Jak Honza k řemeslu přičichl

Popsat My Time at Portia lze velmi složitě, ale vstupme do hry třeba jako do supermarketu s nákupním lístkem, na kterém se píše: kubík dřeva, kilo mědi, něco pískovce, semínka do záhonu a husa. Za dvě hodiny hraní se s plnou náručí vracíte na samotu u lesa a: ze dřeva vyrobíte stůl, z rudy ozdobný stojan, do něj skleněnou vázu a v ní, až vyroste, přistane květina. Husa pak na pekáč a ke stolu návštěva! My Time at Portia je kutilská mánie, ve které má smysl pořád něco dělat, aby si vás nakonec všiml někdo, koho si doma budete chtít hýčkat...

Do městečka Portia, milého zapadákova ve vymyšleném světě, vstupujete v roli šikovného hrdiny, na kterého už všichni netrpělivě čekají. Poptávka po řemeslnících je v regionu obrovská a vrchnost potřebuje dalšího machra na výrobu čehokoliv od nábytku po pouťové frkačky. Na oplátku získáte roubenku se zahradou, sadu nářadí a první úkoly. Na cokoliv posléze sáhnete, to se bude v ohromném zkušenostním systému dál příjemně rozvíjet a požene vás nesčetněkrát pro zdroje surovin, k ponku a na trh.

Své první obydlí získáte kousek za městskými hradbami, přibližně v místech, kde ve středověku žili rasové a kati. Na rozjezd nic moc, ale zklamání zjemňuje pohled na sladkou fantasy všude okolo. Opevněné městečko, u kterého budete pracovat a žít, je něco mezi německým Rothenburgem a houbičkovým královstvím. Je plné rozkošných zákoutí, pestrobarevných historických domů a také pověstí. Středověký skanzen smíchaný s pohádkou dává prostor křiklavým barvám a šíleným nápadům. Mnoho nescházelo, aby mraky na nebi pily k snídani šálek duhového ticha a po loukách běhali jednorožci.

zdroj: Archiv

Od všeho trochu

Jak už jsem naznačil, hra není pouhý craftovací trenažér s RPG prvky, ale pestrá směs Terrarie, Minecraftu a The Sims, a to nejen se všemi očekávanými herními mechanikami, ale i atmosférou a hlubším podtextem. Budování a růst zkušeností není ani tak cíl hry, jako spíš zábavný prostředek k různým dobrodružstvím a k něčemu, co má vyšší smysl i v běžném životě. Ve hře je to sociální, či spíše virtuální, kontakt s ostatními obyvateli městečka řízenými počítačem. Ti se s vámi budou chtít kamarádit, už jen proto, aby s vámi lépe obchodovali. Obvykle se s vámi dají do řeči, tu a tam vás zatáhnou k nějakému výletu za pokladem, zkrátka budou vedle vás, lépe řečeno s vámi žít v soběstačné a veselé komunitě, jak si to kdysi představovali hippies.

Na první pohled hra nemá žádný směr ani cíl. Dostanete byt, možná i malou nakládačku od monster v podzemí, když si nedáte napoprvé pozor, ale co dál, to si rozhodněte sami. Přestože v Early Acces vystrkuje růžky cosi jako příběh, dere se na jazyk otázka, jak vlastně v Portii trávit čas. Když totiž sami nechcete, neděje se vůbec nic. V městečku se den střídá s nocí, obchody otevírají a zase zavírají, lidé bdí, spí, někam spěchají, anebo si užívají klidu a pohody. A stejně tak vy.

Můžete se bavit třeba jen pozorováním úředníka, jak ráno pět minut před nástupem za přepážku dopíjí v sousední cukrárně kafe... Anebo půjdete rybařit, vyrazíte na festival, či oslavíte něčí narozeniny. Vlastně je hra plná drobných meziher a kampaní, které relativně nikam nevedou a dohromady tvoří jakýsi virtuální simulátor zabíjení času. Hra je skvělá na odreagování, ale snadno může čas i požírat. To už se dostanete do absurdní situace, kdy s avatarem najednou děláte prakticky to samé, co byste mohli i v normálním životě.

Urob si sám

My Time at Portia je přesně typ hry, ve kterém sami hráči tvoří konkrétní obsah a pointu. Samozřejmě jsou vedeni právě kutilstvím, které zařídí, aby jen tak nelelkovali. Pokud jde o rybaření, je k němu potřeba prut. Ten musíte vyrobit, anebo ho koupit za peníze vydělané tím, že vyrobíte něco jiného, co půjde prodat. Výroba a prodej, to je hybná síla hry, na kterou je napojen monstrózní a nesmírně motivující systém zvyšování zkušeností a sběru surovin.

Ve hře lze najít a sebrat ze země stovky věcí. Začínáte s jedním krumpáčem, ale za pár hodin už můžete chovat slepice, sklízet obilí a tavit rudu v kotlíku. Pro leccos se musí hluboko pod povrch, jako v Terrarii či SteamWorld Dig. A když výlet, tak s dobrodružstvím. V temných labyrintech čeká úplně jiný svět, plný nebezpečných monster, ale také ušlechtilých kovů a drahého kamení. Čím větší výzva, tím větší odměna v podobě surovin, ze kterých lze poskládat mnohem komplikovanější a dražší předměty pro sebe i trh.

Soutěž o práci

Čím více toho hráč nasbírá, tím více věcí vyrábí. Aby se v záplavě možností úplně neztratil, může se nechat povodit systémem úkolů, které mu přichystají obyvatelé města a také úřady, které usměrňují výrobní proces do zábavné soutěže. Ve městě jsou totiž i další řemeslníci, a ti se stejně jako vy ucházejí o zakázky. Proto se řeklo, že kdo bude pracovat nejlépe a nejrychleji, bude oslavován a zbohatne. Podnikatelský kruh je chytře uzavřen a podobně logickým vývojem prochází i samotný proces výroby.

zdroj: Archiv

Ve hře existuje vícero typů výrobních stolů či ponků a je kořením hry, že si je v podstatě sami musíte postavit či modernizovat. V základní dílničce se tvoří jenom drobné a levné předměty, které většinou slouží za součást těch větších. Opodál se konstruují velké zakázky, kupříkladu mostek přes potok. U něj už je nutné postupovat podle plánů a skic, které jsou samy o sobě příjemným rébusem, protože rozluštit, co ve svých malůvkách a poznámkách chtěli autoři-básnící říci, není vždy jednoduché.

Hezky postupně

Výrobní cyklus je tvořen kaskádou tvůrčích postupů, přičemž jeden se málokdy obejde bez druhého. To hře dodává příjemnou komplikovanost, se kterou dokáže navodit opravdový pocit štěstí, když se povede sestavit něco pěkného, na co by byl hrdý i skutečný řemeslník. Jinak řečeno, z kutilství, které jiné hry používají jen jako doplněk hratelnosti, se v Portii stává to, co hráče nadlouho a bohatě zabaví.

Je také pěkné, že ve hře má všechno svůj řád a posloupnost. Na spoustu okolností nutno trpělivě čekat. Město chodí spát, úřady neotevírají ani o minutu dřív, než musejí a surový kov se v úhledné cihličky rozhodně nepromění okamžitě. Kutilství je běh na docela dlouhou trať, což je u hry, která přitom ani není propojena s multiplayerem, docela překvapivé.

S nespočtem vedlejších úkolů a radovánek může My Time at Portia zabavit již nyní na více než dvacet hodin. Je ale zatím těžké odhadnout, jak trvanlivá bude sociální stránka hry, když je odkázaná na čistě sólový prožitek obklopený počítačovými postavami. Byť tvůrci slibují další příběhové mise, dokonce i s milostnými románky a svatbou, příběh se zatím nezdá atraktivnější než samotné tvoření.

Ve hře se zatím nevedou zrovna oduševnělé konverzace a do kontaktu s postavami se hráč spíše nutí z pragmatických důvodů, když očekává, že se mu interakce nějak vyplatí, třeba lepšími cenami u kamarádky pekařky. Na dopilování všech herních mechanik mají nicméně autoři ještě dost času. Těšme se tedy na nové části mapy, pokročilé farmaření, minihry a třeba i na to, že sociální a kutilskou složku hry se podaří skutečně vybalancovat sobě na roveň. My Time at Portia je natolik sympatický projekt, že si úspěch prostě zaslouží.