Ne každá hra musí stát a padat na příběhu – umí nás bavit čistě svými mechanismy nebo prachobyčejnou adrenalinovou injektáží. Jakmile se ale nějaký titul rozhodne vyprávět, nastavuje si laťku sám, a ta už je nemilosrdně vysoko. Kvalitní příběh nás mnohdy donutí sáhnout po hře, kterou bychom jinak odkládali, a rok 2025 byl na silné vyprávění bohatý. Vybrat jen tři zástupce nebylo snadné, ale nakonec se trojice níže ukázala jako ta, která nás zasáhla nejhlouběji, a my na ni mysleli ještě dlouho po závěrečných titulcích.
3. místo – Death Stranding 2: On the Beach
zdroj:
Kojima Productions
Hideo Kodžima nikdy neuměl vyprávět „normálně“, což se nezměnilo ani ve druhém dílu Death Stranding. Pokračování meditativního simulátoru poslíčka o propojování světa se noří víc do hloubky. Kde jednička řešila izolaci a nutnost se znovu spojit, tam se dvojka opatrně ptá, jestli byly znovu vytvořené vazby vůbec dobrý nápad.
Příběh Sama Portera Bridgese se mění ve snový road trip o odpovědnosti, ztrátě a vině. Motivy rodičovství, smrti nebo ekologie rozebírá způsobem, který je občas jen těžko uchopitelný, ale fascinující. Death Stranding 2 je opět pomalý a rozvláčný, ale schválně – a přesně proto tak funguje, protože vás donutí přemýšlet a interpretovat si v hlavě jednotlivé scény ještě dlouho potom, co propojíte celou Austrálii.
2. místo – Silent Hill f
zdroj:
Konami
Silent Hill f udělal odvážný úkrok stranou, a přitom se vrátil ke kořenům psychologického hororu. Přesun do Japonska v šedesátých letech minulého století není jen na okrasu – místo mlhy v ospalém městečku nabízí venkov a květiny prorůstající masem, kde je hrůza a teror zakořeněný hluboko v kulturních traumatech a společenském tlaku.
Příběh školačky Hinako představuje pomalé zabředávání do nitra mysli, která se rozpadá pod tíhou očekávání, viny a potlačovaných emocí. Scénář Ryukishi07 mistrně pracuje s náznaky, symbolikou a sílou nevyřčeného, kdy připomíná, že nejděsivější horory nejsou o příšerách, ale o lidech. Závěrečné rozuzlení se vám nezavděčí jasnými odpověďmi, ale o to déle vám v hlavě zůstanou. Přesně tak, jak to má ve správném Silent Hillu být.
1. místo – Clair Obscur: Expedition 33
zdroj:
Sandfall Interactive
Clair Obscur: Expedition 33 na první pohled okouzlí audiovizuální stránkou inspirovanou francouzským symbolismem a érou Belle Époque, jeho skutečná síla ale spočívá v příběhu. Svět, kde každý rok záhadná Malířka vymaže všechny lidi určitého věku, je sám o sobě podbízivý, Expedice 33 se ale nevydává cestou velkolepé revoluce nebo epického boje dobra se zlem. Místo toho sleduje skupinu nepravděpodobných hrdinů, kteří se vydávají na misi s vědomím, že pravděpodobně nebude mít šťastný konec.
Brilantně se tu pracuje s tématy smrtelnosti, pomíjivosti a smíření s nimi. Dialogy jsou uvěřitelně civilní a lidské, jak jen mohou mezi lidmi být, kteří se snaží udělat vše pro ty, kteří přijdou po nich, nebo alespoň dát smysl světu, který se s každým přibývajícím rokem zmenšuje. Finále je pak bezpochyby nejsilnějším příběhovým momentem letošního roku a dokáže zasáhnout přesně tam, kde to bolí nejvíc.
