PSVR2 je od včerejška na trhu a dobrou zprávou je, že si potenciální zájemci mohou vybrat z docela slušné zásoby launchových titulů. V případě některých klasických her už navíc přistály bezplatné aktualizace pro virtuální realitu, díky kterým si můžete známý obsah vychutnat v doslova nové perspektivě.
Poněkud odvrácenou stranou mince zůstává, že většina aktuálně dostupných titulů jsou spíše menší záležitosti, které se na PlayStation Store prodávají za pár stovek, a vyjma již recenzovaného Horizon: Call of the Mountain nabízí větší vyžití ve VR jen hrstka z nich. Protože se mi do rukou dostala většina toho, co si nyní můžete na PlayStation VR2 zahrát, rozhodli jsme se místo jednotlivých recenzí přinést stručnější souhrn a vypíchnout tituly, které by novopečeným majitelům neměly ujít.
Resident Evil Village
A začneme pěkně zostra. O tom, že se chystá VR update pro dosud poslední díl Resident Evilu, víme už delší dobu a v zásadě se opakuje situace z doby před šesti lety, kdy jsme si na prvním PSVR mohli vychutnat tehdy čerstvou sedmičku. Dlužno podotknout, že technicky jsme tentokrát mnohem dál.
Před spuštěním ostré hry je dobré projít si VR tutoriál, který vás aspoň trochu připraví na nový styl ovládání. Především na střelnici zjistíte, že akce bude na rozdíl od „běžné“ hry poněkud krkolomnější, protože prosté nabíjení pistole nyní spočívá v manuálním vyjmutí zásobníku, vsunutí nového a natažení. Brokovnici je třeba naládovat a po každém výstřelu použít pumpovací mechanismus, ze sniperky zas musíte po každém výstřelu vyhodit prázdnou nábojnici. Musím připustit, že zejména střílení z brokovnice je v kombinaci s vlastnostmi ovladačů Sense naprosto fantastický zážitek, musíte se ale připravit na to, že si na komplikovanější souboje asi budete chvíli zvykat. Nebudu zastírat, že ve mně zdivočelí vlkodlaci budili mnohem větší respekt, když jsem marně šátral po kapsách po dalším zásobníku, nebo kolem sebe skutečně zoufale máchal nožem místo jednoduchého mačkání tlačítek.
Tím hlavním, co ovšem VR v rámci posledního Resident Evilu přináší na stůl, je podstatně hutnější atmosféra. Hra ji dává ochutnat už při úvodním průchodu nočním lesem, kdy větve před vámi osvětluje jen slabý kužel světla z baterky a vy si nemůžete být jisti, co se děje pár metrů před vámi a co to je sakra za zvuky. Musím pochválit dostatečně detailní prostředí (byť samozřejmě kvality grafiky původní hry nedosahuje), je propracované do té míry, aby rychle zvládlo „oblbnout“ mozek a přesvědčit hráče, že není v bezpečí obývacího pokoje, ale v zatuchlých chajdách rumunského venkova.
Kromě komplikovanějšího ovládání, na které se nicméně dá zvyknout, bych Village vytkl jedinou věc. V momentech, kdy vám hra vezme kontrolu a spustí se enginová animace v pohledu první osoby, začne se mi vždy povážlivě houpat žaludek a scény radši přeskakuji. Samozřejmě to může být zcela subjektivní potíž, u žádné jiné hry na PSVR2 jsem ale tenhle problém zatím neměl. Pokud jste si Resident Evil Village už v minulosti pořídili, máte VR update k dispozici zdarma a rozhodně doporučuji jej aspoň vyzkoušet, zejména pokud máte pro strach uděláno. Capcom odvedl velmi dobrou práci.
Gran Turismo 7
Další velká hra, která stihla VR aktualizaci na termín vydání nového headsetu, je pokračováním jedné z nejslavnějších závodních sérií historie. Faktem, že Gran Turismo 7 vzniká s virtuální realitou na paměti, se Kazunori Jamauči v minulosti nijak netajil. Ačkoliv nepatřím mezi velké příznivce virtuálního závodění, musím říct, že v případě Gran Turisma 7 trefili Polyphony Digital hřebíček na hlavičku a jízda ve VR je naprosto famózní.
Kokpity vozidel jsou dostatečně detailní, hra navíc využívá možnost renderovat prostředí na základě sledování pohybů vašich očí, a tak se výkon soustředí především na místa, kam se v danou chvíli díváte. Vše, co vidíte, je funkční, můžete sledovat otáčkoměr i tachometr, fungují dokonce i zpětná zrcátka, přes která můžete sledovat své soupeře. Největší výhodou VR režimu je ale naprosto dokonale zvládnutá simulace prostorového vnímání, díky kterému se můžete na závodní dráze instinktivně rozhodovat, což celému zážitku dodává kýženou hloubku.
Součástí VR updatu je i režim salónu, ve kterém si můžete vozidla prohlížet ze všech úhlů, jako byste stáli skutečně vedle nich. Zpočátku mě jen trochu zarazilo a znejistělo, že na rozdíl od většiny ostatních testovaných her pro VR nemá GT7 proměněnou základní nabídku, takže jsem napřed váhal, zda už vůbec podpora VR dorazila. Nenechte se tedy zmást, stačí skočit do závodu a vše bude tak, jak má být.
Samozřejmě se najdou i výtky, některé grafické efekty, jako je déšť, zkrátka ve VR nevypadají tak dobře, obecně je okolí tratí graficky poměrně kompromisní. Imerzi a pocitu z jízdy to ale neubírá a umím si představit, že s volantem by byl můj zážitek ještě lepší. Gran Turismo 7 je pro majitele PSVR2, kteří rádi závodí, rozhodně povinností, už jen proto, že jiné závodní tituly pro tuto platformu momentálně k dispozici nejsou. Nejde však o žádnou znouzectnost.
No Man’s Sky
No Man’s Sky oslaví letos v létě už sedmé narozeniny. Od ostudného startu hra urazila několik světelných let. Sean Murray a jeho Hello Games v průběhu času vychovali z ošklivého káčátka přesně to, co na počátku slibovali – a víc. Premiéru ve virtuální realitě si hra odbyla už v minulosti, s novou aktualizací je ale připravena i na nový hardware od Sony.
Podpora PSVR2 přichází v balíčku s aktualizací jménem Fractal. Vývojáři se chlubí tím, že kompletně přepracovali zážitek z VR, počínaje lepší grafikou a konče uživatelským pohodlím při ovládání. Osobně jsem v minulosti No Man’s Sky ve virtuální realitě nehrál, takže bohužel nemám srovnání, musím ale podotknout, že je VR zážitek plný kompromisů.
Vývojáři se sice chlubí vylepšenou grafikou, faktem ale je, že No Man’s Sky ve VR nevypadá moc hezky. Samozřejmě to částečně bude závislé na tom, na jaké planetě se zrovna objevíte, jenže kvalita textur, vyhlazování nebo vykreslovací vzdálenost budou všude stejné a ve všech těchto aspektech si hra nevede příliš dobře.
Vynahrazuje to ale docela pohodlným ovládáním, které je sice poměrně komplexní, ale ve finále rychle uchopitelné, a také hratelností, která ve VR dostává šťávu. Z pilotování vesmírné kocábky mi sice bylo chvílemi trochu nevolno, ale jakmile jsem si osvojil citlivost kniplu, už by se mi na tradiční gamepad vracelo špatně.
Ve VR si můžete užít veškerý obsah, který hra nabízí, doporučuji se napřed pomalu rozkoukat v kreativním módu, kde vám nic nejde po krku. Nejsem si jistý, zda by mě No Man’s Sky udrželo na delší herní seance, ale i tady je aktualizace pro VR zdarma, majitelé původní verze tak za nový zážitek nemusí platit nic navíc.
Synth Riders
…alias takový Beat Saber z Wishe. Jenže když český VR klenot na PSVR2 zatím k dispozici není, dokáže tahle hudební postřehová záležitost docela slušně zabavit. Nečekal jsem od ní vůbec nic, ale v kombinaci s balíčkem písniček od mých oblíbených Gorillaz jsem se vážně skvěle bavil.
Princip je extrémně jednoduchý, vaše ruce se promění ve dvě zářivé barevné koule a vaším úkolem je trefovat stejně barevné koule, které se k vám řítí v rytmu hudby. Synth Riders, jak už název napovídá, loví především v žánru synthwave, díky celé řadě dostupných balíčků si ale můžete zablbnout i na písničky od The Offspring, Muse nebo zmíněných Gorillaz.
Hra má jednoduchou a snadno uchopitelnou hratelnost, u které se zabaví i běžně nehrající členové domácnosti (vyzkoušeno za vás). Potěší také relativně sympatická pořizovací cena, tedy aspoň za základní edici s 58 skladbami. Zájemci o větší množství písniček si musí playlist přifouknout pořízením dodatečných balíčků, které se prodávají v průměru kolem 50 korun, případně zakoupením velmi drahé kompletní edice za skoro 2 a půl tisíce.
Synth Riders nejsou žádný velký držák, ale musím se přiznat, že mě hra v průběhu uplynulých dní opakovaně přiměla vzít headset a jen tak si zahrát pár písniček. Třeba teď, uprostřed psaní tohoto textu. Jako rychlý relax, případně ozvláštnění programu pro návštěvu, funguje úplně skvěle. Pokud ale chcete skutečnou kvalitu, počkejte na Beat Saber, který se snad v nejbližších měsících objeví.
Drums Rock
Na první pohled malá hříčka na mě zafungovala stejně nečekaně, jako předchozí Synth Riders. Stáváte se v ní budeníkem, který svými bicími zahání démonické hordy. V zásadě jde o rytmickou akci, ne nepodobnou starým Rock Bandům nebo Guitar Hero. Proti obrazovce létají barevní démoni a vy musíte trefovat odpovídající bubny, a to do rytmu takových pecek, jako je I Love Rock’n’Roll od Joan Jett nebo Bring Me to Life od Evanescence.
Každá písnička má několik stupňů nastavení obtížnosti a u hraní se dá docela solitně zapotit. V jednoduchosti (až primitivitě) hratelnosti tkví také její největší kouzlo, umím si představit, že se i u téhle hříčky zabaví celá rodina. Nevýhodou je opět nízký počet skladeb (pouze 15), přičemž uvidíme, zda nějaké další přibudou skrz bezplatné updaty nebo DLC balíčky.
Je nicméně až s podivem, jak dokáže haptická odezva a takové zdánlivě marginální pitomosti, jako že každou skladbu zahajujete trojím poklepáním paličkami, navodit fanstastický dojem ze hry i v poměrně jednoduché cartoonové grafice. Do téhle hříčky jsme se doma doslova zamilovali. Za něco málo přes 500 korun rozhodně doporučuji.
Kayak VR: Mirage
Tohle není ani tak hra v pravém slova smyslu jako spíš virtuální zážitek. Kayak VR nabízí přesně to, co slibuje název, tedy ježdění v kajaku po reálných lokacích po celém světě. Pokud si chcete zarelaxovat a podívat se, jak průzračná je voda v Austrálii, jak poskakují delfíni kolem pobřeží Kostariky nebo jaké to je, když vás chytí bouře ve Skandinávii, je tohle produkt přesně pro vás. Tedy pokud si to všechno radši nechcete zkusit na vlastní kůži.
Kayak VR se pyšní skutečně velmi hezkým vizuálním zpracováním i skvěle zpracovanou fyzikou pádlování a manipulace s předměty, jako jsou třeba ledové kry. Dojmu navíc výrazně prospívá haptická odezva ovladačů. I když preferuji spíše akčnější tituly, právě tahle záležitost může být dobrým vstupním bodem, pokud budete chtít možnosti VR ukázat třeba svým rodičům.
Kromě zenového ježdění hra obsahuje i multiplayerový závodní režim, ten mi ale k srdci moc nepřirostl. Celkem se ve hře podíváte do čtyř lokací, každou můžete navštívit ve dne i v noci. Za něco málo přes 600 korun dostanete adekvátní množství obsahu, pro příznivce většího množství akce jsou ale vhodnější jiné hry…
Zombieland: Headshot Fever Reloaded
…Třeba tahle! Zombieland je jednoduchá akce na motivy stejnojmenného filmu, jejíž náplň představuje především střílení nemrtvých. Hra nabízí docela hezkou cel-shadovou grafiku, ve které pořád velmi snadno poznáte Woodyho Harrelsona, Emmu Stone a další postavy z filmové předlohy.
Hratelnost je velmi prostá, čeká vás procházení úrovní, které jsou rozdělené na jednotlivé obrazovky, v nichž je třeba pokosit všechny nemrtvé, než se vám dostanou na kobylku. Pro tyto potřeby máte k dispozici pistoli s neomezeným množstvím nábojů a několik vedlejších zbraní, mezi které patří třeba brokovnice nebo uzi.
Hra je velmi prostá, po vyčištění obrazovky se pohledem teleportujete do další části úrovně, vaší hlavní snahou je trefovat zombie do hlavy starou známou technikou „double tap“, která zpomaluje čas a spouští násobič bodů. V úrovních se občas objevují speciální nepřátelé se zvláštními schopnostmi, ale také zombie, na které naopak útočit nesmíte.
Zombieland obsahuje i vylepšování arzenálu, odemykání perků a plnění různých vedlejších úkolů. V zásadě se nejedná o nic převratného, ale střílení a přebíjení zásobníků je zpracováno velmi zábavným a uspokojivým způsobem, který nepůsobí realisticky jako v Resident Evilu Village, ale naopak se díky němu budete cítit jako hrdina ztřeštěné zombie komedie.
Nevýhodou je (jako obvykle) nijak zvlášť košatý obsah, hra vás ale vyjde na 659 korun a na pár hodin rozhodně zabaví.
Townsmen VR
Virtuální realita dokáže něco nabídnout dokonce i příznivcům strategií, byť rozhodně nečekejte nic náročného. Hned po spuštění Townsmen VR mi v paměti vytanulo legendární, byť v dnešní době už pozapomenuté Molyneuxovo Black and White. Ne že byste se v této VR hře také stali bohem, ale možnost popadnout nebohé osadníčky nebo jejich psy do rukou a pohazovat si s nimi je tu minimálně stejně zábavná.
Ve hře dostanete k dispozici třináctku ostrovů, kde můžete stavět, farmařit a bojovat. Herní systémy jsou příjemně jednoduché, aby se ve VR dobře ovládaly. Hra obsahuje dvacítku dostupných budov, velmi mě překvapilo jednak pohledné grafické zpracování, ale také spousta sympatických a roztomilých detailů při manipulaci s různými přeměty.
Zásadním negativem je pro mě ovládání: Přibližování, oddalování, otáčení i posouvání mapy se dělá skrz gesta, kdy zejména otáčení a posouvání je dost neohrabané, nehledě na to, že se mi při rotaci dělalo špatně. Townsmen VR vyjdou na 1049 korun a pokud vám vyloženě nechybí žánr hraní si na boha, počkal bych na vašem místě na slevu.
Jurassic World: Aftermath Collection
Další licencovaná hra sází na nebezpečné prehistorické ptakoještěry. Což je docela rozumná sázka na jistotu, protože jestli VR něco zvládá dobře, pak je to perspektiva a pocit velikosti objektů na scéně, který se běžným hrám povede dokonale přenést jen zřídka.
Aftermath má velmi hezkou cel-shadovou grafiku, jež připomíná starší hry od Telltale nebo někdejší akční kultovku XIII. Pochválit musím i zvuky, naopak velmi zamrzí absence interaktivity prostředí, která ve VR dělá polovinu zážitku.
Z hlediska hratelnosti hra (i přes svůj přívětivý vzhled) kupodivu nejvíc připomíná Outlast nebo Alien Isolation, protože se v roli bezbranného člověka budete schovávat pod stoly a ve skříňkách před krvežíznivými netvory. Kolekce vás vyjde na 799 korun a celkem se v ní dá strávit kolem 7 hodin. Pro fanoušky Jurského parku jasná volba, ostatní mohou s klidem počkat na slevu.
Star Wars: Tales from the Galaxy’s Edge
No a na závěr příspěvek od jedné z nejsilnějších popkulturních značek všech dob. Bohužel jsou Tales veskrze průměrnou záležitostí, která rozhodně nedokáže ospravedlnit cenovku ukazující něco přes 1 300 korun.
Samozřejmě, kouzlo Hvězdných válek dokáže zamáznout mnohé a díky slušnému využití ovladačů Sense si mnohé aktivity užijete (ano, dojde i na světelné meče), kampaň je ale až na výjimky nezáživná a celkový zážitek maří mimo jiné i prkenné ovládání. Problém se týká zejména opasku, na kterém máte nejrůznější nástroje a zbraně. Ten je při hraní vsedě prakticky nepoužitelný, protože vybrat jednu konkrétní věc se často ukazuje jako neřešitelný problém.
Akce i environmentální hádanky jsou repetitivní a to, co funguje dobře v menších titulech a v kratších intenzivních dávkách, se tady brzo stává otravným. Star Wars jsem dostal hned v první várce her pro PSVR2 spolu s Horizonem a rozdíl v celkové prezentaci, herním designu a kvalitě provedení je propastný.
S ohledem na cenu doporučuji počkat na slevu, i poté ale bude hra vhodná jen pro opravdu věrné fanoušky a fanynky předaleké galaxie.
