Po zhruba půlhodině hraní mi konečně došlo, jakou hru mi Outriders nejvíce připomínají. Ne, není to Destiny, jak by si vývojáři asi hrozně moc přáli. Nejsou to ani Gears of War, na nichž studio People Can Fly také pracovalo. Tou hrou je RPG Bound by Flame.
Že nevíte, o čem je řeč? Kdo by se na vás mohl zlobit. Bound by Flame s Outriders nepojí vývojářské studio nebo žánr, ale spíš okolnosti. Obě jsou mezigeneračními tituly, u nichž next-gen verze nedokáže zakrýt technické a výtvarné limity vývojářů. Obě mají ošklivě vypadající gumové postavy a nekonečně generický svět. A obě také vycházejí v prvních měsících po launchi nových konzolí, do atmosféry obecného hladu po nových hrách, tentokrát ještě umocněné sérií odkladů kvůli koronavirové pandemii. Chtěl bych se mýlit ve svém odhadu, že obě budou také sdílet osud rychlého zapomnění, zážitky z rozsáhlé demoverze mi ale spíše dávají za pravdu.
Naděje umírá poslední
Přitom ještě nedávno jsem Outriders vyhlížel s relativními nadějemi (samozřejmě velmi umocněnými již zmíněným herním suchem), a dokonce je téměř zařadil do seznamu nejočekávanějších her letošního roku (ok, to bylo možná trochu moc). Autory je rozhodně třeba pochválit za to, že více než měsíc před vydáním poskytují potenciálním zájemcům hratelné demo o velmi slušném rozsahu, zároveň je z něj ale velmi patrné, že hře o pár let ujel vlak, a to jak po stránce technické, tak i po té hratelnostní.
Outriders začínají docela slibně a nabízejí příběh o kolonizaci neznámé planety, podivuhodnou bouři, která poskytuje zvláštní schopnosti, a hlavně hodně akce. První okamžiky na sluncem zalité travnaté planině nepostrádají atmosféru, i když postavy nemají mimiku a náklaďák, který kolem vás projede pár vteřin po startu, vypadá jako z umělé hmoty. Pohyb je plynulý, nahrávací časy na PlayStationu 5 extrémně rychlé, potud v pořádku.
Hned první rozhovorová animace vám ale ukáže, že mluvit v souvislosti s Outriders o AAA škatulce je zcela mimo. Z nějakého důvodu se totiž v rozhovorech hra přepne do zhruba polovičního snímkování, kamera se podivně trhá a postavám se pravidelně rozbíjí lip-sync. Hra předpokládá, že je první střílečkou, kterou jste kdy hráli, takže vás místo akce pošle napřed zpoza krytu kosit holografické panáky, což jednak není zábavné, jednak to ukazuje, že systém střílení není v této hře nijak zvlášť na výši.
Jak je důležité míti podporu DualSense
Mimochodem, dovolím si malou odbočku – Outriders na PlayStationu 5 nevyužívají možností ovladače DualSense, zapomeňte tedy na adaptivní triggery nebo haptickou odezvu. Relativně často teď na zmíněné konzoli hraju poslední Call of Duty a přechod k Outriders byl doslova šokující. „Starý“ vibrační řev gamepadu na mě působil nepatřičně (to se mi ale v současnosti děje i při hraní na Xboxu) a absencí odporu v triggerech jako by ovládání něco chybělo. Nevěřil bych, jak moc si na DualSense a jeho možnosti zvyknu a uznávám, že pro majitele jiných platforem tohle není žádný velký argument. Pro mě osobně jde ale o důkaz, že velkohubá prohlášení o zapojení dalších smyslů pro lepší zážitek z hraní rozhodně nebyla lživá.
Zpět k Outriders. Prolog naštěstí netrvá příliš dlouho a relativně brzy se dostanete k zásadní volbě jedné ze čtyř tříd postav. Můžete si vybrat Technomancera, Pyromancera, Trickstera nebo Devastatora, přičemž zásadní rozdíl je jednak ve stylu boje, jednak ve způsobu léčení. Mnou zvolený pán ohně tak získává zdraví zabíjením hořících nepřátel, tankovací Devastator se zase léčí zabíjením nepřátel nablízko.
zdroj: Square Enix
Outriders jsou looter shooterem ve stylu Destiny, hry, kde taktéž různí hrdinové využívají své pompézní speciální schopnosti. Nemohu samozřejmě předjímat, co Outriders nabídnou v pozdějších fázích, zatím mě ale těch několik dostupných skillů zvlášť nenadchlo. I tak cool představa, jako je ohnivá vlna, kterou můžete vrhnout vstříc nepřátelům, tady vůbec nepůsobí ničivě a epicky. Zatímco Bungie v Destiny předvedli doslova ultimátní ztvárnění konzolové střílečky a nadto dali hráčům do rukou zcela orgastické schopnosti (MILUJU svého Titána schopného metat žhnoucí kladiva), titul od People Can Fly proti tomu působí jako přehlídka bublavých pšouků.
Hra se sice profiluje jako střílečka s krycím systémem, ale mnohem lépe (a vlastně i efektivněji) se hraje jako frenetická akce, kdy pobíháte po bojišti a kropíte. Zkrátka, People Can Fly by měli zapomenout na Gears of War: Judgment a vzpomínat spíš na Painkillera nebo Bulletstorm. Abych nehanil, aspoň se hra neštítí zobrazení násilí, takže krev teče proudem a některé efekty, jako je dezintegrace těla až na kostru, potěší každého skrytého psychopata.
Akční pasáže jsou ovšem neustále přerušovány a za naprosto směšné považuji neustálé spouštění animací i v takových momentech, kdy má postava jen přeskočit nějakou malou překážku. Ve skutečnosti se pohybujete po relativně malých pospojovaných arénách a plynulost neustále něco nepříjemně narušuje.
Rok 2011 volal, chce svou hru zpátky
Prezentace příběhu brzy sklouzne do absolutního klišé, o něco lépe je na tom aspoň náplň vedlejších úkolů. Poláci mají také docela slušný smysl pro humor a v rámci národní hrdosti i v demu hned během úvodních minut zazní jadrné: „Kurwa!“ Osobně jsem zvědavý, zda tu bude příběhové pozadí jen na ozdobu, autoři se zaklínají tím, že navzdory konceptu kooperativní střílečky chtějí udržet pozornost i hráčů-samotářů a zdůrazňují, že Outriders nejsou live service titulem, nýbrž tradiční hrou, kterou lze dohrát do konce. Zatím to ale rozhodně nevypadá, že by se narativ mohl pyšnit jakoukoli invencí.
Docela zajímavým mechanismem je postupné odemykání vyšších úrovní obtížnosti (ne nepodobných například Diablu III), které vás následně odmění různými bonusy. Je to ovšem další ukázka jednoho zásadního problému: Jak jste možná mezi řádky už stačili objevit, největší slabina Outriders je zoufalá neoriginalita. Celá hra působí jako absolutně nezajímavá splácanina jinde viděných nápadů a hratelnosti, která svěže působila naposled v éře PlayStationu 3 a nezachraňuje to ani grafika na next-genu.
Samozřejmě se může stát, že Outriders vykvetou do krásy až v pozdější fázi, například bohatý strom dovedností demo ukazuje jen velmi okrajově. Možná pak dokonce budou jednotlivé třídy mít v partě svou důležitou roli, protože zatím to tak nevypadá a liší se jen ve způsobu zabíjení.
Tak trochu jsem si říkal, že mi Outriders ukrátí jarní sezónu, ale po vyzkoušení jsem upřímně spíš dostal chuť podívat se zpátky do Destiny 2. Demo je nicméně k dispozici na všech platformách a není časově omezeno, můžete ho sami vyzkoušet a třeba v něm nalézt zalíbení. Já už jen potřebuju nenápadně vycouvat z výroku, že bych si to klidně zrecenzoval.
