Někdo dohání herní resty, jiný si dobrovolně přidělává další. Šárka si chce svědomitě rozvrhnout návrat do Zaklínače 3 na příštího půl roku, jenže jí do toho hází vidle Overwatch a nekonečný příval novinek na recenze. Aleš mezitím střídá masakrování Locustů s intrikováním a Jakub bojuje s vlastní trpělivostí u Control. A Nadan? Ten ve Valheimu dál sází, vaří a umírá, protože když člověk nemá talent, musí si postup zkrátka odgrindovat.
Jakub Malchárek – Rest roky odkládaný
Mám velké přiznání: Nikdy jsem nedohrál Control. Paranaturální dítko Remedy jsem asi dvakrát rozehrál, ale nikdy mě nevtáhlo natolik, abych ho dokončil. Pod tíhou nedávno vydaného Control Resonant jsem se rozhodl pustit chlup, ve výprodeji na Steamu utratit asi 125 korun a konečně první díl z roku 2019 i se zatnutými zuby dotáhnout do konce.
A nevím, jestli se mi to povede. Nechápejte mě špatně, Control vypadá nádherně a strašně mě baví číst si bizarní reporty FBC a toulat se Nejstarším domem. Dokonce i příběh mě celkem úspěšně táhne za ruku a láká jako hvězda Polárka na obloze (mrk mrk).
Jenže akce mě tak strašně nebaví, že jsem opět a zase zhruba v polovině hry a ve volných chvílích se musím do hraní vyloženě nudit. Jo, dynamicky zničitelné prostředí a telekineze s vyrvanými kusy betonu se neomrzí, zato střelba a protáhlé střety se Sykotem už výrazně ano.