Zrecenzovat Mass Effect Legendary Edition se ukázalo jako úkol natolik zapeklitý, že jsme se na to vrhli jako Shepard – v týmu. Nakonec se našla čtveřice neohrožených, která má ke sci-fi sérii dlouholetý vztah a společně zhodnotila, jestli remasterovaná edice stojí za to. Kvůli nestandardnímu postupu tu nenajdete žádný celkový číselný verdikt, ovšem nejspíš jej vyčtete z našich slov nebo mezi řádky.

Šárka Tmějová

Původní trilogii Mass Effect jsem v průběhu let dohrála několikrát, a to určitě ne kvůli skvělému technickému zpracování nebo grafice. Jednička brutálně zestárla, i když, pravda, byla trochu zastaralá už v době, kdy jsem ji po vydání druhého dílu hrála poprvé. V rámci Legendary Edition mi tak naskočil starý zvyk, a to dohrát ji co nejrychleji.

Povaha změn ve mně nevyvolala touhu trávit s ní víc času, místo toho jsem se celou dobu těšila na druhý díl. Který spolu s trojkou vypadá podobně jako dřív, ale opět – je mi to jedno. Trilogii s velitelkou Shepardovou hraju prakticky výhradně kvůli příběhu, postavám, světu, gradaci, atmosféře. A to jsou aspekty, které remasterovat vůbec nepotřebují.

Když si tak původní neremasterovanou trilogii můžete pořídit za tři stovky, případně ji dávno máte v knihovně, sestavila jsem raději typologii lidí, kteří Legendární edici za osmnáct stovek mohou docenit, a kteří by se jí naopak měli vyhnout obloukem.

Pro koho Mass Effect Legendary Edition je:

• Lidi, kteří nejlepší sci-fi RPG nikdy nehráli a můžou si ho prožít úplně poprvé (závidím), popř. ti, které jednička v nedávné době odradila svou zkostnatělostí (remaster se hraje a vypadá rozhodně líp)
• Konzolisti, protože komu se dneska chce zapojovat Xbox 360 nebo PS3 (ale stejně bych si to kvůli ovládání a tristnímu kolečku schopností z PS5 dala radši na PC)
• Lidi, kteří si k původní trilogii nekoupili DLC, především ta příběhová (Citadel ke trojce vnímám jako jediný pravý konec trilogie)
• Fanoušci BioWare, kteří prostě jen chtějí podpořit vývojáře, ačkoliv už si od nich všechno ostatní pořídili (a pravděpodobně Mass Effect hráli ještě víckrát než já)

Pro koho Mass Effect Legendary Edition není:

• Hráči, kteří mají neochvějný pocit, že namodované původní hry vypadají líp než remaster (ačkoliv nemáte pravdu. Na statických obrázcích možná, ale v pohybu je rozdíl ve prospěch legendárky patrný dost)
• Ti, kdo Mass Effect dohráli těsně před oznámením remasteru a zas tak je nenadchnul (protože, buďme upřímní, jádro zůstalo úplně stejné)
• Naivkové, kteří si namísto oznámeného remasteru v mezičase vysnili remake a chtěli, aby zejména jednička už nebyla tou koridorovou střílečkou z roku 2007 (inu, sněte dál)

zdroj: BioWare

Aleš Smutný

Ke hrám se vracím jen výjimečně, k příběhovým hrám ještě méně. Svou ságu v Mass Effectu jsem si již napsal, takže by na mě teoreticky příběh z „paralelního“ vesmíru neměl mít takovou sílu. Odporuje to veškerým mým návykům a znalostem sebe sama. A přesto…

Možná je to tím, že Mass Effect je má velká láska, možná tím, že jsem se mohl bezstarostně pustit do více renegátského stylu hraní, každopádně se ukázalo, že tahle trilogie má co říct i po letech. Ale to jsem ještě příliš mírný. Na rovinu mohu prohlásit, že Mass Effect stále funguje skvěle, a to především díky faktu, že jeho jádro není nikterak ohryzané zubem času.

O tom, že první díl zastaral, není třeba diskutovat. Soubojový systém je neobratný, zaměřování biotiky ne vždy funguje, limity prvního dílu jsou zkrátka natolik výrazné, že by to chtělo spíš remake. Já osobně jsem už tehdy v soubojích viděl nejslabší část hry, která mě odděluje od toho hlavního, a tím je příběh. A ten funguje na jedničku.

Popravdě jsem nečekal, že mě (překvapivě krátké, alespoň oproti mým vzpomínkám) intro na Citadele tak pohltí a já budu se stejným zaujetím řešit velké i drobnější úkoly. A s každým dalším úkolem, planetou a společníkem se moje zaháčkování víc a víc prohlubovalo.

S druhým dílem už se (o něco) vyhladily hrany soubojového systému a nejlepší díl trilogie mě zcela strhnul. Ostatně jako poprvé. Stejně tak depresivní finále směřující k neodvratné zkáze… Mass Effect zkrátka stojí na pilířích příběhu, skvěle prokresleného světa a jeho jednotlivých aktérů. Strhující zápletka a brilantní vedlejší postavy, ať už jde o vaše parťáky, nebo nehratelná NPC, táhnou vpřed i první díl, který zub času ohlodal nejvíce.

I tak ale oceňuju práci, kterou tvůrci remasteru provedli na vizuální podobě prostředí. To je výrazně lepší než původní verze, a to i s mody. Takhle, pokud vlastníte kompletní trilogii na PC, nemyslím si, že nutně potřebujete znovu kupovat Legendary Edition. Já ale hrál všechny tři díly na Xboxu 360, ke kterému se nyní už nechci vracet a možnost zahrát si celou story na své aktuální hlavní platformě je prostě nabídka, která se neodmítá.

To platí i jako odpověď pro ty, kteří se budou ptát: „A proč bych si to měl kupovat, když už to mám?“ Inu, buď jste spokojeni s tím, co máte, a pak si samozřejmě nemá smysl kupovat Legendary Edition… anebo patříte mezi ty, kteří si trilogii chtějí užít na novém systému či – a takových nebude málo – jste Mass Effect vůbec nehráli.

Byla by chyba to nenapravit. Mass Effect je možná tak trochu veterán, ale směle strčí do kapsy skoro všechna RPG, která se mu rozhodnou čelit v oblasti příběhu, dialogů a prokreslení světa. Prostě GOAT.

zdroj: vlastní video redakce

Vašek Pecháček

Chtěl bych remake, no jéje, to víte že ano. Zvlášť první díl, pro mě pořád ten nejlepší z celé série, by si ho zasloužil, protože Shepardovu tvář pošramotil čas, nikoliv snad vráskami, nýbrž jistou plastovostí. Ale i tak jsem k smrti rád, že se Mass Effect vrátil a že jsem konečně dostal záminku se k němu opět přitulit, tentokrát na PlayStationu 5 (v režimu zpětné kompatibility).

Jakkoliv už je celá trilogie dosti věkovitá, i dnešnímu hráči má pořád co říct. Pokud jste se s Mass Effectem dosud nesetkali a Legendární edice je pro vás vstupní branou, nemusíte se bát třísknout klepadlem. Ano, zvlášť v jedničce je soubojový systém hodně neohrabaný, ale ten vesmír! Ty rasy a postavy, ty příběhy, které před vámi rozpukají jako rozkošná mimozemská poupátka! Kreativita na každém kroku podložená aspoň zdáním vědecké uvěřitelnosti… Když pominu řadu logických lapsů třetího dílu, Mass Effect ve mně zkrátka vzbuzuje docela silný dojem, že si právě užívám herní verzi skvělého seriálu The Expanse. A to je něco, co na herní scéně dodnes zoufale chybí.

Proto bych Mass Effect: Legendary Edition doporučil skoro všem. Navrátilcům, kteří si užijí přece jen výrazně lepší grafiku doplněnou třeba rychlejšími nahrávacími časy a kvantem DLC, k nimž se kdysi možná vůbec nedostali. Nováčkům, kteří zažijí, co by jinde nezažili. Bude to zážitek nezapomenutelný, pokud tedy holdují sci-fi pohádkám o záchraně galaxie a nervydrásajícím příběhovým rozhodnutím.

Je zároveň potřeba přiznat, že střílečky to nejsou kdovíjaké a že hlavní dějová linka třetího dílu se příšerně zvrtla, s čímž pochopitelně remaster nemohl nic udělat a jsem hodně zvědavý, jak si s tímhle nahnilým dědictvím poradí chystaný Mass Effect 4. Jsou to dvě kaňky, ani jednu nemůžeme opomíjet, ale i tak – ve výsledku máme stále pod rukama jednu z nejlepších herních trilogií všech dob modernizovanou do extrémně hratelné podoby.

Alžběta Trojanová

Přiznám se, že mě první díl Mass Effectu vlastně šokoval. Zjistila jsem, jak je většina mých vzpomínek zakalená tunou nostalgického nánosu. A zatímco v mojí hlavě to byl nejlepší díl, po dohrání Legendární edice souhlasím s Vaškem – minimálně jednička by si rozhodně spíš než remaster zasloužila plnotučný remake.

Soubojový systém je za trest, systém krytí je za trest, ovládání je za trest. To nejhorší je ale jednoznačně level design. Nepřehledný, zbytečně rozcamraný. Prázdné gigantické místnosti, které nemají jinou funkci než vytvářet dojem rozlehlosti, ale svojí absencí NPC to prostě působí přesně tak, jak to je. Jako zbytečná vata, která kazí atmosféru. Nepřehledné mapy, zatáčky, co snadno přehlédnete. Nekonečné chození tam a zpět. Téměř nulové zkratky po dokončení mise.

Já chápu, že ta hra má svůj věk, ale najednou je to tak zoufale znát. Projevuje se to i na podivné přislizlosti jedničky a dvojky. Asari, co se se mnou zničehonic vyspí, zatímco Tali a Garrus nejspíš zuřivě sledují strop, když na mě v té stejné místnosti čekají. Mirandina zadnice, která musí mít solidní opruzení z toho, jak je ta uniforma zaříznutá. Jack, která ve dvojce doslova nemůže být víc odhalená. Tohle hraní na teenagerskou nadrženost najednou působí v kontrastu s dost vyspělým příběhem jako pěst na oko. 

Jedničku jsem nakonec proklouzala jen po hlavní příběhové lince a s chutí jsem si oddechla, když jsem přešla na druhý díl. A ten co do hratelnosti funguje přesně, jak má. Ovládání, level design, ale třeba i velikost jednotlivých map, to všechno je naprosto bez chyby. Mrzí mě, že takových polootevřených světů nemáme v dnešní době víc.

Jediný problém nastal v příběhu. Zaboha jsem si předtím nemohla na dvojku vzpomenout a teď chápu proč. Postupné rekrutování, ale i mise loajality pro jednotlivé postavy na palubě Normandy, to je skvělý nápad, jak propojit herní náplň a příběh. Na skvělé detektivní odhalování záhady Reaperů z jedničky to ale nemá. Příběh působí plytce, emoce jsou dávkované jen v drobných momentech s jednotlivými postavami.

Chybí mi motivace hrát dál, a to i přesto, že herní náplň je fajn. Jenže pro mě je příběh důležitý. A vědomí toho, že Mass Effect 2 můžu začít hrát kdykoliv a pak ho zase pohodlně odložit bez toho, aby mi v hlavě šrotovaly nějaké zásadní momenty, mi ubralo na drajvu. Je to pořád parádní jízda, ale trochu mi to připadá, jako když si po ostrém biryani dám polévku pho. Samostatně jsou fajn, ale v kombinaci najednou to druhé něco postrádá. A to by žádný remake neopravil.

To ale řeším hry samotné. Co se týče Legendární edice, jsem ve výsledku spokojená. Sice tu a tam narazíte na technické problémy (aspoň na mém Xbox Series X poměrně často vypadával zvuk v hlasitých scénách), ale společný launcher, fotomód, ostré textury, přítomnost skoro všech DLC nebo upravená tvorba postavy to hravě vynahrazují.

Mass Effect je i přes všechny stařecké nedokonalosti pořád láska, a pokud vám utekla, je tohle ideální příležitost, jak to napravit. Neopakovatelná atmosféra prostupuje celou sérií, a i když se na ní roky podepsaly, najdete tu hromadu momentů, co prostě pořád fungují a žádná jiná hra vám je nedá. Jen tedy ten čtvrtý díl, co kutíte, poprosím s hratelností dvojky a příběhem fantasticky vypointovaným jako v jedničce, ano?