Letiště, v jehož středu sedí unesený Boeing. Ropná plošina obsazená teroristickou skupinou. Obří tanker, na který při cestě podél východní Afriky vyskákala skupina pirátů. To, co by dřív řešili ostří hoši od Rainbow Six, teď má pod palcem nová jednotka rychlého nasazení – Ground Branch.
Že jste o takové jednotce jaktěživ neslyšeli? To je dost dobře možné. Ona je totiž fiktivní a figuruje jen ve stejnojmenné hře, o které jste pravděpodobně taky nikdy neslyšeli, pokud jste tedy nečetli můj nedávný článek, ve kterém se věnuju jejímu arzenálu.
Byla by ale škoda Ground Branch ignorovat navždy, protože základní kameny má tahle realistická taktická střílečka skvělé. Jednou by mohla vykrystalizovat v opravdový diamant.
Na první pohled ošklivá a nehotová
Nejprve k těm ne úplně dobrým zprávám: Hra je v předběžném přístupu od roku 2018, a dokonce i dnes vám bude při hraní po celou dobu svítit v pravém horním rohu obrazovky výmluvná zpráva o tom, že se nacházíme ve fázi pre-alfa. A i když je hra už v tuto chvíli plná obsahu, spousta prvků, které by měly ve finální verzi určitě být, ještě není hotová. No a ten zbytek působí přece jenom trochu neodladěně. K tomu je nutno uznat, že grafika je poněkud za zenitem a hráčská komunita je maličká.
Možná se teď ptáte, proč byste měli hrát nehotovou a nehezkou hru, kterou hraje jen pár hráčů. A já mám odpověď: Jednoduše kvůli tomu, jaká umí být, když se to správně sejde, a taky kvůli příslibu do budoucna.
Už v samotném úvodu jsem nastínil souvislost s Rainbow Six. Právě prapůvodní díly téhle série a Ghost Recon, spolu s tréninkovými aplikacemi pro USSOCOM, totiž vyvíjel zakladatel studia BlackFoot John Sonedecker, který za Ground Branch stojí. Jeho aktuální projekt se hrdě hlásí jako přímý nástupce taktických stříleček z přelomu milénia a chce vyplnit mezeru na trhu, která tu po nich zbyla.
Přestože je Ground Branch v předběžném přístupu už ukrutně dlouho, budoucnost je světlá. Vedle živého Dev Logu, na němž tvůrci pravidelně odhalují novinky, se v půlce loňského roku do věci vložil coby distributor MicroProse, pod jehož taktovkou by měla být hra dotažena do zdárného konce.
Taktický klenot před vypilováním
Jakou hru tedy dostaneme? V první řadě víc než slibný taktický simulátor speciálních protiteroristických jednotek, v němž hraje (alespoň v současné chvíli) ústřední roli multiplayer.
Hrát můžete proti ostatním, ale daleko lepší je hrát s ostatními proti botům. Jejich počet na mapě se volí pro každou hru zvlášť, stejně jako obtížnost, která sahá od zabrzděných chodících tuřínů až po velmi ostré hochy s bleskovými reakcemi. Mezi takové potom nemůžete jen tak naběhnout, držet spoušť v režimu full-auto a očekávat, že hru pokoříte jako boomer-shooter. Kdepak, Ground Branch je jednou z těch her, u nichž je stěžejní zpomalit postup, bedlivě se krýt, kontrolovat každý roh a hlavně a především komunikovat s ostatními.
Pravdou je, že úplně nejlepší způsob, jak si Ground Branch zahrát, je najít si partu, která do toho půjde s vámi. Taková čtyřčlenná banda virtuálních operativců úplně dobře stačí k tomu, aby se z každé mise stal opravdu výživný taktický zážitek, a to i přesto, že se aktuální podoba kooperativních misí omezuje na hledání notebooku s intelem na vytipovaných místech a jeho donesení k extrakci, případně prostou eliminaci všech teroristů v oblasti. Ty chvíle, kdy jdete v týmu, navzájem se kryjete, hlásíte si každý kontakt i každého zastřeleného padoucha, prostě mají něco do sebe.
Tady navíc hraje do karet ona zmíněná malá komunita. Našel jsem dost úplně cizích hráčů, kteří byli ochotni takticky postupovat a komunikovat přes integrovanou hlasovou komunikaci. Když už jsme u toho: Jednou klávesou se mluví „napřímo“, přičemž hra mění směr i intenzitu hlasu, který slyšíte, druhou klávesou se pak mluví klasicky přes vysílačku, ať je týmový kolega jakkoliv daleko.
Zažil jsem už docela dost multiplayerových FPS, která se oháněla tím, jak strašně důležitá je komunikace v týmu a společný taktický postup. Výsledek je ale většinou všude stejný – hned ze startu všichni vyběhnou jako šílení, hlava nehlava se snaží urvat co nejvíc fragů, většinou umírají a znovu ožívají.
Ground Branch ovšem nastavuje pravidla jinak. Na začátku hry se zrodí jak hráči, tak nepřátelští boti a respawn neexistuje pro nikoho. Když umřete, můžete sledovat ostatní nebo čekat v „ready roomu“ serveru, dokud hra neskončí. Na jednu stranu tak hra vyhrožuje, že pokud nebudete obezřetní a taktičtí, brzy zahynete a moc si nezahrajete. Na druhou stranu, jakmile na zpomalení tempa přistoupíte a začnete aplikovat správný postup, nabízí ohromné zadostiučinění a uspokojivou hratelnost.
Map sice není nijak ohromné množství, dohromady pro všechny herní módy nějakých 16 kusů, jenže jsou nesmírně barvité. V mapě Creek se s teroristy naháníte mezi pár staveními uprostřed idylických lesů s protékajícím potůčkem, v mapě 747 si střihnete pár přestřelek uvnitř civilního letadla a pro ty, kteří si přece jenom chtějí pořádně zastřílet, je tu paintballové hřiště nebo dvě arény pro přestřelky na krátké vzdálenosti.
Úplně největším tahákem je ovšem mapa Compound, která je co možná nejvěrnějším ztvárněním domu, v němž byl v roce 2011 při operaci Neptunovo kopí zabit Usáma bin Ládin. Jen těžko vymyslíte ikoničtější místo, na které se vydat na lov teroristů…
Pak jsou tu samozřejmě zbraně, potažmo gunplay. Ten je v Ground Branch natolik zásadní, že jsem mu věnoval právě onen samostatný článek v rámci seriálu o zbraních ve hrách. Takže jestli si chcete přečíst, jak se až znepokojivě roztouženě rozplývám nad tím, že jde ve hře na zbraň nasadit ofsetová lišta s druhým kolimátorem, směle do toho. Pro ty, kteří se neřadí mezi zbraňové úchyly, to shrnu tím, že zbraně v Ground Branch mají naprosto klíčovou důležitost a jejich modelování, chování a efektivita jsou co možná nejrealističtější.
Za zmínku stojí ještě fíčura „True First Person“. Vývojáři Ground Branch zdůrazňují, že perspektiva první osoby je maximálně realistická a že je kamera vlastně napevno v každé situaci „připevněná“ k očím virtuální postavy. S tím souvisí třeba i možnost podržet klávesu TAB a rozhlížet se jenom hlavou, zatímco tělo zůstává nehybné. Můžete si tak třeba zkontrolovat, že vám nekouká kus těla z krytu. Není to zase tak revoluční, jak to vývojáři interpretují, ale má to svůj podíl na pocitu realismu.
Na závěr by to chtělo nějaké rozuzlení a definitivní odpověď na otázku, zda má smysl nechat 25 eur za Ground Branch v předběžném přístupu. A já bohužel neumím poskytnout naprosto jednoznačnou odpověď. Hra v sobě skrývá ohromný potenciál, v téhle fázi ovšem určený téměř výhradně pro dvě skupiny lidí. Buď můžete být magor do zbraní, který si bude užívat geniálně propracované modifikace zbraní, realistické modely, animace a střelbu. Anebo teskníte po realistických taktických simulátorech, v ideálním případě je máte s kým hrát a už nechcete déle čekat na tu svoji správnou hru.
A ti ostatní? Těm se možná vyplatí ještě chvíli počkat. Na virtuální nástěnce s vývojářskou roadmapou se to hemží prvky, které se objeví v nadcházejících updatech, a nový obsah je do hry přisypáván po kýblech. Tou nejzásadnější novinkou by v dohledné době mělo být přidání „přátelských botů“, kterým během misí bude možné velet. Jestli všechno dopadne a vývojáři skutečně vybrousí všechny základní kameny, dostaneme jednoho snad nepříliš vzdáleného dne opravdový taktický klenot.
