Nejlepší herní cameo aneb Když celebrity zavítají do jiného média
zdroj: tisková zpráva

Nejlepší herní cameo aneb Když celebrity zavítají do jiného média

1. 5. 2021 10:00 | Z redakce | autor: Redakce Games.cz |

Termín cameo se asi nejvíc spojuje se zesnulým komiksovým kreslířem Stanem Lee, který se v nějaké formě objevil prakticky v každém filmovém či televizním zpracování superhrdinských děl od Marvelu. Dnes už slavné osobnosti berou ve hrách i hlavní role – viz Keanu Reeves a Cyberpunk 2077, Norman Reedus v Death Stranding či Elliot Page v Beyond: Two Souls. V tomto článku se ale zaměříme na celebrity, které si v herních světech střihly jen drobné roličky a na hráče v nich spíš jen tak způsobně pomrkly. Tak schválně, trefili jsme i nějakého vašeho oblíbence?

Adam Homola: Carrie Fisher v Dishonored

Známé osobnosti jiných odvětví s hrami koketují od doby jejich vzniku, a tak je docela těžké najít to nejlepší cameo. A uznávám, že Carrie Fisher v Dishonored asi není nejlepší, ale je to určitě jedno z nejstylovějších cameí a vsadím se, že o něm navíc řada hráčů nemá sebemenší ponětí.

Fisher totiž ve hře nevystupuje coby regulérní hraná postava, se kterou byste se mohli setkat a bavit se s ní, ani to není jeden z vašich cílů. Herečka si v temném zabijáckém dobrodružství střihla pouze drobnou dabovací roličku, v podstatě jen dvě věty z tlampače. Samo o sobě nic důležitého a rozhodně nic hodného zapamatování.

Jenže i taková drobnost potěší, a když tyhle dvě obyčejné věty pronese Carrie Fisher, každý správný nerd si je zapamatuje a jednu z nejslavnějších filmových princezen pozná.

 

Alžběta Trojanová: Charles Dance v Zaklínači 3

No dobře, původně jsem chtěla říct Peter Dinklage v Destiny. Matně jsme si pamatovala, že mi jeho herecký výkon v podobě vašeho parťáka Ghosta nijak nevadil (na rozdíl od řady fanoušků). Pak jsem si ale pustila video, které srovnává jeho přednes s Nolanem Northem, s nímž si později vyměnil místo, a zpětně musím říct, že Peter je naprosto otřesný.

Určitě za to může špatně napsaný scénář, ale taky zjevně naprosto neexistující režie. Navíc jsem přesvědčená o tom, že klasické hraní versus dabing jsou prostě dvě odlišné disciplíny a ne každý to zvládá. Určitě si pamatujete Matthewa Perryho (alias Chandlera z Přátel) a jeho legendárně mizerný přednes ve Fallout New Vegas.

Tenhle dlouhý úvod vede jen k vysvětlení, proč jsem si vybrala Charlese Dance ze Zaklínače 3. I když jsme herního Emhyra v našem redakčním žebříčku poslali do nižších příček, herecký výkon za to rozhodně nemohl. Charles se fantasticky vypořádává dokonce i s nilfgaardským jazykem. V jeho podání zní přirozeně, že se nad tím ani nepozastavíte. Jasně, určitě pomáhá, že role je zatraceně podobná Tywinu Lannisterovi z Hry o trůny, ale to snad nikomu nevadí. Důležitý je výsledek, a ten se povedl.

Šárka Tmějová: David Bowie v Omikron: The Nomad Soul

Studio Quantic Dream je dnes známé díky svým interaktivním film- pardon, dramatům a David Cage se zase proslavil tím, že je trochu egomaniak a ne moc dobrý zaměstnavatel. Ale ještě dávno před Detroitem, Heavy Rainem a Fahrenheitem vznikla jeho prvotina, sci-fi adventura Omikron: The Nomad Soul, kde se neobjevil nikdo jiný než David Bowie. A to v době, kdy se celebrity ve hrách neukazovaly zrovna každý den, Fortnite ještě prodejem kostýmků netěžilo z padesáti zavedených herních značek a virtuální koncerty byly také spíše z ranku sci-fi, nikoliv nutnou znouzectností.

Cage Bowieho oslovil, jestli by ve hře nemohl použít jeho písničku Heroes, a David Davida slušně odmítl. Namísto toho mu nabídl, že pro hru napíše a složí písní hned deset. Navrch se v Omikronu objevil jako postava, respektive postavy, netradičně rovnou hned ve dvou rolích – coby hologram virtuálního vědomí revolucionáře Boze a pak ještě jako člen kapely The Dreamers, která hraje právě jeho skladby. 

Herní Bowie byl jedním z prvních případů zvěčnění slavné osobnosti ve videohře a není kdovíjak překvapivé, že na podobný nápad kývl zrovna on. Na konci devadesátek byl totiž jedním z velmi mála umělců, kteří měli nejen vlastní web, ale dokonce se stali přímo poskytovatelem internetu. BowieNet bychom s trochou nadsázky mohli považovat za předchůdce dnešních sociálních sítí a zpětně tomuhle zpěvákovi nikdo nemůže upřít, že byl opravdový vizionář.

Pavel Makal: Phil Collins v GTA: Vice City Stories

Tohle téma mi dalo zabrat. Nechtěl jsem si ho usnadnit výběrem celebrit, které nějaké postavě propůjčily podobu či hlas. Proto jsem nakonec musel vyřadit čarokrásnou Yvonne Strahovski alias Mirandu z druhého Mass Effectu nebo mého oblíbence Raye Liottu, který tak přesvědčivě nadaboval hlavní roli v GTA Vice City. V neonových osmdesátkách série od Rockstar Games ovšem přeci jen zůstaneme.

Mnou zvolené cameo se totiž týká GTA: Vice City Stories, tedy dílu, který vyšel původně na handheld PSP a později se dočkal portu na PlayStation 2. Hra funguje jako prequel o poznání slavnějšího Vice City a vsadí vás do role Vica Vance, bratra Lance, kterého si všichni určitě dobře pamatujete.

Součástí děje Vice City Stories je i reálná hudební ikona – Phil Collins, který je ústřední postavou hned tří misí. Hráčovým úkolem je napřed zajistit, že se Philovi v nebezpečném podnebí Vice City nic nestane, a následně také ohlídat hladký průběh koncertu. Když všechno dobře dopadne, můžete si vychutnat hitovku In the Air Tonight!

Jiří Svák: Ozzy Osbourne v Brütal Legend

Jasně, od hry, která je založena na heavy-metalové stylizaci, se přímo očekává přehlídka těch největších hvězd žánru. Obzvláště, pokud je hlavním hrdinou někdo, kdo vypadá jako Jack Black a zrovna takový má i hlas.

Pravdou ale je, že rockeři se spíše než na obrazovce střídali za mikrofonem. Voiceover hře poskytli kromě zmiňovaného protagonisty Jacka Blacka i Kyle Gass (ten druhý z dua Tenacious D), Rob Halford (božský ječák v Judas Priest!), Lemmy Kilmister (Motörhead) nebo Ozzy Osbourne (Black Sabbath).

Poslední dva zmiňovaní se navíc zařadili do výjimek, neboť si střihli i videoherní roli takzvaně před kamerou. Podle nich nechali vývojáři vymodelovat některé vedlejší postavy. Lemmyho knír je samozřejmě geniální, více mi však k srdci přirostlo Ozzyho přivítání v pekle či jeho ztvárnění jako Dadbata, obřího netopýra s Ozzyho hlavou. Určitě vám je jasné, že je to aluze na nechvalně proslulý incident z roku 1982, kdy Ozzy přímo na pódiu ukousl hlavu opravdovému netopýrovi (v té chvíli bylo zvíře už mrtvé, naštěstí). Jestli tohle není brutal legend, tak už nic.

Nejnovější články