K nápovědě slouží i pomocné tlačítko lupy v pravém dolním rohu, které vám zobrazí veškeré akční předměty v lokaci.

• Kapky logiky
Kdyby měla recenze končit na tomto místě, asi by si polští Detalion odnesli nízké číslo. My se ale z negativní půle recenze dostáváme pomalu do půlky pozitivnější. Tím prvním, co si vyslouží mé pohlazení po vlasech, je nerušící a vlastně docela pokročile provedený systém hádanek a rébusů. Nejde tedy o žádné revolučně pojaté technické řešení, ale o přítomnost snadno uvěřitelných problémů, které musí Nicole řešit a také jejich následné logické luštění. Těžko se vybírá něco konkrétního – při hraní adventury se vám spíše zaryje do mysli hlavolam, který je úplně odloučený od okolního dění. V Art of Murder je ale vše výjimečně v pořádku. Nicole musí dodržovat policejní kodex, čili jedná opatrně a v rukavičkách. Hratelnost se navíc trochu pozmění v druhé fázi hry, kdy se s hrdinkou přesuneme do Peru, kde se její policejní uhlazenost změní v akční chladnokrevnost. A tato fáze jde autorům snad ještě lépe, než ta detektivní.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Nicole je hrdinka ze současnosti a tak jí v jejím arsenálu nesmí chybět mobilní telefon s pamětí, foťák a samozřejmě různí správci dat. Tu a tam musíte něco vyfotit, zkusit zavolat parťákovi nebo podezřelému, a když kape hodně do bot, budete muset spolu s ní zmáknout i nějakou ryze formální práci. Například vytisknutí denního hlášení. A tyto kombinace jsou v rámci hraní docela příjemné a přibližují hráči ten známý pocit, že je i on na chvíli policejním vyšetřovatelem. Škoda jen, že se do této profese nemůže zabořit i díky lepšímu příběhu.

Pochvaly se dočká i relativně dobře zpracovaná technická část enginu. Nemluvím teď o zmiňované svázanosti v jedné lokaci, ale o dobrém ovládání samotné Nicole. Vlastně jsem ani nestačil potvrdit, že Art of Murder je naprosto klasická point&click adventura, kde vidíme hlavního hrdinu na obrazovce před sebou. A onen hrdina zde umí běhat, dojde tam, kam chcete, aby došel, a nikde se zbytečně nezdržuje. Je to sice zdánlivě prkotina, ale i to se dá v konkurenci horších adventur považovat za klad.

• Z Peru až do Ameriky
Grafika poslední zakaboněné dny nějak zvlášť nerozzařuje, ale nedá se jí upřít někdy velmi zajímavý styl a kvalita pozadí. Vše ve hře je stereotypně statické, ale obrázky okolo jsou občas nakresleny vážně velmi pěkně (interiér muzea, perská krajina) a skoro bych litoval toho, že nejvyšší rozlišení ve hře je dnes již slabých 1024x768. Sekundovat dobrému grafickému ztvárnění se snaží i videa, ale jejich rozlišení a vůbec kvalita za propracovaností lokací velmi zaostává. Jejich četnost si ale zaslouží pochvalu. Jakákoliv snaha o oživení se cení.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry v galerii

Jedna moucha ale na povedené grafice přeci jen sedí. Vedlejší postavy se vůbec nepohybují, což může člověka občas mást. Hned v úvodu hry (než jsem si na to zvyknul) mi řekl vrátný v muzeu, že mi půjde odemknout jednu ze skříněk ve vedlejší místnosti. Místo toho, aby vstal a přešel ke skříni, stál dále za svým stolkem a koukal. Teprve po pár minutách mi došlo, že už je skříň otevřená. Asi telepaticky...

Občas mě až překvapila kvalita zvuků. Nejde snad tak ani o dabing (ten je mimochodem namluven taky parádně), ale hlavně o velmi dobrou hudbu, která šedivé uličky města i slunné pláně v Jižní Americe oživuje velmi příjemně. Škoda jen, že většina ostatního v této adventurce spadá do vod průměru.

Související články: Novinka

Lichtenberg
autorovi je 17 let, studuje ekonomickou školu v Jindřichově Hradci a hraje závodně lední hokej, přispívá i do SCORE, z žánrů má nejraději adventury a hry se silným příběhem.