Warner Bros. Games nám během včerejšího State of Play konečně ukázali v pohybu připravované singleplayerové RPG ze světa Harryho Pottera od Avalanche Software. Jaké jsou naše dojmy z prvních záběrů, kdo se nejvíc těší a z čeho máme u Hogwarts Legacy obavy?

Patrik Hajda 

Na první díly herního Harryho Pottera dodnes vzpomínám s láskou. Jaká radost byla pobíhat po Bradavicích coby malý Harry a sbírat všudypřítomné fazolky! Ale doba pokročila a pozdější díly se začaly víc a víc přiklánět k realistickému ztvárnění kouzelnického světa. A ani v napjatě očekávaných Hogwarts Legacy to nevypadá, že bychom lezli do nejrůznějších zákoutí, jen abychom „ochutnali“ další Bertíkovu fazolku.

Myslím ale, že to hře nebudu vyčítat, protože vypadá po všech stránkách snad ještě líp než všechny předchozí hry dohromady. Tedy vyjma Lega, protože LEGO Harry Potter je jednoduše boží! A Hogwarts Legacy by s trochou štěstí mohla být další opravdu skvělá hra. A když ne skvělá, tak alespoň megalomanská.

Ani si nepamatuju, co vše ve hře půjde dělat, protože 14 minut z hraní chrlilo jednu aktivitu za druhou. Už jen prozkoumávat svět s koštětem mezi nohama či na hřbetě hipogryfa vypadá tolik lákavě! Zajímavě zní i to, že na školu nastoupíme až v 5. ročníku, od čehož si slibuju o něco dospělejší přístup k příběhu a soubojům, než kdybychom nastupovali v klasických 11 letech.

Trochu se ale obávám, aby to nakonec nebyla až příliš akční „střílečka“, která dá do pozadí to, co mě na předchozích hrách bavilo nejvíc – výuku. Docházet na nejrůznější hodiny, učit se novým kouzlům a lektvarům a zkrátka prožívat studentský život má své jedinečné kouzlo. Tuto tematiku abyste na poli videoher pohledali…

Obecně vzato se ukázce povedlo vyvolat ve mně obrovské nadšení, zahnat pochybnosti a upevnit naději, že se po strašně dlouhé době dočkáme skvělé a velice ambiciózní hry ze světa Harryho Pottera, která jednak působí, že je naplněná obsahem k prasknutí, a jednak nás vezme někam, kde jsme ještě (aspoň co do časového zasazení) nebyli, a má tak jedinečnou příležitost rozšířit univerzum a jeho historii o nové stránky.

Alžběta Trojanová

Asi není žádné tajemství, že se na hry poslední dobou málokdy těším. A nejsem si jistá, že tuhle kletbu dokázalo Hogwarts Legacy úplně prolomit. Možná se teď divíte, protože jsem včera zněla na našem komentovaném streamu dost nadšeně. A já i byla! Ukázka v rámci State of Play byla bez debat fantastická. Hra vypadá skvěle a slibuje toho opravdu hodně.

Jenže kromě úžasného vizuálu a masivních ambicí, které autoři ukázali, mě tak trochu děsí, jak vlastně bude působit výsledek. Vidím to na dvě varianty, které mě ani v jednom případě netěší. Bojím se, že buď bude Hogwarts Legacy tak trochu nůďo a všechny slibované aktivity, kterých je opravdu enormní množství, budou vlastně pitomoučké minihry, co mě nebudou nijak bavit. Anebo naopak hra nabídne opravdu všechno, co nám předvedla, a mně poteče zábava nosními dírkami, že nebudu mít energii takového obra dohrát.

Moc bych si ale přála třetí variantu, a to, že mi Hogwarts Legacy zkrátka akorát sedne do té správné nálady a já v něm s chutí utopím hodiny a hodiny, protože tenhle pocit mi schází. Kdo ví. Ve světě čar a kouzel už se staly roztodivnější zázraky.

zdroj: vlastní video redakce

Šárka Tmějová

Coby vrchní redakční Potterhead jsem včerejší State of Play vyhlížela s napjatým očekáváním, ale vlastně trochu i s obavami. Milovaný svět mi v dospělosti nezvládla pošlapat transfobní Rowlingová, takže by se to nemělo povést ani nepovedené videoherní adaptaci, samozřejmě bych si ale přála, aby Hogwarts Legacy bylo tou nejúžasnější, nejpropracovanější hrou pod sluncem, kterou budu zbožňovat. Takže měla v mých představách hratelnost asi jako Breath of the Wild, scenáristické kvality minimálně třetího Zaklínače, kouzlo původních adventur k prvním třem filmům od KnowWonder a celkově nároky, kterým je takřka nemožné dostát.

O to větší bylo moje včerejší překvapení, že Hogwarts Legacy z čtvrt hodiny hraní vypadá... fantasticky? Ať už se bavíme o grafice, nebo o množství naslibovaného obsahu. Když trailer jen tak mimochodem zmínil střídání ročních období a zařizování vlastního příbytku v Komnatě nejvyšší potřeby, už jsem přestávala chápat, jak tohle všechno chtějí Avalanche Software vlastně zvládnout.

Jasně, najdou se momenty, které tak slavně nevypadají – za sebe tipuju na slabinu souboje spolu s umělou inteligencí nepřátel. Jinak ale moje očekávání spíš ještě vzrostla a teď už můžu říct, že se na Hogwarts Legacy těším, ne že jsem opatrně zvědavá. A klidně ať tenhle návrat do Bradavic ještě odloží, hlavně ať je naprosto fenomenální! Už samotný fakt, že v roce 2022 někdo ve světě Harryho Pottera chystá singleplayerové RPG bez mikrotransakcí, a ne battle royale metaverse s NFT, si vlastně zaslouží uznání. Teď už jen aby bylo tou nejlepší hrou na světě. Jednoduché!

Vašek Pecháček

Kdo sledoval náš minulý Fight Club, ve kterém jsme nadcházející odhalení Hogwarts Legacy probírali, ten ví, že jsem byl vůči novému RPG extrémně skeptický. A podle ukázky neprávem, protože byla naprosto famózní. Z Bradavického hradu vyloženě dýchá atmosféra, magie vypadá nádherně, aktivit je zjevně pro každého studenta naplánováno enormní množství.

Dokonce i nastíněný příběh se mi po všech stále nablblejších Fantastických zvířatech zamlouvá. Jasně, je poněkud divné, že nějaký náhodný páťák bude už zase zachraňovat svět, ale skřetí vzpoury jsou v knížkách často skloňované téma, které jsme ještě, pokud vím, v žádné adaptaci neviděli. Líbí se mi i interakce se spolužáky a taky skutečnost, že si náš student (nebo studentka) logicky užije speciální kurikulum, když už přeskakuje ročníky, což by mohlo vysvětlit, proč týden co týden nedřepí v lavici na pořád stejných hodinách.

Aspoň občas bych si ale do té lavice dřepl rád, jak už ostatně naznačil Patrik. Nechte mě studovat, nechte mě dělat úkoly, nechte mě být žákem ještě předtím, než se stanu neohroženým bojovníkem! Toho se ostatně bojím nejvíc – že se z Hogwarts Legacy stane v podstatě bojová hra, kde budu 80 procent celé herní doby stejně tak akorát někomu střílet Incendio do obličeje, případně míchat lektvary, které mi zvýší maximální počet HP.

Byl bych rád, kdyby se hra z kouzelného světa Harryho Pottera profilovala přeci jen trochu víc do pohádkovosti spíš než akčního spektáklu, v němž zlikvidujeme za jediný školní ročník tisíce a tisíce záporáků. A dost by mě zajímalo, jestli nás vážně hra nechá sejít ze správné cesty, jak naznačovala scéna s kletbou Avada Kedavra…

Spousta otázek zůstává, ale z cynického skeptika se za 14 minut stihlo stát natěšené děcko. Vždycky jsem miloval staré Harry Pottery z éry prvního PlayStationu, a jestli mě nějaká hra může očarovat aspoň trochu podobným způsobem, je to Hogwarts Legacy. Tak sem s ním, snad ještě letos!