Ne každá hra vás musí ohromit grafikou či jejím vizuálním stylem nebo hudebním doprovodem. Ale když se to povede a vizuální i hudebně-zvuková složka jsou v harmonické souhře, vše jako by se pozvedlo o úroveň výš. Cest k takové symfonii je víc, což ostatně dokazují i tři vítězové za naši redakci.
3. místo – Ghost of Yótei
zdroj:
Sucker Punch Productions
I když by se mohlo zdát, že Ghost of Yótei je vlastně více téhož od svého staršího bratříčka Ghost of Tsushima, není tomu tak. Tedy, hra je stále vizuálně opulentní, hraje si s plnou paletou barev a nebojí se střílet po vás scény, které balancují na pomezí vizuálního kýče. Zároveň má ale Yótei unikátní atmosféru, které více odpovídá divoké a nehostinné přírodě ostrova Hokkaidó než malé pacifické Cušimě. Soundtrack je hodně odlišný a hraje si s motivy westernu, ke kterému má tohle dobrodružství mnohem blíž a jako třešnička na dortu je speciální Watanabe mód, který je poctou režisérovi anime Šóničiróovi Watanabemu (Cowboy Bebop, Samurai Champloo) a jeho retro lofi beatům, díky kterým jsou jeho seriály unikátní. I kdybyste tuhle hru nehráli, pusťte si oba soundtracky.
2. místo – Hades II
zdroj:
Foto: Supergiant Games
Supergiant Games prostě práci s vizuálním stylem a odpovídajícím audio doprovodem umí. V jejich portfoliu nenajdete hru, která by v tomto ohledu zaostávala a ani jejich druhá exkurze mezi antické bohy není výjimkou. Naopak, Hades II vypadá skvěle, unikátně, a to i přesto, že po vydání jedničky se našlo nemálo napodobitelů. Když k tomu přidáte tradičně nadupaný soundtrack a především perfektní sladění akce se zvukovým doprovodem, vyjde vám z toho druhé místo.
1. místo – Clair Obscur: Expedition 33
zdroj:
Sandfall Interactive
Tady nejsme překvapeni, že? Úvodní hodina Clair Obscur patří mezi nejsignifikantnější momenty uplynulého roku nejen díky radikálnímu příběhovému vstupu, ale i pro unikátní audiovizuální kombinaci. Stylizace Belle Époque, sázka na kontrastní střídání světla a tmy, což je ostatně i stejnojmenný malířský styl (a bez spoilerů, váže se i na děj hry) a hudební doprovod Loriena Testarda vytváří zcela omamnou, hypnotizující kombinaci, kterou je jen velmi obtížné něčím trumfnout. I kdyby se Expedition 33 nehrála skvěle a neměla tak dobře zpracovaný příběh a emoce, stále by v této kategorii dominovala.
