Důvod je prostý: můžu hrát kdykoliv. Nemusím čekat, až si někdo uvaří večeři, dodělá práci, dorazí z hospody. Nezdržují nás záseky počítačů, klientů či internetů, neztrácím čas laděním mikrofonu, neslyším nikoho z různých vedlejších místností...
Nemluvě o „hádkách“, kdo bude zrovna hrát. I v Overwatch se nás sešlo někdy víc než šest, a teď babo raď. Kdo se dostane do užšího výběru a kdo bude čekat na střídačce? A bude tam opravdu čekat, nebo si odběhl na cigáro a já ho pak sháním přes telefon?
Dávat dohromady tým pro online střílečku mi místy vzdáleně připomínalo sestavování skupiny lidí do raidu ve WoWku. Když už to dáte dohromady a všechno jede jako na drátkách, je to paráda. Jenže pak někdo napíše „brb“ a jste namydlení. A někdy té práce kolem bylo až příliš.
Enter Apex...
Respawn tohle řeší svým geniálním systémem pingů, díky kterému se mohou spoluhráči téměř plnohodnotně domlouvat i bez voice chatu. Pingování bez problémů pokrývá dorozumívání se, kam jít, upozorňování, co je kde za výbavu či náboje, kde jsou nepřátelé, kdo si hlídá co apod.
A jednoduše to funguje. Nemusím s nikým mluvit, nemusím nikomu nic vysvětlovat, nemusím na nikoho čekat a nemusím řešit, proč někomu (nebo mně) zase nejde mikrofon. Prostě hraju. Sice ne s kamarády, ale hraju. Častěji, než kdybych dával dohromady partu. A užívám si to, protože Apex Legends můžu hrát naplno i bez nutnosti řešit tu práci okolo.
Vtip je totiž v tom, že hráči systém pingů opravdu používají. Ne všichni, ne vždy, ale hned několikrát se mi stalo, že spoluhráč označil blížícího se nepřítele, kterého jsem ani nemohl spatřit. Za normálních okolností by mi bez mého vědomí vpadnul do zad, spoluhráč by mě na něj nijak neupozornil (na voice chatu ve hře nejsem a textový chat na takové věci nikdo nepoužívá) a já bych byl mrtvý. Místo toho jsem právě díky pingu věděl že se blíží hrozba, z er-třistajedničky jsem přepnul na Peacekeepera a šel osudu naproti.
Jednoduché jak facka
Systém pingů je navržený tak jednoduše, uchopitelně a příjemně, že o něm za chvíli nebudete vůbec přemýšlet. Stane se z něj samozřejmost. Lví podíl na tom má i prémiové umístění tlačítka pro pingování: kolečko myši nebo pravý bumper na gamepadu. Pingnutí je tak vždy instantně po ruce, netřeba si u toho nacvičovat zběsilý prstoklad nebo se ho jakkoliv zvlášť učit.
Nejlepší ze všeho je ale vědět, že systém pingů nemalé procento hráčů nejen používá, oni na vás dokonce reagují. Když mě oživí, ukazují mi povalující se zbraně. Když si řeknu o konkrétní typ nábojů, ukáží mi ho. Označují nepřítele, abychom měli větší šanci. Při skoku koordinujeme. kdo půjde kam lootovat a tak dále a tak dále. Příkladů, kdy pingování zachránilo situaci nebo povýšilo zmatečné pobíhání na koordinovaný postup, bych vám mohl vyložit nespočet.
Vývojáři z Respawnu, zdá se, vyřešili problém hraní s cizími hráči na internetu. Není to přitom skvělé jen pro „běžného“ hráče. Je to darem z nebes pro všechny, co nevládnou angličtinou, pro všechny, co se stydí, pro ty s vadou řeči, pro výrazně mladší, starší, pro holky… Prostě pro kohokoliv, kdo z jakéhokoliv důvodu nechce, aby jeho či její hlas slyšeli cizí lidi na internetu.
I díky výbornému systému pingů se tak u Apex Legends dost možná bavím víc, než jsem se kdy bavil u jakékoliv jiné týmové střílečky. Nemusím řešit věci okolo a prostě hraju. Kdykoliv a plnohodnotně.
zdroj: Archiv
