Deskovka Jetpack Joyride: Z obyčejné mobilní hry výborná společenská taškařice
Recenze zdroj: Vlastní foto autora

Deskovka Jetpack Joyride: Z obyčejné mobilní hry výborná společenská taškařice

18. 1. 2020 21:55 | Deskovky | autor: Patrik Hajda |

Jetpack Joyride

1–4 hráči | 30 minut | Od 8 let | anglicky, minimum textu

Nejprve se krátce pozastavme u mobilní hry Jetpack Joyride, abyste správně dokázali ocenit její stolní adaptaci. Jde o takzvaný endless runner, tedy hru z velice populárního žánru, ve kterém vaše postavička sama uhání světem a vy pouze částečně řídíte její kroky. Zpravidla se vyhýbáte překážkám a sbíráte mince, dokud neuděláte chybu. Následně si svou postavu vylepšíte, v dalším běhu se dostanete o pár metrů dál, a tak pořád dokola.

V mobilní Jetpack Joyride máte jako hráč jediný cíl – občas podržet prst na obrazovce, čímž zažehnete trysky jetpacku na zádech nebožáka Barryho. Tímto způsobem se vyhýbáte zprava přilétajícím raketám a laserům a sbíráte mince pro nakupování nových jetpacků.

Když jsem se dozvěděl o existenci stolní adaptace, nedokázal jsem si představit, jakým způsobem tvůrci hodlají přetvořit nezastavitelnou plošinovkovou akci v deskovku pro několik hráčů. K mému údivu si s tím poradili opravdu brilantně.

Jetpack Joyride zdroj: Vlastní foto autora

Skutečná stolní plošinovka

Deskovka Jetpack Joyride má prakticky všechny aspekty své předlohy, a jeden dokonce umocňuje. Je zde průlet lokací plnou nástrah, plnění misí, vylepšování Barryho, práce pod tlakem a jistá míra zručnosti. Ale zatímco na mobilu jen ťukáte na obrazovku a včas svůj zážeh trysek vypínáte uvolněním prstu, abyste zase klesli k zemi, tady v časovém presu lovíte tetrisové dílky z obecné zásoby a snažíte se je napasovat mezi překážky.

Každý hráč má před sebou jednu úroveň složenou ze čtyř dílů, kterými byste měli v ideálním případě proletět bez úhony, posbírat po cestě co nejvíc mincí a splnit všechny tři úkoly. Cestu úrovní simulují právě tetrisové dílky, které kladete postupně za sebou tak, že nový vždy navazuje jedním ze svých konců na konce toho předešlého.

Tímto způsobem vám postupně vzniká krkolomný had, který se snaží vysápat pro dvě mince rotující u stropu vědeckého komplexu, aby hned nato vyrazil střemhlav k zemi, vyhnul se tak raketám, sebral po cestě další mince, a ještě si plácnul s vyděšeným vědátorem.

Úplně tedy nehrajete za Barryho jako takového: jakmile dokončíte úroveň, tak to, co před vámi vzniklo, je vlastně záznam jeho průletu prostředím, které se ho snaží zabít. Při pokládání dílků si musíte dát pozor, abyste neporušili pravidla, abyste se vyhnuli všemu zlému, překryli a tím sebrali mince, do toho plnili mise pro dané kolo, nenechali si vyfouknout dílky ze společné zásoby vašimi soupeři, a ještě byli dostatečně rychlí.

Jetpack Joyride zdroj: Vlastní foto autora

Stres jako nejlepší přítel

Každé ze tří kol skončí v okamžiku, kdy jeden z hráčů proletí celou svojí úrovní. Ten, kdo bude u hry moc přemýšlet, se daleko nedostane a pravděpodobně nezíská mnoho vítězných bodů. Je to o rychlosti, o bleskurychlém rozmýšlení, o myšlení na několik cílů zároveň. Je to tlak, je to stres, ale i když jako hráč vesměs nesnáším hry na čas, u tohohle se královsky bavím.

Nemůžete si dovolit vymyslet tu nejlepší cestu. Na to není čas. Prostě skočíte po nejbližším dílku, když vyloženě nebude sedět, tak zkusíte druhý, a i když nebude pro danou chvíli ideální, dokáže vás posunout dál a dokážete na něj navázat jiným a s trochou štěstí se vám podaří všemu vyhnout, sesbírat měšec zlata a splnit mise.

Mince a mise znamenají vítězné body. V každém ze tří kol prolétáváte jinou úrovní (hráči si je mezi sebou vymění), po prvním a druhém kole si vyberete nové vybavení, které vám zajistí další přísun bodů nebo ulehčí průlet úrovní. Po třech kolech a 20 minutách je hotovo, a pokud jste Jetpack Joyride nepoužili jako výplň mezi většími hrami, dáte si rovnou repete.

Znovu a znovu jako na mobilu

Misí a vybavení je poměrně dost a karty úrovní jsou rozdělené do čtyř oboustranných segmentů, které navíc můžete vyměnit za pokročilejší variantu. Říkám to proto, že bych se nebál o znovuhratelnost a navíc prakticky nezáleží na tom, kolik vás u stolu bude, vždy to funguje stejně a je to stejná zábava.

Jedinou výjimkou je sólo režim, ve kterém nejde o čas, ale o perfektní průlet úrovní. Opět plníte tři mise, opět získáváte vybavení, ale nikdo vás nestresuje tím, že by vaši snahu ukončil předčasně. Jste limitovaní pouze zásobou dílků, které se po jednotlivých kolech nevrací do zásoby, ale jdou pryč ze hry. V tomto módu jde o překvapivě zábavný puzzle, který nebude jednoduché pokořit. Ideálně byste totiž měli sebrat úplně všechny dílky a splnit všechny mise, abyste se dostali do nejlépe bodované hladiny.

Od Jetpack Joyride jsem nečekal vůbec nic. Na veletrhu v Essenu jsem hru s opovržením přehlížel, ale přátelé bez předsudků mi dali jasně najevo, že v tomto případě je o co stát. A musím jim dát zapravdu. Nehledě na fakt, že jde o adaptaci nějaké mobilní hry, o které jste možná nikdy neslyšeli (a která je podle mě hodně zbytečnou ztrátou času), je její stolní podoba originální deskovkou, která se nemá za co stydět. Ba právě naopak.

Nejnovější články