Léto sice láká spíš k venkovním dobrodružstvím než k vysedávání u obrazovek, ale herní resty si pauzu neberou. Zatímco část redakce stále bojuje s embargy a čeká na chvíli, kdy konečně bude moct promluvit o svých největších zážitcích, jiní se vracejí ke starým známým – ať už jde o galaxii daleko, daleko odsud, virtuální civilizace, feudální Japonsko nebo dokonce renesanční obraz plný skrytých příběhů. Tentokrát se tak Checkpoint nese hlavně ve znamení návratů, ať už k milovaným hrám, nebo dávno objeveným formám prokrastinace.
Šárka Tmějová – Mnozí vyhledávají krásné noci a ztrácejí krásné dny (Holandské přísloví)
O hře, která mě v posledních dnech v karibských vlnách vytěžuje nejvíc, pořád ještě nemůžu mluvit (ale recenzi očekávejte zítra). Místo toho se s vámi ale podělím o jeden ze svých relativně nedávných objevů v žánrech, ke kterým jsem vášní zahořela už před mnoha lety: hledání min & picross.
Hledání min občasně hraju zhruba od šesti let, kdy býval internet ještě na vytáčený příděl a na počítači v mámině kabinetu jsem nemohla instalovat nové programy, takže jsem si krátila dlouhou chvíli s předinstalovaným balíčkem od Windows a byla mistryní v Solitaire i Pinballu. Picross alias kódované obrázky jsem objevila „až“ někdy na střední škole, ale jde o vášeň neméně dlouhotrvající. Oba typy her jsou pro mě metodou efektivní prokrastinace, u které se ale v duchu hájím, že mi díky ní tak rychle nezestárne mozek nebo tak něco. Existují na to tzv. studie, ale faktem je, že mě tenhle typ logických her zkrátka nepokrytě baví a uklidňuje.