Oznámení Company of Heroes 3 překvapilo hráče realtimových strategií jako minometná střela z čistého nebe, akorát ji místo zděšeného křiku a volání o pomoc přivítali hlasitým potleskem. Třetí díl slavné série z druhé světové války, která si udělala obrovské jméno svým perfektním zpracováním pěchotního boje podpořeného obrněnci, artilerií i letectvem, je totiž, spolu s Age of Empires IV od stejných autorů ze studia Relic Entertainment, jasným důkazem, že strategický žánr nejen neumírá, ale dokonce prosperuje.
Relic se navíc poučil ze svých chyb při vývoji nešťastného Dawn of War 3, což byla sice poměrně zajímavá hra, ale absolutně se netrefila do vkusu cílové skupině virtuálních taktiků, a hodlá na tvorbě Company of Heroes 3 úzce spolupracovat s komunitou. Součástí tohoto plánu je i otevřená pre-alfa verze, kterou si může stáhnout a zahrát kdokoliv, kdo o to projeví zájem.
Já jsem zájem rozhodně projevil. Nejenže mám oba předchozí díly nesmírně rád (i když víc asi ten první ze západní fronty než dvojku, která se přesunula do Sovětského svazu), navíc mi přijde jako vynikající nápad trojku zasadit do Středomoří, kde si zabojujeme jak v úzkých uličkách malebných italských městeček, tak v nekonečných pouštích severní Afriky.
No a tak jsem si pre-alfu zahrál. A vlastně tak úplně nevím, jestli si z ní odnáším spíš pozitivní dojmy, nebo ty negativní. Pojďme si je probrat postupně, po bodech. Vybral jsem tři argumenty, proč je pre-alfa důvodem k optimismu, a stejný počet proti.
TO DOBRÉ:
1. Hraje se to jako Company of Heroes.
Bylo famózní se opět po letech stát velitelem statečných pěšáků, ze kterých se hodně rychle stanou neteční ležáci, pokud je před nepřátelskou palbou neschováte do spolehlivého krytu. Company of Heroes 3 úzce navazuje na předchozí díly, a pocit z bojování je tedy báječný.
Musíte využívat terén a budovy. Musíte dávat pozor, kdy se na vás vyřítí soupeřovy obrněné jednotky, a mít připravenou odpověď. Musíte vyhodnotit, na který ze strategických cílů bude vhodné soustředit svůj nápor, a kde byste se naopak měli spíš bránit. Jste pod tlakem a tlak vyvíjíte. Skvělý test vaší předvídavosti a bystrosti.
2. Je to (na poměry alfy) velice variabilní.
Na to, že jde o pre-alfu, nám vývojáři dávají do rukou velkou spoustu různých zábavných hraček. Čekal bych, že obdržím pár různých pěších jednotek a nějaký ten tank, abych si tak trochu zahrál a udělal si základní obrázek, ale já si mohl vybrat z několika různých spojeneckých ofenzivních plánů na dobytí Monte Cassina a podle toho vypadala moje armáda.
Když jsem sáhl například po silách Commonwealthu, mohl jsem do boje nasadit smrtící jednotky commandos nebo indickou artilerii – a díky manévrování na kampaňové mapě jsem ještě žongloval s dodávkami plnými mediků. To všechno jako přídavek ke štědrému výběru obyčejných spojeneckých jednotek. Tenhle trend variability se mi opravdu hodně zamlouvá.
3. Strategická mapa přidává celou novou vrstvu hratelnosti.
Těsně po oznámení Company of Heroes 3 jsem ji přirovnával k sérii Total War, což není tak úplně přesné (za chvilku si přečtete proč), ale každopádně jde o fascinující rozšíření. V tahovém režimu skutečně hýbete armádami po mapě válkou rozervané Itálie, a pokud narazíte na nepřítele, hra vám k tomu vygeneruje misi, kterou vyřešíte hezky postaru, v reálném čase. Každý průchod kampaní by tak teoreticky mohl vypadat výrazně jinak.
Je to moc fajn, mít vliv na skutečná strategická rozhodnutí, vybírat si, jestli nejprve podniknu útok na letiště, nebo zda zkrátka prorazím obrněnými divizemi ochablou německou obranu jako boxer dřevotřískovou zeď. Do toho se ještě zapojují flotily, letky, zásobovací trasy, partyzánské útoky… Rozhodně to nevypadá jako bezmyšlenkovitý přílepek bez své vlastní hloubky.
zdroj: vlastní video redakce
TO ŠPATNÉ:
1. Hraje se to jako Company of Heroes.
„Chyba, Vašku!“ volá pozorný čtenář. „Omylem jsi napsal dvakrát stejný první bod!“ Jenže, milý čtenáři, to je samozřejmě záměr, protože jakkoliv na jednu stranu cením, že můžu do hry skočit rovnýma nohama a užívat si ji tak, jako kdysi její předchůdce, na tu druhou mi trochu vadí, že se za těch 8 let od vydání druhého dílu nic zásadního nezměnilo.
Od zbrusu nové hry bych očekával propracovanější, realističtější chování svých jednotek, aby se třeba schovaly za blizoučký kryt, i když jsem na něj přímo neklikl. Taky úpravu fyziky, která si občas nedokáže poradit s velkým množstvím do vzduchu vyhozených vozidel. Možná zkrátka obecně toužím cítit, že nehraju jen trošku graficky vylepšené DLC do druhého dílu. A když už mluvím o vylepšené grafice…
2. Nevypadá to kdovíjak oslnivě.
Vím, že spousta lidí měla problém s novou, barevnou vizáží Age of Empires IV, ale tam šlo o problém stylizace, nikoliv kvality reprezentované texturami, animacemi a tak dále. Company of Heroes bohužel maličko nekvalitně působí. Někdo by řekl, že staře, já říkám, že prostě nehotově – čímž naznačuju, že s plným vydáním plánovaným na příští rok bude hra vypadat mnohem líp a skutečně doufám, že se nemýlím.
Jasně, hra umí být naprosto spektakulární, když po celé délce bitevní linie dochází k výbušné dezintegraci budov, obranných postavení, dokonce samotného terénu. Jenže to samé víceméně uměla i jednička s dvojkou. Tím pádem z technického zpracování Company of Heroes 3 zatím rozhodně nemám vyražený dech.
3. Strategická mapa je podivný hybrid.
A zase ty protimluvy, já si dneska vážně nemůžu pomoct. Nepsal jsem snad před pár odstavci, že strategická mapa je jedním z největších lákadel pre-alfy? Psal. A je to pravda. Jenže je taky pravda, že ačkoliv je pocit z vedení své vlastní soukromé ofenzivy už teď skvělý, některé detaily působí vyloženě divně.
Například mi moc nedochází smysl toho, že střetnutí celých rot vždycky vyvolá realtimovou potyčku na bitevním poli, kterou si sami odbojujete, ale když se potkají menší skupinky nepřátel, vymění si palbu, jako kdyby vás některý Total War proti vaší vůli nutil k autoresolvu. Něco smíte vybojovat ručně, něco bojuje samo. A to je matoucí.
Na strategické mapě třeba narazíte na těžký kulomet, který vás nepustí dál a střeží jedinou cestu k městu, které potřebujete dobýt. Když tam pošlete svou kolonu, obránci vás pokropí kulkami a donutí vás zalehnout. Co to má ale ksakru reprezentovat? Tisícovku Němců s pěti stovkami kusů MG-42, kteří to solí hlava nehlava do mých kolon? Neměli byste na mapě náhodou narážet na kombinované bitevní útvary, na pěší čety, roty a prapory, a konkrétní ozbrojené týmy ozbrojené konkrétním typem zbraně řešit až v menším meřítku realtimové přestřelky?
Nejsou to zrovna přehnaně pozitivní dojmy z hraní, co říkáte? A to jsem se nezmiňoval o očividnostech, jakými jsou třeba všudypřítomné bugy nebo grafické nedodělky – to lze samozřejmě pre-alfa verzi vyčítat opravdu jen velice těžko. Tři hlavní výtky, které jsem vznesl, jsou ovšem fundamentálnějšího rázu a jsem zvědavý, jestli se mnou bude zpětná vazba většinové komunity souhlasit.
Na druhou stranu musím dodat, že i tak jsem z existence Company of Heroes 3 nadšený. Nový díl skvělé série, která mi nadělila tolik nádherných zážitků, tolik napětí a mentálních výzev? S moderní, byť zatím nikoliv oslnivou grafikou? Se skutečně odvážným přídavkem v podobě strategické mapy, ač je zatím implementovaná všelijak?
Já to beru, zvlášť když autoři mají ještě strašně moc času upravit a předělat všechno možné. A co se týče mojí kritiky? Za rok si snad nasypu popel na hlavu a budu si připadat stejně hloupě jako Němci, kteří se vysmívali Spojencům za jejich pokažené vylodění v Dieppe, jen aby jim o rok později zasadila direkt pod bradu operace Overlord. Jen to tedy pro mě bude, jako v případě minometu, o něco příjemnější.
