Český Vietcong dodnes zůstává unikátní hrou jak v tuzemském, tak světovém kontextu. Byla to jedna z mála stříleček, které si vzaly na paškál „neoblíbenou“ vietnamskou válku – a dodneška se může chlubit mechanikami, které mají hráčům co říct, navzdory faktu, že je poněkud nevypulírovaná. Její jediný datadisk jménem Fist Alpha, který vyšel 28. ledna 2004, byl výbornou zábavou, ovšem svého druhu také labutí písní zlaté éry českých vývojářů.
Už je tomu pár let, co jsem se v retrospektivě prvního Vietcongu zamýšlel nad jeho unikátním systémem válečné simulace. Byla to hra, v níž jste měli za úkol následovat kroky svého stopaře od jedné přestřelky ke druhé, zatímco jste se třásli hrůzou, kdy se něco semele. Unikátní řešení problému „jak se proboha orientovat v džungli“ zároveň s problémem „jak proboha simulovat napětí asociované s vietnamským peklem“ dodnes považuju geniální.
Totéž platí pro datadisk. Fist Alpha tuto formulku příliš nezměnila – pokud něco, šlo o tradiční rozšíření přidávající nové mise a šroubující hratelnost. Za zmínku, pravda, stojí snaha o odvyprávění událostí před počátkem Vietcongu. Fist Alpha tak sleduje příběh seržanta Dougha Warrena, novinkou je i jiná identita stopaře. Uvážíme-li však, že jeho osud byl hráčům původního Vietcongu známý ještě předtím, než hra začala, ani tato linka nemohla příliš překvapit.
Přesto šlo o sympatický dodatek umožňující jak znovu navštívit staré známé lokace z jiné perspektivy, tak i opětovně použít assety z původní hry. Devatero misí tu nabízí více téhož včetně stealth momentek i masovějších přestřelek. O žádný vrchol kreativity nebo radikálnější změnu kulis (takovou, jakou nabídl Vietcong 2 s městskými boji) rozhodně nešlo.
Z dnešního pohledu by se oběma hrám dalo vytknout mnoho prohřešků vůči tehdejšímu koloritu stříleček. Zejména umělá inteligence nepřátel a jejich nahodilý pohyb házejí klacky pod nohy intenzivnější zábavě. Vietcong nikdy neměl definovanou nějakou specifickou taktiku pro přestřelky krom základního zalehnutí za nejbližší kámen a postupného ustřelování hlav. Na nějakou kombinaci schopností, nutnost pohybu po bojišti a výběr vlastního místa útoku (jako v ARMA/Operaci Flashpoint), nebo dokonce obcházení soupeřů (jako v Brothers in Arms) tu příliš nedocházelo. Přestřelky jsou ve Vietcongu vlastně tou nejméně zábavnou částí celé hry.
Přesto tvoří Fist Alpha spolu s původním Vietcoghem veskrze sympatické kombo „malé válečné hry“, která postrádá hollywoodskou epičnost, a naopak překypuje autentickou atmosférou. Nejde jenom o pseudošedesátkovou hudbu a přítomnost textur tak výživných, že z nich přímo sálá pach zatuchlých fuseklí. Pobyt v táboře Nui Pek byl prostý misí, v nichž se měnil osud války. Dokonce se vyhýbal i misím, kde by se měnil osud postav.
Hráli jste prostě za jenom trochu lépe postaveného vojáka na jedné z mnoha front jakési pochybné, zapomenuté války. Od počátku mise ve Fist Alpha po její konec, evakuaci tábora na konci původního Vietcongu, jste si prošli zdejší terén se dvěma postavami a odešli s pocitem, že jste tam opravdu byli. Na rozdíl od jiných válečných stříleček, kde se jde z jedné slavné bitvy do druhé, dávaly obě poloviny prvního Vietcongu pocítit příběh opravdového vojáka. Nebo alespoň něco, co se mu blíží víc než konkurence. Své relativně komorní zasazení a limitované zdroje pojalo vývojářské studio Pterodon jako ctnost, nikoliv nouzi.
Díky tomu lze na hru dodnes vzpomínat v dobrém a na Vietcong i Fist Alpha můžeme být jedině hrdí. Jasně, nebylo to poprvé, co v české kotlině vznikla podobně dobře přijatá hra. První Mafia tu byla pár let před Vietcongem a objektivně vzato dodnes platí za nejvýznamnější „národní“ herní titul. Jedna vlaštovka ale jaro nedělá. Operace Flashpoint, třetí klíčová hra první poloviny první dekády tisíciletí, byla sice také obří úspěch, navíc korunovaný dlouhodobou prosperitou Bohemia Interactive, ale taky byla určená hardcore fanouškům simulací. Můžeme tak být rádi, že na úspěch Mafie navázal někdo další. A právě to se Pterodonu s Vietcongem a jeho datadiskem podařilo na jedničku.
zdroj:
tisková zpráva
Jak ale nejspíš všichni vědí, se sérií Vietcong to pak nešlo příliš pozitivně. Druhý díl právem zapadl, studio Pterodon se spojilo s Illusion Softworks/2K Czech a někdejší ambice českého herního průmyslu vzaly za své. Ne snad, že by u nás zajímavé tituly stále nevznikaly – je jich však rozhodně méně, než jsme si v roce 2004 asi všichni malovali.
Svým způsobem je paradoxní, že hra zasazená do prostředí jednoho z největších moderních amerických traumat má v českém podvědomí spíš příchuť vítězství. Nakonec se ale i tohle vítězství ukázalo být daleko méně trvalé, než jsme doufali.
