O planetu Polygon válčí klany inteligentních robotů, tzv. Mechmindů v pokračování ruské budgetové střílečky s RPG prvky.

Autor: Lichtenberg
Publikováno: 30.prosince 2007

Verze hry: finální/PC/anglická
Doba recenzování: 1 týden

zdroj: tisková zpráva
A.I.M je zkratkou Artifical Intelligence Machines, čili umělou inteligencí ovládaných robotů, neboli tzv. Mechmindů. Děj hry se odehrává ve světě plném kovových šroubků a vy hned na úvod přejímáte právě jednoho z těchto robotických kluzáků, nijak nelišícího se od stovek ostatních. Velkou roli v A.I.M. 2 mají klany, navozující lehce sci-fi gangsterskou atmosféru. V podstatě celá dějová linie se točí kolem toho, abyste si vytvořili svůj klan a obsadili s ním celou hrací plochu.

• Jsem Mechmind, kdo je víc?
Ve standardně kořeněném příběhu sháníte pro jakýsi „nadklan“ Reckonerů nejstarší zaniklé Mechmindy páté generace, které jsou v současné době nesmírně cenné. Pochopitelně ale takto důležité bohatství musí někdo střežit, a jelikož klanů se v poslední době objevilo poměrně dost, přeměnily se konflikty o získání starých Mechmindů v regulérní válku. Více než tuctový příběh mě lákalo obsazování strategických bodů na mapě a hlavně získávání většího prostoru pro svůj klan. Války mezi klany totiž nejsou vůbec banální.

A.I.M. 2 vás do světa vypustí dosti syrově. Do ruky dostanete malý kluzák s dvěma základními kulomety, bez jakéhokoli dalšího vybavení, jen s několika questy, díky nimž se naučíte pár základních dovedností.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva

Mechmindové jsou v podstatě základním kamenem celé hry. Mechmindy (neboli kluzáky či roboti – jak je libo) potkáváte na každém rohu a je jen na vás, zda na ně svojí hlavní zbraní zaútočíte, čímž vyvoláte malý souboj mezi vámi a robotem, kterého jste právě napadl. Pokud jej zabijete, což je při plném zdraví a s trochou cviku úkol celkem jednoduchý, vypadne z mrtvého Mechminda jeho „duše“ a pár maličkostí. Právě sbírání těchto „duší“ je tím nejdůležitějším, kvůli čemuž se budete vrhat do potyček.

Až tedy nasbíráte zmiňované množství duší, vyberete si jednu ze základen, které zatím nejsou obsazené žádným jiným klanem. Naverbujete do základny duše, jejichž počet závisí na velikosti objektu a ten se tím pádem stane vaším klanovou součástí. A takhle to chodí prakticky po celou hru.

• Questy a šmelina
Tvůrci ze Skyriver Studios se před vydáním dušovali, že by pro druhý díl rádi zvýšili hranici obchodování a neomezili tak hraní jen na situace zmíněné nahoře. Povedlo se to tak napůl, protože pokud byste se chtěli jakýmkoliv záležitostem s penězi vyhýbat, dařilo by se vám o poznání méně, ale hrou by se nakonec dalo prolézt taktéž. Obchodovat můžete buď venku (tzn. soukromě mezi jinými kluzáky) či na základnách, což je jev přeci jen častější.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Při vstupu do své či cizí základny vás přivítá hlavní tabulka, na níž můžete zjistit, zda není k mání nějaká vedlejší mise. Většinou jde o převoz nějaké z duší, zabití jiného kluzáku či jiné naprosto obyčejné věci, za něž dostanete drobný peněžní obnos. Čas od času se ale třeba setkáte s klasickým „Wanted“ stylem, kdy se vypisuje určitá, většinou docela mastná, odměna na některého z důležitějších Mechmindů. Těchto questů je docela dost, avšak originalitu byste v nich hledali marně. Jedná se o naprostou rutinu.

Rychlé prachy si ale můžete obstarat i šmelinařením, čili naprosto normálním obchodem. Prodávat můžete buď věcičky vypadlé ze zabitých kluzáků nebo ve stylu námořních strategií nakoupit některé součásti tuhle a prodat je jinde za výhodnější cenu. Popravdě řečeno jsem se tímto příliš nezaobíral, peněz bylo totiž stále dost, zvláště když jsem vlastnil fungující a obchodně činný klan. Každopádně nejvíce utrácet budete především za opravy vašeho kluzáku, upgrady zbraní či celých konstrukcí a získávání hesel pro vstupy do dalších sektorů.

• Žiju a bojuju
Váš kluzák rozhodně není žádnou nesmrtelnou plechovkou a pokud se na vás řítí v jeden okamžik více než dva protivníci, je nejlepší vzít do zaječích. Síla brnění a životnost vašeho stroje záleží tak nejen na vašem umění, ale i na nainstalovaných komponentech. V průběhu hraní můžete vylepšovat nejrůznější technické součástky či dokonce i přidat různé posilovače nebo vyměnit základní zbraň. Já osobně jsem spíše volil základnější komponenty, které sice nebyly tak účinné, ale stroj příliš nezatěžovaly a jízda s ním tedy byla velice rychlá. Tíha nákladu zde totiž velkou roli.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva
Samotné boje nemají speciální průběh. Nečekejte žádná komba či podobné vylomeniny, ale naprosto běžnou střílečku, kterou ozvláštňuje hlavně členitost prostředí a konstrukce protivníkova kluzáku. Bitvy se tím pádem téměř vždy liší a jelikož nabízejí přesně něco mezi souboji v letadlech a obyčejnou pozemní střílečkou, přišly mi zábavné.

Bojovat pak můžete i po boku některého z vašich bezejmenných klanových parťáků, jejichž umělé inteligence nejsou úplně marné, ačkoliv proti přesile jsou téměř bezbranní. Protivníci jsou počítačem řízeni rovněž celkem slušně, ale občas potkáte kluzák zaseklý za skálou či střílející do prázdna. Častým jevem rovněž je, že ostatní Mechmindy, které bojují mezi sebou, nechávají duše ležet na zemi a odjíždějí rovnou pryč. To mi přijde ve světě, kde je každá z těchto duší velice důležitá, příliš bijící do očí.

• Pololétání
Potěšilo mě, že se ruští autoři nezkomplikovali pohodově nastavené ovládání z prvního dílu. Toulat se tak po krajinách hry můžete naprosto klidně a bez nutnosti upravovat citlivost kamery v nastavení atd. Dosti používaným tlačítkem je překvapivě skok, který vás ve standardním „pololétání“ (kluzák nejede po zemi, ale také rozhodně neletí) kopne trochu vzhůru. Přehlednost se neztrácí ani při komplikovaných bitvách – když se vám nepřítel ztratí z dohledu, hra vás decentní šipkou upozorní, kde se vyskytuje.

zdroj: tisková zpráva zdroj: tisková zpráva Obrázek

zdroj: tisková zpráva
další obrázky z této hry v galerii

Dobrým společníkem je mapa sektoru, kde se právě nacházíte. Jednoduchými zkratkami si na ní můžete vyhledat všechna známá místa, důležité Mechmindy a pokud si na ní vytyčíte jakýkoliv záchytný bod, okamžitě se ukáže na kompasu v HUDu. Ten je vyveden složitě a kromě klasických ukazatelů zdraví a brnění přináší i informace o nejbližším kluzáku, minimapu a přehled nepřátelských Mechmindů v oblasti.

Varovat musím před velkou dávku stereotypu, kterou po nějaké době nezastaví ani změny sektorů. Přeci jen stále bušit do podobných nepřátelských kluzáků přestane po pár hodinách bavit a vzhledem k tomu, že na vás zrovna za každým rohem nečeká obří tuhý boss, nad kterým byste museli chvíli popřemýšlet, je nudící syndrom poměrně očekávaný. Za 299 korun má ale A.I.M. 2 stejně zábavy na rozdávání.

Na grafické efekty je hra dosti skoupá, ovšem v rámci podobných budgetovek bych ani více neočekával. Všechny tři sektory jsou zpracovány dost průměrně až podprůměrně, ačkoli hýří barvami a o válkou velmi poškozené Arktidě se dá mluvit i docela hlasitě. Poušť, hory a autory tolik vychvalované podzemí však nudí a nedává hráči příležitost, aby se s prostředím více ztotožnil. Může za to také fakt, že skály, lampy a další malé budovy jsou jen velmi málo interaktivní a působí tedy spíše jako barevná kulisa. Horší grafiku ovšem vyrovnávají příjemné hardwarové nároky (CPU 1.5 GHz, 256 MB RAM, 64 MB grafická karta). Testováno na mnohem lepší sestavě na plné detaily bez problémů.